ARCH OF HELL pokračují ve svém One Day Tour a i na této zastávce je čekají drobné komplikace. Nemoci a zranění zasáhli do kapel INFINITE DARK a DOOMAS a tak se pro dnešní večer soupiska mění a na volné místo nastupují HELLSTRIKE, kterým se na poslední chvíli podařilo vyřešit situaci s bubeníkem. Kolem sedmé hodiny nás vítá prázdný klub, který se bohužel během celého večera nezaplní více než stovkou lidí.
Vše začíná asi o hodinu později, kdy se na pódiu začíná formovat první dnešní banda, vyškovští HELLSTRIKE hrající hardcore-rock'n'roll. Kapela funguje něco málo přes rok, na kontě má jedno mini CD s poetickým názvem „For All The Bitches“ a dnešní vystoupení pro ně bylo koncem jedné epizody. Ostravský koncert byl posledním účinkováním pro bubeníka Davidoffa, kterého v blízké době nahradí bicman Alice z kapely SAARS. Pryč od faktů k pódiu. HELLSTRIKE předvedli americkými metal corovými kapelami inspirovanou hudbu s výrazným zastoupením hutných kytar, jejichž riffy by ale chtěli ještě trošku propracovat. Na druhé straně i v jednoduchosti je krása. Zpěvák Dejf disponuje hlubším vokálem, který od křiko-zpěvu občas odskakuje ke skřekům, ale projev byl trochu nevyvážený a chtělo by to dotáhnout. Celkově se ale vystoupení vyznačovalo velkou dávkou úderné energie a chuti hrát. Kapela aktivně komunikovala s publikem a celou show si patřičně užívala. Dobrý základ, ale chce to ještě hodně popracovat na originalitě a dotáhnout věci do konce.
Druzí nastupují HYPERION, na které sem se hodně těšila. Cellové trio v doprovodu bicích jsem naposledy viděla v Brně, ale bude to už nějaký ten pátek zpátky. Během vystoupení zazněli pecky jako Carrera nebo Antagonism, ale i tak na mé straně vládlo spíš zklamání než nadšení. Dnešní show nějak postrádala energii a chuť to rozjet, což může být i důsledkem převahy pomalejších skladeb v playlistu. Během celé show jsem měla pocit, že kluci hrají tak trochu z donucení a moc se jim do toho nechce. Reputaci si napravili až se závěrečnou skladbou, kdy to konečně rozjeli a předvedli, jakou hudbu umějí hrát. Celkově dnes rozhodně slabší vystoupení než jakého jsou pánové schopni.
Ubíhá čas, ubývají kapely a já mám pocit, že kvalita kapel graduje. ARCH OF HELL fungují už několik let, ale jejich sestava se jakžtakž ustálila až v minulém roce. Kapela se vyznačuje silnou chutí hrát a prodrat se na světlejší místa českého undergroundu. S potenciálem, který mají se jim to snad i podaří. Svoji dnešní show rozjeli od prvních chvil naplno, a i když kvůli nemoci scházela jedna kytara, nijak zvlášť je to nevyvedlo z míry. Adam se Swarmem drtili struny v melodických linkách a pestrých sólech. Mohutným hlasem je doprovázelo cello, které se chvílemi krylo s klávesami a bylo poznat, že do hudby jej muzikanti zakombinovali později. Už vzpomínané klávesy chvílemi vyplouvaly na povrch a pak zase sklouzaly do pozadí doprovázeny vyrovnanými a dobrými bicími. Dvojice vokálů je sice dobrý nápad, ale měla bych k ní výhrady. Swarmův murmurový chraplák byl pro dnešní večer asi nejslabší stránkou hudby jako takové. Zdálo se, že zpěvák nezvládá dech a hluboké polohy mu několikrát ujely. Kombinace s Terčiným vysokým vokálem je dobrá, i když není nutné ho tahat do závratných výšin. Její vokál má v přirozenějších polohách příjemný, sytý nádech. Pokud pominu drobné nedostatky, vystoupení bylo plné živelné energie, kterou kapela bez problémů přenesla na publikum a dočkala se od něj náležité odměny a volání po přídavku. Snad jen poslední postřeh. V polovině setu opustila většina kapely pódium a zůstala jenom zpěvačka s klávesistou, aby prezentovali pomalou a romantickou „Only For One Day“. I když chápu hodnotný rozměr této skladby, z koncertního playlistu bych jí vynechala. Jinak ale výborná a skvěle předvedená show.
Jak jsem už výše naznačila, dnešní večer se vyznačoval gradací kvality. Jako poslední dnešní interpret se představuje EUTHANASIA, která mě vysloveně nadchla a ukázala všem zbylým fanouškům, co znamená profesionální provedení. Pestré kytary v melodických linkách a doprovodu jemné baskytary, k tomu v pozadí klávesy a výrazné tóny houslí dodávají této hudbě specifický, něžný i silný rozměr. Sikiho hluboký murmur do toho všeho krásně zapadá a i když se mi zdálo, že mu to párkrát nesedlo, byl jeho vokál výborně vnímatelný. Zaujal mě hlavně epicko-folkový nádech jednotlivých skladeb a jejich hitovost. Pokud se nepletu, kluci i se slečnou si s novou deskou dávají na čas a tak si na následovníka „Requiem: Songs for…“ (2004) a pecky jako White Lies nebo Memento budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat. V rámci dnešní show mě ale přesvědčili, že čekání se vyplatí. Po všech stránkách skvělé vystoupení.
Co říct nakonec? Kdo nebyl, může litovat, kdo lituje, může kapelky vyhledat na jiných koncertech. Těm, kteří dorazili, za kapely děkuju.
