Po dvaatřicáté zamával svým vraždícím palcátem bratr Žižka nad hlavami metaluchtivých návštěvníků jednoho z nejstarších festivalů, které se u nás konají. Ani tentokrát ale nebyl pořadatelům přáno, aby se všechny domluvené kapely dostavily. Omluvily se hned dvě – AVENGER a PIKODEATH, na poslední chvíli se podařilo sehnat alespoň jednoho náhradníka, domácí nestory ARACHNE. On byl obecně sobotní den a večer ve znamení změn – tohle slůvko totiž pasovalo na nadpoloviční většinu vystupujících. (Johan)
ARACHNE se dostalo cti, aby matiné deseti kapel odstartovali. Tihle milovníci pavoučích sítí fungují rovných 12 let, před rokem stabilizovali sestavu na klasické trio a letos se přihlásili s albem Hate And Pain. Na něm i na koncertu se prezentovali jako typická oldschollová deathmetalová kapela, která se s ničí příliš nepáře. Zemité riffy, hrdelní řev, minimum osvěžujících momentů, maximum hutnosti... na úvod to nebylo špatné, ale žádný zázrak se také nekonal. (Johan)
To SACRIST se o jeden zázrak postarali. Vždy jsem měl tuhle partu zafixovanou jako sotva průměrné symfoblackmetalové komando, ale pánové přehodili výhybku a momentálně mixují death metal s HC – takovýto stylový přemet se opravdu často nevidí (neslyší) a tak jej lze označit jako malý zázrak (úsměv). A změna jde Opavanům k duhu – když srovnám poslední album The Substance Of Illusion (2007) s aktuálním materiálem, vítězí ten nový na celé čáře. Sice opět platí, že v daném ranku nejde o kdovíjak objevnou tvorbu, ale zahrané to bylo s přehledem a poslouchalo se to celkem příjemně. (Johan)
To o poslechu slovenských hostí PORFYRIA napsat nemůžu. Ne, že by hudba byla špatná, ale dokonale mě iritoval plechově-barelový zvuk rytmičáku. Kapele navíc chyběla slibovaná baskytaristka, takže to táhla jen ve třech, dvě kytary + bicí. Program sliboval death metal ve stylu Kataklysm, zhruba tak nějak to bylo, kytarová práce na úrovni, vokál jakbysmet, ale jak už jsem zmínil, zvuk bubínku mě nervoval a nakonec po několika skladbách vyhnal ze sálu ven. (Johan)
Vystoupení GREEDY INVALID jsem zhlédl celé. Kapela obměnila dvě pětiny sestavy, celá rytmická sekce je nová, ale na vyznění koncertu to nemělo žádný vliv. Gríďáky už léta charakterizuje Stormův zpěv – a ten zůstal na svém místě, stejně jako klávesistka Catherine a kytarista a tahoun Smrk. Noví členové bez potíží do kapely zapadli, hlavně bubeník si zasluhuje pochvalu za pestrou, přesnou a dynamickou hru. Proti studiové práci je ta pódiová o poznání agresivnější, i Smrkova kytara vyznívá ostřeji a tak jsou GI na pódiu blíž metalu než rocku. Momentálně propagují novinkové album Anna, ze kterého se hrála třeba titulní Anna nebo česky zpívaná hitovka Pohřben v nadějích. (Johan)
Největším lákadlem pro mě byli MINORITY SOUND. Moc mě mrzelo, že jsem je prošvihl na letošním Brutal Assaultu, ale v Táboře jsem si vše vynahradil. Strhující vystoupení kapely, která tvrdí, že takhle přesamplovaný metal tu ještě nebyl. Já bych si dovolil trochu nesouhlasit, minule na Žižkovi v podobném duchu excelovali Liveevil. Ale zpátky k Guleshovi, Otovi a spol. Jejich nové CD Analysis asi pořádně provětrá tuzemské metalové podzemí. Pro mě nejlepší kapela táborského matiné. (Johan)
MINORITY SOUND jsem viděl podruhé během několika týdnů a musím říci, že táborské vystoupení mi přišlo o dost lepší, než nedávné v Praze. Velkou zásluhu na tom má zřejmě kvalitní zvuk. Tahle kapelka má velmi dobře našlápnuto.(Dharm)
