Na webovkách časopisu Pařát se v infu na koncerty konané v Praze a Ostravě psalo, že to bude undergroundová akce jako kráva a cyp a že se pak všichni zrubeme jako les, tak jsem byl docela na to dost zvědav. Týden od předešlé návštěvy Exit-Usu (Winter Metal Attack) uběhl rychle, venku o něco víc přituhlo a opět mířím do Prahy na narozeninovou party, tentokrát vlakem, protože zrubaný asi půjde těžko řídit.
S kamarádem Jirkou, se kterým jsem na akci přijel, kupujeme nějaký lísteček do tomboly, která bude před setem Gutalaxu. Menší plky s Herdronem, který lísteček vlastně vyhrává Steely, který Obscene..., a vlastně se to stočilo na koncert v Ostravě a tímto začíná taková menší přemlouvací akce z Jirkovy strany, abychom ještě jeli na druhou pařbu. Dáváme jedenáctku v pivnici a sestupujeme po schodech dolů do sklepních prostor klubu. Obrovský větrák alias klimatizace nad námi jede na plný pecky a taky tady táhne, ale snad to i oceníme, až se klub naplní. Později stejně konstatujeme, že je tu horko.
NOCTURNAL PESTILENCE je první kapela, kterou uvedl moderátor Petr Korál. Večer byl vlastně po celou dobu doprovázen jeho slovy a v jeho a Herdronově režii proběhla i tombola. Petr Korál nás (pár lidí) uvítal a představil NP s tím, že je to mladá kapela z Prahy, která vznikla teprve v roce 2010 a hraje black/death metal. Hned úvodní skladba Spirit of the Woods ukázala, kde je síla NP. Upoutala nás nejen zpěvačka, ale hlavně její hlas. Těžký "mužský" growl, který dokáže v mžiku proměnit v operní vysoký zpěv a znovu v řev. Hudba je obohacena o velmi příjemné klávesy, které pěkně proplouvají na povrch mezi záplavou bicích, drtící basy a svižné kytary. Samostatně klávesy, kytara, ale i basa vyplňují také krátké předěly vně skladeb. Třicet minut zajímavé hudby určených v programu uplynul jak voda a set pouze se čtyřmi písněmi je u konce.
Pařátí CD Cupio Dissolvi jsem slyšel pouze jednou a odložil jej. Udělal jsem chybu. Buď jsem neposlouchal dobře a nebo studiová nahrávka je o stupeň níž než živá hudba. Ale to je blbost, protože doommetalovou kapelu, která přišla na řadu, jsem ještě neviděl a naživo neslyšel. Teď můžu říct "vidět a umřít" - to jsou ET MORIEMUR. Jejich hudba vtáhne přímo do útrob smrti, ale nějaká jiskra naděje snad ještě je a to v pár sekundách občasného "zrychlení". To, co jsem se u NP vyjádřil o klávesách, je tady dotaženo k samé dokonalosti. Hutný hrdelní nebo čistý zpěv a třeba básnický projev Zdeňka Nevělíka, to je samotné pohřební kázaní a spolu s rozvážnou, pomalou hudbou je to smrtelná jízda až běhá mráz po celém těle. Smrtelná jízda doslova, protože ponurost a melancholie jde cítit pořádně a atmosféra s postupně plnícím klubem řádně zhoustla. Hudba EM je výborná a jejich studiový počin si ještě jednou vytáhnu, ale stejně vím, že tu atmosféru, co byla na koncertě, mi to nenahradí.
Trochu z ponurosti ven na vzduch. Venku je zas kosa, tak raději zpět a je čas přitvrdit. Na podiu vidím Lemyho, Panthera a Dana. Kdo čte ziny, časopisy (třeba Pařát), tak mu je jasné, že na podiu již nikdo nepřibude. TORTHARRY to jsou moji favoriti, i když se musím přiznat, že na poslední kapelu se těším o trochu víc. Tortharry mám rád, každé album je jiné. Líbí se mi White, Book of Dreams a i poslední Beneath (z desky předvedli pár štychů) jsem si oblíbil na první poslech. A kdo zná, tak ví, že každá deska je trošku odlišná. Tortharry svoji deathovou mašinerii táhnou světem už 20 let. Táhnou ji velice dobře. A pokud se neobjeví náhrada za kytaristu Mácu, který vlastně odehrál s kapelou poslední koncert k jejímu výročí v prosinci na Zděřině v Polici, tak budou hrát pouze takto ve třech. A právě dnes to byla jejich premiéra. Tortharry odehráli velmi slušný deathový nářez, který určitě přivítal už dost zaplněný klub. Přizpůsobit party druhé kytary tak, aby hudba nebyla ošizena, je určitě dost těžký úkol. Sledovat Dana, jak mu běhají prsty po hmatníku kytary, to je radost (pohledět). O zpěv se tentokrát podělil s basákem Lemym, tak půl na půl, aby se mohl věnovat spíš hře. Tortharry odvedli vynikající práci a věřím, že po pár koncertech budou tak vypilování, že jejich kosy budou nadále nahánět všem smrtící hrůzu.
