Fakt se hned zkraje bez mučení přiznám, že poslední album těžkotonážních přívrženců mrtvého kovu z ňů jorku, totiž agilních drtičů Immolation, jsem příliš nemusel. Zatímco staré klasiky z nejstarších čili „Dawn of Possession“ a třeba novější „Close to a World Below“ nebo „Unholy Cult“ si dám vždycky velmi rád, v „Majesty and Decay“ jsem se i po několika posleších ztrácel. Jednou suprové party, jindy hořké zklamání a celková relativní „špatnost“.
Ovšem co se letošního Epčka „Providence“ týče, řekli si asi Vigna a jeho kumpáni: „Nasrat!“ a servírují sírou zažloutlý death metal z lůna samotného pekla. A že to blastí velmi pěkně. Předně – hned úvodní riff „What They Bring“ vás naprosto rozloží na prvočinitele a kdo říká že ne, tak kecá. Ačkoliv jsme tyto melodie slyšeli již tisíckrát, je to právě ona neskutečná valivost těžkého obrněnce, které neodolá vůbec nic a onen tlak, jenž výtečně laděné kytary, blastující škopky a hlavně i po neskutečných desetiletích stále suprově seštelovaný vokál Rosse Dolana vytvářejí, je jednoduše – mocný.
IMMOLATION se jakoby co do rouhačnosti vrátili někam k „Harnessing Ruin“, ovšem zároveň mají moc dobrý přehled o tom, cože se děje na současném death metalovém poli a názorně předvádějí, co se stane, když se old-school peklo death spáří s moderní technickou vytříbeností. A že ta kytarová písklata, háky, výborný flow a hlavně nelidská soustředěnost dělají pěknou paseku. Ještě teď se poněkud nemrtvě sbírám z podlahy poté, co mi jednička ustřelila palici, a Amíci se slovy: „Jen lež...“ dále přitápějí pod kotlem.
Pekelný hlomoz, hypnotický growl, pošukaná disharmonie, nátlak, nátlak, nátlak. Zrovna když se stává dále nesnesitelným, sjedou si Immo pro další mohutnou porci disharmonie, to jen na vteřinu, dvě, aby vás znovu poslali do svěráku. Do toho infernální monotónní sampl marše znetvořené armády samotného Lucifera a uděláte si obrázek, jak asi „Illumination“ zní. Osvícení ano – ale plamenem pekelným!
Na oné brutální tensi má samozřejmě lví podíl také produkce, kdy zvláště kopák Stevea Shalatyho je vážně luxusní a jeho technika občas fakt neskutečná.
Všechny ty zastávky, rychlé rozjezdy, brutální kopákové salvy i blasty zvládá levou zadní a ještě se při tom šťourá v nose. Vůbec proměnlivá rytmika má na novém EP své velice hojné zastoupení a tam, kde se "Majesty & Decay" plácalo na místě, se „Providence“ rozjíždí jako ony opancéřované vlaky ruských pohlavárů. Zpočátku jedou na rovince krokem, ale jakmile přijde na to rozkalit to z kopce, tak už je nikdo nezastaví. To platí i pro death metalovou "baladu" „Swallow the Fear“, jež se zpočátku jako temné stíny vznáší nad obzorem, aby posléze ze svých útrob mohla nabídnout smrtící objetí.
Vidíte album artwork? Naprosto koresponduje s hudebním obsahem. Natlakované, brutální, nostalgické i současné. Nové EP Immolation. A pak že Nuclear Blast nevydává i dobré věci... Aha, on to nevydává Nuclear Blast.
Ovšem co se letošního Epčka „Providence“ týče, řekli si asi Vigna a jeho kumpáni: „Nasrat!“ a servírují sírou zažloutlý death metal z lůna samotného pekla. A že to blastí velmi pěkně. Předně – hned úvodní riff „What They Bring“ vás naprosto rozloží na prvočinitele a kdo říká že ne, tak kecá. Ačkoliv jsme tyto melodie slyšeli již tisíckrát, je to právě ona neskutečná valivost těžkého obrněnce, které neodolá vůbec nic a onen tlak, jenž výtečně laděné kytary, blastující škopky a hlavně i po neskutečných desetiletích stále suprově seštelovaný vokál Rosse Dolana vytvářejí, je jednoduše – mocný.
IMMOLATION se jakoby co do rouhačnosti vrátili někam k „Harnessing Ruin“, ovšem zároveň mají moc dobrý přehled o tom, cože se děje na současném death metalovém poli a názorně předvádějí, co se stane, když se old-school peklo death spáří s moderní technickou vytříbeností. A že ta kytarová písklata, háky, výborný flow a hlavně nelidská soustředěnost dělají pěknou paseku. Ještě teď se poněkud nemrtvě sbírám z podlahy poté, co mi jednička ustřelila palici, a Amíci se slovy: „Jen lež...“ dále přitápějí pod kotlem.
Pekelný hlomoz, hypnotický growl, pošukaná disharmonie, nátlak, nátlak, nátlak. Zrovna když se stává dále nesnesitelným, sjedou si Immo pro další mohutnou porci disharmonie, to jen na vteřinu, dvě, aby vás znovu poslali do svěráku. Do toho infernální monotónní sampl marše znetvořené armády samotného Lucifera a uděláte si obrázek, jak asi „Illumination“ zní. Osvícení ano – ale plamenem pekelným!
Na oné brutální tensi má samozřejmě lví podíl také produkce, kdy zvláště kopák Stevea Shalatyho je vážně luxusní a jeho technika občas fakt neskutečná.
Všechny ty zastávky, rychlé rozjezdy, brutální kopákové salvy i blasty zvládá levou zadní a ještě se při tom šťourá v nose. Vůbec proměnlivá rytmika má na novém EP své velice hojné zastoupení a tam, kde se "Majesty & Decay" plácalo na místě, se „Providence“ rozjíždí jako ony opancéřované vlaky ruských pohlavárů. Zpočátku jedou na rovince krokem, ale jakmile přijde na to rozkalit to z kopce, tak už je nikdo nezastaví. To platí i pro death metalovou "baladu" „Swallow the Fear“, jež se zpočátku jako temné stíny vznáší nad obzorem, aby posléze ze svých útrob mohla nabídnout smrtící objetí.
Vidíte album artwork? Naprosto koresponduje s hudebním obsahem. Natlakované, brutální, nostalgické i současné. Nové EP Immolation. A pak že Nuclear Blast nevydává i dobré věci... Aha, on to nevydává Nuclear Blast.
Čas: 18:56
Seznam skladeb:
- What They Bring
- Illumination
- Still Lost
- Providence
- Swallow The Fear
http://www.myspace.com/immolation