Do haly Lokomotivy Plzeň jsem dorazil o něco později, nežli jsem měl v plánu, a tak jsem do vystoupení italské formace s dloouhým názvem BRANDON ASHLEY & THE SILVERBUGS (označme si je jako BATS) vplul až ve chvíli, kdy dohrávali svou první skladbu. Instrumentální intro jsem si vychutnal v tlačenici předsálí, a tak jsem o něj přišel stejně jako o polovinu jejich otvíráku.
BATS už v té době servírovali publiku svůj zemitý hardrock říznutý místy až deathovým vokálem Brandona Ashleyho. Tento netradiční mix zcela zjevně publiku padl do noty, neboť už na BATS jako první předkapelu reagovalo velmi dobře. U něžnější části publika tomuto úspěchu jistě pomohl i nízký věk kapely, mužskou část pak jistě potěšila spoře oděná děva, která se převlékla chvíli za americkou miss, jindy pro změnu za roztleskávačku.
Že se na pódium vejde čtyřčlenná kapela a drobná roztleskávačka není až takové umění. Během skladby Rock'n'Roll Suicide (ne, není to ta od Bowieho) se ale na publikum nasypalo dalších snad osm lidí, kteří způsobili na závěr vystoupení BATS na pódiu slušný mumraj. Tak skončilo vystoupení této italské hardrockové čtveřice s neo-punkovým emo image.
I když si publikum řádně hlasitě říkalo o přídavek, z časových důvodů na něj již nedošlo. To BATS předním řadám vynahradili během pauzy před FATAL SMILE alespoň tak, že si s nimi potřásli rukama a rozdali několik trsátek na památku. Během přestávky bylo pódium jen mírně poupraveno (byly vyměněny některé činely a roztažena plátna s logem FATAL SMILE) a tak se brzy pokračovalo v jízdě.
Za vytí sirén, které byly umístěny na příposlechu se na pódium vedrali FATAL SMILE. I jejich hlavní zbraní byl šlapavý hard rock, tentokráte ale poněkud klasičtějšího ražení. Klasičtěji pak vypadala i samotná kapela, která již svá mladická léta měla za sebou a od BATS ji dělilo možná deset let. K tomu všemu FATAL SMILE vizáží připomínali kapelu mladších bratrů ALICE COOPERA.
I jejich vystoupení nezanechalo publikum v klidu a notně obrostlé hlavy si jen pokyvovali do rytmu. Samozřejmě muselo dojít i na pochvalu českých žen a českého piva (ač kapela pila minerálku), což publikum vřele kvitovalo. I tito sympatičtí švédové ale museli po svém příspěvku opustit pódium, aby uvolnili pódium hlavní hvězdě večera, finským LORDI.
Přestávka před vystoupením hlavních hvězd byla samozřejmě delší nežli ta předcházející. Bylo třeba odklidit vše po předkapelách a tak se až nyní před publikem vynořila scenérie, připomínající notoricky známou sérii filmů Saw. Dlážděné stěny, pokryté stopami krve s jediným východem a po pravé straně jako dekorace pro odlehčení šibenice, na které byla, kromě různých nástrojů, zavěšena mrtvola v igelitovém pytli.
Během každé přestávky tradičně ticho vyplňovala reprodukovaná hudba. Poslední takto přehranou skladbou byla, poměrně symbolicky, God of Thunder od samotných glamrockových titánů KISS. To už publikum tušilo, že se věci hýbou vpřed a tak se po God of Thunder za mohutného pískotu ozvalo intro, které doslova odstřelily světlice a za Girls Go Chopping začali LORDI svou bizarní jízdu večerem v Plzni.
LORDI opravdu proměnili „obyčejný“ koncert v pódiovou show. Mezi písněmi vkládali morbidní scénky, kterými tématicky doplňovali texty svých písní. Kromě toho je třeba ocenit ještě jednu věc – Mr. Lordi po každé písni poděkoval českým „děkuji.“
Abych se přiznal, byl jsem dost zvědavý, jak budou LORDI působit naživo ve svých hororových kostýmech. Osobně jsem očekával, že kapela bude působit trochu staticky a kostýmy je budou v pohybu dost omezovat. Nakonec jediný, koho kostým skutečně omezoval, byl Mr. Lordi, jehož asi největším problémem byly vysoké podrážky jeho „kissáckých“ bot. Jinak byla kapela překvapivě pohyblivá a zdá se, že kostýmy ani příliš nebrání rychlé hře na kytaru, což bylo možné slyšet během kytarového sóla, jehož součástí se stal i legendární riff ze Sweet Child of Mine.
