Ladies and gentlemen get your balls ready for kicking
Setkání s výjimečným kanadským multiinstrumentalistou zanechá na pozorovateli nesmazatelné dojmy. Nadčasový hudebník na svých deskách kombinuje mnohé hudební styly a nenechává se svazovat striktními pravidly konkrétních žánrů. Zda se Devinovi daří předávat publiku část své maniodepresivní psychózy či jen díky velikému charisma si každý z jeho koncertů odnáší dlouho trvající úsměv je otázkou pro klinickou studii. Rozhodující je, že hudební nápaditost a věhlas dokázali zaplnit Roxy a mentálně nestálejší hovořili i o vyprodaném klubu. Na druhou stranu kanadský umělec považuje život za vtip, rád šíří lásku mezi lidi a sebe vidí jako lehce nadprůměrného. S tímto postojem nemůžete být stroze racionální a snad díky tomu je jeho hudba těžko popsatelná a přesto neuvěřitelně přitažlivá.
Ač se v řadách diváků našli jistě fanoušci AEON ZEN, tak drtivá většina nedočkavě očekávala blížící se výstup hlavní hvězdy. Sám nepatřím mezi zaryté fanoušky heavy/power metalu a nepřesvědčila mě ani kamufláž za progressive. Přesto, že je vokál barevně bezchybný, tak upištěnost, mnohdy připisovaná kastrátům, nenechává mé očekávání na pokoji a stále sleduji ubíhající čas. Vystoupení zpestřilo vyběhnutí zpěváka na balkon a blízký kontakt s publikem. Než abych se utopil v přechodnících, které by vystihovaly hudební kvality stylu, jenž neposlouchám, tak přenechám tuto kapelu raději některému z „kolegů“, jelikož mě čtyřicetiminutové vystoupení výrazněji neoslovilo, ale ani nenudilo.
75% of you are GAY the other 75% are just UGLY
Dlouhé čekání na hlavního interpreta zkracovaly hudební pasáže z recesistického alba Ziltoid the Omnisciet, které prokládaly skvosty typu Barbie Girl od AQUY. Metalovým předehrám odzvonilo! V nastalém tichu nám Ziltoid vynadal a v atmosféře plné euforie vešel na pódium člověk, který je pouze „Slightly above average“ – Hevy Devy. S úsměvem okomentoval, že dnes neprší (we do not command Odin´s wrath) a zpustil úvodní Addicted. Během několika okamžiků se z jednotlivců stal taneční spletenec, který se vlnil do tónů Závislosti a hltal video produkci kořenící hudební tóny chemickými vzorci Psylocibinu. V zápětí do všech narazil dojezd v podání Supercrush, kde se prokázal plný potenciál Devinova hlasového rozsahu, kde bez jakýchkoli problémů doprovázel samplovaný zpěv Anneke. Vystoupení bylo jako neuvěřitelný trip do nekonečných dálek, plné zvratů od absurdnosti Ziltoid the Omniscient přes lehkost Infinity po monumentální doznívání Terria.
V první pauze si divák uvědomil obrovskou rozdílnost koncertů pořádaných Obscure promotion. Zatímco vystoupení na Brutal Assaultu bylo plné nespoutané síly Devinova hudebního talentu, tak klubová show nabídla komorní atmosféru, která probíhá v hlavě schizofreniků. Obě dvě hudebně naprosto výjimečné, přesto každá diametrálně odlišná.
S blížící se druhou polovinou byli představeni všichni členové ansáblu včetně jednoho z bedňáků, který utekl z pódia rychleji, než jeho jméno stihlo doznít. Několik šílených skladeb ze Ziltoida a uklidňující Deep peace z Terria. Bez přídavku nechtělo publikum pustit Devyho domů a tak byli lidé vyzváni, aby vylezli na pódium a tančili jak šílení při znění Bend It Like a Bender. I tato drobnost dodala končící show punc originality a rušila bariéru hudebník – posluchač.
Výborné, atmosférické, hypnotizující, šílené. Někdy je třeba překročit úzkou hranici mezi příčetností a genialitou.