Pestrost hudby, to je téma dnešního večera. Po death metalu je na řadě folk metal. To je kombinace jak blázen, ale je to vlastně jen o hudbě a tak by to mělo být, tak proč ne. Kdysi, z 90. let si pamatuju z Anglie folkový Skyclad, tenkrát vydávali jednu desku za druhou, líbili se mi, pak jsem trošku od takové hudby ustoupil a na ně pozapomněl. Až deska Agni... kapely CRUADALACH mně tyto bardy s Anglie připomněla. Kapela měla raketový vzestup (jak sám Petr Korál poznamenal) a po vydání epíčka Agni... jím vyšlo album Lead - Not Follow s datem stejného letopočtu 2011. A prý pracují již na novém. Z těchto alb nám předvedli písničky jako Hear our Voices, Pramen Epony nebo Nezlomní. Cruadalach je přímo orchestr, člověk se jich ani nedopočítal. Sedm osm, ne-li víc? (úsměv) Basák se ani na pódium nevešel, tak vesele skotačil a prodíral se mezi lidi skoro až do poloviny už naplněného klubu. Vida, většina tady přišla na folkaře. Ještě podotknu, že Jan Radalf Vrobel, zpěvák souboru, oznámil, že se kvůli nemoci nedostavil cellista. A ten určitě s nástrojem pobíhat nemůže, tak by mě zajímalo, kam by ho šoupli (úsměv). Dudy, housle, flétna, prostě velmi barevná hudba. Četl jsem nějaké kritiky ohledně čistoty na Radalfův vokál, ale na mně udělal dobrý dojem, zvládal pěkně zpěv hrubšího zrna k čisté melodické lince. Jedna hádanka na závěr: Z které pohádky je písnička Loďka? Nápověda: V originále ji zpívá Petr Štěpánek. A pokud ještě nevíte, co jsou Cruadalach zač, tak tuto písničku zabalte do metalového hávu, prostě klasika, melodická kytara, basa, bicí, ale ty flétny tam musíte ponechat, protože toto je důležité. Žádný kýč, ale krása. Vystoupení Cruadalach nemělo chybu.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. A je tu Gutalax... Pestrý festival, od duši lesa přes smrt k výkalům, ale nakonec to se vším souvisí, prostě k pos... (úsměv). Ale nepředbíhat. Nejdřív byla tombola. Poukazy na botky Steel, hadry od Rock Fashion, tak ... ne. Lupeny na festivaly (AFOD, BA, OE, CDF), tak ... taky ne. 500 Kč na propití teď hned na baru, tak to ano ... ale za své.
GUTALAX jsou na scéně taky kratší dobu a své zhovadilosti a prasárny zaznamenali na debutovém albu Shit Beast (2011). Grindcoristé z Křemže nám předvedli taneční hity typu 10 dkg stočeného, Strejda Donald, hodili něco pro vietnamské veterány a Robocock je zas pro nadržené ženy... ono se tady asi všechno nedá popisovat. Jednu skladbu si s Gutalaxem vystřihl Vlaknin z Ingrowing. Vysypali na nás jako jediní ze všech zúčastněných snad všechny skladby ze svého podělanýho repertoáru a stačili přidat i jednu hovinku, teda novinku (úsměv). S touto kapelou sice pár lidí ubylo, chápu, že jejich taktéž "pohádkovou" hudbu někdo nemusí, ale o to víc se tady pařilo a tančilo... A myslím, že se tady nikdo z toho ani nepos...
Opravdu je konec, nějaké to zdržení na baru, nějaký ten panák proletěl hrdlem, kámoš Jirka dal řeč s Matym s Gutalaxu... Všichni domů a některé čeká zas Ostrava. Já jsem přemlouvání ustál, určitě by to bylo super (málem jsem kývl), ale peněz se nedostává, dostává se únava... Máme čas do rána na vlak, pomalu jsme se vycourali z vysočanského Exit-Usu na tramvaj směrem někde... A náš konec byl na Václaváku v KFC, kde jsme pozorovali cvrkot noční Prahy. Vlak se v pohodě stihl, dokonce i na dobrou stranu a ještě nás vítali ranní promrzlé Čechy a ne Bavory.
