Existují kapely, které mohou hrát třeba tři sta let a než něco natočí, trvá jim to celou věčnost. Opačný extrém jsou spolky, které aniž by se naučily alespoň trochu hrát, nahrají ve svém dětském pokojíčku nehoráznou zvukovou slátaninu a honem s ní mažou na Bandzone. To BowelFuck jsou jiní úderníci, po chvilce činnosti a bez jediného koncertu se zavřeli do renomovaného studia a natočili promo, které je reprezentativním dílkem.
Jenže oni si to mohli dovolit, protože ač je název kapely novým pojmem na naší scéně, jména pod ním se skrývající nelze považovat za vystrašené teenagery, kteří se rozhodli zamořit svět xtou variací na fucky, anály a další „šokující“ výrazy. Slova výše zmiňovaná k těmto pánům patří, tak nějak od pradávna a po pravdě řečeno, jsem od nich nic jiného v tomto směru ani nečekal. Konečně se dostávám k tomu, kdo tuto kapelu s romantickým názvem tvoří, vysvětlení co BowelFuck znamená najdete zde. V tříčlenné partě najdeme zkušené řemeslníky naší grind scény a to jmenovitě Malého Johna (Pisstolero, ex-DEOAG), Pavla (Choked By Own Vomits, ex-DEOAG) a Kalvose (Decomposing Manure, Intestacy).
Vypadá to, že si pánové svým uměním byli jistí a tak se ho rozhodli převést do hmatatelné podoby, navíc v kvalitním zvukovém kabátu, o který se postaral Otyn ve svém Davos studiu. Čtyři rychlopalby o celkovém čase sedm minut nastiňují jakým směrem se chce kapela ubírat. Celkový výraz je silně načichlý severem, kde je cítit velký odkaz grind kapel typu Rotten Sound. Všechny čtyři songy spojuje přímočará rychlost, protkaná gore vsuvkami, a co je mi obzvlášť sympatické, jsou pasáže ve středním tempu, při kterých si lze na chvíli vydechnout; není jich moc, ale jsou tam. Celým tím humbukem se prolínají dva řevy, kdy je jeden tahán až z paty a je přehnán přes nějakou krabičku, zatímco druhý je přírodní jekot. Zakomponovat dva vokály považuji za dobrý nápad, celkové vyznění se tím tak stává víc barevnější.
Je evidentní, že kluci ví, jak chtějí znít a jak toho docílit, na to už mají ostatně dostatek zkušeností. Nepřinášejí nic, co by posadilo svět na prdel, ale to ani nebylo jejich záměrem. Všechny čtyři věci na promu mají jednu linii a ani jedna nevyčnívá nad druhou, jedou si tak svojí lajnu a zatím se z nich neobjevila nějaká vyloženě hitovka a ani nevyplavalo na povrch více záchytných bodů, které by po vypnutí CD v hlavě automaticky naskočily, ale přesto je z komponování cítit smysl pro napsání slušných vypalovaček, které mají hlavu a patu.
Důležité je, že dodaný materiál nezavání nudou a příjemně odsýpá, na druhou stranu při tak krátké stopáži to zas takový výkon není. Lámat chleba se bude až na plnohodnotném CD, jehož vydání je už naplánované a mělo by vyjít pod hlavičkou Bizzare Leprous. Strach ale o tyto mládence nemám a až začnou koncertovat, bude jich určitě všude plno a tak se můžou všechny Adipocire festy a Moregore diskotéky těšit, a když se obzvlášť zadaří možná příští léto i…
Seznam skladeb:
- BlackHoleCombat
- POV
- BowelFuckedViolation
- FuckUpHeads
Čas: 7:00
