Hakka Muggies je pražská kapela, založená v roce 2002. Ve své tvorbě kombinuje lidové melodie Irska, Skotska a Bretaně s rockem a občasnými odbočkami k metalu a punku (zkráceně a nepřesně někdy „celtic rock“), využívá mužský i ženský vokál a texty jak vlastní v češtině, tak i původní folklorní.
Krátká citace ze vzorově zpracovaného promo letáku vlastně předmětnou nahrávku velmi trefně charakterizuje. Hakka Muggies skutečně míchají výše uvedené žánry, zpěvy i jazyky. Jejich muzika je ryze odpočinková, ostatně první, co na nahrávce uslyšíte, je nějaký starosvětský nástroj (že by dudy?) a hospodský křik. Po něm se rozjede jedna z největších hitovek, svižná „milostná“ píseň Loch Lomond nařvaná obhroublým neškoleným (zřejmě schválně lehce falešným) hlasem v češtině. Nutno ještě dodat, že nejde o autorskou skladbu kapely, ale převzatý kus; na albu jich je většina, ať už jde o lidovky z Irska, Skotska, Anglie, středověkou španělskou Como poden či covery skupiny Finnan a Douga McLeana. Skladby jsou postavené na zapojení spousty netradičních nástrojů, kromě rockové klasiky jsou slyšet bodhran, viola, housle, flétna, akordeon, dudy, šalmaj, keltská harfa a low whistle.
Všechno se to poslouchá tak nějak samo, pestré je to, chytlavé... ale podle mě tomu neprospívá míchání jazyků – vlastní skladby jsou česky, některé převzaté také, další v angličtině a dojde i na španělštinu. Mně nejlépe sedí čeština, která kapelu předurčuje k vystupování na keltských či středověkých slavnostech; angličtině chybí naléhavost i hitový potenciál. Evidentní je to v případě další skočné lidovky Tom Of Bedlam, v níž anglický text nezabírá, i když díky smíšenému zpěvu by skladba mohla mířit jinam než předchozí, melodická a jemnější Beltine. A hned následující válečná vypalovačka Tam kde teče řeka Fleet mi dává za pravdu. Mužský zpěv je sice opět na hraně (opilecký řev Martina Pobudy i pokus o zpěv v podání Erika Onody jsou o poznání slabší než čisté vokály Albrechta K. Smutena), ale melodie a refrén jsou tak snadno zapamatovatelné, že je z hlavy marně vyháním (úsměv).
Po nevýrazných Městech a instrumentálce Drowsy Maggie/Tam Lin následuje Three Ravens, „pochmurná balada o tom, jak padlého rytíře jeho milá nachází v poli a pohřbívá, aby vzápětí na jeho hrobě skonala žalem“. Jako vítané zpestření v ní funguje keltská harfa, hlavně v pomalých pasážích. Mairi’s Wedding je relativně známá skladba postavená na ženském zpěvu a po ní následuje Odpočiň, starší položka z repertoáru kapely (složena 2002), která by při kvalitnějším zpěvu mohla aspirovat na nejlepší kus z alba. Zase jsem skončil u zpěvu – podle mě je to prostě škoda, že je takový, jaký je (odfláknutý?, falešný?, schválně???). Hudba je totiž minimálně o třídu lepší, pořád se něco děje, nástroj střídá nástroj a podupávání do rytmu přichází samo od sebe. Za mikrofonem bych dal větší prostor Albrechtovi, který se vrací v Lover’s Ghost a hned je to znát. Kytarová skladba, v níž se zpěvem vypomáhá i houslistka a violistka Markéta Janatová, patří mezi nejvýraznější písničky. Další hitovka, Como poden, je nakřičená španělsky a exceluje v ní hlavně šalmaj v podání hostující Petry Jadrné (postarala se i o dudy v č. 1 a 4) a navíc se v ní ukazuje, že když Martin chce, dokáže i za mikrofonem odvést přesvědčivý výkon. Poslední, volnější skladba ale znovu dokládá, jak nešťastným řešením je angličtina.
Album je zabaleno do velice podařeného bookletu, v němž nechybí žádné podstatné informace, snad kromě textů. Ty jsou suplovány krátkými popisy, o čem že každá skladba pojednává a kde se vzala; navíc jsou v obalu originální Albrechtovy malůvky – prostě příjemná grafická záležitost. Zvuk také celkem v pohodě, i při té spoustě nástrojů je vše dobře slyšet.
Na závěr snad jen dodám, že při nějaké pijatice či hradní slavnosti udělají Hakka Muggies spoustu radosti příznivcům In Extremo, Levellers, Cruachan a podobným. V klidu domova to až tak nezabírá, hlavně kvůli tolikrát propíranému zpěvu.
