Trocha smůly se organizátorům tohoto minifestivalu lepila na paty. Původně mělo vystoupit sedm kapel, ale „zničehonic“ uzavření Marty´s klubu mohlo celou akci zhatit. Nakonec se podařilo najít náhradní prostory ve Velbloudu, který je ale o poznání menší, takže bylo třeba zúžit startovní pole – a „odnesli“ to Belligerence a Desire For Sorrow.
Jako první se na malé pódium poskládali DARK ANGELS. Ti se loni prezentovali novým materiálem připraveným v nové sestavě a zamířili od někdejšího hard & heavy k metalu zachmuřenějšímu. Na českobudějovickém (pro kapelu domácím) pódiu se „andělé“ představili v trochu nezvyklé sestavě – basák Vlasta je prý na mateřské dovolené, takže basa se nekonala, ale na druhou stranu se do řad kapely vklínil v roli zvířete zpěvák Radek Popel, který pomohl krásce Evě se zpěvem v doomových skladbách. Právě pomalejší songy se mi líbí o poznání více než řekněme tuctový hevík, který představuje třeba letitá See You I Hell. U The Other Side jsme s Coornelusem chvilku debatovali, zda se nejedná o cover, ale výsledku jsme se nedobrali... (úsměv) Přitom jsem na poslední nahrávku DA psal recenzi a tuhle skladbu přirovnal k My Dying Bride... ta paměť... Každopádně právě The Other Side a další pomalejší skladba It´s Time To Go podle mě ukazují směr, kterým by se DA měli ubírat – tedy pomalejší, pocitovější, ne úplně „zmarové“ skladby s pěknými melodiemi a oboupohlavními vokály. (Johan)
To následní MINORITY SOUND zvedají úroveň o dost výš a prezentují se na rozdíl od Dark Angels moderní a hlavně zábavnější formou metalu. Tady na Fobii na ně byly napsány stohy virtuálních stránek a v drtivé většině převládaly pozitivní reakce. A ani já nebudu výjimkou, a k chvalozpěvům se přidávám taktéž. Minority Sound patří na pódia, a jakkoliv mi je jejich studiová tvorba sympatická, na živo mě ještě nikdy nezklamali a baví mě tam ještě víc. Kapela nestojí na místě a představila pár čerstvých skladeb z připravovaného nového alba, a ty stejně tak jako osvědčené koncertní hitovky fungovaly na živo skvěle. A tak jediným sporným bodem, kdy mé uši nebyly úplně spokojené, byly momenty, v kterých se Gulesh pokouší zpívat melodickým hlasem. (Coornelus)
Já jen dodám, že proti loňskému AFODu, kde se Gulesh pouštěl na hodně tenký led a jeho vokály v dvojcoveru Pain/Nirvana byly tristní, došlo k výraznému zlepšení, nebo spíše změně – čisté zpěvy zmizely a nahradila je taková zvláštní poloha, ani zpěv, ani recitace... a mně se to takhle líbilo. (Johan)
MATER MONSTIFERU jsem poprvé viděl s novým zpěvákem Štěpánem, který nedávno nahradil Destructora. A nutno uznat, že měl Yvor šťastnou ruku. Štěpán se prezentoval jistým výkonem, ostatně tohle slovo platí i směrem ke kapele, která je sehraná, má jasno o tom, co chce hrát a jak u toho chce vypadat. Mě se repertoár tak trochu sléval do jedné melodicko-blackové masy, ale perličky jsem si i tak vyzobal – a asi málokoho překvapí, že šlo o Nevinnost, Beletseri a Phobii od Kreator, se kterou se MM rozloučili. Nutno ještě doplnit, že MM měli jednoznačně nejvřelejší přijetí od fanoušků, kteří na jejich set malý Velbloud takřka zaplnili, a že zvuk byl na klubové poměry výborný. (Johan)