MATER MONSTIFERA přijela z půlky nemocná, bez ještě nemocnější klávesačky a já si těch několik songů, co jsem slyšel, užil dosyta. Jeden z posledních koncertů s Destructorem se vydařil a (ač tomu kapela nevěřila) jednalo se z mého pohledu o jeden z jejich nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl. (Dharm)
Další absenci způsobila ošklivá angína, takže Jitka zůstala v posteli a basák odehrál koncert pod prášky a s teplotou. I když klávesové melodie chyběly, symfoblacková MATER MONSTIFERA odehrála slušný koncert bez „symfo“ elementů (smích), v němž nejvíce zaujaly, jak jinak, letitá jistota Nevinnost a cover Kreator pojmenovaný podle našeho webzinu (úsměv). (Johan)
A aby těch změn nebylo málo, i F.O.B. jednu chystají. Koncert byl loučením s kytaristou Bendisem, který dává kapele vale. Ale na vystoupení to rozhodně nebylo poznat, vše fungovalo jak švýcarské hodinky a F.O.B. před domácím publikem pořádně přitopili pod horkým kotlem. Když už jsem u pařících fanoušků – opět musím smeknout, jak od první do předposlední kapely vydrželi v neustálém pohybu, nechybělo skákání z pódia ani nošení skákalů na rukou. F.O.B. nabídli pár starších kousků, cover Motörhead i úplné novinky přichystané na další album. Závěr patřil obligátní Obligation. Jo, abych nezapomněl, Mára zase mlel kraviny (smích). (Johan)
FLESHGOD APOCALYPSE jsem viděl potřetí a jednalo se o jednoznačně nejlepší vystoupení. Francesco se podstatně zlepšil, kapela je lépe sehraná a celkové vystupování už začíná vypadat na kapelu evropského formátu. Celý jejich materiál znám, takže pro mě nebyl problém si hůře čitelné pasáže v hlavě dohrát, ale troufnu si tvrdit, že člověka, který je slyšel poprvé, museli během několika songů nudit (počet lidí v sále po první a poslední skladbě má slova potvrzuje). Jde o to, že naživo je jejich nadupaný death metal neuvěřitelný tlak, kdy po prvním songu nechápete, že něco tak skvělého hraje. Jenže ten tlak je nadále stejný, rychlé tempo a neustálé blasty, drhnutí kytar s mohutnou basou, kde není chvilka odpočinku (nepočítám-li intra), i velkého nadšence brzy odradí. I fanoušek rychlých temp a neustálé „řezničiny“ ocení alespoň změnu rytmu atp. Odebral bych ty šílenosti s operním zpěvem, zpestřil projev a jedná se o velmi zajímavou kapelu, která mě opět přesvědčila, že má na hodně. (Dharm)
POPPY SEED GRINDER jsou jednou z mála grindujících kapel, které mě naživo baví poslouchat. Dharm se za bicími rychle zabydlel a „Popíci“ pokračují ve vše devastující jízdě na pomezí death metalu, grindu a HC. Masírka to je náramná, našlápnutá a agresivní muzika je perfektně čitelná a striktně přesná, vokál variabilní... paráda. Zvuk měli Pražáci jak z partesu a v mých očích a hlavně uších vyzněli přesvědčivěji než Italové, jejichž zvuk mi v první polovině koncertu přišel zahulený. (Johan)
IN ARTICULO MORTIS překvapili ještě před koncertem, lépe řečeno překvapil leader Richard Abraham. Ten změnil vizáž natolik, že jsem jej na první pohled vůbec nepoznal (úsměv). Pryč jsou dlouhé vlasy i bradka a Richard vypadá v brejličkách jak pan učitel... Hořovičtí fest uzavírali a museli se vypořádat se dvěma problémy – absencí baskytaristy a prořídlým publikem, které se po předchozím masakru začalo rozcházet. Rozchází se i kapela, která k 31.12.2010 ukončuje aktivity. Mně až tak jejich průměrný death metal chybět nebude. (Johan)
Přehled "změn" (úsměv):
- Arachne místo Avenger a Pikodeath
- Sacrist v novém stylovém kabátku
- Porfyria bez basačky
- Greedy Invalid s novým bicmenem a basákem
- Mater Monstifera bez Jitky a s loučícím se Destructorem
- F.O.B. s loučícím se Bendisem
- In Articulo Mortis bez basáka a s „novým“ Richardem
Fotky: Hanka, Coornelus
