Já osobně jsem se s Act Of God poprvé setkal až při poslechu vašeho aktuálního CD „Vzpomínky v zrcadlech“, ale jak jsem se dočetl, tak kapela existuje již 10 let (s jednou krátkou přestávkou) a není tudíž na scéně žádným nováčkem.
Tomáš: Kapela vznikla v roce 2001. V té době jsem ukecal svého kamaráda Jakuba Grunta (ex - basák), aby do toho šel se mnou. Uplynulo pár týdnů a ke kapele se přidává Martin Hrachovec (kytara, zpěv) a po delším hledání usedl za bicí Martin Kocián. Jako poslední uzavřel 1. oficiální sestavu kapely Eduard Smola (ex - klávesák). Delší dobu jsme hledali zpěv. Po neúspěchu začal zpívat Martin Hrachovec a až v roce 2005 se k nám přidala oficiální zpěvačka Anna Burianová. V roce 2007 se kapela dostala do názorové rozepře a na čas zastavuje. Po roce a půl ale kapelu Martin Hrachovec obnovuje. Pro nedostatek času, nebo ukončení hudební činnosti ostatních původních členů, je Martin nucen sestavit kapelu z členů nových. Bohužel i tam se odehráli časté personální změny. Sestava se (snad) ustálila až těsně před vydáním alba „Vzpomínky v zrcadlech“. Aktuálně fungujeme ve složení Stáňa Novotná (zpěv), Martin Hrachovec (zpěv, kytara,klávesy), Tomáš Ráček (kytara), Pavel Bukvic (basa) a Petr Prskavec (bicí).
Na svém kontě máte tři regulérní CD. Vaším debutem bylo album „Hořící kříže“ z roku 2003, ke kterému se však, jak jsem zjistil, dnes už moc nehlásíte a nazýváte tuhle nahrávku přímo „hrůzostrašnou“. To je to fakt takový běs (úsměv)?
Tomáš: Běs snad ani ne (úsměv), ale je pravda že s odstupem času pokládá člověk toto album jako velice nevyzrálé (úsměv). Konec konců, každý nějak začínal a i když je mi líto fanoušků, kterým se toto album dostane do ruky, tak já se osobně k němu hlásím (smích).
Martin: Ano, jo, skutečně je to takový běs a ne že ne (smích). „Hořící kříže“ byl zkrátka první pokus, na kterém jsou všechny chyby, které se asi dají při nahrávání udělat (úsměv). Byla by chyba se za to stydět, nebo dokonce říkat, že tohle jsme nikdy nenahráli. Taky s tím problém nemám, to na sebe prásknout (smích). Nakonec kdo měl možnost vidět videoklip z tohoto CD, dlouho se nepřestane smát (smích). Jediné, co nám zkrátka tenkrát stačilo, bylo nadšení hrát a to zrovna není moc. Bez zkušeností a bez techniky jsme zapojili stereo z mixu do počítače, ve kterém byl v té době možná nějaký soundblaster a to bylo vše (smích). Takže i výsledek dopadl tak, jak dopadl. Možná…, ale opravdu jen možná, pokud by se tohle CD nahrálo pořádně, nebyl by z něj patrně pořád žádný zázrak, ale poslechem by nepřivozovalo průjmy a šednutí vlasů (smích).
Už i na tomhle materiálu se v jedné ze skladeb objevuje ženský zpěv (dominantním však stále zatím zůstává mužský vokál). Dá se říct, že to byla taková předzvěst toho, co přijde v následujících letech? Opravdu jste už tenkrát uvažovali o angažování stálé zpěvačky? Co vás vůbec přivedlo na tuto myšlenku?
Tomáš: No hlavní myšlenka byla především sehnat kvalitní zpěv. Bylo jedno, jestli mužský nebo ženský vokál. To se nám do alba „Hořící Kříže“ bohužel nepovedlo, tak jsme aspoň oslovili kamarádku Evičku, aby nám zahostovala v jedné skladbě. Chtěli jsme tak oživit trochu monotónní projev. Ale vyloženě předzvěst to nebyla, i když nás to popostrčilo tímto směrem.
