Po třinácti letech existence vyšlo táborské skupině Pehata 13. března druhé plnohodnotné (= lisované) album. Album, na kterém debutuje nový zpěvák Tomáš Blažek, album, které pokračuje duchu novější tvorby kapely. Tvorby, která staví hlavně na vtipných textech a skočné muzice, jež v sobě zahrnuje punk, rock i ska.
Dvanáct skladeb se vlastně poslouchá samo... Stačí dvakrát třikrát protočit CD v mechanice a už v paměti uvízne většina melodií i textů – a co potom po celodenním poslechu v práci (smích). Hned na úvod jeden z největších hitů, svižná punková jízda (lehce připomínající Znouzectnost) o tlustém tučňákovi, kterého samičky nechtějí, tak přestane baštit, načež skončí jako vychrtlý bulimik, kterého (pro změnu) samičky nechtějí. Na nebohé tchoře líčí Ministerstvo životního prostředí digestoře Mora, které mají zachytit jejich zápach, jenže v závěru tak nějak vyjde najevo, že v Čechách nesmrdí zmiňovaná zvířátka, ale cosi jiného. Hudebně jde o halekačku se sborovými zpěvy v rytmu ska a se spoustou rozverných dechů. Titulní Svět za sifonem má text o něco vážnější, popisující noční můry nebožáka, který má strach ze spláchnutí, protože „jedna cesta dolů a žádná vzhůru“, navíc kdesi za sifonem „žijou bytosti, co maj temný krovky a asi budou horší jakosti“. Pomalejší emotivnější píseň navíc dokreslují housle, viola a violoncello hostujících muzikantů. Další blbinka o vegetariánovi Karlovi, kterého při výletu do buše a při vaření sóji rozsápají dravá zvířata (a v poslední chvilce svého bytí Karel zatouží po grilovaném stejku), nabízí střídání středního tempa s hodně rychlým refrénem, ve kterém se stihne vyřádit i bubeník. První song, ve kterém neúčinkuje žádné zvířátko, je o nadějné tenisové dorostence, která ale svůj talent promrhá a končí tak, že „opálený trenér rady dává, dvojchyba nevadí, to se stává, po tréninku vzadu v kabinách, pracuje na jejích slabinách“. Hudebně další hit s lehce teatrálním zpěvem a s dalším chytlavým refrénem. Chudák hlemýžď, na kterého si sedla Hilda... „ulita mu padla jako ulitá“, ale „Hildiny hýždě rozdrtily hlemýždě“... Ska(á)kačka, ve které se střídá kytarové vybrnkávání s punkovou vichřicí i dechovými nájezdy zakončuje první polovinu alba... která mi přijde o něco silnější než ta druhá.
Z druhé části mě baví zhruba polovina skladeb. Sterilní Ptakopysk s trochu naivním veršíkem „vložil jsem mu do pysku, svoji novou propisku“ mě nechává chladným, zato Zmije a nutrie potěší dalším skvostným textem. V podstatě bajka o potravním řetězci, na jehož počátku je nutrie, uprostřed zmije a na konci sokol, přináší hezounké slovní spojení „nutriční hodnota nutrie“... kam na ty nápady textaři (většinu textů napsal Petr Bína, bývalý zpěvák, tři jsou z pera nového zpěváka Tomáše Blažka) chodí? A znovu jako na houpačce, vítkovická sila s obilím jdou nějak mimo mě, naproti tomu Volání divočiny o touze otce rodiny po mentálním návratu o 10 let dozadu působí tak trochu autobiografickým dojmem a zaujme alespoň textem, když je muzika taková nijaká... Naštěstí s blížícím se závěrem se zase laťka posunuje na stojanech o nějaké ty centimetry výš. Žirafa s vysokými ambicemi pochopí, že její místo není na vysoké škole, ale v basketbalovém týmu, navíc je muzika takřka symfonická, s velkým podílem smyčců (opět housle, viola, violoncello) i akustické kytary. Posledním trackem je bonus, znovu nahraná Pohádka o zlých nohách, typické hravé skáčko s absurdním textem.
Jednoduchý booklet obsahuje vše co třeba (texty, fotky) i co netřeba, ale co potěší (ke každému textu vznikla vtipná perokresba, nejhezčí je tchořík – smích). A titulní fotka vyděšeného pozorovatele odtoku ze dřezu, kterým není nikdo jiný než Pavel Němec alias Well (Umbrtka) taky nemá chybu, stejně jako zvuk z táborského studia Kocis sound.
