Zdravím Tome. Pro příznivce rockové hudby na Plzeňsku je GREYMON jistě známým jménem, ale pro fans z ostatních částí republiky budete přece jen asi lehkou neznámou. Můžeš proto na úvod alespoň ve stručnosti kapelu představit?
Greymon vznikl před nějakými deseti lety na severním Plzeňsku. Různými klikatými cestami se propracoval do současné podoby. Žánrové zařazení nám dělá trochu problémy, ale říkáme o sobě, že hrajeme pompézní hard rock, i když je pravda, že nás hodně lidí považuje za metalovou kapelu. Ale nedělá nám problém hlásit se k obojímu. Každopádně se netajíme tím, že naší inspirací jsou zejména osmdesátá léta, kdy hudba byla taková blyštivější a zábavnější v kontrastu se smrtelnou vážností současné rockové a metalové scény. S tím souvisí i to, že naši tvorbu nestavíme na hardrockových nebo metalových riffech, ale spíše na klenutých melodiích, hravých aranžích a extrémně melodickém zpěvu doplněném množstvím vícehlasých vokálů. Jmenovitě Greymon tvoří: Lucie Čmolíková - zpěv, Tomáš Pícl - kytara a zpěv, Ladislav Soutner - basová kytara a zpěv, Vít Kraus - klávesy a Karel Winkelhöfer - bicí nástroje.
V loňském roce jste završili prvních 10 let vaší existence. Jak bys celkově zhodnotil tuto etapu fungování skupiny a kterou věc považuješ za váš největší dosavadní úspěch? A naopak, objevilo se během let nějaké období, kdy třeba vážně hrozil konec Greymonu?
Mám takový pocit, že jsme vlastně žádného úspěchu doposud nedosáhli. Ale když se člověk za sebe ohlédne, stalo se toho hodně. Dřevní začátky, první koncerty, potom hraní po boku kapel, které pro mě byly v dětství něčím nedostupným a nedotknutelným. Hrát na stejném festivalu jako Testament nebo Bonfire, střídat se na pódiu s Olympicem, Brichtou nebo Kreysonem, to jsou věci, o kterých jsem se v deseti letech neodvážil ani snít. Naše skladby zazněly i v rádiích, našla se spousta lidí ochotných koupit si naše cédéčka, to jsou všechno věci, na které člověk může být hrdý, přestože je jeho kapela i po deseti letech pořád v podstatě začínající bandou, ale to asi platí pro 99 kapel ze 100. Konec Greymonu hrozil několikrát, v roce 2005 se tak i stalo, je jen shoda náhod, že současná kapela nese stejný název. Znovu hrozil zánik na začátku roku 2007, tehdy ale Greymon polil živou vodou příchod rytmické sekce z kaznějovského Meclony Bandu. Od té doby kapela šlape, takže touha na všechno se vykašlat už se příliš často nedostavuje.
Hodně výrazná a pro budoucí fungování kapely i důležitá změna se odehrála v roce 2005, kdy na post zpěvačky (a tehdy i baskytaristky) nastoupila Lucie Kožarová (dnes Čmolíková). Co vás vedlo k tak razantnímu kroku? Přeci jen byl do té doby doménou kapely pouze mužský zpěv. Ještě navíc jsi ty sám přešel od basy ke kytaře.
To bylo právě období, kdy se rozpadl starý Greymon. Moc dlouho jsem ale bez hudby nevydržel, takže jsem společně s tehdejším bubeníkem Jardou Záhrobským začal spřádat další plány. Do těch Lucka, kterou jsem už několik let znal, dokonale zapadla, čímž jsem jen tak mimoděk do kapely získal jeden z nejlepších hlasů, co jsem v životě slyšel. Mnou tvořené pěvecké linky se totiž vždycky hodily spíše pro ženský zpěv, navíc jsem měl vždycky rád kapely, kde se zpívalo vysoko. Co se týká přechodu od basy ke kytaře, tam byl důvod ještě prostší. Inklinuji k melodickým nástrojům, původně jsem klávesák. I na kytaru hraju víc melodií než riffů nebo akordů. Basa mě nikdy nebavila, ale někdo na ni zkrátka tehdy hrát musel.
