Tři roky uplynuly od prvního plnohodnotného počinu Paganized, kterým se Panychida pasovala na kralevice tuzemského pagan metalu. Krátce po vydání alba dal kapele vale GHM, jehož nezaměnitelný krákor byl dlouhou dobu poznávacím znamením původně plzeňské kapely (dnes rozeseté po západních, severních a jižních Čechách). Nastalo poměrně dlouhé období hledání nového vokalisty, na nějaký čas vypomohla Appia z Belligerence, až se na scéně zjevil mladíček Vlčák. Jeho hlasový projev je vcelku pochopitelně od skřehotu GHM odlišný, ale na druhou stranu mnohem pestřejší. Ale abych nepředbíhal...
Hned první setkání s cédéčkem (vinyl by měl následovat u Werewolf Prod.) je radostné – tak líbivý a precizně zpracovaný booklet aby jeden v českých zemích pohledal. V poslední době jsem nad většinou obalů tuzemských kapel lomil rukama, u Panychidy naopak tleskám. Je vidět, že když se nic nepodcení, tak to jde. Angažování dvou grafiků a dvou fotografů se vyplatilo a výsledek je skvostný. Titulka sice na první pohled vypadá obyčejně, když ale člověk poslouchá pohanské melodie, zdá se mu, jakoby se trmácel temným lesem; a strom, za nímž cosi září, snad symbolizuje konec bloudění a naději na přežití. Fotky přírodnin pod texty do nálady alba také výborně zapadají, ať už jde o motivy podzimní, nebo zimní; stejně jako společná fotka muzikantů, kde jinde, než ve sněhu. Zamrzí jen absence překladů textů z „nečitelné“ staroslověnštiny. Klasická krabička je navíc zasunuta v přebalu z lesklého kartonu, takže si každý může vybrat hned ze dvou titulních motivů.
Panychida nahrála barevnou a zábavnou desku, kterou nelze zařadit do jediné a jednoznačné stylové škatulky. Slovo pagan sice na první poslech vytane na mysli, s narůstajícím počtem rotací kolečka v mechanice přehrávače ale naskakují termíny další – samozřejmě black, ale i death, thrash a možná pro někoho překvapivě i heavy. Úvod tomu možná nenapovídá, „odrhovačka“ (nic ve zlém!) Red Moon Rising jakoby vypadla z Paganized – nutí do skoku a popíjení opojné medoviny, nechybí v ní chytlavé melodie ani pro Panychidu typické dudy (hostující Helča Petráková). I The Fire Workshiper je pěkná palba, zpočátku do deathu, později do blacku – a v obou případech se Vlčák stylově přizpůsobil, nezdráhá se growlu ani skřehotu a ukazuje, že je chlapíkem na svém místě. Ale nejen extrémem je tahle skladba živa, nechybí v ní melodické kytarové sólo, ani odlehčení před závěrečnou jízdou. První instrumentálka je postavená na akustických nástrojích, k dudám se přidává španělka a bubínky. Nenásilné propojení do následující Alatyrĭ je dobrý nápad, tato staroslověnsky nazpívaná skladba, po řekněme obyčejnějším rozjezdu, následně rozkvete do velmi chytlavé a variabilní záležitosti, a třeba skřehot do dud nebo vybrnkávačka ji opět zvedají do výšin. Následuje Flaming Forests, asi nejméně nápaditá věc, v níž se příliš dlouho drží ultra rychlé tempo a dlouho nepřichází žádné osvěžení... až se sborovým zpěvem, který mi přijde lehce nedotažený.
Druhá staroslověnská skladba, bajka O Orĭlě i Zmĭji, je návratem k atmosférické a nápadité muzice, spousta změn a zvratů, vyhrávek, hypnotických pasáží a perfektně zvládnutých vokálů; nechybí cosi jako výbuchy ani kytarové kudrlinky, a také bubeník se vyřádil. The Story... uteče jako voda a je tu další extra povedená pecka – Ryhope. Emotivní song s luxusní kytarovou prací, citlivě vkomponovanou flétnou a hypnotickým zpěvem (v závěru dokonce čistým!!!) načíná znamenitý závěr nahrávky. Po dalším akustickém předělu Kračunŭ, tentokrát o poznání temnějším, se rozjede totální masakr Moon, Forest, Blinding Snow. Sborový zpěv na úvod, podmanivé melodie, kytarové kejkle, flétnička, řev, bubenické eskapády... nádhera. Po řekněme standardní práci kapely – The Myth of the Eternal Return – následuje příjemné překvapení v podobě skrytého bonusu Black Wings of Death od německých klasiků Running Wild.
Připočtu-li k výše uvedenému podařený zvuk z Hellsoundu, musím před Panychidou smeknout, znovu zmáčknout tlačítko s šipkou doprava a znovu se ponořit do světa, kde vládne Měsíc, les a bílý sníh.