Setkání s výjimečným kanadským multiinstrumentalistou zanechá na pozorovateli nesmazatelné dojmy. Nadčasový hudebník na svých deskách kombinuje mnohé hudební styly a nenechává se svazovat striktními pravidly konkrétních žánrů. Zda se Devinovi daří předávat publiku část své maniodepresivní psychózy či jen díky velikému charisma si každý z jeho koncertů odnáší dlouho trvající úsměv je otázkou pro klinickou studii. Rozhodující je, že hudební nápaditost a věhlas dokázali zaplnit Roxy a mentálně nestálejší hovořili i o vyprodaném klubu. Na druhou stranu kanadský umělec považuje život za vtip, rád šíří lásku mezi lidi a sebe vidí jako lehce nadprůměrného. S tímto postojem nemůžete být stroze racionální a snad díky tomu je jeho hudba těžko popsatelná a přesto neuvěřitelně přitažlivá.
Ač se v řadách diváků našli jistě fanoušci AEON ZEN, tak drtivá většina nedočkavě očekávala blížící se výstup hlavní hvězdy. Sám nepatřím mezi zaryté fanoušky heavy/power metalu a nepřesvědčila mě ani kamufláž za progressive. Přesto, že je vokál barevně bezchybný, tak upištěnost, mnohdy připisovaná kastrátům, nenechává mé očekávání na pokoji a stále sleduji ubíhající čas. Vystoupení zpestřilo vyběhnutí zpěváka na balkon a blízký kontakt s publikem. Než abych se utopil v přechodnících, které by vystihovaly hudební kvality stylu, jenž neposlouchám, tak přenechám tuto kapelu raději některému z „kolegů“, jelikož mě čtyřicetiminutové vystoupení výrazněji neoslovilo, ale ani nenudilo.
75% of you are GAY the other 75% are just UGLY
Dlouhé čekání na hlavního interpreta zkracovaly hudební pasáže z recesistického alba Ziltoid the Omnisciet, které prokládaly skvosty typu Barbie Girl od AQUY. Metalovým předehrám odzvonilo! V nastalém tichu nám Ziltoid vynadal a v atmosféře plné euforie vešel na pódium člověk, který je pouze „Slightly above average“ – Hevy Devy. S úsměvem okomentoval, že dnes neprší (we do not command Odin´s wrath) a zpustil úvodní Addicted. Během několika okamžiků se z jednotlivců stal taneční spletenec, který se vlnil do tónů Závislosti a hltal video produkci kořenící hudební tóny chemickými vzorci Psylocibinu. V zápětí do všech narazil dojezd v podání Supercrush, kde se prokázal plný potenciál Devinova hlasového rozsahu, kde bez jakýchkoli problémů doprovázel samplovaný zpěv Anneke. Vystoupení bylo jako neuvěřitelný trip do nekonečných dálek, plné zvratů od absurdnosti Ziltoid the Omniscient přes lehkost Infinity po monumentální doznívání Terria.
V první pauze si divák uvědomil obrovskou rozdílnost koncertů pořádaných Obscure promotion. Zatímco vystoupení na Brutal Assaultu bylo plné nespoutané síly Devinova hudebního talentu, tak klubová show nabídla komorní atmosféru, která probíhá v hlavě schizofreniků. Obě dvě hudebně naprosto výjimečné, přesto každá diametrálně odlišná.
S blížící se druhou polovinou byli představeni všichni členové ansáblu včetně jednoho z bedňáků, který utekl z pódia rychleji, než jeho jméno stihlo doznít. Několik šílených skladeb ze Ziltoida a uklidňující Deep peace z Terria. Bez přídavku nechtělo publikum pustit Devyho domů a tak byli lidé vyzváni, aby vylezli na pódium a tančili jak šílení při znění Bend It Like a Bender. I tato drobnost dodala končící show punc originality a rušila bariéru hudebník – posluchač.
Výborné, atmosférické, hypnotizující, šílené. Někdy je třeba překročit úzkou hranici mezi příčetností a genialitou.