V této době jste se prakticky odklonili od dosavadní tvorby nesoucí se v duchu klasického bigbítu a začali vytvářet zcela nový repertoár, jenž je označován jako pompézní nebo arena rock. To byl také dost velký zásah do dosavadní koncepce.
Však jsme se také měli jmenovat jinak. Ale nikdy bych neřekl, jak je složité vymyslet nový název kapely (smích).
Jak na tento krok reagovali skalní fanoušci? Byly jejich názory spíše kladné nebo záporné?
Vlastně ani nevím, fanouškovská základna se měnila po celou dobu existence kapely a v té době už byla taky podstatně menší než v silných letech 2001-2002. Je ale jasné, že takovým těm bigbíťákům vyhovoval starý Greymon více, zatímco před novými fanoušky se snažíme naši minulost co nejlépe utajit. Je to trochu schizofrenní situace.
Prvním CD, na kterém byla zaznamenaná vaše nová tvorba byl živák „Probouzí se čas“ z roku 2008. Jaké na něj byly ohlasy? Kdo si vás třeba pamatoval z alba „Nymfománie“, tak byl asi trochu v šoku (úsměv).
Ten živák nás vrátil do děje. V letech 2005 - 2007 probíhalo mnoho změn v sestavě i v tvorbě, ale pro fanoušky byl Greymon prakticky mrtvý. S živákem „Probouzí se čas" nás začali posluchači znovu objevovat. Ohlasy byly kladné, vlastně jsme žádné vyloženě negativní reakce nezaznamenali, přestože se jedná o syrovou nahrávku se všemi falšemi a přehmaty.
Pomalu se dostáváme do současnosti. V loňském roce vám vyšlo nové CD „Ďáblova nevěsta“, jehož realizace ovšem trvala takřka rok a půl. Můžeš prozradit, co bylo důvodem pozdržení vydání? Chtěli jste to trefit přesně na těch 10 let od vzniku (smích)?
Opět shoda náhod. Během několika dnů jsme natočili základ, zbývalo dotvořit pár detailů. A pak se to začalo sypat. Nejméně času měli v danou chvíli vždycky ti, kteří měli jít těch pár detailů dodělat. Třeba Lucka se potýkala s dlouhodobým nachlazením, pak byl zase zaneprázdněný zvukař, jehož časové možnosti se zase zcela míjely s velmi omezeným volným časem našeho baskytaristy. A když bylo hotovo, zasekli jsme se při mixování, protože už jsme z toho byli za tu dobu tak zblblí, že jsme nebyli schopni nastavit zvuk, který by nám vyhovoval. Takže nakonec můžu být rád, že jsem to sám neodnesl dlouhodobým pobytem v psychiatrické léčebně.
Na novince jsou zařazeny i některé věci z předchozího live alba. Je to tím, že byla nouze o nový materiál nebo jste těm skladbám chtěli dát přece jen slušivější studiový kabát?
Na „Ďáblovu nevěstu" jsme chtěli umístit to, co se nám v danou chvíli jevilo jako nejlepší. Jestli skladba byla na předchozím živáku, to nemělo na rozhodování vliv, protože živák byl pojat jako takový provizorní vzkaz, že jsme ještě tady. Anebo že jsme už tady zase. Myslím si, že na některé skladby, které na něm jsou, ještě ve studiu taky dojde.
Vkusný, ale strohý obal mi neprozradil, kdo je autorem hudby a textů. Předpokládám, že z drtivé části je to tvoje práce nebo se mýlím?
Není tomu tak, s Víťou Krausem se dělíme téměř rovným dílem, na aktuálním albu mám mírnou převahu já, ale v období po dotočení desky je zase aktivnější on, já musel spoustu času věnovat organizačním záležitostem. Ale nástrojové party si stejně každý v kapele upravuje po svém, takže autor se leckdy nestačí divit, co z toho vznikne. Jeden text dodala také Lucka. V Greymonu vždycky skládalo více lidí, já doufám, že se autorsky projeví i Láďa, protože za svého působení v Meclony Bandu ukázal, že umí vytvořit skvělé skladby s pořádným hitovým potenciálem.