Martin: S angažováním zpěvačky na stálo se ale počítalo už někdy od konce roku 2003. Všechno to bylo ale hodně virtuální a stejné, jako s CD „Hořící kříže“. V angažmá pro zpěvačku jsme neměli moc jasno, co si od toho slibujeme. Na pár koncertů se v té době připojila Stáňa Novotná, která se ale na plno ke kapele připojila až v roce 2009. Hlavně bylo potřeba aby vůbec někdo zpíval, protože do té doby byl zpěv v AOG jen jako taková „nechtěná výplň“, …tedy v mém podání (smích).
Než se však vaše plány podařilo realizovat v praxi, tak uběhla ještě poměrně dlouhá doba a mezitím ještě na počátku roku 2005 vzniklo nové EP, opět s mužským zpěvem. Předpokládám tedy, že najít ve vašem okolí kvalitní zpěvačku byl asi celkem problém?
Martin: Ono to platí obecně (smích). Muzikantů je málo a zpěváků ještě míň. Od nahrání prvního CD, do proma v roce 2005, se změnilo relativně hodně. Klávesy dostaly v hudbě víc prostoru a tím i zpěvy musely být víc a víc o zpěvu, to moje brblání už nešlo brát ani jako kompromis (smích). Takže když jsme v roce 2003 jenom tušili, že budeme potřebovat zpěvačku, tak po nahrání EP jsme to už věděli na 100%. Mimochodem Eva Nováková hostovala i na EP z roku 2005 ve skladbách „Historie z budoucnosti“ a „Rytíř“. V té době už jsme ale začali s relativně jasnou představou jaký hledat zpěv.
Nakonec se to tedy přece jenom podařilo a v lednu 2006 vyšla druhá placka „…časem zapomenutí…“, kde se představila vokalistka Anna Burianová. Jaké byly podle vás mezi tímto albem a debutem největší rozdíly (vyjma angažování zpěvačky, pochopitelně)?
Martin: Ty dvě nahrávky, jsou natolik rozdílné, že, je to vlastně jako dvě jiné kapely (úsměv), první CD byla sranda (tedy pro fanoušky, my to tenkrát mysleli vážně /smích/) ale druhé CD už mělo mít myšlenku (aspoň trochu), dobrý zvuk a hlavně už to neměla být jenom sranda. Zkrátka jsme se poučili, že pokud se to má někomu líbit, musíme pro to taky něco udělat (smích).
Vypadalo to na dobrý rozjezd, ale místo toho se skupina ocitá ve víru vnitřních problémů a o něco později (2007) se definitivně rozpadá. V čem byl tehdy ten hlavní problém?
Tomáš: Tak hlavní problém byl v názorových rozepřích. S Martinem jsme se neshodli na určitých věcech a to mělo za následek pozastavení činnosti kapely. Ani se už nevědělo, jestli se kapela obnoví. Já v tu dobu dostal s naším bubeníkem nabídku hrát v jiné kapele a moc času už nezbývalo. Po nějaké době mi volal Martin, že by chtěl obnovit AOG, tak jsem souhlasil. Bohužel jsem se nemohl znovuzrození účastnit, protože jsem řešil další životní peripetie…
Martin: Ano, rok 2006 byl rozjetý dobře. Takže když už kritika přijala CD „…časem zapomenutí…“ nad očekávání dobře, říkal jsem si, proč album neukázat taky pořádně na živo. Jenže tenkrát to bylo jak na houpačce, jednou huj… Proto jsem v kapele začal prosazovat změny, ale jelikož zbytek kapely tenkrát držel pohromadě, tak nezbylo než ustoupit. To všechno by ještě asi nevedlo k odchodu z AOG, pokud by tam od nahrávání nevládla mezi oběma tábory „ponorka“ a nebylo na všechno tak zatraceně málo času. Na konci roku už to bylo bohužel tak o ničem, že nezbylo jiné řešení než z kapely odejít.
Takže druhý start nastává v roce 2009, kdy už je v AOG zpátky i dřívější tahoun Martin Hrachovec, rovněž přichází nová zpěvačka Stáňa Novotná a skupina stihne i nahrání proma (či EP).
Martin: Dát kapelu znovu dohromady mě napadlo někdy na konci roku 2008. Vlny mezi námi se uklidnily, tak jsme se s Tomášem a Mácou párkrát sešli a probírali to horem dolem. Nakonec se přidal akorát Máca, což ale byla moje představa, aby z původní sestavy pokračoval tedy aspoň jeden další. Jinak by se obnovení patrně nekonalo. S EP „Stíny nad ránem“ bylo až moc starostí, na to, že mělo obsahovat jen tři skladby. Kapelu jsme rozjeli snad někdy v dubnu nebo květnu 2009, a pokud jsme se chtěli něčím prezentovat, bylo potřeba rychle nahrát něco aktuálního. Naproti tomu, ale bylo třeba, aby kapela dala dohromady koncertní program. V té době bylo bohužel nemyslitelné dělat oboje najednou, nebylo na to dost času. Takže vše kolem EP se zdrželo až do podzimu.
