Málokterý festival se může pochlubit, že existuje déle než 10 let a má za sebou 29 pokračování. Táborský „Žižka“ je možná jedinou tuzemskou akcí, která obě podmínky splňuje. Už minule se metalisté přestěhovali do luxusního Milenia, akce se tam povedla, tak napodruhé nebylo nutné hledat jiné prostory.
Úderem 16. hodiny začali přítomné masírovat svým pojetím metalcore INVEIN. Čtyřčlenná kapela, která vznikla na troskách Pesticide, se snažila daný styl zpestřovat třeba využitím etnického bubínku (snad djembe?), na který hrál zpěvák sedíc na barové stoličce nebo coverem od Sepultury. Na rozjezd to nebylo zlé, ale fanoušci zatím zůstávali v klidu u stolů a kapele se tak nedostalo vřelejšího přijetí.
To DHARMORETH, eh DALGORETH na tom byli s ohlasem o poznání lépe. Moderní black metal s výraznými klávesami a spoustou melodií se tu a tam, hlavně díky druhému zpěvu, dotkl i death metalu. Hlavní blackový skřehot obstarával klávesista a jeho hlasový projev byl podstatně kvalitnější než nucený deathový chropot kytaristův. Kapela byla slušně sehraná a v podstatě jedinou výtkou může být určitá „načančanost“ materiálu.
A pak už přišlo Vzácné setkání s milovníky stromů, studánek, trpaslíků a další lesní havěti. Plzeňáci Volali do lesů i do hájů, Mýtiny hořely, Stromy i lesy byly v nás a na závěr jsme všichni spočinuli Ve stínu starých dubů. Mám TROLLECH rád a ani tentokrát mě družina kolem Lorda Morbivoda nezklamala, stejně jako četné zástupy pod pódiem.
Moderncoreová mlátička FOURTH FACE disponuje 2 zpěváky, spoustou samplů a energie, kterou se jeden z vokalistů snažil přenést i do lidí tím, že se vydal do kotle pódium. Album Sonido Triste, ze kterého se hrálo především, mám docela rád, ale vystoupení FF bylo tak trochu rozpačité. Potíž byla hlavně se zvukem – kytara nebyla zpočátku skoro vůbec slyšet, navíc mám pocit, že už jsem v řadách FF viděl kytaristy dva. Ale ne, že by byl koncert špatný, hitovky Requiem nebo závěrečná Motlitba se líbily.
Pořádající F.O.B. se doma poprvé představili s materiálem z nového alba The Dice a tenhle silný materiál zněl i živě parádně. Největší kotel, divoký zpěvák Mára, kterému občas vypomohl (překvapivě – kde jsou Corbowovy časy u mikrofonu?) Bendis, výborný zvuk, parádní pecka Obligation... co víc dodávat... F.O.B. výborně.
Rakušané DARKFALL se u nás objevují poměrně často, pamatuji si je třeba z Open Hell Festu. Mám ale takový pocit, že stále hledají „ten pravý“ styl. Kdysi třeba používali klávesy, dnes ale valí čistý moderní thrash. Sehrané a zahrané je to výborně, zvuk byl taky luxusní, ale dva „sporné“ body bych přece jen našel. Tím prvním je nevýrazný vokalista, tím druhým dojem, že vystoupení bylo dobře odvedeným řemeslem, kterému ale chybělo něco jako duše.
Na hlavní „hvězdu“ festu byli pasováni Němci CRISIS NEVER ENDS. Ti nabídli hlavně hodně zábavy a divočiny, méně pak virtuozity. Plakáty upozorňovaly na metalcore s death riffováním a punk přístupem a zhruba tak nějak to bylo. A tak nějak byl přehrán i cover Judas Priest. Ne, nechci snižovat kvality německé kapely, ale nebýt zběsilé pódiové prezentace, asi by mě to nebavilo.
DESPISE se museli nedávno smířit s odchodem Toma Corna, který pověsil paličky na skobu. Ale náhrada se (ne)skutečně povedla. Všichni předchozí bubeníci asi museli jít ohlodávat paličky, když viděli a slyšeli, co mládenec za bicí sestavou prováděl. Despise neservírovali technicky náročné songy v dokonalém provedení, dva řvouni se výborně doplňovali, a ač není brutal death zrovna mým nej... stylem, těmhle šikulům musím vyseknout hlubokou poklonu.
Před prořídlé publikum se poté postavili Plzeňáci DEKADENCE. Jejich mišmaš metal mě ale vůbec nezaujal, sotva se člověk chytil nějakého motivu, už tu byl násilný přechod úplně někam jinam... Vrcholem pak bylo počínání bubeníka, který sice nad bicími „vlál“ tak, že jej nebylo možné přehlédnout, ale jeho výkon bych diplomaticky označil jako za „nevyhovující“. Po 3 skladbách jsem měl dekadentního metalu plné zuby, takže následovalo opuštění Milénia a cesta k domovu.
Poslední borce NIHIL jsem tedy neviděl, takže slovo má Márty: Valivý a houpavý grindík přivezli kluci z NIHIL. Kapela ze Slavonic si získala již prořídlé publikum a vystoupení sedlo. Čekal jsem ze strany publika propadák, ale tancovalo se opravdu s nasazením. Muzika se mě osobně líbila, 140 kilový drobeček zpěvák Mikroš si získal zcela jistě srdce nejedné táborské fanynky. Na konec výborná tečka (Márty).
Hezká akce to byla, dobré kapely (a nemáme se zač stydět, minimálně 3 český party mě zaujaly mnohem více než zahraniční), výborný zvuk (většinou...), snad jen lidí mohlo přijít o něco víc (dle informací od pořadatele přišlo na akci 150 platících osob). Ale věřme, že tahle malá nepříjemnost neodradí chlapy z F.O.B. od pořadatelství jubilejního 30. ročníku na podzim.