Na naší scéně není mnoho kapel, které by produkovaly podobnou muziku jako vy, takže případné vlivy, či přímo vzory bude asi nejspíš třeba hledat v zahraničí. Je to tak?
Asi to tak je. Třeba já teď hodně poslouchám AOR kapely, čímž jsem možná trochu nakazil i ostatní, ale pravdou je, že z vlivu evropského melodického metalu se asi jen tak nevymaníme. Na ten arena rock nebo aor přece jenom musí mít člověk trochu té Ameriky v krvi. Můžu vyjmenovat pár kapel, které tak nějak pokryjí vkus všech jednotlivců v kapele. Pride Of Lions, Europe, Survivor, Dokken, Edguy, Helloween, Bon Jovi, Def Leppard, Epica, Nightwish, Place Vendome nebo Yngwie Malmsteen. Všichni posloucháme něco podobného, ale přesto každý něco trochu jiného. V tuzemsku nás asi nejvíce ovlivnily plzeňské kapely Sifon a Medium. Ať si hudební kritika říká, co chce, ale tyto kapely stvořily na poli pompézního rocku hodně zajímavých věcí.
Stříbrný kotouč vydáváte ve vlastní režii. Snažili jste se třeba oslovit nějakou firmu nebo jste usoudili, že cesta samodistribuce a tím i maximální kontroly nad šířením výsledného produktu pro vás bude výhodnější?
Hudební průmysl už prakticky neexistuje, takže jsme se oslovováním vydavatelství nechtěli zdržovat. Koneckonců, i kdybychom počtem prodaných kusů dosáhli na zlatou desku, tak bychom si tu distribuci dokázali v malém českém rybníčku zajistit sami. Vydání ve vlastní režii sice zabralo spoustu času a energie (výroba cédéčka, tvorba a tisk bookletu, založení oficiálního vydavatelství, jednání s Intergramem a další), ale pro mě osobně to byly hodně cenné zkušenosti. Ale kdyby přišel celosvětový vydavatel se smlouvou v kapse, rádi se mu upíšeme, možná ji ani nebudeme číst.
Za 10 let fungování jste stihli celkem 3 CD a jedno demo. Jste s touto kadencí spokojeni a pakliže bys měl krátce zhodnotit jednotlivé nahrávky – jaké by bylo tvé resumé? Mimochodem mají posluchači stále možnost dostat se i k těm starším albům?
Interval 2 - 3 roky je podle mě ideální. Zvlášť pokud všechny skladby, co budou na cédéčku, chceme hrát na živo. Ten běžně praktikovaný model, kdy kapela vydá album, ale na koncertech z něj skoro nic nehraje, se mi moc nezamlouvá. Ale pokud by byly prostředky na natáčení, rádi naši činnost zrychlíme, skladatelský potenciál by se určitě našel. Ale když mluvíš o těch počtech našich alb, pravdou je, že teprve „Ďáblovu nevěstu" můžeme brát v naší diskografii vážně. „Probouzí se čas" byl provizorní živák, „Nymfománie" je mírně řečeno velmi nepodařeným dílem a naše debutové demo byla spíše taková sranda, na kterou ale vzpomínám rád. Tudíž můžu říct, že uděláme všechno proto, aby se k našim starším albům nikdo nedostal. Bereme to tak, že „Ďáblova nevěsta" je náš debut.
Určitě na podporu „Nevěsty“ chystáte také koncerty, rovněž si zmiňoval i nějaký kšeftík v původní sestavě, vztahující se k již několikrát zmíněnému výročí. Můžeš odhalit nějaké podrobnosti?