DW: Jsem rád, že mi Honza připomněl, že vychází nová Panychida, jelikož jsem na to v současné situaci já hlava děravá opět zapomněl. Ovšem ihned poté, co jsem se do nahrávky ponořil ,jsem pochopil, že všechny hudební končiny, do kterých se tento rek se svými kumpány pustí, budou jednoduše balzámem na posluchačovu duši. Ačkoliv.. Zrovna hudební směsice Panychidy je výbušná, nestálá a divoká, stejně jako příběhy o nichž tito bardi vyprávějí. Johan říká heavy, já bych to viděl spíš na ovlivnění melodic death metalem, jenž se tak nějak vkrádá do jinak tradičního a schopně zahraného sypavého melodického black metalu s řádnou porcí atmosféry, dostatkem silných riffů a patřičnou pozorností věnovanou všem myslitelným aspektům nahrávky. Baví mne i ona dudová "pagan" intra jako v případě "Velijĭ dĭnĭ" na níž navazuje naprosto úchvatná melodická záležitost "Alatyrĭ", jež pro mne navíc má (pro můj chorý mozek) jednoznačný přesah do personálně spřízněných Oblomov (prostě proto, že ty "Wings Of The Silver Drake" stále nemohu dostat z hlavy). Akustická pasáž jako z dílny SuidAkry s následnými bojovými riffážemi mne dostává stále znovu a já jsem moc rád, že jsem měl tu čest se s novou nahrávkou Panychidy setkat. Super dudy, booklet, pagan chorály z Hořících Lesů a nejen jich, šlapavé melodické riffy, nutící člověka skotačit do rytmů, jež jakoby zněly odněkud z dávných časů, netradiční zvuk (Mortemáky neposlouchejte, je ok
) a stejně tak netradiční growly, jejichž zvuk je unikátní a jakkoliv někdo říká amatérský, nemohu souhlasit. Folk metal nikdy nebyl o hudebním perfekcionismu, spíše o tom zahrát skladby se správným divokým srdcem a pochopením přírodních zákonů člověka jistojistě přesahujících. 8,5/10.
P.S.: No nezlobte se, ten dvojcover jediné pro mne poslouchatelné power bandy RW je trochu divný, i když za typickou vyhrávku , resp. přechod (tzv. tudydudák) dávám body plus...-Riding high on the black wings of death!
Seznam skladeb:
Čas: 50:00
www.panychida.com
myspace.com/panychida
bandzone.cz/panychida
www.folter666.de
Hned první setkání s cédéčkem (vinyl by měl následovat u Werewolf Prod.) je radostné – tak líbivý a precizně zpracovaný booklet aby jeden v českých zemích pohledal. V poslední době jsem nad většinou obalů tuzemských kapel lomil rukama, u Panychidy naopak tleskám. Je vidět, že když se nic nepodcení, tak to jde. Angažování dvou grafiků a dvou fotografů se vyplatilo a výsledek je skvostný. Titulka sice na první pohled vypadá obyčejně, když ale člověk poslouchá pohanské melodie, zdá se mu, jakoby se trmácel temným lesem; a strom, za nímž cosi září, snad symbolizuje konec bloudění a naději na přežití. Fotky přírodnin pod texty do nálady alba také výborně zapadají, ať už jde o motivy podzimní, nebo zimní; stejně jako společná fotka muzikantů, kde jinde, než ve sněhu. Zamrzí jen absence překladů textů z „nečitelné“ staroslověnštiny. Klasická krabička je navíc zasunuta v přebalu z lesklého kartonu, takže si každý může vybrat hned ze dvou titulních motivů.
Panychida nahrála barevnou a zábavnou desku, kterou nelze zařadit do jediné a jednoznačné stylové škatulky. Slovo pagan sice na první poslech vytane na mysli, s narůstajícím počtem rotací kolečka v mechanice přehrávače ale naskakují termíny další – samozřejmě black, ale i death, thrash a možná pro někoho překvapivě i heavy. Úvod tomu možná nenapovídá, „odrhovačka“ (nic ve zlém!) Red Moon Rising jakoby vypadla z Paganized – nutí do skoku a popíjení opojné medoviny, nechybí v ní chytlavé melodie ani pro Panychidu typické dudy (hostující Helča Petráková). I The Fire Workshiper je pěkná palba, zpočátku do deathu, později do blacku – a v obou případech se Vlčák stylově přizpůsobil, nezdráhá se growlu ani skřehotu a ukazuje, že je chlapíkem na svém místě. Ale nejen extrémem je tahle skladba živa, nechybí v ní melodické kytarové sólo, ani odlehčení před závěrečnou jízdou. První instrumentálka je postavená na akustických nástrojích, k dudám se přidává španělka a bubínky. Nenásilné propojení do následující Alatyrĭ je dobrý nápad, tato staroslověnsky nazpívaná skladba, po řekněme obyčejnějším rozjezdu, následně rozkvete do velmi chytlavé a variabilní záležitosti, a třeba skřehot do dud nebo vybrnkávačka ji opět zvedají do výšin. Následuje Flaming Forests, asi nejméně nápaditá věc, v níž se příliš dlouho drží ultra rychlé tempo a dlouho nepřichází žádné osvěžení... až se sborovým zpěvem, který mi přijde lehce nedotažený.
