Nevím, kolik čtenářů si pamatuje zlatá doommetalová léta v naší vlasti, ale moc jich asi nebude. Ti dříve narození a stále hudbymilovní by mohli zapátrat v paměti a vyštrachat v ní dva samplery, které na nebývalý vzestup nejpomalejšího metalového subžánru v polovině devadesátých let minulého století reagovaly – v roce 1995 to byl druhý díl kompilace Masters Of Czech Metal, o dva roky později Breath Of Doom. Na tom prvním se (kromě Krabathor, Asmodeus...) vedle doomovek Love History, R.E.T., Hypnotic Scenery a Black Heaven objevila i CHIMERA, která v té době disponovala hitovkou Always; a Petr Korál do bookletu napsal, že „tento sampler velice osobitou (a to i v evropském měřítku) tvorbu našich doommetalistů alespoň částečně reflektuje“. Na druhý výběr se už CHIMERA nevešla a postupně začala ze scény mizet, až zmizela docela. Ale jen zdánlivě, hlavní mozek kapely Ryszard stále cosi kutil a tvořil, otevřel si nahrávací studio a po pětadvaceti letech od založení kapely se CHIMERA loni přihlásila eponymním CD.
Na něm se nachází skladby starší i zcela nové, leč pro většinu tuzemských posluchačů budou nejspíš nové všechny. Takže by se v případě aktuálního počinu dalo v rámci ČR mluvit o debutu. Debutu, který lze chápat i jako best of, protože se na něm většinou nachází skladby starší i nejstarší. Tou nejstaršími je znovu nahraná Way to Hell (původně na demu Chimera z roku 1993 i na demu 1995 z roku 1995) a Salsa (původně z roku 1996), většina materiálu pak vyšla před sedmi lety v Polsku (ale u nás se o tom nikdo nedověděl...), zcela nové jsou pouze skladby Higher a Brána.
Právě Higher album otevírá a je důkazem, že současná CHIMERA nemá s někdejším doomovým směřováním mnoho společného. Zpočátku se sice hraje na ostřejší notu, nicméně není to ani pomalé, ani smutné, spíše takové vzletné, pozitivní – řekněme doomrockové či postdoomové... Následuje Piešň krasnoludka, s větším podílem syntetizátorů, ale také s kytarovými výjezdy i s chytlavým refrénem. Vrchol podle mě nastává s Bránou. Cinkání kláves na úvod, pomalu se přidávají ostatní nástroje a z ničeho nic přichází... refrén. Refrén, ve kterém hlavního vokalistu ještě kdosi doplňuje, a který má podmanivou sílu. Ale... po refrénu číslo jedna je tu refrén druhý, ještě hitovější, takový čistější, pěný jemným hlasem a doprovázený zase hlavně klávesami. A do třetice... i třetí „sloka” je vlastně refrénem, znovu velmi silným, emotivním, tentokrát nazpívaným trochu hrubším hlasem. Parádní záležitost, která mi „hraje” v hlavě už tři dny a ani se ji nesnažím vytěsnit. Se Salsou se vracíme v čase a je to znát – ona vlastně nemá až tak daleko k Always, je podobně vystavěná a také zpěv je takový dramatičtější, razantnější; z nástrojů se prosazuje hlavně kytara a klávesy spíše dotvářejí náladu, stejně jako (snad ženské) vokály v pozadí. Právě k Salse vznikl videoklip, spíše amatérský, studiový. Zato klip k Bráně je prací profesionální a mnohem kvalitnější – oba klipy si můžete vyhledat na youtube... (nebo přes odkazy níže).
Z názvů prvních třech skladeb je patrné, že CHIMERA si nevystačí s jedním jazykem, ale operuje hned třemi – angličtinou, polštinou a češtinou. Určitě to přispívá k pestrosti materiálu, angličtina je stylová, čeština vítaná a ani s polštinou nemám problém – pamatuji si na polsky nazpívaná alba legendárních Kat nebo Turbo, nedávno s tímhle jazykem uspěli i SSOGE. Právě polsky zpívané songy převládají v další části desky – a je to část o poznání lehčí (nebo chcete-li měkčí), spíše artrocková, možná i gotický rock lze tu a tam zaslechnout. Skvělá je hlavně pomalá pocitovka Deszcz, v níž se objevuje akustická kytara a procítěný zpěv.
Posledním návratem do minulosti je Way to Hell, která opět nezapře jiné kompoziční postupy a která má pochopitelně k doom metalu nejblíže – nechybí v ní potemnělé pomalejší pasáže, zvonivé klávesy a zastřený zpěv. Pak už se hraje na podstatně veselejší notu, objevují se takřka popové elementy a některé skladby by se bez potíží mohly objevit v nějakém komerčním rádiu. Těžko hledat nějaké viditelné „mouchy”, nahrávka se poslouchá příjemně... ale má-li to být, tak snad závěrečná pasáž Gwiazd we mgle je taková rozdrobená; přitom předchozí úseky a hlavně refrén jsou opět takové... nerad se opakuji, ale... podmanivé.
Zajímavé je určitě složení bandu – od založení v něm působí bratři Ryszard a Arek, jejich letitého spoluhráče Bohdana před časem nahradil Ryszardův syn Wiktor a posléze přibyl i druhý syn Janik. Takže dnes je CHIMERA vyloženě rodinnou záležitostí.
Nahrávalo se ve studiu Chimera, což je sice studio kapely, ale zároveň studio komerční – a zvuk v něm pořízený je perfektně čitelný, čistý jako křišťál.