Koncerty se domlouvají v průběhu roku, takže tady můžu pouze odkázat na naše stránky www.greymon.wz.cz. Bohužel už nejsme bezstarostní teenageři, takže termíny se hledají docela těžko, ale rádi bychom četnost našeho koncertování zvýšili. Zatím nás vždycky v nejlepším rozletu zabrzdí nějaká komplikace, většinou zdravotního nebo rodinného rázu, tak doufáme, že tentokrát už se nám tato smůla vyhne. Vystoupení v původní sestavě jsme plánovali na oslavu desátého roku existence, což jsme trochu prošvihli. Ale to nevadí, můžeme to letos pojmout jako vstup do druhé desetiletky. Rád bych to pojal jako velkou akci, kde současná sestava pokřtí aktuální album a stará sestava si zahraje set složený ze starých fláků. Bude to poslední příležitost starou sestavu vidět, podruhé už se to opakovat nebude. S bývalými členy jsme se totiž vzácně shodli, že si při zpívání těch starých textů připadáme poněkud retardovaně, což musím vzít na sebe, jelikož jsem autorem většiny z nich. Ale zatím není naplánováno nic konkrétního. Až se bude něco dít, určitě dáme včas vědět na našich stránkách.
Jestli se nepletu, tak jsi jediným původním členem a rovněž leaderem, který prakticky určuje ráz kapely. Vím, že je teď ještě asi brzy, ale máš už představu o tom, jakým směrem se budete ubírat do budoucna? Budete pokračovat v nastoleném trendu nebo se mají posluchači připravit na podobně razantní změnu jako v roce 2005?
Žádné výrazné změny se rozhodně neplánují. Ne že bych neměl občas chuť zahrát si něco masakrálnějšího, ale co si budeme nalhávat, na to jsou tady muzikanti, kteří to umějí nesrovnatelně lépe. V současné podobě Greymonu jsem nalezl přesně to prostředí, ve kterém můžu hrát a tvořit to, co umím nejlíp. To by samozřejmě nešlo bez skvělých spoluhráčů. Jsem šťastný, že mám kolem sebe skvělý kolektiv lidí, se kterými si nelezeme nějak moc na nervy, kde které vládne výborný humor (stačí přijít někdy mezi nás, až budeme hrát někde na festivalu) a kde si skvěle rozumíme hudebně i lidsky. Udržet takovou partu pohromadě pro mě vždycky bude nejdůležitějším kapelnickým úkolem. Teprve potom si můžeme dávat další cíle. Samozřejmě bychom to rádi dotáhli do první ligy, kdy bychom byli v lineupech festivalů napsaní tím největším písmem, ale důležité je dělat to tak, aby nás to všechny bavilo. Jedině tak může kapela přežít úspěch i neúspěch.
www.greymon.wz.cz
bandzone.cz/greymon
Greymon vznikl před nějakými deseti lety na severním Plzeňsku. Různými klikatými cestami se propracoval do současné podoby. Žánrové zařazení nám dělá trochu problémy, ale říkáme o sobě, že hrajeme pompézní hard rock, i když je pravda, že nás hodně lidí považuje za metalovou kapelu. Ale nedělá nám problém hlásit se k obojímu. Každopádně se netajíme tím, že naší inspirací jsou zejména osmdesátá léta, kdy hudba byla taková blyštivější a zábavnější v kontrastu se smrtelnou vážností současné rockové a metalové scény. S tím souvisí i to, že naši tvorbu nestavíme na hardrockových nebo metalových riffech, ale spíše na klenutých melodiích, hravých aranžích a extrémně melodickém zpěvu doplněném množstvím vícehlasých vokálů. Jmenovitě Greymon tvoří: Lucie Čmolíková - zpěv, Tomáš Pícl - kytara a zpěv, Ladislav Soutner - basová kytara a zpěv, Vít Kraus - klávesy a Karel Winkelhöfer - bicí nástroje.
V loňském roce jste završili prvních 10 let vaší existence. Jak bys celkově zhodnotil tuto etapu fungování skupiny a kterou věc považuješ za váš největší dosavadní úspěch? A naopak, objevilo se během let nějaké období, kdy třeba vážně hrozil konec Greymonu?
