SOULFLY - Omen

Zatímco minulé album „Conquer“ jsem po soustředěném poslechu a zralé úvaze raději ani nerecenzoval, jelikož to jednoduše nebylo v mých duševních silách, na novinku „Omen“, která spatří světlo světa v květnu jsem si již jaksepatří posvítil. Poté, co jsem se tak trochu podíval do zahraničí, co na to kolegové, musím uznat, že všechny ohlasy, které kolem sebe vidím a slyším, jsou naprosto zasloužené. Soulfly je kapela, kterou nejspíše nemusíme představovat, stačí, když řekneme, že je to útočiště bývalého vokalisty Sepultury Maxe Cavalery, jenž se v určité chvíli se svou domovskou formací (a tedy i se svým bratrem Igorem) ne zrovna pohodl.

Po dobře přijatých albech „Soulfly“ z roku 1998, legendárním „Primitive“ a „3“ přišel Max s, pro mne již poněkud slabším, „Prophecy“ a „Dark Ages“, na němž se sice dalo najít pár dobrých skladeb, ale vata a jakási skladatelská bezradnost již jasně převažovala. Korunu všemu, alespoň pro mne, nasadila právě minulá nahrávka „Conquer“, jež jsem pro její „kvality“ nedokázal poslouchat déle než 10 minut.

Novinka, jež jako splašená brazilská mula vykopne punkovým nářezem „Bloodbath & Beyond“ opět ukáže, v jakém stavu se Soulfly v současné době nacházejí. Pokud se těšíte na houpavé groovy rytmy, riffy ze staré školy a typický Cavalerův harsh, jenž neustále dští oheň a síru prostřednictvím stále stejných textů – opět se dočkáte. Pokud jednička jen tak prosviští kolem, houpavá středně tempá „Rise Of The Fallen“ vše rychle usadí. Právě prostřednictvím její druhé části se opět vracíme do mýtického Babylonu, což asi nikoho, kdo slyšel již „Dark Ages“ nijak zvláště nepřekvapí. Co však překvapí, je fakt, že Soulfly, kteří to mají v současnosti podobně jako jejich souputníci Sepultura hodně nahnuté, vyzkouší posluchačovu trpělivost riffem, který se opakuje celou minutu a půl, do něhož je skřehotavým hlasem Grega Puciata (zpěvák The Dillinger Escape Plan) recitováno.

„Great Depression“ se vrací zpět k punkovému feelingu, v němž si Joe Nunez v posledních letech tolik libuje. Ono není se čemu divit, zahrát to těžké není a Soulfly očividně větší inklinace ke trojrifovkám sedí. Sólo, jež poté vyrazí z hlavně etno kytaristy (nedávno vydal sólové album) Marca Rizza je…inu, jak to říci kulantně – trochu mimo mísu. Přechody, které pánové na těch čtyřech minutách šolíchají, jsou takové nijaké a posluchač má pomalu chuť přesunout se na další skladbu.

Věřte tomu nebo ne, mou pozornost si vyžádá až pětka „Kingdom“, jež nepostrádá, i přes své věru triviální textové poselství, řádnou porci thrash metalové živočišnosti (nikdy by mne nenapadlo, že to v souvislosti se Soulfly ještě někdy vyslovím) a pěkně padnoucí postupně rozvíjené sólo, které Království padne jako ulité. Jistě, ústředním riffem je to trochu hozené do Amon Amarth, ale takhle tedy rozhodně ano, pánové.
I následující „Jeffrey Dahmer“, ač nabourává už tak dosti rozháraný koncept alba, lze rozhodně označit za skladbu povedenou.

Tohle je prostě klasická thrashující jízda, jež vás svým vyzněním mnohokrát odkáže na pionýry Exodus s tím, že Max a jeho kumpáni do ní dokázali vložit konečně „domáckou“ brazilskou ethno složku. Opět palec nahoru.
„Off With Their Heads“ je sázkou na jistotu, tedy do refrénu, jenž je až neskutečně tuctový a posluchač nechápe, proč kapela takhle nemotorně zastaví do té doby dobře odsýpající vál – a pak už se jede pouze z kopce dolů do propasti. Nuda.

Poté nás čeká jedna špatná („Vulture Culture“), jedna dobrá, ačkoliv opět textově naprosto stupidní („Mega-Doom“) a jedna průměrná „Counter Sabotage“, jež průser zahání hlavně svými dobře padnoucími vyhrávkami. Těch je na albu velké množství a až na výjimky v první polovině tohoto kotouče (jež je mimochodem citelně slabší, než druhá). A na co se čeká? No ano, to by nebyli Soulfly, aby nás neobnažili jednou ze svých instrumentálek, jež se postupem času od tantrických bubínků z jihoamerických hor přesunuli ke crossoverovým kytarovým blbinkám a „Soulfly VII“ (co myslíte, dají to kluci do patnáctky?) představuje naprostý relax, jenž vás má zklidnit, ukázat vám, že ona třeskutá thrash metal/coreová seance, kterou právě tito staří harcovníci předvedli není vše, co mají na srdci. 

Zhodnotit novou nahrávku této, pro mnohé, legendy, není právě jednoduché. Na jednu stranu by se po minulém průšvihu chtělo i novinku strhat a hodit do koše s tím, že pánové již pouze vaří z vody a odrazu své dřívější slávy. Po několika posleších novinky však přesto musím uznat, že se jedná o poměrně solidní metalové album, které sice starším nahrávkám kapely nesahá ani po kotníky a i v kontextu s několika vybranými thrashcoreovými pilíři se jedná o čirý průměr, ale na stranu druhou si na ní fanoušek Soulfly jistě dokáže najít a vyzobat dostatek kvalitního materiálu. Za mne 50%.