Na úvod bych se tě rád zeptal, od kolika let se věnuješ hře na kytaru a co tě přivedlo zrovna k tomuto nástroji?Ahoj, zdravím tebe Michale a zdravím čtenáře Fobie. Aktivnímu hraní se věnuji, dejme tomu od 15 let, nejprve jsem hrával na baskytaru a posléze se dostal k elektrické kytaře. K tomu všemu mě vedlo pár zkušeností s akustickou kytarou, ke které jsem se dostal tak ve 12 letech, díky mému spolužákovi a budoucímu souputníkovi, se kterým jsem natočil někdy kolem roku 2005 demo a odehrál několik koncertů. Tenhle můj přítel nás bohužel před pár dny opustil a tak bych mu skrze tento rozhovor chtěl za vše poděkovat. Díky Honzo – nikdy na tebe nezapomenu!!!!!!!!
Kytara je nicméně využívána ve spoustě hudebních stylů. Co bylo tím hlavním důvodem, že ty sám ses rozhodl jít směrem metalovým?
Už od mala jsem se nějakým záhadným způsobem dostal k hudbě Ozzyho Osbourna, Kabátu a tak jsem proplouval přes Arakain k Törru, od Törru k Venom, Bathory atd., metal byl jasná volba. Když jsem chytl do ruky kytaru, baskytaru, ihned jsem se učil hrát „Paranoid“, „Iron Mana“, „Kladivo na čarodějnice“, „Ztráty a nálezy“ a pak už jen poznával nové lidi, muzikanty a propadal dál do toho metalu.
Na svůj stále ještě mladý věk (23 let) toho máš už poměrně dost za sebou a určitě se o tobě dá říct, že jseš hodně aktivní a taktéž i plodný muzikant.
Hehe, no mladej jsem, ale snad tím, že již od útlého věku jsem si vydělával peníze a v 19 se rozhodl vést podnik, tak jsem jaksi zestárl a stejně to mám i v muzice. Aktivní zas natolik nejsem, Morbivod je rozhodně pilnější. K dnešnímu dni jsem natočil asi 5 demosnímků a 3 oficiální alba takže toho není až tak moc i když kolik muzikantů v mém věku to zvládlo??? Ale nejde o kvantitu, ale o kvalitu (brr, jak otřepaná fráze). A jestli jsem plodný to nevím, ale většinu těch demáčů a CD jsem složil absolutně sám, protože muzikanti co se mnou hráli, byli prostě lenoši, tak jsem se toho ujal (smích).
Rád bych se teď postupně zastavil u všech tří CD, na kterých jsi v poslední době zanechal svou stopu a začal bych u DEFEATED, což je (nebo dnes už vlastně byla) tvoje vlastní kapela, se kterou jsi vloni vydal debutové album „V bahnech“, na které jsem z mnoha stran zaznamenal velmi pozitivní reakce. Otevírala se před vámi docela slibná budoucnost, ale prakticky vzápětí po uvedení nahrávky na trh byla skupina uložena k ledu. Z jakých pohnutek se tak stalo? Měli jste za sebou cca 5 let, na venek takřka bezproblémového fungování, takže, kde se to zaseklo?
Nejspíš se to zaseklo na mě. Začal jsem hrát s Asgard a ještě s jednou kapelou a časově jsem to nezvládal. Avšak už před natáčením onoho alba to šlo se skupinou do prdele – nikdo v té kapele nic nedělal a já se staral o vše a totálně mě to sralo. I když jsem byl nejmladší (ostatní spoluhráči byli nejméně o 10 let starší), tak jsem jim musel říkat: „hrej to a tamto“. Když jsem složil skladbu, tak mi nikdo neřekl: ,,jo kámo, to je dobrý, ale ten riff na konci zopakuj ještě jednou a zvedni ho o oktávu“. Seděli na zkušebně a krčili rameny. Proto se natočilo „V bahnech“ a pozvolna se kapela rozpustila, nikdo z těch kluků už není hudebně činný, snad jen Štěpán něco připravuje, ale všichni jsme zůstali v kontaktu a doufám, že můžu říct, že jsme všichni stále přátelé. Mrzí mě to, že kapela byla našláplá a kvůli mně ukončila činnost, ale tak to je. Nabídl jsem klukům, že můžou pokračovat beze mě, ale nic se asi dít nebude.
Jaké máš vůbec do budoucna s Defeated plány? Je tu možnost opětovného rozjezdu?
Myslím, že se nikdy už nic nestane. Ale z nostalgie bych si dal s klukama nějaký starý vály, avšak nemá to smysl, neboť si myslím, že by to stejně nikoho z fans nezajímalo.
Dobrá, pojďme tedy dál. ASGARD – to je na domácí metalové scéně velký pojem. Co pro tebe znamená možnost, zahrát si v této kapele a jak ses do ní vlastně dostal?
Do Asgard jsem přišel po nějaké Horejskově (zpěvák) rošádě, když se rozloučil takřka s celou kapelou – zůstal jen on a basák Paramba. Měl jsem tu kapelu rád a na její koncerty jsem chodil od 15 let. Dnes jsem velice šťastný, že jsem se s klukama seznámil a trávíme spolu nějaký ten volný čas i mimo pódia. Komunikace v kapele je na vysoké úrovni a všichni jsou velcí profíci, to jsem dříve u Defeated postrádal.