Mám takový pocit, že jsme vlastně žádného úspěchu doposud nedosáhli. Ale když se člověk za sebe ohlédne, stalo se toho hodně. Dřevní začátky, první koncerty, potom hraní po boku kapel, které pro mě byly v dětství něčím nedostupným a nedotknutelným. Hrát na stejném festivalu jako Testament nebo Bonfire, střídat se na pódiu s Olympicem, Brichtou nebo Kreysonem, to jsou věci, o kterých jsem se v deseti letech neodvážil ani snít. Naše skladby zazněly i v rádiích, našla se spousta lidí ochotných koupit si naše cédéčka, to jsou všechno věci, na které člověk může být hrdý, přestože je jeho kapela i po deseti letech pořád v podstatě začínající bandou, ale to asi platí pro 99 kapel ze 100. Konec Greymonu hrozil několikrát, v roce 2005 se tak i stalo, je jen shoda náhod, že současná kapela nese stejný název. Znovu hrozil zánik na začátku roku 2007, tehdy ale Greymon polil živou vodou příchod rytmické sekce z kaznějovského Meclony Bandu. Od té doby kapela šlape, takže touha na všechno se vykašlat už se příliš často nedostavuje.
Hodně výrazná a pro budoucí fungování kapely i důležitá změna se odehrála v roce 2005, kdy na post zpěvačky (a tehdy i baskytaristky) nastoupila Lucie Kožarová (dnes Čmolíková). Co vás vedlo k tak razantnímu kroku? Přeci jen byl do té doby doménou kapely pouze mužský zpěv. Ještě navíc jsi ty sám přešel od basy ke kytaře.
To bylo právě období, kdy se rozpadl starý Greymon. Moc dlouho jsem ale bez hudby nevydržel, takže jsem společně s tehdejším bubeníkem Jardou Záhrobským začal spřádat další plány. Do těch Lucka, kterou jsem už několik let znal, dokonale zapadla, čímž jsem jen tak mimoděk do kapely získal jeden z nejlepších hlasů, co jsem v životě slyšel. Mnou tvořené pěvecké linky se totiž vždycky hodily spíše pro ženský zpěv, navíc jsem měl vždycky rád kapely, kde se zpívalo vysoko. Co se týká přechodu od basy ke kytaře, tam byl důvod ještě prostší. Inklinuji k melodickým nástrojům, původně jsem klávesák. I na kytaru hraju víc melodií než riffů nebo akordů. Basa mě nikdy nebavila, ale někdo na ni zkrátka tehdy hrát musel.
V této době jste se prakticky odklonili od dosavadní tvorby nesoucí se v duchu klasického bigbítu a začali vytvářet zcela nový repertoár, jenž je označován jako pompézní nebo arena rock. To byl také dost velký zásah do dosavadní koncepce.
Však jsme se také měli jmenovat jinak. Ale nikdy bych neřekl, jak je složité vymyslet nový název kapely (smích).
Jak na tento krok reagovali skalní fanoušci? Byly jejich názory spíše kladné nebo záporné?
Vlastně ani nevím, fanouškovská základna se měnila po celou dobu existence kapely a v té době už byla taky podstatně menší než v silných letech 2001-2002. Je ale jasné, že takovým těm bigbíťákům vyhovoval starý Greymon více, zatímco před novými fanoušky se snažíme naši minulost co nejlépe utajit. Je to trochu schizofrenní situace.
Prvním CD, na kterém byla zaznamenaná vaše nová tvorba byl živák „Probouzí se čas“ z roku 2008. Jaké na něj byly ohlasy? Kdo si vás třeba pamatoval z alba „Nymfománie“, tak byl asi trochu v šoku (úsměv).
Ten živák nás vrátil do děje. V letech 2005 - 2007 probíhalo mnoho změn v sestavě i v tvorbě, ale pro fanoušky byl Greymon prakticky mrtvý. S živákem „Probouzí se čas" nás začali posluchači znovu objevovat. Ohlasy byly kladné, vlastně jsme žádné vyloženě negativní reakce nezaznamenali, přestože se jedná o syrovou nahrávku se všemi falšemi a přehmaty.
Pomalu se dostáváme do současnosti. V loňském roce vám vyšlo nové CD „Ďáblova nevěsta“, jehož realizace ovšem trvala takřka rok a půl. Můžeš prozradit, co bylo důvodem pozdržení vydání? Chtěli jste to trefit přesně na těch 10 let od vzniku (smích)?