Stále jste se ale jako by nemohli vymanit ze všech možných potíží a i natáčení plánovaného nového CD „Vzpomínky v zrcadlech“ (třetího v pořadí), je doprovázeno spoustou problémů, takže nosič, plánovaný na konec roku 2010, se k fanouškům dostává až na počátku toho následujícího.
Martin: Celkově období kolem nahrávání „Vzpomínek“ je hodně divné, skoro bych řekl, že je protivné si na to vzpomenout. Nahrávat se původně mělo od června do začátku srpna, jenže problém byl v tom, že ani v červenci nebyla kapela kompletně připravená nahrát regulérně víc jak čtyři skladby. Do toho bylo potřeba zkoušet na koncerty, kterých v té době naštěstí nebylo tolik, ale pracovat na obojím nešlo. Bohužel to ale zašlo tak daleko, že změna sestavy během nahrávání byla nevyhnutelná.
Nakonec se to všechno ale vyplatilo. S novou sestavou, se vrátil elán i chuť dotáhnout to do konce, takže jsme zkoušeli čtyřikrát i pětkrát týdně a zároveň nahrávali a najednou to šlo (smích).
Výsledek ale určitě stojí za to (alespoň, co se úsudku mé maličkosti týče) a předpokládám, že i v kapele panuje s nahrávkou spokojenost.
Tomáš: Určitě, je to pro nás důkaz, že se kapela oklepala z dřívějších problémů a nabrala nový směr. Jsem rád, že to funguje a celkově atmosféra v kapele je dobrá (úsměv).
Martin: Ta euforie vždycky přijde, pokud vám někdo, byť třeba jen částečně kladně ohodnotí vaše snažení, takže ano, s nahrávkou je spokojenost. Z mé strany je to částečná satisfakce za poslední půl rok, který jsem nahrávání dal se vším všudy od začátku do konce. Zní to trochu nadsazeně a prdle, ale ta skutečnost je mnohem horší než to takhle vypadá.
Veškerý materiál obsažený na novince, pochází z dílny kytaristy a zpěváka Martina Hrachovce. Co ostatní členové, těm se do skládání nechce nebo je k tomu Martine prostě nepustíš (úsměv)?
Martin: Přesně, veškerá iniciativa v podobě nápadů, musí projít důkladným smazáním a vždy končí aspoň pohlavkem (smích). Ne, to je samozřejmě fór. „Problém“ byl v tom, že spousta materiálu byla téměř před dokončením. V podstatě chybělo dodělat linky pro zpěvy a texty. Demo na „Vzpomínky“ jsem připravoval necelý rok, takže když se konečně při nahrávání ustálila sestava, hudba byla už hotová a už se jen nacvičovalo. Ale věřím, že příště už to bude jinak. Už teď zkoušíme nové věci společně. Něco z toho snad vypadne (smích).
Tomáš: No jelikož jsem se vrátil do kapely, až když bylo album rozpracované, nestihl jsem se moc angažovat, na dalším albu bych to chtěl napravit (úsměv).
Jelikož v bookletu nejsou uvedené texty, rád bych se tedy zeptal, co je jejich námětem a co tě Martine inspiruje při jejich psaní?
Martin: Vždycky je problém na tohle odpovědět správně. Obecně by se to dalo samozřejmě nějak slepit, jako že je to hlavně o pocitech…blá blá blá, no moc přesně řečeno to ale není. Jestliže na „…časem zapomenutých…“ byl obecný námět historie, tak tentokrát to bylo obecně o vztazích mezi lidmi, respektive mezi mnou a okolím. Jenomže tady je ten zásadní problém. Ta formulace myšlenek. Takže se může relativně snadno stát, že si text posluchač vyloží úplně jinak, zkrátka to v tom textu cítí jinak…no a už jsme zase u těch pocitů (smích).