Většina hudebního materiálu z poslední desky „Zlověstné časy“ pochází z tvého pera, což je docela překvapivé, že jsi jako nováček dostal hned tolik prostoru. Nebyl jsi tím i ty sám trochu zaskočen nebo jsi už od začátku s rolí skladatele v Asgard počítal?
Ono to tak prostě vyplynulo, po roce v Asgard jsme si řekli, že uděláme desku a pojedeme na tour, tak jsme to jednoduše udělali. Jel jsem k Parambovi a během několika týdnů jsem mu přehrál kytarové riffy na celou desku, společně jsme to zaranžovali a nahráli a „Zlověstné časy“ byly na světě. I když většina skladeb je, jak píšeš, z mého pera, tak bez Paramby a jeho zkušeností a aranžérských schopností by to nebylo nejspíš na takové úrovni.
Matroš na obě výše zmíněná alba vznikal v podstatě pararelně. Zajímalo by mě, jakým způsobem dokážeš rozlišit, pro kterou kapelu jaká věc bude, nemáš v tom trochu zmatek (úsměv)? Spousta jiných muzikantů, kteří skládají pro více skupin tvrdí, že to pro ně není problém. Jak jseš na tom v tomhle směru ty osobně?
Spousta muzikantů toho nakecá (smích). Problém v tom je nemalý, ale pokud se to usměrní a s nějakým časovým odstupem věcně posoudí, tak si to nějak nalajnuješ. Navíc jako skladatel musíš vědět, co chceš, jinak je to blbý.
O.K., teď už můžeme přejít k tvému aktuálnímu a zároveň prvnímu sólovému počinu, kterým je CD „Monte Liliorum“. Kdy se v tvé hlavě vůbec zrodila myšlenka na vytvoření sólového alba a co bylo hlavním motivem k uskutečnění tohoto kroku?
Ta myšlenka mi vrtala v hlavě už dlouho. Chtěl jsem si udělat prostě všechno sám a tak jsem to udělal. Avšak bez podpory a pomoci přátel by to nejspíš nešlo – mnozí mi hodně pomohli a jen v rychlosti zmíním pár jmen: Blackie, Paramba, Morbivod, Štěpán, Strybjorn, Jirka Strnad, Blackie, Blackie, Blackie, Blackie, Morbivod, Strybjorn, Morbivod, Paramba, Strybjorn, Morbivod, Štěpán, Jirka Strnad, Štěpán. Morbivod, Jirka Strnad, Paramba, Strybjorn, Blackie....................hehe
Jako námět pro svůj koncept jsi vybral příběhy spjaté s tvou rodnou jižní Moravou, konkrétně pak přímo s okolím Liliové hory. Co rozhodlo právě pro tato témata? Dá se říct, že v tom byl i jistý druh patriotismu?
Ano, jakýsi patriotismus v tom bude, navíc mi to připadalo tématicky na úrovni a snad i zajímavé pro mnoho lidí, alespoň v obcích pod Liliovou horou je deska oblíbená. Textově se opírá o různé příběhy a pověsti spojené s tímto krajem. Inspiraci jsem čerpal v mnoha knihách, kronikách a různých brožůrách. Texty jsou většinou takové veselé příběhy plné lásky a porozumění a povětšinou končí happy endem (smích). Texty jsou v bookletu a ukázky na bandzone, každý si udělá obrázek ihned sám.
Jak dlouho ti vlastně trvalo vytvořit kompletní materiál pro tuto nahrávku?
Jejda, doufám, že nebudu lhát, když řeknu, že v září a říjnu jsem začal točit u sebe doma demáč a během ledna jsem natočil komplet nástroje a zpěvy v Blackieho studiu (úsměv). Mezitím se programovaly bicí a tak.
Z muziky na „Monte Liliorum“ je cítit tvoje ovlivnění švédskými BATHORY. Vzhledem k tvému věku je to pro někoho možná s podivem, jelikož tahle kapela byla na vrcholu slávy zhruba někdy v době tvého příchodu na svět. Jakým způsobem ses k téhle smečce dostal?
Ano, máš recht, je to úsměvné, ale já prostě takovou muziku mám v sobě. Stále tvrdím, že poslouchám jen pořád dokola Black Sabbath a Bathory, k tomu přidám Ozzyho sólovky, WASP, Blind Guardian, Led Zeppelin, Motorhead, Slayer. Ale vypadám u všech jako naprostej kretén a neznalej břídil, tak poslechnu třeba i Pain, Amorphis a ostatní podobné moderny 21. století...., ale Black Sabbath jsou Black Sabbath a Quorthon je Quorthon.
Předpokládám tedy, že by se o tobě všeobecně dalo říct, že jseš fanouškem old schoolu a současným trendy spolkům nevěnuješ pozornost?