Opět shoda náhod. Během několika dnů jsme natočili základ, zbývalo dotvořit pár detailů. A pak se to začalo sypat. Nejméně času měli v danou chvíli vždycky ti, kteří měli jít těch pár detailů dodělat. Třeba Lucka se potýkala s dlouhodobým nachlazením, pak byl zase zaneprázdněný zvukař, jehož časové možnosti se zase zcela míjely s velmi omezeným volným časem našeho baskytaristy. A když bylo hotovo, zasekli jsme se při mixování, protože už jsme z toho byli za tu dobu tak zblblí, že jsme nebyli schopni nastavit zvuk, který by nám vyhovoval. Takže nakonec můžu být rád, že jsem to sám neodnesl dlouhodobým pobytem v psychiatrické léčebně.
Na novince jsou zařazeny i některé věci z předchozího live alba. Je to tím, že byla nouze o nový materiál nebo jste těm skladbám chtěli dát přece jen slušivější studiový kabát?
Na „Ďáblovu nevěstu" jsme chtěli umístit to, co se nám v danou chvíli jevilo jako nejlepší. Jestli skladba byla na předchozím živáku, to nemělo na rozhodování vliv, protože živák byl pojat jako takový provizorní vzkaz, že jsme ještě tady. Anebo že jsme už tady zase. Myslím si, že na některé skladby, které na něm jsou, ještě ve studiu taky dojde.
Vkusný, ale strohý obal mi neprozradil, kdo je autorem hudby a textů. Předpokládám, že z drtivé části je to tvoje práce nebo se mýlím?
Není tomu tak, s Víťou Krausem se dělíme téměř rovným dílem, na aktuálním albu mám mírnou převahu já, ale v období po dotočení desky je zase aktivnější on, já musel spoustu času věnovat organizačním záležitostem. Ale nástrojové party si stejně každý v kapele upravuje po svém, takže autor se leckdy nestačí divit, co z toho vznikne. Jeden text dodala také Lucka. V Greymonu vždycky skládalo více lidí, já doufám, že se autorsky projeví i Láďa, protože za svého působení v Meclony Bandu ukázal, že umí vytvořit skvělé skladby s pořádným hitovým potenciálem.
Na naší scéně není mnoho kapel, které by produkovaly podobnou muziku jako vy, takže případné vlivy, či přímo vzory bude asi nejspíš třeba hledat v zahraničí. Je to tak?
Asi to tak je. Třeba já teď hodně poslouchám AOR kapely, čímž jsem možná trochu nakazil i ostatní, ale pravdou je, že z vlivu evropského melodického metalu se asi jen tak nevymaníme. Na ten arena rock nebo aor přece jenom musí mít člověk trochu té Ameriky v krvi. Můžu vyjmenovat pár kapel, které tak nějak pokryjí vkus všech jednotlivců v kapele. Pride Of Lions, Europe, Survivor, Dokken, Edguy, Helloween, Bon Jovi, Def Leppard, Epica, Nightwish, Place Vendome nebo Yngwie Malmsteen. Všichni posloucháme něco podobného, ale přesto každý něco trochu jiného. V tuzemsku nás asi nejvíce ovlivnily plzeňské kapely Sifon a Medium. Ať si hudební kritika říká, co chce, ale tyto kapely stvořily na poli pompézního rocku hodně zajímavých věcí.
Stříbrný kotouč vydáváte ve vlastní režii. Snažili jste se třeba oslovit nějakou firmu nebo jste usoudili, že cesta samodistribuce a tím i maximální kontroly nad šířením výsledného produktu pro vás bude výhodnější?
Hudební průmysl už prakticky neexistuje, takže jsme se oslovováním vydavatelství nechtěli zdržovat. Koneckonců, i kdybychom počtem prodaných kusů dosáhli na zlatou desku, tak bychom si tu distribuci dokázali v malém českém rybníčku zajistit sami. Vydání ve vlastní režii sice zabralo spoustu času a energie (výroba cédéčka, tvorba a tisk bookletu, založení oficiálního vydavatelství, jednání s Intergramem a další), ale pro mě osobně to byly hodně cenné zkušenosti. Ale kdyby přišel celosvětový vydavatel se smlouvou v kapse, rádi se mu upíšeme, možná ji ani nebudeme číst.
Za 10 let fungování jste stihli celkem 3 CD a jedno demo. Jste s touto kadencí spokojeni a pakliže bys měl krátce zhodnotit jednotlivé nahrávky – jaké by bylo tvé resumé? Mimochodem mají posluchači stále možnost dostat se i k těm starším albům?
