Jako druzí se na pódiu představili tuzemští FDK. Poslední dobou se dá říct, že jejich koncert je sázkou na jistotu. Kapela je maximálně sehraná a když se povede vhodně nazvučit, což se tentokrát opravdu dařilo (ten večer měli určitě nejlepší zvuk), je na povedené vystoupení zaděláno. Set se skládal víceméně z věcí z posledního alba „Earthlinked“, a stejně tak jak při poslechu z CD doma, i v živém provedení mě jejich skladby dokáží vždy potěšit. Vypadá to, že si FDK postupně vybudovali na scéně jméno, protože se místo na place pod pódiem zaplnilo stejně, tak jako tomu bylo u hlavních hvězd. Na druhou stranu zase přiznávám, že člověk je bytost, které se nezavděčíš a tak už na mě koncert nezapůsobil takovým dojmem jako dříve. Je to tím, že za poslední dva roky jsem FDK viděl několikrát a už mi nepatrně zevšedněli, čímž nechci říct, že by zahráli zle. Přesto mě za celý večer bavili ze všech účinkujících kapel nejvíc. (Coornelus)
Po výborném vystoupení jsem poctil FDK pár sviněmi, když tu se začala až nahoru na bar valit mlha. Začal jsem tedy sestupovat po schodech a připadat si jako ve filmu Skleněné peklo. S mým příchodem se synchronizovaně spustila úvodní zvuková stěna a jelikož jsem věděl, že někde za tou mlhou jsou nahřáté Orange, těšil jsem se na peklo, co přijde. A opravdu přišlo. ABATON produkovali hutný mix post hc, sludge a doomu, který chvílemi zpomalili až do funerálních ploch a když už si člověk říkal, že to lepší být nemůže, vše rozsekali blackovými vpády. Ani v průběhu koncertu se mlha nerozptýlila, občas z ní vykoukly krky kytar a dva zpěváci neuroticky válčící mezi podiem a publikem. Kapela, od které jsem nečekal nic a dostal nejlepší zážitek z celého večera. Vytknul bych jen dvě věci – nekoupil jsem si jejich desku a netuším, kdy tu budou hrát znovu. (Aleš)
Po Abaton bylo pro mne těžké udržet pozornost a plně se věnovat FORGOTTEN TOMB, i když jsem se na ně těšil dlouho dopředu. Nová deska mne sice zezačátku příliš nebavila, jsou mi určitě bližší starší depressive blackové počiny, ale s blížícím se koncertem mi přirostla k srdci. Začalo se z ní první „Reject Existence“ a druhá „Shutter“ mi udělala velkou radost. Další trojice songů měla podle mne sestupnou tendenci, po chvíli jsem už mezi nimi skoro nerozlišoval a hudba FT mne pomalu přestávala bavit. Získali si mne až „Disheartenment“ a „Alone“ z prvních dvou desek, které se zase dostaly do výrazu, který mě u kapely baví nejvíc. Vystoupení tedy pro mne bylo rozporuplné, ale stejně jsem odcházel bezmezně nadšen. (Aleš)
Pořádajícímu Honzovi a Mírovi z Panychidy se tenhle večírek setsakra povedl, bylo to vidět na všech zúčastněných, ale i kapelách a i když – jak už to tak chodí – to s penězi není zrovna sranda, budu se modlit, aby se jim vše v budoucnu vrátilo a pokračovali ve skvělé práci. Byla pro mne čest si na této párty zahrát, budu na ní ještě dlouho vzpomínat a jsem přesvědčen, že nebudu sám. (Aleš)
Fotky: Ignor
