Většina z vás, kteří tento web sledují a nebo se zajímají alespoň o jednu z výše uvedených kapel, určitě četla článek kolegy 4horsemena (úsměv), ve kterém bylo řečeno o kapelách Seven i Henych 666 v podstatě vše a je myslím úplně zbytečné rozepisovat se o tom, co jsou tyhle dvě bandy zač. Tímto úvodem bych taky rád 4horsemenovi poděkoval jak za skvělý článek, tak i za ušetřenou práci (úsměv). Můj report se tedy bude týkat pouze mých osobních dojmů z předposledního koncertu turné těchto kapel, které proběhlo ve velmi příjemném českobudějovickém klubu Martys´.
Před klub jsem dorazil zhruba kolem 19. hodiny a můj mozkový závit hned zaznamenal malé zklamání – před Martysem postávala opravdu jen velmi malá hrstka „vlasáčů“, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a kolem osmé hodiny večerní se klub velmi dobře zaplnil. Návštěvnosti samozřejmě dopomohl i fakt, že Seven jsou v Č.B. doma, i tak si ale myslím, že mohlo těch lidí na takto dobrou partu dorazit ještě o „štipec“ více.
Role předskokanů se zhostila mladá partička WARHAWK, která se vzhlédla v jakémsi finském stylu melodického power metalu. Je pravda, že více než produkce téhle kapelky mě víc zaujala jejich velmi půvabná baskytaristka (úsměv). Co se týče hudby samotné, musím smutně konstatovat, že pokud si kapela vybere styl, který je momentálně v módě, měla by mít alespoň trošku vlastní ksicht. Nebylo to špatně zahrané, ale takových kapel bez nápadu je s prominutím dvanáct do tuctu. Toto mé tvrzení potvrdila i frontwoman – na pohled půvabná dívka, ale půvab je také to jediné co tato slečna předvedla. Chybělo jak nasazení, tak bohužel i hlásek... ten nebyl sice tak špatný, ale v kontextu s touto hudbou... bohužel. Pokud bude zmíněná kapela číst tyto řádky, věřte, že není mým cílem vás kritizovat, ale motivovat – chce to jen zabrat, nebát se trošku pohybu na podiu a pokud chcete zmíněnou zpěvačku ve svých řadách, tak malinko přitvrdit a přizpůsobit hudební stránku možnostem jejího hlasu. Po tomto pro mě nemastném a neslaném zážitku ovšem nastal balzám pro uši i oči.
SEVEN rozjeli svoji nezkrotnou jízdu peckou Forbiden Island z alba Light of Souls (2007). Zvláštní – tahle skladba mi na CD zní tak nějak „normálně“, ovšem na živo a na úvod to mělo neskutečný tah. Seven jsem naposledy viděl asi před třemi lety a je až neuvěřitelné, jaký kus tahle parta vedená Honzou Běhunkem ušla. Jejich podiová prezentace je vskutku hodna pozornosti. Lukáš Písařík je nejen dobrý zpěvák, ale má v sobě velmi silné charisma, které umí prodat velmi citlivě a přirozeně. Na Seven je vidět, jak perfektně dokázali zúročit léta strávená na podiu po různých evropských štacích v roli předskokanů velkých hvězd. Honza si moc velké eskapády po podiu dovolit sice nemůže, takže je vše rozděleno mezi Lukáše, který dokáže roztleskat a vyburcovat lidi, a basáka Toma Kuchtu. Tento malý ďábel je zkrátka všude a je na něm vidět nefalšovaná radost z hraní pro lidi. A co se týká bicmena Lukáše Kuneše – ten na podiu oslavil šestadvacáté narozeniny a jednoduše řečeno je to muž na tom pravém místě. Seven i zde měli výborně postavený setlist, kde nechyběly zásadní skladby z jejich kariéry. A jak napsal můj kolega – i na mě nejvíc na živo zapůsobila skladba Get It. Jako přídavek zvolili Seven nesmrtelnou Highway to Hell od AC/DC . V tomto přídavku si vyměnili nástroje Tomáš s Honzou, Tom zde předvedl parádní show – a v sále nebyl snad jediný člověk, který by si se Seven nezařval refrén téhle pecky.
Po krátké pauze a zvukovce se na podiu ozdobeném futuristickými stojany na mikrofony objevil zavalitý nestor a průkopník black metalu v našich zemích, Vlasta Henych. První štych – předělávka od Plastiků – Magické noci. Tak tenhle cover na mě zapůsobil velmi pozitivně, ovšem to bylo také poprvé a naposled. Je to možná tím, že jsem čekal asi něco jiného – čekal jsem trošku jinou muziku, jiný styl nebo inovaci – přece jen všelijaké artefakty na podiu a image kapely tomu jasně napovídaly. Image je ale asi jedinou změnou... Vlasta a spol. sázeli sice jeden Törr hit za druhým a je pravda, že na mě ty skladby působily, ale nač mít v republice dva Törry? Dle mého soudu by se měla kapela buď přejmenovat na Torr revival, a nebo by měl HENYCH 666 najít trošku vlastní ksicht. Já vím, že mě budou mnozí z vás utírat, že ty staré fláky od Törru jsou bomba a že je to TO, co chtějí lidi slyšet, a tak dál. Ano, máte pravdu, i já jsem rád, že ty skladby se hrají a že mají tah i po těch dlouhých letech. Ale stavět na tom kariéru a live vystoupení, to asi nejde. Vystoupení Hennych 666 mě tedy bavilo hlavně po vizuální stránce.