Nedá mi to, abych se ještě nezeptal na jednu věc, nad kterou jsem se podivoval už v recenzi. Na obalu uvádíte, že jste CD nahráli ve vaší zkušebně, což je vzhledem k výbornému výslednému zvuku hodně překvapující informace. To ji máte asi hodně dobře vybavenou a hlavně musíš mít Martine velmi šikovné prsty a výborný sluch.
Tomáš: S tou druhou polovinou poslední věty souhlasím. Já bych na to asi neměl nervy (smích).
Martin: CD se skutečně nahrávalo ve zkušebně, děláme to tak od první desky. Vybavená je ale stejně jako každá jiná zkušebna, akorát je tam navíc počítač (smích) a myslím, že ani to už dneska není tak divný nebo netradiční. Jediné co je za těch deset let jinak, jsou zkušenosti, jak s nahrávkou pracovat. Pokud se CD líbí i po zvukové stránce, mám radost, že to jde „vymlátit“ na koleně. Jenže i to má svoje mínusy. Práce tě postupně na dva měsíce totálně pohltí, takže z práce do zkušebny, ze zkušebny do práce a brzo jsi s tím pro své okolí absolutně nesnesitelný. Ve výsledku zjistíš, že to okolí a zázemí vlastně už ani nemáš, protože uteklo, „kdo ví kam“ a tak si to radši začneš léčit flaškou, protože nic jiného ti už po ruce stejně nezbylo a je to jenom horší a horší. Bohužel tohle není námět na klišovitý text do další skladby, ale blbá zkušenost s nahráváním „na koleně“. Opět to zní nadsazeně, ale pokud se z té pohody, kterou to nahrávání zpravidla začíná, stane akorát hektická hydra, je lepší toho na chvíli nechat. Takže kdo má možnost jít nahrávat do studia a nechce se zbláznit, ať tam radši jde (smích).
Na samotný závěr by mě ještě zajímalo, jak jste na tom momentálně s koncertní činností a co v nejbližší době pro své fanoušky chystáte?
Tomáš: Seznam koncertů na tento rok ještě není uzavřen a můžete ho průběžně sledovat na našem webu, nebo na bandzone profilu. Fanoušci se možná dočkají vydání nějakého bonusového materiálu, a pokud se zadaří, tak bychom v nejbližší době měli začít natáčet videoklip.
Přeju, ať se vám plány podaří naplnit a děkuji za rozhovor.
www.actofgod.cz
www.bandzone.cz/actofgod
Tomáš: Kapela vznikla v roce 2001. V té době jsem ukecal svého kamaráda Jakuba Grunta (ex - basák), aby do toho šel se mnou. Uplynulo pár týdnů a ke kapele se přidává Martin Hrachovec (kytara, zpěv) a po delším hledání usedl za bicí Martin Kocián. Jako poslední uzavřel 1. oficiální sestavu kapely Eduard Smola (ex - klávesák). Delší dobu jsme hledali zpěv. Po neúspěchu začal zpívat Martin Hrachovec a až v roce 2005 se k nám přidala oficiální zpěvačka Anna Burianová. V roce 2007 se kapela dostala do názorové rozepře a na čas zastavuje. Po roce a půl ale kapelu Martin Hrachovec obnovuje. Pro nedostatek času, nebo ukončení hudební činnosti ostatních původních členů, je Martin nucen sestavit kapelu z členů nových. Bohužel i tam se odehráli časté personální změny. Sestava se (snad) ustálila až těsně před vydáním alba „Vzpomínky v zrcadlech“. Aktuálně fungujeme ve složení Stáňa Novotná (zpěv), Martin Hrachovec (zpěv, kytara,klávesy), Tomáš Ráček (kytara), Pavel Bukvic (basa) a Petr Prskavec (bicí).
Na svém kontě máte tři regulérní CD. Vaším debutem bylo album „Hořící kříže“ z roku 2003, ke kterému se však, jak jsem zjistil, dnes už moc nehlásíte a nazýváte tuhle nahrávku přímo „hrůzostrašnou“. To je to fakt takový běs (úsměv)?
Tomáš: Běs snad ani ne (úsměv), ale je pravda že s odstupem času pokládá člověk toto album jako velice nevyzrálé (úsměv). Konec konců, každý nějak začínal a i když je mi líto fanoušků, kterým se toto album dostane do ruky, tak já se osobně k němu hlásím (smích).