Interval 2 - 3 roky je podle mě ideální. Zvlášť pokud všechny skladby, co budou na cédéčku, chceme hrát na živo. Ten běžně praktikovaný model, kdy kapela vydá album, ale na koncertech z něj skoro nic nehraje, se mi moc nezamlouvá. Ale pokud by byly prostředky na natáčení, rádi naši činnost zrychlíme, skladatelský potenciál by se určitě našel. Ale když mluvíš o těch počtech našich alb, pravdou je, že teprve „Ďáblovu nevěstu" můžeme brát v naší diskografii vážně. „Probouzí se čas" byl provizorní živák, „Nymfománie" je mírně řečeno velmi nepodařeným dílem a naše debutové demo byla spíše taková sranda, na kterou ale vzpomínám rád. Tudíž můžu říct, že uděláme všechno proto, aby se k našim starším albům nikdo nedostal. Bereme to tak, že „Ďáblova nevěsta" je náš debut.
Určitě na podporu „Nevěsty“ chystáte také koncerty, rovněž si zmiňoval i nějaký kšeftík v původní sestavě, vztahující se k již několikrát zmíněnému výročí. Můžeš odhalit nějaké podrobnosti?
Koncerty se domlouvají v průběhu roku, takže tady můžu pouze odkázat na naše stránky www.greymon.wz.cz. Bohužel už nejsme bezstarostní teenageři, takže termíny se hledají docela těžko, ale rádi bychom četnost našeho koncertování zvýšili. Zatím nás vždycky v nejlepším rozletu zabrzdí nějaká komplikace, většinou zdravotního nebo rodinného rázu, tak doufáme, že tentokrát už se nám tato smůla vyhne. Vystoupení v původní sestavě jsme plánovali na oslavu desátého roku existence, což jsme trochu prošvihli. Ale to nevadí, můžeme to letos pojmout jako vstup do druhé desetiletky. Rád bych to pojal jako velkou akci, kde současná sestava pokřtí aktuální album a stará sestava si zahraje set složený ze starých fláků. Bude to poslední příležitost starou sestavu vidět, podruhé už se to opakovat nebude. S bývalými členy jsme se totiž vzácně shodli, že si při zpívání těch starých textů připadáme poněkud retardovaně, což musím vzít na sebe, jelikož jsem autorem většiny z nich. Ale zatím není naplánováno nic konkrétního. Až se bude něco dít, určitě dáme včas vědět na našich stránkách.
Jestli se nepletu, tak jsi jediným původním členem a rovněž leaderem, který prakticky určuje ráz kapely. Vím, že je teď ještě asi brzy, ale máš už představu o tom, jakým směrem se budete ubírat do budoucna? Budete pokračovat v nastoleném trendu nebo se mají posluchači připravit na podobně razantní změnu jako v roce 2005?
Žádné výrazné změny se rozhodně neplánují. Ne že bych neměl občas chuť zahrát si něco masakrálnějšího, ale co si budeme nalhávat, na to jsou tady muzikanti, kteří to umějí nesrovnatelně lépe. V současné podobě Greymonu jsem nalezl přesně to prostředí, ve kterém můžu hrát a tvořit to, co umím nejlíp. To by samozřejmě nešlo bez skvělých spoluhráčů. Jsem šťastný, že mám kolem sebe skvělý kolektiv lidí, se kterými si nelezeme nějak moc na nervy, kde které vládne výborný humor (stačí přijít někdy mezi nás, až budeme hrát někde na festivalu) a kde si skvěle rozumíme hudebně i lidsky. Udržet takovou partu pohromadě pro mě vždycky bude nejdůležitějším kapelnickým úkolem. Teprve potom si můžeme dávat další cíle. Samozřejmě bychom to rádi dotáhli do první ligy, kdy bychom byli v lineupech festivalů napsaní tím největším písmem, ale důležité je dělat to tak, aby nás to všechny bavilo. Jedině tak může kapela přežít úspěch i neúspěch.
www.greymon.wz.cz
bandzone.cz/greymon