Přesně, neznám mnoho moderních kapel z venku, ani z tuzemska. Česká scéna mne ale zajímá víc do podrobna a snažím se do ní pronikat a podporovat české kapely. Old school miluji a raděj si dám Fatu Morganu, Törr, Debustrol nebo Morbivoďárny než Škwor, Děmitři a podobný hardcory a takový ty grindy a žgrindy. To fakt nemusím. Ale dokážu zase ocenit jejich instrumentální zdatnost, většina těch grinderů a rychlosypačů a skákačů hraje precizně (což já rozhodně nehraju) a tak se někdy kochám a závidím těm muzikantům, ale doma nebo v autě si je nepustím.
Velmi zajímavým prvkem nahrávky je určitě kombinace vícero vokálních výrazů, na kterých se podílí hned několik hostů , včetně Mr. Blackieho, v jehož studiu se rovněž natáčelo a který má na CD i další úlohy. Jak došlo k vašemu spojení a dá se třeba i říct, že je Blackie v některých ohledech tvým vzorem?
Tak asi je to na desce i slyšet, že nejsem žádný velezpěvák, tak jsem oslovil pár kamarádů, aby tu nahrávku svým zpěvem obohatili. Proto nazpíval Blackie několik vokálů ve skladbách „Věštba Libušina“ a „Smutná láska rytíře Licka z Lilče“, Morbivod odvedl skvělou práci ve skladbě „Až listy zrudnou“, Strybjorn se excelentně ujal „In Monte Liliorum“ a Štěpán dal svým skoroštormovským projevem ksicht fláku „Bařina“. Zbytek věcí a některé již zmíněné skladby jsem odhulákal i já, ale žádná hitpoška to není (smích). Natáčelo se, jak bylo zmíněno s Blackiem, který se ujal i programingu, mixu a masteringu a dal zvukovou podobu této nahrávce. S Blackiem jsem spolupracoval na „Zlověstných časech“ skupiny Asgard a docela jsem si s ním rozuměl a líbilo se mi, jak pracuje a když jsem mu poslal pár demáčů, tak řekl (k mému překvapení), že to není blbý a že by mi s tím pomohl. Je to skvělej borec a naprosto geniální muzikant, kterýmu nelze upřít statut legendy a opravdu jej velice obdivuji. Když jsem ho viděl hrát a slyšel mnoho jeho skladeb, tak brečím – je to genius a je mi smutno, že nebudu nikdy ani zdaleka tak dobrej, jak on. Když chytne kytaru, tak to má smysl a úroveň. Je to největší muzikant, jakýho jsem poznal!!!!!!!
Bylo těžké přesvědčit nějakou firmu, aby tuhle muziku vydala? Nepanovala třeba vůči tobě a předkládanému materiálu určitá nedůvěra?
Tak je všeobecně známo, že se moc CD teď neprodává a není divu, že žádná firma jen tak nevyhodí love za nějakou mladou trubku, kdesi z Moravy. Jednal jsem s několika firmama a jsem rád, že „Monte Liliorum“ vyšlo u Jirky Strnada a jeho Werewolf Production. Je to skvělej kluk a ví, co dělá, podle mě jedno z nejlepších UG vydavatelství u nás!!!!!
Plánuješ také live prezentaci této desky, ať už samostatně nebo třeba prostřednictvím setu Asgard?
Prostřednictvím Asgardu asi nejspíš ne – to se nehodí a nejsem si jist, jestli by o to kluci stáli a prostřednictvím nějaké jiné kapely by to šlo, ale musel by tam hrát Morbivod s Blackiem na kytaru, Paramba na basu, Otyn na bicí, Vlasta Voral na klávesy a Karel Plíhal na akustiku. Já bych stál jen v zákulisí a pil s Mírou Horejskem a Big Bossem. Hehe, pěkný že????????????? (velký smích)
Je „Monte….“ jenom takovým zpestřením tvé hudební kariéry nebo v budoucnu chystáš pod svým jménem i tvorbu dalších věcí?
Čéče, teď se akorát hrnu do nové desky Asgard a co bude pak, nikdo neví, ale asi nic točit už nebudu. Snad jen kdyby si to někdo vyloženě přál (třeba anglická královna nebo japonský císař /smích/), ale láká mě zhudebnit mnoho příběhů a mám rád poezii a již jsem zhudebnil básně Baudelaira nebo Neumanna, tak třeba ještě někdy něco bude. Uvidíme no, je to o lidech a jejich podpoře. Sám pro sebe nic točit rozhodně nebudu.
Moc díky za rozhovor a na úplný konec bych se ještě zeptal, na co se v nejbližší době mohou fandové v souvislosti s tvou osobou těšit?
Tak jak jsem zmínil, chystáme s Asgard novou desku a můžu prozradit, že se bude jednat o koncepční příběh, jehož hlavní postavou bude jedna česká šlechtična. Bude to ojedinělý a doufám, že pro někoho originální a zajímavý koncept. Jinak i já děkuji za rozhovor, bylo to velice příjemné a jsem rád, že jsou v český UG scéně ještě normální lidé. Zdravím tě Michale a zdravím všechny, co to tu louskají.
RECENZE
www.bandzone.cz/pacess
www.bandzone.cz/asgard
www.bandzone.cz/defeated