Martin: Ano, jo, skutečně je to takový běs a ne že ne (smích). „Hořící kříže“ byl zkrátka první pokus, na kterém jsou všechny chyby, které se asi dají při nahrávání udělat (úsměv). Byla by chyba se za to stydět, nebo dokonce říkat, že tohle jsme nikdy nenahráli. Taky s tím problém nemám, to na sebe prásknout (smích). Nakonec kdo měl možnost vidět videoklip z tohoto CD, dlouho se nepřestane smát (smích). Jediné, co nám zkrátka tenkrát stačilo, bylo nadšení hrát a to zrovna není moc. Bez zkušeností a bez techniky jsme zapojili stereo z mixu do počítače, ve kterém byl v té době možná nějaký soundblaster a to bylo vše (smích). Takže i výsledek dopadl tak, jak dopadl. Možná…, ale opravdu jen možná, pokud by se tohle CD nahrálo pořádně, nebyl by z něj patrně pořád žádný zázrak, ale poslechem by nepřivozovalo průjmy a šednutí vlasů (smích).
Už i na tomhle materiálu se v jedné ze skladeb objevuje ženský zpěv (dominantním však stále zatím zůstává mužský vokál). Dá se říct, že to byla taková předzvěst toho, co přijde v následujících letech? Opravdu jste už tenkrát uvažovali o angažování stálé zpěvačky? Co vás vůbec přivedlo na tuto myšlenku?
Tomáš: No hlavní myšlenka byla především sehnat kvalitní zpěv. Bylo jedno, jestli mužský nebo ženský vokál. To se nám do alba „Hořící Kříže“ bohužel nepovedlo, tak jsme aspoň oslovili kamarádku Evičku, aby nám zahostovala v jedné skladbě. Chtěli jsme tak oživit trochu monotónní projev. Ale vyloženě předzvěst to nebyla, i když nás to popostrčilo tímto směrem.
Martin: S angažováním zpěvačky na stálo se ale počítalo už někdy od konce roku 2003. Všechno to bylo ale hodně virtuální a stejné, jako s CD „Hořící kříže“. V angažmá pro zpěvačku jsme neměli moc jasno, co si od toho slibujeme. Na pár koncertů se v té době připojila Stáňa Novotná, která se ale na plno ke kapele připojila až v roce 2009. Hlavně bylo potřeba aby vůbec někdo zpíval, protože do té doby byl zpěv v AOG jen jako taková „nechtěná výplň“, …tedy v mém podání (smích).
Než se však vaše plány podařilo realizovat v praxi, tak uběhla ještě poměrně dlouhá doba a mezitím ještě na počátku roku 2005 vzniklo nové EP, opět s mužským zpěvem. Předpokládám tedy, že najít ve vašem okolí kvalitní zpěvačku byl asi celkem problém?
Martin: Ono to platí obecně (smích). Muzikantů je málo a zpěváků ještě míň. Od nahrání prvního CD, do proma v roce 2005, se změnilo relativně hodně. Klávesy dostaly v hudbě víc prostoru a tím i zpěvy musely být víc a víc o zpěvu, to moje brblání už nešlo brát ani jako kompromis (smích). Takže když jsme v roce 2003 jenom tušili, že budeme potřebovat zpěvačku, tak po nahrání EP jsme to už věděli na 100%. Mimochodem Eva Nováková hostovala i na EP z roku 2005 ve skladbách „Historie z budoucnosti“ a „Rytíř“. V té době už jsme ale začali s relativně jasnou představou jaký hledat zpěv.
Nakonec se to tedy přece jenom podařilo a v lednu 2006 vyšla druhá placka „…časem zapomenutí…“, kde se představila vokalistka Anna Burianová. Jaké byly podle vás mezi tímto albem a debutem největší rozdíly (vyjma angažování zpěvačky, pochopitelně)?
Martin: Ty dvě nahrávky, jsou natolik rozdílné, že, je to vlastně jako dvě jiné kapely (úsměv), první CD byla sranda (tedy pro fanoušky, my to tenkrát mysleli vážně /smích/) ale druhé CD už mělo mít myšlenku (aspoň trochu), dobrý zvuk a hlavně už to neměla být jenom sranda. Zkrátka jsme se poučili, že pokud se to má někomu líbit, musíme pro to taky něco udělat (smích).
Vypadalo to na dobrý rozjezd, ale místo toho se skupina ocitá ve víru vnitřních problémů a o něco později (2007) se definitivně rozpadá. V čem byl tehdy ten hlavní problém?