Fotky: Ivo Michner
Před klub jsem dorazil zhruba kolem 19. hodiny a můj mozkový závit hned zaznamenal malé zklamání – před Martysem postávala opravdu jen velmi malá hrstka „vlasáčů“, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a kolem osmé hodiny večerní se klub velmi dobře zaplnil. Návštěvnosti samozřejmě dopomohl i fakt, že Seven jsou v Č.B. doma, i tak si ale myslím, že mohlo těch lidí na takto dobrou partu dorazit ještě o „štipec“ více.
Role předskokanů se zhostila mladá partička WARHAWK, která se vzhlédla v jakémsi finském stylu melodického power metalu. Je pravda, že více než produkce téhle kapelky mě víc zaujala jejich velmi půvabná baskytaristka (úsměv). Co se týče hudby samotné, musím smutně konstatovat, že pokud si kapela vybere styl, který je momentálně v módě, měla by mít alespoň trošku vlastní ksicht. Nebylo to špatně zahrané, ale takových kapel bez nápadu je s prominutím dvanáct do tuctu. Toto mé tvrzení potvrdila i frontwoman – na pohled půvabná dívka, ale půvab je také to jediné co tato slečna předvedla. Chybělo jak nasazení, tak bohužel i hlásek... ten nebyl sice tak špatný, ale v kontextu s touto hudbou... bohužel. Pokud bude zmíněná kapela číst tyto řádky, věřte, že není mým cílem vás kritizovat, ale motivovat – chce to jen zabrat, nebát se trošku pohybu na podiu a pokud chcete zmíněnou zpěvačku ve svých řadách, tak malinko přitvrdit a přizpůsobit hudební stránku možnostem jejího hlasu. Po tomto pro mě nemastném a neslaném zážitku ovšem nastal balzám pro uši i oči.
SEVEN rozjeli svoji nezkrotnou jízdu peckou Forbiden Island z alba Light of Souls (2007). Zvláštní – tahle skladba mi na CD zní tak nějak „normálně“, ovšem na živo a na úvod to mělo neskutečný tah. Seven jsem naposledy viděl asi před třemi lety a je až neuvěřitelné, jaký kus tahle parta vedená Honzou Běhunkem ušla. Jejich podiová prezentace je vskutku hodna pozornosti. Lukáš Písařík je nejen dobrý zpěvák, ale má v sobě velmi silné charisma, které umí prodat velmi citlivě a přirozeně. Na Seven je vidět, jak perfektně dokázali zúročit léta strávená na podiu po různých evropských štacích v roli předskokanů velkých hvězd. Honza si moc velké eskapády po podiu dovolit sice nemůže, takže je vše rozděleno mezi Lukáše, který dokáže roztleskat a vyburcovat lidi, a basáka Toma Kuchtu. Tento malý ďábel je zkrátka všude a je na něm vidět nefalšovaná radost z hraní pro lidi. A co se týká bicmena Lukáše Kuneše – ten na podiu oslavil šestadvacáté narozeniny a jednoduše řečeno je to muž na tom pravém místě. Seven i zde měli výborně postavený setlist, kde nechyběly zásadní skladby z jejich kariéry. A jak napsal můj kolega – i na mě nejvíc na živo zapůsobila skladba Get It. Jako přídavek zvolili Seven nesmrtelnou Highway to Hell od AC/DC . V tomto přídavku si vyměnili nástroje Tomáš s Honzou, Tom zde předvedl parádní show – a v sále nebyl snad jediný člověk, který by si se Seven nezařval refrén téhle pecky.
Po krátké pauze a zvukovce se na podiu ozdobeném futuristickými stojany na mikrofony objevil zavalitý nestor a průkopník black metalu v našich zemích, Vlasta Henych. První štych – předělávka od Plastiků – Magické noci. Tak tenhle cover na mě zapůsobil velmi pozitivně, ovšem to bylo také poprvé a naposled. Je to možná tím, že jsem čekal asi něco jiného – čekal jsem trošku jinou muziku, jiný styl nebo inovaci – přece jen všelijaké artefakty na podiu a image kapely tomu jasně napovídaly. Image je ale asi jedinou změnou... Vlasta a spol. sázeli sice jeden Törr hit za druhým a je pravda, že na mě ty skladby působily, ale nač mít v republice dva Törry? Dle mého soudu by se měla kapela buď přejmenovat na Torr revival, a nebo by měl HENYCH 666 najít trošku vlastní ksicht. Já vím, že mě budou mnozí z vás utírat, že ty staré fláky od Törru jsou bomba a že je to TO, co chtějí lidi slyšet, a tak dál. Ano, máte pravdu, i já jsem rád, že ty skladby se hrají a že mají tah i po těch dlouhých letech. Ale stavět na tom kariéru a live vystoupení, to asi nejde. Vystoupení Hennych 666 mě tedy bavilo hlavně po vizuální stránce.
Fotky: Ivo Michner
