Když na sebe v roce 2007 upozornilo Bratrstvo Luny demosnímkem Gotická duše, okamžitě se začalo mluvit o nové naději tuzemské goticko – rockové scény a epigonech XIII. století. Lord Darkthep a Hrabě R.X.Thámo plus hostující zpěvák Maestro Xpíl se následně pohlédli po dalších hudebnících a loni zrealizovali MCD Nomen Rosae již s živým bubeníkem a dalšími hosty. Jejich řady se ještě rozrostly letos, kdy vznikl přelomový materiál Goethit.
Hned první pohled na CD v speciálním balení (silnější krabička se speciálním otvíráním, zaoblenými rohy a větším prostorem pro booklet) dává na srozuměnou, že tady jde o umělecký počin dotažený do nejmenších detailů. Nevím, kdy jsem naposledy zaregistroval booklet o 32 stranách a už vůbec si nevzpomínám, kdy jsem listoval takovou nádherou. Jaromír Deather Bezruč (zde pod lehce upraveným pseudonymem Jaromír von Deathering), který se postaral o grafiku, odvedl skvělou práci:
– ke každé skladbě vytvořil z fotografického základu uměleckou koláž, která tématicky doprovází text a která každá by šla regulérně použít jako titulní stranu jiného alba;
– upravil dalších 16 fotografií všech členů „Goethit týmu“;
– vytvořil novou podobu loga i „štít“ s písmeny BL;
– zahrál si několik rolí na fotografiích;
– a všechno dohromady vkusně sestavil.
Pokrok je patrný nejen ve výtvarnu (byť i předchozí počiny byly po této stránce vybaveny nadprůměrně), ale i v ostatních oblastech – ať už jde o hudbu, texty nebo zvuk. I domácí studio neboli roztocké panství Lorda Darkthepa poskytlo Bratrstvu Luny podmínky pro pořízení kvalitního zvuku, navíc se ještě šperkovalo ve studiu KOBDZEY, které patří Tomášovi Kašparovi, jenž nahrál bicí. Když už jsem nakousl sestavu, možná by neškodilo vyjmenovat celé „společenství Luny“, které se na nahrávce a doprovodných záležitostech podílelo:
* autorské duo:
– Hrabě R.X.Thámo – verše, koncept, aranže, produkce, supervize a aura
– Lord Darkthep – hudba, kytary, aranže a aura
* hosté:
– Maestro Xpíl – zpěvy a recitace
– Jirka Haik Hájek – basa
– Zdeněk Midiman Tvrdík – klávesy, klávesové aranže, hudba Déjá vu
– Tomáš Kobdzey Kašpar – bicí, hudební produkce
– Petr Pšotek a Wlasow – samply
– Jaromír von Deathering – grafika, fotografie, ilustrace
– Míša – fotografie Bratrstva Luny
– Čertice – vizážistka
– Jana Devona Bezručová, Markéta Mantha Černíková, David Tabach, Jana Obručová, Jaromír von – Deathering – herci
– Nicre – překlady do anglického jazyka
– Sue Darkthep – studiový cathering a hlas Anděla v Utrpení z přežití
Ale pojďme už (konečně) k hudbě… Úvod (intro Déjá vu) patří větru, tklivým a temným tónům kláves a úderům srdce. První řádná skladba Karneval recyklovaných halucinací většinou tepe v monotónním rytmu, Maestro Xpíl hlubším hlasem deklamuje a ostatní nástroje kouzlí podmanivé melodie, o jejichž ztvárnění se poctivě střídá kytara s klávesami (samply). Krátký mluvený úsek a melancholická nálada uvozuje Vampyrismus psýché – jednodušší, lehce minimalistickou klávesovou kompozici s jemnějším zpěvem a výrazným refrénem podbarveným ostřejšími výjezdy kytary. Kulometná palba, dusot bicích, řev zfanatizovaného davu, proslovy diktátorů i ovlivněných soudců – tolik intro k Utrpení z přežití (a intermezzo tamtéž). Asi nejpestřejší skladba balancuje mezi odlehčenou a složitější, hutnější polohou, vokály se mění v závislosti na hudbě a nechybí ani hlas Anděla. I Tělo je chrám je postaveno na podobném modelu – smutek střídá dramatický refrén a přidávají se i (zřejmě nasamplované) nádherné nebeské chorály. Praskání ohně, část motlitby a ženský křik coby další intro, po něm potemnělý zpěv a prostor pro baskytaru prolínající se s klávesovým motivem a další uhrančivý refrén i kytarová sóla – Stín nad Toledem nabízí hodně pestrou muziku. Ostatně právě častější střídání tempa a nálad výrazně posunuje nahrávku nad poměrně jednotvárnou prvotinu. Snad jen Volání mrtvých básníků se vrací zpět v čase, nechybí v něm vytí vlků ani trochu lacinější refrén. Naopak doommetalové a vážnohudební momenty i expresivní recitace potěší… trochu rozporuplná skladba. „Ave Caesar! Ave Caesar! Ave Caesar!“ Skandovaný pozdrav a po něm procítěný zpěv, kytarové hrátky na španělku a samply starých nástrojů – Arbiter Elegantiae, magický závěr skvostné nahrávky.