Druhá staroslověnská skladba, bajka O Orĭlě i Zmĭji, je návratem k atmosférické a nápadité muzice, spousta změn a zvratů, vyhrávek, hypnotických pasáží a perfektně zvládnutých vokálů; nechybí cosi jako výbuchy ani kytarové kudrlinky, a také bubeník se vyřádil. The Story... uteče jako voda a je tu další extra povedená pecka – Ryhope. Emotivní song s luxusní kytarovou prací, citlivě vkomponovanou flétnou a hypnotickým zpěvem (v závěru dokonce čistým!!!) načíná znamenitý závěr nahrávky. Po dalším akustickém předělu Kračunŭ, tentokrát o poznání temnějším, se rozjede totální masakr Moon, Forest, Blinding Snow. Sborový zpěv na úvod, podmanivé melodie, kytarové kejkle, flétnička, řev, bubenické eskapády... nádhera. Po řekněme standardní práci kapely – The Myth of the Eternal Return – následuje příjemné překvapení v podobě skrytého bonusu Black Wings of Death od německých klasiků Running Wild.
Připočtu-li k výše uvedenému podařený zvuk z Hellsoundu, musím před Panychidou smeknout, znovu zmáčknout tlačítko s šipkou doprava a znovu se ponořit do světa, kde vládne Měsíc, les a bílý sníh.
DW: Jsem rád, že mi Honza připomněl, že vychází nová Panychida, jelikož jsem na to v současné situaci já hlava děravá opět zapomněl. Ovšem ihned poté, co jsem se do nahrávky ponořil ,jsem pochopil, že všechny hudební končiny, do kterých se tento rek se svými kumpány pustí, budou jednoduše balzámem na posluchačovu duši. Ačkoliv.. Zrovna hudební směsice Panychidy je výbušná, nestálá a divoká, stejně jako příběhy o nichž tito bardi vyprávějí. Johan říká heavy, já bych to viděl spíš na ovlivnění melodic death metalem, jenž se tak nějak vkrádá do jinak tradičního a schopně zahraného sypavého melodického black metalu s řádnou porcí atmosféry, dostatkem silných riffů a patřičnou pozorností věnovanou všem myslitelným aspektům nahrávky. Baví mne i ona dudová "pagan" intra jako v případě "Velijĭ dĭnĭ" na níž navazuje naprosto úchvatná melodická záležitost "Alatyrĭ", jež pro mne navíc má (pro můj chorý mozek) jednoznačný přesah do personálně spřízněných Oblomov (prostě proto, že ty "Wings Of The Silver Drake" stále nemohu dostat z hlavy). Akustická pasáž jako z dílny SuidAkry s následnými bojovými riffážemi mne dostává stále znovu a já jsem moc rád, že jsem měl tu čest se s novou nahrávkou Panychidy setkat. Super dudy, booklet, pagan chorály z Hořících Lesů a nejen jich, šlapavé melodické riffy, nutící člověka skotačit do rytmů, jež jakoby zněly odněkud z dávných časů, netradiční zvuk (Mortemáky neposlouchejte, je ok
) a stejně tak netradiční growly, jejichž zvuk je unikátní a jakkoliv někdo říká amatérský, nemohu souhlasit. Folk metal nikdy nebyl o hudebním perfekcionismu, spíše o tom zahrát skladby se správným divokým srdcem a pochopením přírodních zákonů člověka jistojistě přesahujících. 8,5/10.P.S.: No nezlobte se, ten dvojcover jediné pro mne poslouchatelné power bandy RW je trochu divný, i když za typickou vyhrávku , resp. přechod (tzv. tudydudák) dávám body plus...-Riding high on the black wings of death!
Seznam skladeb:
- Red Moon Rising (The Drink Offering)
- The Fire Worshipper
- Velijĭ dĭnĭ
- Alatyrĭ
- Flaming Forests
- O Orĭlě i Zmĭji
- The Story ( … of a Murderer)
- Ryhope
- Kračunŭ
- Moon, Forest, Blinding Snow
- The Myth of the Eternal Return + Black Wings of Death
Čas: 50:00
www.panychida.com
myspace.com/panychida
bandzone.cz/panychida
www.folter666.de