Co považuji za méně povedené, je booklet. Jediné, co v něm snese přísnější měřítko, je titulní strana s kresbou Vítězslava Rodka, zbytek zcela postrádá nápad. Knížečka sice obsahuje všechny texty (pouze černé písmo na bílém podkladu), ale citelně mi chybí u každé skladby uvedení roku vzniku a nahrání, nikde nenacházím ani rok vydání, fotka je drobná... a to je v podstatě vše, co obal obsahuje. Žádné grafické parádičky, prostě nic...
Sestava:
Seznam skladeb:
Čas: 43:39
www.chime-ra.com
http://bandzone.cz/chimeracz
klip Salsa
klip Brána
Na něm se nachází skladby starší i zcela nové, leč pro většinu tuzemských posluchačů budou nejspíš nové všechny. Takže by se v případě aktuálního počinu dalo v rámci ČR mluvit o debutu. Debutu, který lze chápat i jako best of, protože se na něm většinou nachází skladby starší i nejstarší. Tou nejstaršími je znovu nahraná Way to Hell (původně na demu Chimera z roku 1993 i na demu 1995 z roku 1995) a Salsa (původně z roku 1996), většina materiálu pak vyšla před sedmi lety v Polsku (ale u nás se o tom nikdo nedověděl...), zcela nové jsou pouze skladby Higher a Brána.
Právě Higher album otevírá a je důkazem, že současná CHIMERA nemá s někdejším doomovým směřováním mnoho společného. Zpočátku se sice hraje na ostřejší notu, nicméně není to ani pomalé, ani smutné, spíše takové vzletné, pozitivní – řekněme doomrockové či postdoomové... Následuje Piešň krasnoludka, s větším podílem syntetizátorů, ale také s kytarovými výjezdy i s chytlavým refrénem. Vrchol podle mě nastává s Bránou. Cinkání kláves na úvod, pomalu se přidávají ostatní nástroje a z ničeho nic přichází... refrén. Refrén, ve kterém hlavního vokalistu ještě kdosi doplňuje, a který má podmanivou sílu. Ale... po refrénu číslo jedna je tu refrén druhý, ještě hitovější, takový čistější, pěný jemným hlasem a doprovázený zase hlavně klávesami. A do třetice... i třetí „sloka” je vlastně refrénem, znovu velmi silným, emotivním, tentokrát nazpívaným trochu hrubším hlasem. Parádní záležitost, která mi „hraje” v hlavě už tři dny a ani se ji nesnažím vytěsnit. Se Salsou se vracíme v čase a je to znát – ona vlastně nemá až tak daleko k Always, je podobně vystavěná a také zpěv je takový dramatičtější, razantnější; z nástrojů se prosazuje hlavně kytara a klávesy spíše dotvářejí náladu, stejně jako (snad ženské) vokály v pozadí. Právě k Salse vznikl videoklip, spíše amatérský, studiový. Zato klip k Bráně je prací profesionální a mnohem kvalitnější – oba klipy si můžete vyhledat na youtube... (nebo přes odkazy níže).
Z názvů prvních třech skladeb je patrné, že CHIMERA si nevystačí s jedním jazykem, ale operuje hned třemi – angličtinou, polštinou a češtinou. Určitě to přispívá k pestrosti materiálu, angličtina je stylová, čeština vítaná a ani s polštinou nemám problém – pamatuji si na polsky nazpívaná alba legendárních Kat nebo Turbo, nedávno s tímhle jazykem uspěli i SSOGE. Právě polsky zpívané songy převládají v další části desky – a je to část o poznání lehčí (nebo chcete-li měkčí), spíše artrocková, možná i gotický rock lze tu a tam zaslechnout. Skvělá je hlavně pomalá pocitovka Deszcz, v níž se objevuje akustická kytara a procítěný zpěv.
Posledním návratem do minulosti je Way to Hell, která opět nezapře jiné kompoziční postupy a která má pochopitelně k doom metalu nejblíže – nechybí v ní potemnělé pomalejší pasáže, zvonivé klávesy a zastřený zpěv. Pak už se hraje na podstatně veselejší notu, objevují se takřka popové elementy a některé skladby by se bez potíží mohly objevit v nějakém komerčním rádiu. Těžko hledat nějaké viditelné „mouchy”, nahrávka se poslouchá příjemně... ale má-li to být, tak snad závěrečná pasáž Gwiazd we mgle je taková rozdrobená; přitom předchozí úseky a hlavně refrén jsou opět takové... nerad se opakuji, ale... podmanivé.
Zajímavé je určitě složení bandu – od založení v něm působí bratři Ryszard a Arek, jejich letitého spoluhráče Bohdana před časem nahradil Ryszardův syn Wiktor a posléze přibyl i druhý syn Janik. Takže dnes je CHIMERA vyloženě rodinnou záležitostí.
Nahrávalo se ve studiu Chimera, což je sice studio kapely, ale zároveň studio komerční – a zvuk v něm pořízený je perfektně čitelný, čistý jako křišťál.
Co považuji za méně povedené, je booklet. Jediné, co v něm snese přísnější měřítko, je titulní strana s kresbou Vítězslava Rodka, zbytek zcela postrádá nápad. Knížečka sice obsahuje všechny texty (pouze černé písmo na bílém podkladu), ale citelně mi chybí u každé skladby uvedení roku vzniku a nahrání, nikde nenacházím ani rok vydání, fotka je drobná... a to je v podstatě vše, co obal obsahuje. Žádné grafické parádičky, prostě nic...
Sestava:
- Ryszard – vocals, guitar
- Wiktor – guitar
- Arek – drums
- Janik – synth
Seznam skladeb:
- Higher
- Piešň krasnoludka
- Brána
- Salsa
- Jeszcze raz
- Deszcz
- Way to Hell
- Gwiazdy we mgle
- Dom
- Zaklety krag
- Nowy dzień
- Póžno juž
- No
Čas: 43:39
www.chime-ra.com
http://bandzone.cz/chimeracz
klip Salsa
klip Brána