S přibývajícím časem se stupňovala i brutalita, co se hudební produkce týče. A tak jihočeský black metal střídá death metal z Děčína – FLESHLESS. Bohužel od začátku se ne vše zdálo být v pořádku, a dlouhá pauza na zvučení a otrávený pohled kytaristy nevěštil nic dobrého. Při tom začátek byl povedený a spustila se ta stejná intenzivní smršť, co se valí i z poslední desky Slaves of the god machine – a Fleshless válec drtil bez milosti své okolí. Jenže pak se začaly vynořovat problémy technického rázu, nejdřív u kytaristy a chvíli na to u bubeníka, a tak po třetí pauze a dalších marných pokusech o nápravu byl koncert, ani ne po půl hodině, zakončen věcí Kill for skin. Velká škoda, a tak jsme mohli pouze litovat, že se vše takto zvrhlo, protože když se hrálo, jednalo se o špičkový nářez. (Coornelus)
PANYCHIDA vyfasovala nevděčnou roli akci uzavřít, ale obavy z útěku fanoušků určitě nebyly na místě, protože v klubu se pohybovalo několik jedinců v nových tričkách a mikinách kapely s motivem z aktuální nahrávky Woodland Journey, ze které také nějaké songy zazněly. Panychida je v současné perfektně šlapajícím strojem, který chrlí jednu chytlavou skladbu za druhou, v podstatě každá, která zazněla, je hitem. Zpěvák Vlčák sice poněkud změnil image a podle jeho slov je teď jeho vzorem Bon Jovi (úsměv), ale na hlas a pódiovou prezentaci to nemělo vliv. Potěšily skladby pěné staroslověnsky (O Orĭlě i Zmĭji, Ryhope) a hlavně českým textem opatřená novinka Rod Havrana, kterou z Vlčákem zpívala i část přihlížejících. A když chtěla Panychida skončit, fanoušci ji z pódia nepustili a vyřvali si přídavek... (Johan)
Solidní akce skončila v rozumnou dobu, obavy z natřískaného Velblouda se naštěstí nenaplnily a v klubu bylo lidí tak akorát, takže vcelku spokojenost. Každému se samozřejmě líbila jiná kapela, ale co se nelíbilo nikomu, byl návrat Dordeducha... (smích) Ten na čerpací stanici pozřel nejspíš něco živého a pak to v něm chcíplo... tudíž i přes mrazivé počasí bylo třeba auto několikrát provětrat a druhý den čekala jeho majitele šichta s několika osvěžovači vzduchu... (smích)
Top 1
Fotky: Coornelus
Normal: Johan
Kurzíva: Coornelus
Jako první se na malé pódium poskládali DARK ANGELS. Ti se loni prezentovali novým materiálem připraveným v nové sestavě a zamířili od někdejšího hard & heavy k metalu zachmuřenějšímu. Na českobudějovickém (pro kapelu domácím) pódiu se „andělé“ představili v trochu nezvyklé sestavě – basák Vlasta je prý na mateřské dovolené, takže basa se nekonala, ale na druhou stranu se do řad kapely vklínil v roli zvířete zpěvák Radek Popel, který pomohl krásce Evě se zpěvem v doomových skladbách. Právě pomalejší songy se mi líbí o poznání více než řekněme tuctový hevík, který představuje třeba letitá See You I Hell. U The Other Side jsme s Coornelusem chvilku debatovali, zda se nejedná o cover, ale výsledku jsme se nedobrali... (úsměv) Přitom jsem na poslední nahrávku DA psal recenzi a tuhle skladbu přirovnal k My Dying Bride... ta paměť... Každopádně právě The Other Side a další pomalejší skladba It´s Time To Go podle mě ukazují směr, kterým by se DA měli ubírat – tedy pomalejší, pocitovější, ne úplně „zmarové“ skladby s pěknými melodiemi a oboupohlavními vokály. (Johan)
To následní MINORITY SOUND zvedají úroveň o dost výš a prezentují se na rozdíl od Dark Angels moderní a hlavně zábavnější formou metalu. Tady na Fobii na ně byly napsány stohy virtuálních stránek a v drtivé většině převládaly pozitivní reakce. A ani já nebudu výjimkou, a k chvalozpěvům se přidávám taktéž. Minority Sound patří na pódia, a jakkoliv mi je jejich studiová tvorba sympatická, na živo mě ještě nikdy nezklamali a baví mě tam ještě víc. Kapela nestojí na místě a představila pár čerstvých skladeb z připravovaného nového alba, a ty stejně tak jako osvědčené koncertní hitovky fungovaly na živo skvěle. A tak jediným sporným bodem, kdy mé uši nebyly úplně spokojené, byly momenty, v kterých se Gulesh pokouší zpívat melodickým hlasem. (Coornelus)