Seznam skladeb:
Čas: 45:58
www.volny.cz/hakka_muggies
http://www.leviathanmusic.cz
Krátká citace ze vzorově zpracovaného promo letáku vlastně předmětnou nahrávku velmi trefně charakterizuje. Hakka Muggies skutečně míchají výše uvedené žánry, zpěvy i jazyky. Jejich muzika je ryze odpočinková, ostatně první, co na nahrávce uslyšíte, je nějaký starosvětský nástroj (že by dudy?) a hospodský křik. Po něm se rozjede jedna z největších hitovek, svižná „milostná“ píseň Loch Lomond nařvaná obhroublým neškoleným (zřejmě schválně lehce falešným) hlasem v češtině. Nutno ještě dodat, že nejde o autorskou skladbu kapely, ale převzatý kus; na albu jich je většina, ať už jde o lidovky z Irska, Skotska, Anglie, středověkou španělskou Como poden či covery skupiny Finnan a Douga McLeana. Skladby jsou postavené na zapojení spousty netradičních nástrojů, kromě rockové klasiky jsou slyšet bodhran, viola, housle, flétna, akordeon, dudy, šalmaj, keltská harfa a low whistle.
Všechno se to poslouchá tak nějak samo, pestré je to, chytlavé... ale podle mě tomu neprospívá míchání jazyků – vlastní skladby jsou česky, některé převzaté také, další v angličtině a dojde i na španělštinu. Mně nejlépe sedí čeština, která kapelu předurčuje k vystupování na keltských či středověkých slavnostech; angličtině chybí naléhavost i hitový potenciál. Evidentní je to v případě další skočné lidovky Tom Of Bedlam, v níž anglický text nezabírá, i když díky smíšenému zpěvu by skladba mohla mířit jinam než předchozí, melodická a jemnější Beltine. A hned následující válečná vypalovačka Tam kde teče řeka Fleet mi dává za pravdu. Mužský zpěv je sice opět na hraně (opilecký řev Martina Pobudy i pokus o zpěv v podání Erika Onody jsou o poznání slabší než čisté vokály Albrechta K. Smutena), ale melodie a refrén jsou tak snadno zapamatovatelné, že je z hlavy marně vyháním (úsměv).
Po nevýrazných Městech a instrumentálce Drowsy Maggie/Tam Lin následuje Three Ravens, „pochmurná balada o tom, jak padlého rytíře jeho milá nachází v poli a pohřbívá, aby vzápětí na jeho hrobě skonala žalem“. Jako vítané zpestření v ní funguje keltská harfa, hlavně v pomalých pasážích. Mairi’s Wedding je relativně známá skladba postavená na ženském zpěvu a po ní následuje Odpočiň, starší položka z repertoáru kapely (složena 2002), která by při kvalitnějším zpěvu mohla aspirovat na nejlepší kus z alba. Zase jsem skončil u zpěvu – podle mě je to prostě škoda, že je takový, jaký je (odfláknutý?, falešný?, schválně???). Hudba je totiž minimálně o třídu lepší, pořád se něco děje, nástroj střídá nástroj a podupávání do rytmu přichází samo od sebe. Za mikrofonem bych dal větší prostor Albrechtovi, který se vrací v Lover’s Ghost a hned je to znát. Kytarová skladba, v níž se zpěvem vypomáhá i houslistka a violistka Markéta Janatová, patří mezi nejvýraznější písničky. Další hitovka, Como poden, je nakřičená španělsky a exceluje v ní hlavně šalmaj v podání hostující Petry Jadrné (postarala se i o dudy v č. 1 a 4) a navíc se v ní ukazuje, že když Martin chce, dokáže i za mikrofonem odvést přesvědčivý výkon. Poslední, volnější skladba ale znovu dokládá, jak nešťastným řešením je angličtina.
Album je zabaleno do velice podařeného bookletu, v němž nechybí žádné podstatné informace, snad kromě textů. Ty jsou suplovány krátkými popisy, o čem že každá skladba pojednává a kde se vzala; navíc jsou v obalu originální Albrechtovy malůvky – prostě příjemná grafická záležitost. Zvuk také celkem v pohodě, i při té spoustě nástrojů je vše dobře slyšet.
Na závěr snad jen dodám, že při nějaké pijatice či hradní slavnosti udělají Hakka Muggies spoustu radosti příznivcům In Extremo, Levellers, Cruachan a podobným. V klidu domova to až tak nezabírá, hlavně kvůli tolikrát propíranému zpěvu.
Seznam skladeb:
- Loch Lomond
- Beltine
- Tom Of Bedlam
- Tam kde teče řeka Fleet
- Města
- Drowsy Maggie/Tam Lin
- Three Ravens
- Mairi’s Wedding
- Odpočiň
- Lover’s Ghost
- Muž z Vysočiny
- Como poden
- Ready For The Storm
Čas: 45:58
www.volny.cz/hakka_muggies
http://www.leviathanmusic.cz
