Víte, co je to hužva? Ne? Já jsem to taky nevěděl... Ale internet napověděl a kapela potvrdila, že se jedná o kus šlachovitého masa. A jaký důvod k tomuto pojmenování Kohouti měli? To se dozvíte v rozhovoru, který je ve fázi příprav. Tak, to nejdůležitější, (částečné) osvětlení názvu, bychom měli (úsměv), a teď se můžeme věnovat digipacku a kolečku v něm uloženému.
Obal je pěkně zpracovaný, grafika je střízlivá a vložená skládačka obsahuje texty (čert ví proč přeházené???), fotky i další potřebné informace. Možná někomu nebudou pasovat obrázky Martina Grosmana (titulka + všechny tři strany digipacku), ale to je věcí vkusu... Aspoň je obal originální, navíc si můžete zahrát hru „najdi sedm rozdílů“ – přední a druhá strana jsou si totiž hodně podobné, ale sedm „drobností“ je jinak.
Předchozí album Duševní výluka (2007) se mi celkem líbilo a Hužva mě baví ještě o fous víc. Kohouti, byť řazeni do punkové komunity, čistý punk nehrají. Napadá mě taková speciální škatulka, soft punk – tím nechci říci, že by kapela byla nějak vyměklá, ale že hraje docela milou muziku. Navíc rozumně střídá pomalejší písničky s rychlejšími a sem tam zabrousí do okolních stylů (rock, trochu hopsavého ska) a rozhodně ji ke štěstí nestačí dva akordy. Když k tomu připočtu kvalitně napsané texty prosté vulgarismů a kostrbatých obratů, vychází mi Hužva jako nadprůměrné plus mínus punkové album.
Jistě, ne všechny skladby bych zařadil do top kategorie, ale dobrou polovinu lze označit za potenciální hity. Tím největším asi bude úvodní Mozart s chytlavým refrénem a vtipným textem, ale mně nejvíce zaujaly Laskavé bohyně – hudebně další kvapík, s textem na velmi závažné téma, navíc s upřímným koncem. Už jsem o textech napsal, že jsou podařené, navíc je v nich skryté nejedno zajímavé sdělení, narozdíl od většiny punkových kumpanií se plnou hubou nenadává na poměry, ale spíše se řeší drobné starosti. Příkladů bych našel celou řadu, kromě Bohyní o válečných zločincích třeba Halelujá o náboženských agitátorech. Ale i v relativně veselých a neřešících textech lze objevit místa k zamyšlení – Králičí rapsodie sice velebí bezstarostný a pohodový králičí život, ale on je vlastně „čekáním na smrt, což je na prd“. Z pomalejších kousků bych vypíchl výbornou rockovou Baladu.
Ani zvuková stránka není odbytá, v listopadu 2010 se devět dní nahrávalo u Stani Valáška v Šopě a výsledkem je krásně čitelný a dynamický zvuk. K instrumentálním výkonům bez výhrad, zpěv je taky v pohodě, kromě kvalitního a dobře nafrázovaného čistého sólového jsou časté i sborové halekačky.
CD navíc obsahuje datovou stopu s fotogalerií a dvěma videoklipy ke skladbám King of the road a Popu král z předchozí nahrávky Duševní výluka. King je napůl animovaný, napůl (ne)hraný – střídají se záběry na kapelu popíjející lahváče s kreslenými obrázky krále silnic v autě s korunou; druhý klip je nápaditější – pánové opět coby herci, tentokrát v „mišelince“ tahají ve skladu pneumatiky, uklízí a jezdí zdvižkou, z níž zpěvákovi spadne na hlavu bedna... A jemu se pak zdá, že se stal televizní hvězdou...
Seznam skladeb:
- Jsem, jsem Mozartem
- Doba
- Kouřová
- Balada
- Laskavé bohyně
- Od osmi do pěti
- Králičí rapsodie
- Pedro
- Halelujá
- Zítra ráno vstanu a opařím se čajem
- Winnenden
- Bobr
- Hebert a Evelína
- Konec
- Cajdák
Čas: 36:32
www.bandzone.cz/kohoutplasismrt
Distribuce: Papagájův Hlasatel