Sorrowdymu moc děkuji za pěkné fotografie.
S kamarádem Jirkou, se kterým jsem na akci přijel, kupujeme nějaký lísteček do tomboly, která bude před setem Gutalaxu. Menší plky s Herdronem, který lísteček vlastně vyhrává Steely, který Obscene..., a vlastně se to stočilo na koncert v Ostravě a tímto začíná taková menší přemlouvací akce z Jirkovy strany, abychom ještě jeli na druhou pařbu. Dáváme jedenáctku v pivnici a sestupujeme po schodech dolů do sklepních prostor klubu. Obrovský větrák alias klimatizace nad námi jede na plný pecky a taky tady táhne, ale snad to i oceníme, až se klub naplní. Později stejně konstatujeme, že je tu horko.
NOCTURNAL PESTILENCE je první kapela, kterou uvedl moderátor Petr Korál. Večer byl vlastně po celou dobu doprovázen jeho slovy a v jeho a Herdronově režii proběhla i tombola. Petr Korál nás (pár lidí) uvítal a představil NP s tím, že je to mladá kapela z Prahy, která vznikla teprve v roce 2010 a hraje black/death metal. Hned úvodní skladba Spirit of the Woods ukázala, kde je síla NP. Upoutala nás nejen zpěvačka, ale hlavně její hlas. Těžký "mužský" growl, který dokáže v mžiku proměnit v operní vysoký zpěv a znovu v řev. Hudba je obohacena o velmi příjemné klávesy, které pěkně proplouvají na povrch mezi záplavou bicích, drtící basy a svižné kytary. Samostatně klávesy, kytara, ale i basa vyplňují také krátké předěly vně skladeb. Třicet minut zajímavé hudby určených v programu uplynul jak voda a set pouze se čtyřmi písněmi je u konce.
Pařátí CD Cupio Dissolvi jsem slyšel pouze jednou a odložil jej. Udělal jsem chybu. Buď jsem neposlouchal dobře a nebo studiová nahrávka je o stupeň níž než živá hudba. Ale to je blbost, protože doommetalovou kapelu, která přišla na řadu, jsem ještě neviděl a naživo neslyšel. Teď můžu říct "vidět a umřít" - to jsou ET MORIEMUR. Jejich hudba vtáhne přímo do útrob smrti, ale nějaká jiskra naděje snad ještě je a to v pár sekundách občasného "zrychlení". To, co jsem se u NP vyjádřil o klávesách, je tady dotaženo k samé dokonalosti. Hutný hrdelní nebo čistý zpěv a třeba básnický projev Zdeňka Nevělíka, to je samotné pohřební kázaní a spolu s rozvážnou, pomalou hudbou je to smrtelná jízda až běhá mráz po celém těle. Smrtelná jízda doslova, protože ponurost a melancholie jde cítit pořádně a atmosféra s postupně plnícím klubem řádně zhoustla. Hudba EM je výborná a jejich studiový počin si ještě jednou vytáhnu, ale stejně vím, že tu atmosféru, co byla na koncertě, mi to nenahradí.
Trochu z ponurosti ven na vzduch. Venku je zas kosa, tak raději zpět a je čas přitvrdit. Na podiu vidím Lemyho, Panthera a Dana. Kdo čte ziny, časopisy (třeba Pařát), tak mu je jasné, že na podiu již nikdo nepřibude. TORTHARRY to jsou moji favoriti, i když se musím přiznat, že na poslední kapelu se těším o trochu víc. Tortharry mám rád, každé album je jiné. Líbí se mi White, Book of Dreams a i poslední Beneath (z desky předvedli pár štychů) jsem si oblíbil na první poslech. A kdo zná, tak ví, že každá deska je trošku odlišná. Tortharry svoji deathovou mašinerii táhnou světem už 20 let. Táhnou ji velice dobře. A pokud se neobjeví náhrada za kytaristu Mácu, který vlastně odehrál s kapelou poslední koncert k jejímu výročí v prosinci na Zděřině v Polici, tak budou hrát pouze takto ve třech. A právě dnes to byla jejich premiéra. Tortharry odehráli velmi slušný deathový nářez, který určitě přivítal už dost zaplněný klub. Přizpůsobit party druhé kytary tak, aby hudba nebyla ošizena, je určitě dost těžký úkol. Sledovat Dana, jak mu běhají prsty po hmatníku kytary, to je radost (pohledět). O zpěv se tentokrát podělil s basákem Lemym, tak půl na půl, aby se mohl věnovat spíš hře. Tortharry odvedli vynikající práci a věřím, že po pár koncertech budou tak vypilování, že jejich kosy budou nadále nahánět všem smrtící hrůzu.
