Jak šel čas s táborskou stálicí F.O.B., docházelo postupně ke stále výraznějšímu odklonu od nabroušeného thrash - death metalu k podobně energicky nabroušenému, ale přece jen měkčímu/modernějšímu metalcoru s jen vzdálenými odlesky deathu, což bylo způsobeno hned několika faktory. Předem schopností a ochotou zpěváka Máry pouštět se do rozmanitějších vokálních exhibic a také pozvolna stoupajícím věkem ostatních členů s řádně se proměňujícími hudebními preferencemi. A pokud právě tyto změny pěkně ilustrovala minulá fošna „The Dice (The Seventh Dot For Certain Victory)“, co teprve v pěkném digipacku nastupující „Tomorrow’s Fires“, která postupné hudební směřování kapely v určitém slova smyslu završuje. Zároveň je také prvním albem, jež vychází pod křídly Metalgate a aby toho nebylo málo představí i nového kytaristu, jenž hnedle naskočil i do skladatelského procesu – pana Profesora.
F.O.B. tedy opět tak trochu zapustili kořeny, nezbývá, než si nad deskou sednout a pokusit se o ní poreferovat.
„To Name The Things Right“ spustí nasraným growlem, do kterého Mára vyloudí svůj klasický řev, to vše podporováno jako vždy řádně svojskými bicími úkopy Mártyho, groovyhoupavými rytmy, synťákovými mezihrami a veskrze rockovým kytarovým sólem pana Prof., jenž se mimochodem na albu odvázal a tento styl okupuje většinu zde se vyskytnuvších exhibic a vyhrávek.
Líbí se mi, že ten moderní metalcoreový balast stejně jako na minulé desce F.O.B. ozvláštňují o své vlastní živelné prvky a tak má člověk chuť hned na počátku zvolat – „Dobří husité se vracejí!“. Když pak kompozici ukončí úvodní chorus a banda na nás hned vyvalí šlapavou „Feeding On Your Fear“ z pera odešlého Bendise s naprosto klasickými, leč i po milionté fungujícími riffy, člověk si pěkně do rytmu podupává a má radost. Kromě čistých vokálů jsou pak zpět i breaky – ať už dynamické, či sem tam nějaká ta lopat(k)a – jsou a je jich dost. Některé povedenější, jiné již hodně okaté, ale veskrze fungující a přesně v šabloně moderního odkazu na starý hardcore.
Hodně fajn je koncovka skladby, v níž kapela předvádí, že jim to i po tolika letech hraje jako za mlada, ba ještě lépe. Soustředěné bicí vykopávky, decentní kytary a houpavá basa – toť atributy nové nahrávky. Právě Corbow dostane se svou basou navíc obrovský kus prostoru (díky bohu) v následné „Forgiveness“ a nezbývá, než pochválit v tuto chvíli kvalitní mix.
Pro mne velezajímavým válem je ovšem „Rain of Thoughts“, jakási skoro-balada, kterou jsem v kontextu tvorby formace ze začátku vůbec nepochopil a šepot Máry nebavil, ovšem v tomto případě se sakra vyplatilo počkat na rozjezd skladby, jež nejen že opět představí symfo samply a poměrně rychlé kopákové pasáže, ale hlavně pro posluchače, kapelu delší dobu sledujícího velezajímavý konec skladby, jenž jednoznačně odkazuje na dnešní post hc/metalcoreové partičky a – přiznávám – tenhle typ čistých vokálů je ten, který by na nahrávkách F.O.B. rád slýchal mnohem častěji. Jen mě mrzí, že tuhle pro mne prozatím nejlepší pasáž alba pánové uťali tak brzo. To je obrovská škoda, je to vrchol epičnosti, výborně navazuje na vybrnkávaný kytarový light-motiv, jenž se vine celým válem – prostě gradace skladby jako hrom. Tohle je jednoduše typ songwritingu, který modernímu výrazu formace sedí a doufám, že se nejednalo o ojedinělou vlaštovku, jež zůstane navždy osamocena ve tmě. A také že ne, jak nám formace názorně předvede v úplně posledním štychu „The Silhouette in the Dark ...“, jenž se nese v podobné dospěláckém duchu a já jsem za to jedině rád.
Ale to jsem se dostal poněkud daleko, návrat zpět k metalcoreovým sudlicím se koná se středně tempou našláplou „Ink Smears“, jejíž vrstvené riffy místy připomínají starší profláklé Kataklysm někde kolem alba Shadows&Dust, to vše v polovině přeruší slide a zbytek se odehraje v dynamických bicích kopanicích a kytarových vyhrávkách.
Táborští se dále blýsknou basovými kreacemi Corby v „Describing the Emptiness“, libovým valivým úvodem „The Ever Searching Seagull Poem“ ve stylu As I Lay Dying či podobných kytarově (vtípek) orientovaných metalcoreových kapel, ovšem na rozdíl od US hošánků mají F.O.B. kule. Právě tahle skladba je pak rozhodně tou ze silnějších částí druhé polovičky celku, v níž vše perfektně zapadá dohromady a ačkoliv jsem tyhle melodie už párkrát slyšel, kompozice nepostrádá správný říz, k čemuž přispívají i dobře zvolené samply. Jen škoda těch až příliš šablonovitých breakdownů..
Tomorrow’s Fires není blbá deska. Naopak, je znát, že jednotliví členové se neustále hudebně vyvíjejí a svou lásku k hudbě přes všechnu nepřízeň osudu nosí v sobě. Přes to přese všechno já osobně dávám přednost předchozímu štychu „The Dice“, jenž jsem pro srovnání sem tam protočil. Přijde mi prostě soustředěnější, valivější a rozhodně chytlavější (skákavých melodií si člověk užije dosyta a na koncertech to pak nikdy nebyla nuda) a vyniká i co do počtu hitovek, navíc ještě obsahuje naprosto očividný death metalový odkaz, jenž na novém albu neslyším již takřka vůbec. Ale to je možná mnou.
I produkce mi od minula paradoxně přijde trochu slabší, bicí jsou zvučené dobře, kytary pak trochu ztrácejí, do budoucna by se určitě táborským hodil i druhý krotitel šesti strun, breaky pak vyzní rozhodně mnohem lépe a jaksi dramatičtěji. Basu bych klidně ještě trochu vypustil z podkladu, Corba si brumlá dobře a je docela škoda mu nechávat tak málo prostoru.
Co však rozhodně lze přičíst k dobru je celkově dospělejší tón nahrávky, jejíž dimenze se však tentokrát ještě nepodařilo tak úplně srovnat do latě. Když ovšem pohlédnu na hodnocení tuzemských alb, jež jsem v poslední době udělil, vycházejí z toho F.O.B. se slušivou osmičkou.
P.S.: CD obsahuje i pěkně zpracovaný klip ke skladbě Rain Of Thoughts v režii Jana Míky, jenž rozhodně drží vysoké kvalitativní videostandardy kapely.
Johan:
Na FOBácích je sympatické, že nepřešlapují na místě a každá nahrávka přináší něco nového, jiného... bojím se napsat modernějšího, ale v podstatě je tomu tak. Ty tam jsou doby křížení death a thrash metalu s hrdelním řevem, už minule (The Dice) se objevily čisté vokály a silné melodie, od Tomorrow´s Fires v tvorbě táborských inženýrů, profesora a dredatého šílence přibyly... pomalé skladby! Kdo by to byl řekl, že tahle drtírna takhle vyměkne (úsměv). Ale zdání klame, vedle chytlavých míst nechybí ani pořádné nářezy, vedle „klínů“ (čti cleanů) ani pořádný hrdelní marast. Je zajímavé, že zatímco na živo mě baví ty největší výplachy, v klidu domova dávám přednost romantice (úsměv), tudíž The Silhouette In The Dark Reminds Me Of You a zejména Rain Of Thoughts, k níž byl pořízen kvalitní videoklip (je zdarma součástí balení). Hlavně úvodní pasáž je parádní, stejně tak i klávesový podkres. Mára se zpočátku drží ve stínu, ale postupně přidává na razanci a z pomalého ploužáku je najednou energická písnička... aby se zase vrátila k tomu, co jí sedí lépe – táhlým kytarovým tónům a posmutnělé náladě. Z rychlých fláků vyniká titulka Tomorrow´s Fires, pestrá záležitost s interesantním úvodem, Švédskem střiženou kytarovou hrou a nenápadnými samply v pozadí. Celkově mě tahle placka baví zhruba tak, jako ta minulá, na níž jsem ale registroval větší hitovky (Frozen, Obligation) než tentokrát (jasným hitem je Bloodless); nicméně novinka je propracovanější, barevnější a vyspělejší.
8/10
Seznam skladeb:
ROZHOVOR
http://bandzone.cz/fob
http://www.fob.cz/
F.O.B. tedy opět tak trochu zapustili kořeny, nezbývá, než si nad deskou sednout a pokusit se o ní poreferovat.
„To Name The Things Right“ spustí nasraným growlem, do kterého Mára vyloudí svůj klasický řev, to vše podporováno jako vždy řádně svojskými bicími úkopy Mártyho, groovyhoupavými rytmy, synťákovými mezihrami a veskrze rockovým kytarovým sólem pana Prof., jenž se mimochodem na albu odvázal a tento styl okupuje většinu zde se vyskytnuvších exhibic a vyhrávek.
Líbí se mi, že ten moderní metalcoreový balast stejně jako na minulé desce F.O.B. ozvláštňují o své vlastní živelné prvky a tak má člověk chuť hned na počátku zvolat – „Dobří husité se vracejí!“. Když pak kompozici ukončí úvodní chorus a banda na nás hned vyvalí šlapavou „Feeding On Your Fear“ z pera odešlého Bendise s naprosto klasickými, leč i po milionté fungujícími riffy, člověk si pěkně do rytmu podupává a má radost. Kromě čistých vokálů jsou pak zpět i breaky – ať už dynamické, či sem tam nějaká ta lopat(k)a – jsou a je jich dost. Některé povedenější, jiné již hodně okaté, ale veskrze fungující a přesně v šabloně moderního odkazu na starý hardcore.
Hodně fajn je koncovka skladby, v níž kapela předvádí, že jim to i po tolika letech hraje jako za mlada, ba ještě lépe. Soustředěné bicí vykopávky, decentní kytary a houpavá basa – toť atributy nové nahrávky. Právě Corbow dostane se svou basou navíc obrovský kus prostoru (díky bohu) v následné „Forgiveness“ a nezbývá, než pochválit v tuto chvíli kvalitní mix.
Pro mne velezajímavým válem je ovšem „Rain of Thoughts“, jakási skoro-balada, kterou jsem v kontextu tvorby formace ze začátku vůbec nepochopil a šepot Máry nebavil, ovšem v tomto případě se sakra vyplatilo počkat na rozjezd skladby, jež nejen že opět představí symfo samply a poměrně rychlé kopákové pasáže, ale hlavně pro posluchače, kapelu delší dobu sledujícího velezajímavý konec skladby, jenž jednoznačně odkazuje na dnešní post hc/metalcoreové partičky a – přiznávám – tenhle typ čistých vokálů je ten, který by na nahrávkách F.O.B. rád slýchal mnohem častěji. Jen mě mrzí, že tuhle pro mne prozatím nejlepší pasáž alba pánové uťali tak brzo. To je obrovská škoda, je to vrchol epičnosti, výborně navazuje na vybrnkávaný kytarový light-motiv, jenž se vine celým válem – prostě gradace skladby jako hrom. Tohle je jednoduše typ songwritingu, který modernímu výrazu formace sedí a doufám, že se nejednalo o ojedinělou vlaštovku, jež zůstane navždy osamocena ve tmě. A také že ne, jak nám formace názorně předvede v úplně posledním štychu „The Silhouette in the Dark ...“, jenž se nese v podobné dospěláckém duchu a já jsem za to jedině rád.
Ale to jsem se dostal poněkud daleko, návrat zpět k metalcoreovým sudlicím se koná se středně tempou našláplou „Ink Smears“, jejíž vrstvené riffy místy připomínají starší profláklé Kataklysm někde kolem alba Shadows&Dust, to vše v polovině přeruší slide a zbytek se odehraje v dynamických bicích kopanicích a kytarových vyhrávkách.