Tomáš: Tak hlavní problém byl v názorových rozepřích. S Martinem jsme se neshodli na určitých věcech a to mělo za následek pozastavení činnosti kapely. Ani se už nevědělo, jestli se kapela obnoví. Já v tu dobu dostal s naším bubeníkem nabídku hrát v jiné kapele a moc času už nezbývalo. Po nějaké době mi volal Martin, že by chtěl obnovit AOG, tak jsem souhlasil. Bohužel jsem se nemohl znovuzrození účastnit, protože jsem řešil další životní peripetie…
Martin: Ano, rok 2006 byl rozjetý dobře. Takže když už kritika přijala CD „…časem zapomenutí…“ nad očekávání dobře, říkal jsem si, proč album neukázat taky pořádně na živo. Jenže tenkrát to bylo jak na houpačce, jednou huj… Proto jsem v kapele začal prosazovat změny, ale jelikož zbytek kapely tenkrát držel pohromadě, tak nezbylo než ustoupit. To všechno by ještě asi nevedlo k odchodu z AOG, pokud by tam od nahrávání nevládla mezi oběma tábory „ponorka“ a nebylo na všechno tak zatraceně málo času. Na konci roku už to bylo bohužel tak o ničem, že nezbylo jiné řešení než z kapely odejít.
Takže druhý start nastává v roce 2009, kdy už je v AOG zpátky i dřívější tahoun Martin Hrachovec, rovněž přichází nová zpěvačka Stáňa Novotná a skupina stihne i nahrání proma (či EP).
Martin: Dát kapelu znovu dohromady mě napadlo někdy na konci roku 2008. Vlny mezi námi se uklidnily, tak jsme se s Tomášem a Mácou párkrát sešli a probírali to horem dolem. Nakonec se přidal akorát Máca, což ale byla moje představa, aby z původní sestavy pokračoval tedy aspoň jeden další. Jinak by se obnovení patrně nekonalo. S EP „Stíny nad ránem“ bylo až moc starostí, na to, že mělo obsahovat jen tři skladby. Kapelu jsme rozjeli snad někdy v dubnu nebo květnu 2009, a pokud jsme se chtěli něčím prezentovat, bylo potřeba rychle nahrát něco aktuálního. Naproti tomu, ale bylo třeba, aby kapela dala dohromady koncertní program. V té době bylo bohužel nemyslitelné dělat oboje najednou, nebylo na to dost času. Takže vše kolem EP se zdrželo až do podzimu.
Stále jste se ale jako by nemohli vymanit ze všech možných potíží a i natáčení plánovaného nového CD „Vzpomínky v zrcadlech“ (třetího v pořadí), je doprovázeno spoustou problémů, takže nosič, plánovaný na konec roku 2010, se k fanouškům dostává až na počátku toho následujícího.
Martin: Celkově období kolem nahrávání „Vzpomínek“ je hodně divné, skoro bych řekl, že je protivné si na to vzpomenout. Nahrávat se původně mělo od června do začátku srpna, jenže problém byl v tom, že ani v červenci nebyla kapela kompletně připravená nahrát regulérně víc jak čtyři skladby. Do toho bylo potřeba zkoušet na koncerty, kterých v té době naštěstí nebylo tolik, ale pracovat na obojím nešlo. Bohužel to ale zašlo tak daleko, že změna sestavy během nahrávání byla nevyhnutelná.
Nakonec se to všechno ale vyplatilo. S novou sestavou, se vrátil elán i chuť dotáhnout to do konce, takže jsme zkoušeli čtyřikrát i pětkrát týdně a zároveň nahrávali a najednou to šlo (smích).
Výsledek ale určitě stojí za to (alespoň, co se úsudku mé maličkosti týče) a předpokládám, že i v kapele panuje s nahrávkou spokojenost.
Tomáš: Určitě, je to pro nás důkaz, že se kapela oklepala z dřívějších problémů a nabrala nový směr. Jsem rád, že to funguje a celkově atmosféra v kapele je dobrá (úsměv).
Martin: Ta euforie vždycky přijde, pokud vám někdo, byť třeba jen částečně kladně ohodnotí vaše snažení, takže ano, s nahrávkou je spokojenost. Z mé strany je to částečná satisfakce za poslední půl rok, který jsem nahrávání dal se vším všudy od začátku do konce. Zní to trochu nadsazeně a prdle, ale ta skutečnost je mnohem horší než to takhle vypadá.