Pestrost hudby, to je téma dnešního večera. Po death metalu je na řadě folk metal. To je kombinace jak blázen, ale je to vlastně jen o hudbě a tak by to mělo být, tak proč ne. Kdysi, z 90. let si pamatuju z Anglie folkový Skyclad, tenkrát vydávali jednu desku za druhou, líbili se mi, pak jsem trošku od takové hudby ustoupil a na ně pozapomněl. Až deska Agni... kapely CRUADALACH mně tyto bardy s Anglie připomněla. Kapela měla raketový vzestup (jak sám Petr Korál poznamenal) a po vydání epíčka Agni... jím vyšlo album Lead - Not Follow s datem stejného letopočtu 2011. A prý pracují již na novém. Z těchto alb nám předvedli písničky jako Hear our Voices, Pramen Epony nebo Nezlomní. Cruadalach je přímo orchestr, člověk se jich ani nedopočítal. Sedm osm, ne-li víc? (úsměv) Basák se ani na pódium nevešel, tak vesele skotačil a prodíral se mezi lidi skoro až do poloviny už naplněného klubu. Vida, většina tady přišla na folkaře. Ještě podotknu, že Jan Radalf Vrobel, zpěvák souboru, oznámil, že se kvůli nemoci nedostavil cellista. A ten určitě s nástrojem pobíhat nemůže, tak by mě zajímalo, kam by ho šoupli (úsměv). Dudy, housle, flétna, prostě velmi barevná hudba. Četl jsem nějaké kritiky ohledně čistoty na Radalfův vokál, ale na mně udělal dobrý dojem, zvládal pěkně zpěv hrubšího zrna k čisté melodické lince. Jedna hádanka na závěr: Z které pohádky je písnička Loďka? Nápověda: V originále ji zpívá Petr Štěpánek. A pokud ještě nevíte, co jsou Cruadalach zač, tak tuto písničku zabalte do metalového hávu, prostě klasika, melodická kytara, basa, bicí, ale ty flétny tam musíte ponechat, protože toto je důležité. Žádný kýč, ale krása. Vystoupení Cruadalach nemělo chybu.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. A je tu Gutalax... Pestrý festival, od duši lesa přes smrt k výkalům, ale nakonec to se vším souvisí, prostě k pos... (úsměv). Ale nepředbíhat. Nejdřív byla tombola. Poukazy na botky Steel, hadry od Rock Fashion, tak ... ne. Lupeny na festivaly (AFOD, BA, OE, CDF), tak ... taky ne. 500 Kč na propití teď hned na baru, tak to ano ... ale za své.
GUTALAX jsou na scéně taky kratší dobu a své zhovadilosti a prasárny zaznamenali na debutovém albu Shit Beast (2011). Grindcoristé z Křemže nám předvedli taneční hity typu 10 dkg stočeného, Strejda Donald, hodili něco pro vietnamské veterány a Robocock je zas pro nadržené ženy... ono se tady asi všechno nedá popisovat. Jednu skladbu si s Gutalaxem vystřihl Vlaknin z Ingrowing. Vysypali na nás jako jediní ze všech zúčastněných snad všechny skladby ze svého podělanýho repertoáru a stačili přidat i jednu hovinku, teda novinku (úsměv). S touto kapelou sice pár lidí ubylo, chápu, že jejich taktéž "pohádkovou" hudbu někdo nemusí, ale o to víc se tady pařilo a tančilo... A myslím, že se tady nikdo z toho ani nepos...
Opravdu je konec, nějaké to zdržení na baru, nějaký ten panák proletěl hrdlem, kámoš Jirka dal řeč s Matym s Gutalaxu... Všichni domů a některé čeká zas Ostrava. Já jsem přemlouvání ustál, určitě by to bylo super (málem jsem kývl), ale peněz se nedostává, dostává se únava... Máme čas do rána na vlak, pomalu jsme se vycourali z vysočanského Exit-Usu na tramvaj směrem někde... A náš konec byl na Václaváku v KFC, kde jsme pozorovali cvrkot noční Prahy. Vlak se v pohodě stihl, dokonce i na dobrou stranu a ještě nás vítali ranní promrzlé Čechy a ne Bavory.
Sorrowdymu moc děkuji za pěkné fotografie.