Nedílnou součástí konceptu jsou velmi zajímavé texty, kterými se jako tenká nit táhnou historické a literární motivy a za nimiž je vidět velký kus práce a znalostí. Hned na úvod Charles Baudelaire, nejznámější prokletý básník, a Oscar Wilde se svým Dorianem Grayem – typické gotické téma s náznaky zmaru a konce. To Vampyrismus psýché je současnější, a když se Dorian Gray vrací, tak jako symbol konzumu a moderního způsobu života. Na pozadí starých bájí probíhá v Utrpení… odsouzení nedávných zvěrstev, o které se postaraly fašistické a komunistické totalitní režimy. Romantická poezie inspirovaná Novalisem, básníkem, který (prý) řekl, že „Tělo je chrám“ a „Dotýkáme se nebe, když saháme na lidské tělo“ – intimnější, spíše lyrické verše, které kromě oslavy lidského těla možná hledají způsob, jak najít možnost, „aby se k životu těla vrátila“. Že se dá o španělských inkvizičních procesech napsat skvostná báseň? Ano, ostrá jako toledské nože, smutná jako utrpení nevinných žen a ukazující na viníka všeho toho zla – církev. Pocta dekadentním a prokletým básníkům je konformnější, podobně jako hold Petroniovi, arbitrovi krásy, jehož smrt „byla přepychovým uměním“. A že se v posledním textu setkáváme se spoustou postav, které se objevily v předchozích? To je právě ona tenká nit, která se vine všemi texty a která zahrnuje básníky a spisovatele Wildea, Goetha, Novalise a Baudelaira, malíře Goyu či Greca, významné historické postavy Nera, Caesara resp. Petronia i hrdiny slavných děl Graye, Fausta, Werthera nebo Hamleta.
Již zmiňované koláže pak podtrhují děj jednotlivých básní – ke Karnevalu… patří dáma se škraboškou, k Vampyrismu… současný motiv z kanceláře, kde pracuje zoufalá žena pod nátlakem despoty, k Utrpení… skupina mučených a mučitelů, mezi nimiž nelze přehlédnout esesáka, k Tělu… kráska v náručí jen lehce naznačeného muže, k Toledu spoutaná slečna a inkvizitor s křížem v ruce (jeho stín je opravdu zlověstný), k Básníkům… kráska sedící na zemi u hrobky a přemítající (snad) o pomíjivosti všeho, k Arbiterovi… samotný Petronius v obležení sličných otrokyň.
Z výše uvedeného je snad patrné, že Bratrstvo Luny vyprodukovalo něco tak jedinečného, vkusného a nadčasového, že byste s pořízením neměli váhat. Na mysl se vkrádá myšlenka o kuřeti, které začíná přerůstat slepici… snad mi všichni rozumíte.
Seznam skladeb:
- Déjá vu
- Karneval recyklovaných halucinací
- Vampyrismus psýché
- Utrpení z přežití – Pacific Elegy
- Tělo je chrám
- Stín nad Toledem
- Volání mrtvých básníků
- Arbiter Elegantiae
Čas: 47:09
Singl Stín nad Toledem k poslechu na:
CD exkluzivně v distribuci Nosferatu:
Objednávky i na e-mailu:
