Litoměřická smečka Anarchuz již v devadesátých letech minulého století vydala dvě alba. Do dnešních dnů v ní proběhlo několik personálních obměn a v druhé dekádě své tvůrčí činnosti vyvíjela koncertní aktivitu jen sporadicky. Hlavními tahouny kapely jsou Jiří Lánský (bicí) a Tomáš Borovec (zpěv)a někteří členové kapely působili či působí ještě v dalších hudebních projektech.
První album Unusable Instincts jsem slyšel hned v porevolučním boomu a záplavě všech možných vydaných alb v roce 1994. A co si dnes vybavuji, tak deska je taková směs crossoveru a thrash metalu. Na albu je jedna z prvních coververzí Jirky Schellingera, kterých od té doby do dnešních dnů bylo natočeno nespočet, a to bonusová skladba Lupič Willy. Album jsem slyšel párkrát, tím nechci ale říct, že by Anarchuz zapadl někde v zapomnění. Ještě nedávno, určitě v minulém roce (úsměv), jsem si na něj vzpomněl, ale abych přiznal pravdu, nikdy mě od kapely Anarchuz nenapadlo něco dál vyhledávat. Mimochodem kluci natočili ještě zdařilý cover písně Lepper Messiah, která vyšla v roce 1996 na kompilaci jako pocta Cliffu Burtonovi 10 years after...
K druhému albu Inner Conflict, které vyšlo o tři roky později po debutu, jsem se dostal právě až v těchto dnech, když jsem si pořídil trojku. CD Přestaň mě srát bylo vrženo do oběhu letos v květnu. Udělal jsem takřka dvacetiletý skok a do přehrávače jsem zasunul poslední album, které mě zaujalo digipackovým zpracováním s motivem krvavé pěsti s kovovým boxerem.
Texty ve skladbách Padám do propasti dnů, Čas nevrátím a Černá a bílá se pohybují mezi životem a smrtí. Tvrdá a bolestivá píseň Přestaň mě srát a Osud či Protiklady pak pracují s trápením a přemítáním o životě. Zároveň je tu i text na to, co dokáže udělat člověk - bestie jako třeba Andrej Čikatilo v písní Soudný den.
Jak sám název desky naznačuje, tak i hudba se dere v agresivním thrashovém tempu. V životě člověk stojí na spoustě různých cest plných nástrah, tak i zde je tomu tak. Spousta crossoverových křižovatek, kde se pomalejší depresivní tóny střídají s rychlejším metalovým tempem. Na albu se mi právě hodně zamlouvají tyto pomalejší skladby. A to právě Padám do propasti dnů a depresivní Čas nevrátím, kde se mikrofonu ujal bicmen. Je škoda, že pouze jen u této skladby... Album otevírá rychlá agresivní skladba Herci za kamerou a konec je uzavřen ponurou pomalou skladbou Nebuď sám.
Při poslechu se mi hned v mysli vybavil Škwor. Jedu dál a je tu linka Infectious Grooves, vzápětí mě napadá Ozzy Osbourne a cosi z alba Black Rain. Ne pletu se, to je Black Label Society, určitě slyším Zakka Wyldeho. Aby toho nebylo málo, tak jsou tu dozvuky Pantery. A nakonec ať mi dáte pořádně na frak, tak by album mohlo být taktéž řadovkou značky Projekt Parabelum. Ale vcelku je to jedno. Nic ve zlém, každý posluchač si na Přestaň mě srát určitě najde to své. Je to směs veškerého možného metalu. Zároveň mě napadá, že to nemusí být pro každého posluchače. Musím ovšem uznat, že toto album, kde oproti minulé fošně hodně převládal zvuk Pantery a právě BLS (v té době ale samozřejmě ještě neexistovali), je hodně rozmanité a určitě má něco do sebe.
Seznam skladeb:
Čas: 38:13
Sestava:
http://bandzone.cz/anarchuz
První album Unusable Instincts jsem slyšel hned v porevolučním boomu a záplavě všech možných vydaných alb v roce 1994. A co si dnes vybavuji, tak deska je taková směs crossoveru a thrash metalu. Na albu je jedna z prvních coververzí Jirky Schellingera, kterých od té doby do dnešních dnů bylo natočeno nespočet, a to bonusová skladba Lupič Willy. Album jsem slyšel párkrát, tím nechci ale říct, že by Anarchuz zapadl někde v zapomnění. Ještě nedávno, určitě v minulém roce (úsměv), jsem si na něj vzpomněl, ale abych přiznal pravdu, nikdy mě od kapely Anarchuz nenapadlo něco dál vyhledávat. Mimochodem kluci natočili ještě zdařilý cover písně Lepper Messiah, která vyšla v roce 1996 na kompilaci jako pocta Cliffu Burtonovi 10 years after...
K druhému albu Inner Conflict, které vyšlo o tři roky později po debutu, jsem se dostal právě až v těchto dnech, když jsem si pořídil trojku. CD Přestaň mě srát bylo vrženo do oběhu letos v květnu. Udělal jsem takřka dvacetiletý skok a do přehrávače jsem zasunul poslední album, které mě zaujalo digipackovým zpracováním s motivem krvavé pěsti s kovovým boxerem.
Texty ve skladbách Padám do propasti dnů, Čas nevrátím a Černá a bílá se pohybují mezi životem a smrtí. Tvrdá a bolestivá píseň Přestaň mě srát a Osud či Protiklady pak pracují s trápením a přemítáním o životě. Zároveň je tu i text na to, co dokáže udělat člověk - bestie jako třeba Andrej Čikatilo v písní Soudný den.
Jak sám název desky naznačuje, tak i hudba se dere v agresivním thrashovém tempu. V životě člověk stojí na spoustě různých cest plných nástrah, tak i zde je tomu tak. Spousta crossoverových křižovatek, kde se pomalejší depresivní tóny střídají s rychlejším metalovým tempem. Na albu se mi právě hodně zamlouvají tyto pomalejší skladby. A to právě Padám do propasti dnů a depresivní Čas nevrátím, kde se mikrofonu ujal bicmen. Je škoda, že pouze jen u této skladby... Album otevírá rychlá agresivní skladba Herci za kamerou a konec je uzavřen ponurou pomalou skladbou Nebuď sám.
Při poslechu se mi hned v mysli vybavil Škwor. Jedu dál a je tu linka Infectious Grooves, vzápětí mě napadá Ozzy Osbourne a cosi z alba Black Rain. Ne pletu se, to je Black Label Society, určitě slyším Zakka Wyldeho. Aby toho nebylo málo, tak jsou tu dozvuky Pantery. A nakonec ať mi dáte pořádně na frak, tak by album mohlo být taktéž řadovkou značky Projekt Parabelum. Ale vcelku je to jedno. Nic ve zlém, každý posluchač si na Přestaň mě srát určitě najde to své. Je to směs veškerého možného metalu. Zároveň mě napadá, že to nemusí být pro každého posluchače. Musím ovšem uznat, že toto album, kde oproti minulé fošně hodně převládal zvuk Pantery a právě BLS (v té době ale samozřejmě ještě neexistovali), je hodně rozmanité a určitě má něco do sebe.
Seznam skladeb:
- Herci za kamerou
- Soudný den
- Přestaň mě srát
- Padám do propasti snů
- Osud
- Čas nevrátím
- Černá a bílá
- Protiklady
- Nebuď sám
Čas: 38:13
Sestava:
- Tomáš Borovec - zpěv
- Lukáš Melničenko – kytara
- Martin Lang - kytara
- Karel Havlíček - basa
- Jiří Lánský - bicí
http://bandzone.cz/anarchuz