Samostatnou kapitolou jsou scénky, které měli LORDI připravené jako vložky mezi písněmi. Během nich se na pódiu objevil zvoník od Matky boží, byli jsme svědky zabití lékaře Oxem jeho baskytarou (zajímavý vražedný nástroj), dopadení Mr. Lordiho policií, či palbu do publika pancéřovou pěstí.
Během Awina klávesového sóla se objevila dvojice oživlých mrtvol, které tančily v rytmu její hry valčík. Ani jejich umění jim ale nebylo nic platné a Awa je nakonec společně probodla násadou od koštěte. Vraždy mrtvol jsou ale v kurzu, a tak hned po následující písni sám Mr. Lordi jinému nemrtvému uřízl hlavu.
Mr. Lordi si v převlecích vyloženě libuje. Důkazem toho bylo, že si přes svou rozměrnou masku často ještě navlékal další převleky. Jednou to byla kůže podobná druidskému přehozu, jindy byl zase oblečen do pytloviny s další maskou přes obličej. Nechyběl ani řeznický oblek, který doplnil uříznutou rukou, kterou nosil po pódiu.
Masky si ale nevyzkoušel jen Mr. Lordi, ale i Amen, který si na úvod Wake the Snake vzal faraónskou masku, čímž připomínal Eddieho z obalu alba „Powerslave.“ Pak otevřel knihu, z níž se vyvalil oblak dýmu a probudil hada...
Závěr vystoupení patřil dvěma skladbám z aktuálního alba „Deadache“ - Dr. Sin Is In a Missing Miss Charlene. I tyto kousky byly doplněny značně morbidními kousky. Lahůdkou byl výstup během Dr. Sin Is In, kdy si Mr. Lordi dopřával vnitřnosti nějaké mrtvoly. Není nad to si pochutnat.
Druhá jmenovaná skladba pak přinesla rozuzlení plakátkům „Hledá se Charlene,“ které byly rozvěšeny všude po prostorách haly. Charlene zjevně našel první Mr. Lordi, neboť si celou píseň nosil její hlavu v ruce. Podle výrazu v její tváři jí pravděpodobně dost překvapil...
Následovala pauza, po které přišel přídavek složený z hitů prvních tří alb – Would You Love a Monsterman, Devil is a Loser a nezbytná hardrocková hymna Hard Rock Hallelujah, v jejímž úvodu Awa napnula publikum jako struny.
Během koncertu jsem měl dojem, že LORDI nezahráli příliš věcí z nového alba, ale až při složení kompletního setlistu se ukázalo, že LORDI přehráli více než polovinu svého aktuálního alba „Deadache.“ Jejich nové věci prostě tak sedí ke starším klasikám, že dohromady bez problémů tvoří velmi kompaktní celek.
Celému koncertu bych ale vytkl jedinou věc – volbu předskokanů. Když se to tak vezme, tak všechny tři kapely hrály v bledě modrém tentýž hudební styl – stejně zemitý hard rock, stejně šlapavý, pouze s lehkými obměnami ve složitosti písní a image. Ve výsledku tak člověk už ve chvíli, kdy nastoupili LORDI byl dostatečně namlsaný, a chvilku trvalo, než ho prakticky stejná hudba vtáhla. Jinak lze jedině chválit – vynikající zvuk, vynikající světla a hlavně pyrotechnické efekty, které se v Lokomotivě zase tak často nevidí.
Setlist LORDI:
- Girls Go Chopping
- They Only Come Out at Night
- Raise Hell in Heaven
- Bite it Like a Bulldog
- Who's Your Daddy
- Blood Red Sandman
- Man Skin Boot
- Haunted Town
- Sólo - klávesy
- Deadache
- Bringing the Balls Back to Rock
- Monster Monster
- It Snows in Hell
- Wake the Snake
- Sólo - kytara
- Dr. Sin Is In
- Missing Miss Charlene
Přídavky:
- Would You Love a Monsterman
- Devil is a Loser
- Hard Rock Hallelujah
Web:
