Uspořádat už podruhé akci s účastí Dissolving of Prodigy a podruhé čelit tomu, že na poslední chvíli ohlásí, že nepřijedou, tentokrát ne kvůli sněhu, ale kvůli personálním problémům v kapele - tomu se říká pořádný doom. O tom, že spoustu lidí možná odlákal hokejový zápas se Slovenskem ani nemluvě. Naštěstí se za Dissolving našla rovnocenná náhrada, i když žánrově jinde – úkolu se zhostili Neurotic Machinery - a akce se nakonec nadmíru vydařila.
Koncert zahájila kapela STOLLICE. Jednalo se o jejich úplně první vystoupení, ale už jen skladbami na bandzone se jim podařilo nalákat nemálo natěšených zvědavců. Personálně je kapela propojená s Ghost in The Shell (obě kytary), bicí okupuje Luboš, kterého jste mohli vidět v Beltaine, basy a zpěvu se chopil Mára (ex Llyr). Takže kromě klávesáka Míši nikdo z kapely vlastně nestál na pódiu poprvé. Tréma však nebyla nijak znát na žádném z nich a opřeli se do toho pořádně už od první skladby. Skupina hraje black metal říznutý deathem a doomem, ovšem nechyběla ani jedna funky pasáž, která mě poté, co jsem si zrovna říkala, že už jsem si na neustálé změny temp zvykla, stejně dostala :) Nejvíc jsem se těšila na skladbu „Muerta“, která přišla na řadu jako třetí a jakmile jsem slyšela úvodní bonga a klávesovou vyhrávku, srdce mi radostí poskočilo. :) Celkově bylo vystoupení hodně živé a ohlasy publika nadšené. Jedinou vadou na kráse byla krátká hrací doba a zvuk, který bohužel hodně ubral na kvalitě vystoupení – vynikající Márovo vokály nebyly zpočátku příliš slyšet a klávesy rovněž poměrně zanikaly. Příště tedy celkově ubrat na hlasitosti, přidat klávesy a bude to paráda. Kdo kapelu slyšel a líbila se, případně, kdo je zmeškal a je zvědav, příště je bude možné vidět v červenci na Metalfestu ve Volyni.
Asi největší žánrovou odbočku večera představovali NEUROTIC MACHINERY. Nejprve mi přišly skladby nějaké pomalejší, než si je pamatuju z dřívějška, což mi ale vyhovovalo. Lampa se v průběhu vystoupení už slušně zaplnila a Neurotici postupně zrychlovali. Jejich tvorba je technicky zajímavě zahraná, ale bohužel nejsem příznivcem moderního thrash/deathu, takže se jim obvykle nedaří udržet mou pozornost po celou dobu. Zvuk byl i nadále poměrně ohlušující, ale takový už je asi v Lampě trend – vytvořit co největší hluk v co nejmenším prostoru. :) Poté, co jsem se vrátila ze zdravotní vycházky z venku, jsem zjistila, že přítomní už jsou patřičně ve varu, vepředu se točilo vlasy ostošest. Ráda bych pochválila povedenou předposlední skladbu „Symbol of Life“, ačkoli se stejnojmennou písní od Paradise Lost nemá nic společného. :) Ani po posledním kousku nechtělo osazenstvo kapelu propustit, a tak došlo na přídavek. Pak už se ale museli rozloučit a uvolnit stage pro další kapelu.
Tou byli z Leipzigu pocházející funerálisté CALLIOPHIS. Již jsem jednou měla tu čest je slyšet v Praze na Chmelnici, avšak tam na ně stálo vepředu asi pět lidí (včetně mě) a s atmosférou, která se strhla tento večer v Lampě, se to zdaleka nedá srovnávat. Už po hodně slibně znějící zvukovce se z publika se ozval příznačný výkřik: „Lets spread the doooom!“ Kapela začala funerálně, až skoro dronově, a já jsem zjistila, že oproti svému minulému vystoupení hodně zpomalili (o poklesu bpm po přechozích NM cca na třetinu ani nemluvě). Takže když pak zpěvák Thomas zahlásil „A teď dáme jednu pomalejší“, musela jsem se smát. Ostatně už při pohledu na trika Officium Triste a Ophis bylo jasné, že kluci žádnou juchačku nepředvedou. Publikum bylo očividně výtečně naladěno a CALLIOPHIS to do nás hrnuli hlava nehlava. Jak se mohl přesvědčit každý, kdo tam byl, i funerál může rozdávat radost. :) I na samotné kapele bylo znát, že si vystoupení užívali stejně jako obecenstvo, Thomas nezapomněl po každé písničce děkovat za přízeň a za pozvání do Plzně. Také ocenil headbanging před pódiem – sám nedávno shodil dlouhé vlasy, a tak byl rád, že to vepředu obstarávali fanoušci i za něj. Jako poslední zazněla skladba „Eyes of Suffering“, kterou znám z desky a užila jsem si ji na maximum. Celé vystoupení zakončili kytarista s basákem vkleče před bednami snahou vytvořit co největší zvukovou stěnu. Zkrátka famózní zážitek...
Jako poslední nastoupili pořadatelé celé akce GHOST IN THE SHELL. Je třeba pochválit vytrvalost fanoušků, kteří ani přes skluz neodklusali na poslední tramvaj, ba naopak se nahrnuli dopředu a pomohli tak GITS zhostit se nevděčné role poslední kapely na jedničku. Začali hned novou skladbou nazvanou „Slow Motions“. Následovala stará známá radioaktviní snídaně, která se jim podle mého tentokrát obvzláště povedla. Naposledy jsem si stěžovala na nedomyšlené konce skladeb. Tentokrát se mi zdálo, že od té doby na tom chlapci zapracovali. Skladba „Call From Beyond“ už se tempem přibližovala předchozí kapele, i když pak se zase zrychlilo. Neslyšela jsem žádné výrazné chyby, GITS vypadali, že jsou si na domácí půdě jistí a i proto působilo jejich vystoupení hodně dobře. Do repertoáru navrátili jednu původně vyřazenou skladbu a navrch u „Nightfolks“ je nyní nově místo anglického text český. Nakonec nemohl chybět přídavek, výběr padl na rychlou „Zombie Killfest“ a vzduchem letěly první podprsenky v historii kapely. :)
Následně byla vyhlášena after party na baru a to je (nepříliš překvapivě) poslední věc, kterou jsem si za účelem napsání tohoto reportu poznamenala... Tímto bych chtěla poděkovat Kubovi za barem, že vydržel až do rána a Calliophis tak mohli vychutnat nejedno jimi velebené české pivo a zažít, jak se paří v Plzni. :)
Foto Ivo "Oskar" Osvald
Koncert zahájila kapela STOLLICE. Jednalo se o jejich úplně první vystoupení, ale už jen skladbami na bandzone se jim podařilo nalákat nemálo natěšených zvědavců. Personálně je kapela propojená s Ghost in The Shell (obě kytary), bicí okupuje Luboš, kterého jste mohli vidět v Beltaine, basy a zpěvu se chopil Mára (ex Llyr). Takže kromě klávesáka Míši nikdo z kapely vlastně nestál na pódiu poprvé. Tréma však nebyla nijak znát na žádném z nich a opřeli se do toho pořádně už od první skladby. Skupina hraje black metal říznutý deathem a doomem, ovšem nechyběla ani jedna funky pasáž, která mě poté, co jsem si zrovna říkala, že už jsem si na neustálé změny temp zvykla, stejně dostala :) Nejvíc jsem se těšila na skladbu „Muerta“, která přišla na řadu jako třetí a jakmile jsem slyšela úvodní bonga a klávesovou vyhrávku, srdce mi radostí poskočilo. :) Celkově bylo vystoupení hodně živé a ohlasy publika nadšené. Jedinou vadou na kráse byla krátká hrací doba a zvuk, který bohužel hodně ubral na kvalitě vystoupení – vynikající Márovo vokály nebyly zpočátku příliš slyšet a klávesy rovněž poměrně zanikaly. Příště tedy celkově ubrat na hlasitosti, přidat klávesy a bude to paráda. Kdo kapelu slyšel a líbila se, případně, kdo je zmeškal a je zvědav, příště je bude možné vidět v červenci na Metalfestu ve Volyni.
Asi největší žánrovou odbočku večera představovali NEUROTIC MACHINERY. Nejprve mi přišly skladby nějaké pomalejší, než si je pamatuju z dřívějška, což mi ale vyhovovalo. Lampa se v průběhu vystoupení už slušně zaplnila a Neurotici postupně zrychlovali. Jejich tvorba je technicky zajímavě zahraná, ale bohužel nejsem příznivcem moderního thrash/deathu, takže se jim obvykle nedaří udržet mou pozornost po celou dobu. Zvuk byl i nadále poměrně ohlušující, ale takový už je asi v Lampě trend – vytvořit co největší hluk v co nejmenším prostoru. :) Poté, co jsem se vrátila ze zdravotní vycházky z venku, jsem zjistila, že přítomní už jsou patřičně ve varu, vepředu se točilo vlasy ostošest. Ráda bych pochválila povedenou předposlední skladbu „Symbol of Life“, ačkoli se stejnojmennou písní od Paradise Lost nemá nic společného. :) Ani po posledním kousku nechtělo osazenstvo kapelu propustit, a tak došlo na přídavek. Pak už se ale museli rozloučit a uvolnit stage pro další kapelu.
Tou byli z Leipzigu pocházející funerálisté CALLIOPHIS. Již jsem jednou měla tu čest je slyšet v Praze na Chmelnici, avšak tam na ně stálo vepředu asi pět lidí (včetně mě) a s atmosférou, která se strhla tento večer v Lampě, se to zdaleka nedá srovnávat. Už po hodně slibně znějící zvukovce se z publika se ozval příznačný výkřik: „Lets spread the doooom!“ Kapela začala funerálně, až skoro dronově, a já jsem zjistila, že oproti svému minulému vystoupení hodně zpomalili (o poklesu bpm po přechozích NM cca na třetinu ani nemluvě). Takže když pak zpěvák Thomas zahlásil „A teď dáme jednu pomalejší“, musela jsem se smát. Ostatně už při pohledu na trika Officium Triste a Ophis bylo jasné, že kluci žádnou juchačku nepředvedou. Publikum bylo očividně výtečně naladěno a CALLIOPHIS to do nás hrnuli hlava nehlava. Jak se mohl přesvědčit každý, kdo tam byl, i funerál může rozdávat radost. :) I na samotné kapele bylo znát, že si vystoupení užívali stejně jako obecenstvo, Thomas nezapomněl po každé písničce děkovat za přízeň a za pozvání do Plzně. Také ocenil headbanging před pódiem – sám nedávno shodil dlouhé vlasy, a tak byl rád, že to vepředu obstarávali fanoušci i za něj. Jako poslední zazněla skladba „Eyes of Suffering“, kterou znám z desky a užila jsem si ji na maximum. Celé vystoupení zakončili kytarista s basákem vkleče před bednami snahou vytvořit co největší zvukovou stěnu. Zkrátka famózní zážitek...
Jako poslední nastoupili pořadatelé celé akce GHOST IN THE SHELL. Je třeba pochválit vytrvalost fanoušků, kteří ani přes skluz neodklusali na poslední tramvaj, ba naopak se nahrnuli dopředu a pomohli tak GITS zhostit se nevděčné role poslední kapely na jedničku. Začali hned novou skladbou nazvanou „Slow Motions“. Následovala stará známá radioaktviní snídaně, která se jim podle mého tentokrát obvzláště povedla. Naposledy jsem si stěžovala na nedomyšlené konce skladeb. Tentokrát se mi zdálo, že od té doby na tom chlapci zapracovali. Skladba „Call From Beyond“ už se tempem přibližovala předchozí kapele, i když pak se zase zrychlilo. Neslyšela jsem žádné výrazné chyby, GITS vypadali, že jsou si na domácí půdě jistí a i proto působilo jejich vystoupení hodně dobře. Do repertoáru navrátili jednu původně vyřazenou skladbu a navrch u „Nightfolks“ je nyní nově místo anglického text český. Nakonec nemohl chybět přídavek, výběr padl na rychlou „Zombie Killfest“ a vzduchem letěly první podprsenky v historii kapely. :)
Následně byla vyhlášena after party na baru a to je (nepříliš překvapivě) poslední věc, kterou jsem si za účelem napsání tohoto reportu poznamenala... Tímto bych chtěla poděkovat Kubovi za barem, že vydržel až do rána a Calliophis tak mohli vychutnat nejedno jimi velebené české pivo a zažít, jak se paří v Plzni. :)
Foto Ivo "Oskar" Osvald