Seznam skladeb:
Dvanáct skladeb se vlastně poslouchá samo... Stačí dvakrát třikrát protočit CD v mechanice a už v paměti uvízne většina melodií i textů – a co potom po celodenním poslechu v práci (smích). Hned na úvod jeden z největších hitů, svižná punková jízda (lehce připomínající Znouzectnost) o tlustém tučňákovi, kterého samičky nechtějí, tak přestane baštit, načež skončí jako vychrtlý bulimik, kterého (pro změnu) samičky nechtějí. Na nebohé tchoře líčí Ministerstvo životního prostředí digestoře Mora, které mají zachytit jejich zápach, jenže v závěru tak nějak vyjde najevo, že v Čechách nesmrdí zmiňovaná zvířátka, ale cosi jiného. Hudebně jde o halekačku se sborovými zpěvy v rytmu ska a se spoustou rozverných dechů. Titulní Svět za sifonem má text o něco vážnější, popisující noční můry nebožáka, který má strach ze spláchnutí, protože „jedna cesta dolů a žádná vzhůru“, navíc kdesi za sifonem „žijou bytosti, co maj temný krovky a asi budou horší jakosti“. Pomalejší emotivnější píseň navíc dokreslují housle, viola a violoncello hostujících muzikantů. Další blbinka o vegetariánovi Karlovi, kterého při výletu do buše a při vaření sóji rozsápají dravá zvířata (a v poslední chvilce svého bytí Karel zatouží po grilovaném stejku), nabízí střídání středního tempa s hodně rychlým refrénem, ve kterém se stihne vyřádit i bubeník. První song, ve kterém neúčinkuje žádné zvířátko, je o nadějné tenisové dorostence, která ale svůj talent promrhá a končí tak, že „opálený trenér rady dává, dvojchyba nevadí, to se stává, po tréninku vzadu v kabinách, pracuje na jejích slabinách“. Hudebně další hit s lehce teatrálním zpěvem a s dalším chytlavým refrénem. Chudák hlemýžď, na kterého si sedla Hilda... „ulita mu padla jako ulitá“, ale „Hildiny hýždě rozdrtily hlemýždě“... Ska(á)kačka, ve které se střídá kytarové vybrnkávání s punkovou vichřicí i dechovými nájezdy zakončuje první polovinu alba... která mi přijde o něco silnější než ta druhá.
Z druhé části mě baví zhruba polovina skladeb. Sterilní Ptakopysk s trochu naivním veršíkem „vložil jsem mu do pysku, svoji novou propisku“ mě nechává chladným, zato Zmije a nutrie potěší dalším skvostným textem. V podstatě bajka o potravním řetězci, na jehož počátku je nutrie, uprostřed zmije a na konci sokol, přináší hezounké slovní spojení „nutriční hodnota nutrie“... kam na ty nápady textaři (většinu textů napsal Petr Bína, bývalý zpěvák, tři jsou z pera nového zpěváka Tomáše Blažka) chodí? A znovu jako na houpačce, vítkovická sila s obilím jdou nějak mimo mě, naproti tomu Volání divočiny o touze otce rodiny po mentálním návratu o 10 let dozadu působí tak trochu autobiografickým dojmem a zaujme alespoň textem, když je muzika taková nijaká... Naštěstí s blížícím se závěrem se zase laťka posunuje na stojanech o nějaké ty centimetry výš. Žirafa s vysokými ambicemi pochopí, že její místo není na vysoké škole, ale v basketbalovém týmu, navíc je muzika takřka symfonická, s velkým podílem smyčců (opět housle, viola, violoncello) i akustické kytary. Posledním trackem je bonus, znovu nahraná Pohádka o zlých nohách, typické hravé skáčko s absurdním textem.
Jednoduchý booklet obsahuje vše co třeba (texty, fotky) i co netřeba, ale co potěší (ke každému textu vznikla vtipná perokresba, nejhezčí je tchořík – smích). A titulní fotka vyděšeného pozorovatele odtoku ze dřezu, kterým není nikdo jiný než Pavel Němec alias Well (Umbrtka) taky nemá chybu, stejně jako zvuk z táborského studia Kocis sound.
Seznam skladeb:
- Tučný tučnák
- Digestoře na tchoře
- Svět za sifonem
- Legendární vegetarián
- Poztrácené fiftýny
- Hilda
- Ptakopysk
- Zmije a nutrie
- Ze sil strach
- Volání divočiny
- Vysoké ambice
- Pohádka o zlých nohách
Čas: 39:07
www.peshata.cz