Já jen dodám, že proti loňskému AFODu, kde se Gulesh pouštěl na hodně tenký led a jeho vokály v dvojcoveru Pain/Nirvana byly tristní, došlo k výraznému zlepšení, nebo spíše změně – čisté zpěvy zmizely a nahradila je taková zvláštní poloha, ani zpěv, ani recitace... a mně se to takhle líbilo. (Johan)
MATER MONSTIFERU jsem poprvé viděl s novým zpěvákem Štěpánem, který nedávno nahradil Destructora. A nutno uznat, že měl Yvor šťastnou ruku. Štěpán se prezentoval jistým výkonem, ostatně tohle slovo platí i směrem ke kapele, která je sehraná, má jasno o tom, co chce hrát a jak u toho chce vypadat. Mě se repertoár tak trochu sléval do jedné melodicko-blackové masy, ale perličky jsem si i tak vyzobal – a asi málokoho překvapí, že šlo o Nevinnost, Beletseri a Phobii od Kreator, se kterou se MM rozloučili. Nutno ještě doplnit, že MM měli jednoznačně nejvřelejší přijetí od fanoušků, kteří na jejich set malý Velbloud takřka zaplnili, a že zvuk byl na klubové poměry výborný. (Johan)
S přibývajícím časem se stupňovala i brutalita, co se hudební produkce týče. A tak jihočeský black metal střídá death metal z Děčína – FLESHLESS. Bohužel od začátku se ne vše zdálo být v pořádku, a dlouhá pauza na zvučení a otrávený pohled kytaristy nevěštil nic dobrého. Při tom začátek byl povedený a spustila se ta stejná intenzivní smršť, co se valí i z poslední desky Slaves of the god machine – a Fleshless válec drtil bez milosti své okolí. Jenže pak se začaly vynořovat problémy technického rázu, nejdřív u kytaristy a chvíli na to u bubeníka, a tak po třetí pauze a dalších marných pokusech o nápravu byl koncert, ani ne po půl hodině, zakončen věcí Kill for skin. Velká škoda, a tak jsme mohli pouze litovat, že se vše takto zvrhlo, protože když se hrálo, jednalo se o špičkový nářez. (Coornelus)
PANYCHIDA vyfasovala nevděčnou roli akci uzavřít, ale obavy z útěku fanoušků určitě nebyly na místě, protože v klubu se pohybovalo několik jedinců v nových tričkách a mikinách kapely s motivem z aktuální nahrávky Woodland Journey, ze které také nějaké songy zazněly. Panychida je v současné perfektně šlapajícím strojem, který chrlí jednu chytlavou skladbu za druhou, v podstatě každá, která zazněla, je hitem. Zpěvák Vlčák sice poněkud změnil image a podle jeho slov je teď jeho vzorem Bon Jovi (úsměv), ale na hlas a pódiovou prezentaci to nemělo vliv. Potěšily skladby pěné staroslověnsky (O Orĭlě i Zmĭji, Ryhope) a hlavně českým textem opatřená novinka Rod Havrana, kterou z Vlčákem zpívala i část přihlížejících. A když chtěla Panychida skončit, fanoušci ji z pódia nepustili a vyřvali si přídavek... (Johan)
Solidní akce skončila v rozumnou dobu, obavy z natřískaného Velblouda se naštěstí nenaplnily a v klubu bylo lidí tak akorát, takže vcelku spokojenost. Každému se samozřejmě líbila jiná kapela, ale co se nelíbilo nikomu, byl návrat Dordeducha... (smích) Ten na čerpací stanici pozřel nejspíš něco živého a pak to v něm chcíplo... tudíž i přes mrazivé počasí bylo třeba auto několikrát provětrat a druhý den čekala jeho majitele šichta s několika osvěžovači vzduchu... (smích)
Top 1
- Coornelus: Fleshless
- Dave DH: Mater Monstifera
- Ifa: Minority Sound
- Immortal aka Dordeduch: Panychida
- Johan: Panychida
Fotky: Coornelus
Normal: Johan
Kurzíva: Coornelus