Táborští se dále blýsknou basovými kreacemi Corby v „Describing the Emptiness“, libovým valivým úvodem „The Ever Searching Seagull Poem“ ve stylu As I Lay Dying či podobných kytarově (vtípek) orientovaných metalcoreových kapel, ovšem na rozdíl od US hošánků mají F.O.B. kule. Právě tahle skladba je pak rozhodně tou ze silnějších částí druhé polovičky celku, v níž vše perfektně zapadá dohromady a ačkoliv jsem tyhle melodie už párkrát slyšel, kompozice nepostrádá správný říz, k čemuž přispívají i dobře zvolené samply. Jen škoda těch až příliš šablonovitých breakdownů..
Tomorrow’s Fires není blbá deska. Naopak, je znát, že jednotliví členové se neustále hudebně vyvíjejí a svou lásku k hudbě přes všechnu nepřízeň osudu nosí v sobě. Přes to přese všechno já osobně dávám přednost předchozímu štychu „The Dice“, jenž jsem pro srovnání sem tam protočil. Přijde mi prostě soustředěnější, valivější a rozhodně chytlavější (skákavých melodií si člověk užije dosyta a na koncertech to pak nikdy nebyla nuda) a vyniká i co do počtu hitovek, navíc ještě obsahuje naprosto očividný death metalový odkaz, jenž na novém albu neslyším již takřka vůbec. Ale to je možná mnou.
I produkce mi od minula paradoxně přijde trochu slabší, bicí jsou zvučené dobře, kytary pak trochu ztrácejí, do budoucna by se určitě táborským hodil i druhý krotitel šesti strun, breaky pak vyzní rozhodně mnohem lépe a jaksi dramatičtěji. Basu bych klidně ještě trochu vypustil z podkladu, Corba si brumlá dobře a je docela škoda mu nechávat tak málo prostoru.
Co však rozhodně lze přičíst k dobru je celkově dospělejší tón nahrávky, jejíž dimenze se však tentokrát ještě nepodařilo tak úplně srovnat do latě. Když ovšem pohlédnu na hodnocení tuzemských alb, jež jsem v poslední době udělil, vycházejí z toho F.O.B. se slušivou osmičkou.
P.S.: CD obsahuje i pěkně zpracovaný klip ke skladbě Rain Of Thoughts v režii Jana Míky, jenž rozhodně drží vysoké kvalitativní videostandardy kapely.
Johan:
Na FOBácích je sympatické, že nepřešlapují na místě a každá nahrávka přináší něco nového, jiného... bojím se napsat modernějšího, ale v podstatě je tomu tak. Ty tam jsou doby křížení death a thrash metalu s hrdelním řevem, už minule (The Dice) se objevily čisté vokály a silné melodie, od Tomorrow´s Fires v tvorbě táborských inženýrů, profesora a dredatého šílence přibyly... pomalé skladby! Kdo by to byl řekl, že tahle drtírna takhle vyměkne (úsměv). Ale zdání klame, vedle chytlavých míst nechybí ani pořádné nářezy, vedle „klínů“ (čti cleanů) ani pořádný hrdelní marast. Je zajímavé, že zatímco na živo mě baví ty největší výplachy, v klidu domova dávám přednost romantice (úsměv), tudíž The Silhouette In The Dark Reminds Me Of You a zejména Rain Of Thoughts, k níž byl pořízen kvalitní videoklip (je zdarma součástí balení). Hlavně úvodní pasáž je parádní, stejně tak i klávesový podkres. Mára se zpočátku drží ve stínu, ale postupně přidává na razanci a z pomalého ploužáku je najednou energická písnička... aby se zase vrátila k tomu, co jí sedí lépe – táhlým kytarovým tónům a posmutnělé náladě. Z rychlých fláků vyniká titulka Tomorrow´s Fires, pestrá záležitost s interesantním úvodem, Švédskem střiženou kytarovou hrou a nenápadnými samply v pozadí. Celkově mě tahle placka baví zhruba tak, jako ta minulá, na níž jsem ale registroval větší hitovky (Frozen, Obligation) než tentokrát (jasným hitem je Bloodless); nicméně novinka je propracovanější, barevnější a vyspělejší.
8/10
Seznam skladeb:
- To Name The Things Right
- Feeding On Your Fear
- Forgiveness
- Rain Of Thoughts
- Ink Smears
- Describing The Emptiness
- The Ever Searching Seagull Poem
- Tomorrow's Fires
- Bloodless
- The Silhouette In The Dark Reminds Me Of You
ROZHOVOR
http://bandzone.cz/fob
http://www.fob.cz/