Veškerý materiál obsažený na novince, pochází z dílny kytaristy a zpěváka Martina Hrachovce. Co ostatní členové, těm se do skládání nechce nebo je k tomu Martine prostě nepustíš (úsměv)?
Martin: Přesně, veškerá iniciativa v podobě nápadů, musí projít důkladným smazáním a vždy končí aspoň pohlavkem (smích). Ne, to je samozřejmě fór. „Problém“ byl v tom, že spousta materiálu byla téměř před dokončením. V podstatě chybělo dodělat linky pro zpěvy a texty. Demo na „Vzpomínky“ jsem připravoval necelý rok, takže když se konečně při nahrávání ustálila sestava, hudba byla už hotová a už se jen nacvičovalo. Ale věřím, že příště už to bude jinak. Už teď zkoušíme nové věci společně. Něco z toho snad vypadne (smích).
Tomáš: No jelikož jsem se vrátil do kapely, až když bylo album rozpracované, nestihl jsem se moc angažovat, na dalším albu bych to chtěl napravit (úsměv).
Jelikož v bookletu nejsou uvedené texty, rád bych se tedy zeptal, co je jejich námětem a co tě Martine inspiruje při jejich psaní?
Martin: Vždycky je problém na tohle odpovědět správně. Obecně by se to dalo samozřejmě nějak slepit, jako že je to hlavně o pocitech…blá blá blá, no moc přesně řečeno to ale není. Jestliže na „…časem zapomenutých…“ byl obecný námět historie, tak tentokrát to bylo obecně o vztazích mezi lidmi, respektive mezi mnou a okolím. Jenomže tady je ten zásadní problém. Ta formulace myšlenek. Takže se může relativně snadno stát, že si text posluchač vyloží úplně jinak, zkrátka to v tom textu cítí jinak…no a už jsme zase u těch pocitů (smích).
Nedá mi to, abych se ještě nezeptal na jednu věc, nad kterou jsem se podivoval už v recenzi. Na obalu uvádíte, že jste CD nahráli ve vaší zkušebně, což je vzhledem k výbornému výslednému zvuku hodně překvapující informace. To ji máte asi hodně dobře vybavenou a hlavně musíš mít Martine velmi šikovné prsty a výborný sluch.
Tomáš: S tou druhou polovinou poslední věty souhlasím. Já bych na to asi neměl nervy (smích).
Martin: CD se skutečně nahrávalo ve zkušebně, děláme to tak od první desky. Vybavená je ale stejně jako každá jiná zkušebna, akorát je tam navíc počítač (smích) a myslím, že ani to už dneska není tak divný nebo netradiční. Jediné co je za těch deset let jinak, jsou zkušenosti, jak s nahrávkou pracovat. Pokud se CD líbí i po zvukové stránce, mám radost, že to jde „vymlátit“ na koleně. Jenže i to má svoje mínusy. Práce tě postupně na dva měsíce totálně pohltí, takže z práce do zkušebny, ze zkušebny do práce a brzo jsi s tím pro své okolí absolutně nesnesitelný. Ve výsledku zjistíš, že to okolí a zázemí vlastně už ani nemáš, protože uteklo, „kdo ví kam“ a tak si to radši začneš léčit flaškou, protože nic jiného ti už po ruce stejně nezbylo a je to jenom horší a horší. Bohužel tohle není námět na klišovitý text do další skladby, ale blbá zkušenost s nahráváním „na koleně“. Opět to zní nadsazeně, ale pokud se z té pohody, kterou to nahrávání zpravidla začíná, stane akorát hektická hydra, je lepší toho na chvíli nechat. Takže kdo má možnost jít nahrávat do studia a nechce se zbláznit, ať tam radši jde (smích).
Na samotný závěr by mě ještě zajímalo, jak jste na tom momentálně s koncertní činností a co v nejbližší době pro své fanoušky chystáte?
Tomáš: Seznam koncertů na tento rok ještě není uzavřen a můžete ho průběžně sledovat na našem webu, nebo na bandzone profilu. Fanoušci se možná dočkají vydání nějakého bonusového materiálu, a pokud se zadaří, tak bychom v nejbližší době měli začít natáčet videoklip.
Přeju, ať se vám plány podaří naplnit a děkuji za rozhovor.
www.actofgod.cz
www.bandzone.cz/actofgod
