Hned na úvod, abych předešel spekulacím typu „no jo, to, co vydá Ifa, to má na Fobii tuplovanou publicitu…“, uvedu na pravou míru důvod druhé recenze nové desky F.O.B. Nikoliv objednávka labelu nebo kapely, ale moje iniciativa. Máme teď v redakci takovou hru – mládež něco vychválí a já trochu tohle nadšení zmírním. A světe div se, kapely mi za to ještě děkují (děkuji Belligerenci za to, že mi poděkovala – smích).
V případě F.O.B. ale zmírňování nadšení nebude nikterak dramatické. I já si myslím, že The Dice je podařené dílko. Rok 2008 považuji za jeden z nejslabších na domácí scéně za poslední léta, žádná deska mě zatím neposadila na zadek a některé letité jistoty nesplnily má očekávání. Až v závěru roku to přišlo a F.O.B. naopak má očekávání překonali. Brzy po vydání minulého disku Default vystoupila kapela z vlaku ze stanice death metal do stanice thrash metal, porozhlédla se po peróně a zamířila do modernějšího rychlíku, na kterém zůstaly, kromě cílové stanice (metalcore), i již použité tabulky s nápisy death a thrash metal. Cestou chlapi potkali nového strojvůdce Peťu, který přebral od Corbowa mikrofon a tak byli táborští po letech opět ve čtyřech. Jenže na konci roku 2007 (po nahrání pracovního dema) došlo k autonehodě, po které zůstal Peťa připoutaný na nemocniční lůžko. Na jeho místo nastoupil Mára a s ním F.O.B. nahráli 10 songů. Možná si teď někdo bystřejší ťuká na čelo a říká si, sakra, dole v seznamu skladeb je 12 položek – ano, ale o tom později.
Na úvod takřka etnonumetalové experimentování záhy rozčísne deathmetalová riffová vozba, do které začne zpěvák řvát a kytarista (BIS neboli Bendis, nemůžete-li si zvyknout – po svatbě a narození potomka vypustil z přezdívky písmenka „end“, čert ví proč – smích) vkládat krátké kytarové vyhrávky. Vokál přechází z řevu až skoro ke grindovému rykotu, tempo od středního k ultra rychlému, nechybí klepačky ani sólo a vlastně nic nenasvědčuje výraznější stylové změně. Ta přichází s dvojkou Frozen. Deathcoreový úvod nečekaně rozčísne... čistý zpěv! Věc u F.O.B. v posledních letech neslýchaná. Mára se snaží a jeho neškolený (?) lehce zastřený hlas do okolní rubanice celkem přirozeně zapadá. Zpěv / řev se hodně často mění, přechod od čistého k prasečímu přichází znenadání a s ním ruku v ruce změny tempa i nálady – jedna z nej... skladeb. Dalším výrazným kusem je Dead Eyes Mirror začínající lépe provedeným čistým zpěvem a pokračující lehce experimentálně, chvílemi až minimalisticky. A opět platí tvrzení o spoustě změn a zvratů – tvrzení, které ostatně sedí na celé The Dice. A tak už nebudu popisovat všechny skladby, každá v sobě skrývá spoustu zajímavých momentů, nápadů, instrumentálních vychytávek... Zmíním ještě The Obligation, která mě chytla už když jsem ji slyšel na webu. Svižný thrashing přechází v drtící deathing, nechybí melodie ani „kudrnaté“ a najazzlé sólíčko.
Na konci jsou zařazeny dva songy z proma z roku 2007, které nazpíval vzpomínaný Peťa. Takže je tady možnost srovnání obou vokalistů – Peťa se pohybuje v klasičtějších deathmetalových polohách, Mára se nebojí experimentů, má mnohem širší rejstřík, ale občas mu normální zpěv trochu ujede.
F.O.B. nabízejí trochu jiný metalcore, než který se valí ze všech světových stran. Rezignují na prvoplánovanou chytlavost, jsou dostatečně tvrdí, ale zároveň hraví. Nebojí se občasného úkroku do neprobádaných míst, nebojí se čistého zpěvu (použitého jen okrajově a v místech, kam patří), nebojí se nejspíš ničeho. Když připočtu slušný zvuk z neznámého studia (Kocis sound) a digipackový obal (titulní obrázek nešťastníka, který nejspíš v kostkách prohrál život, mi ale až tak super nepřijde), vychází mi velice slušné dílo.
Seznam skladeb:
- The Dice
- Frozen
- Shape Edge
- Dead Eyes Mirror
- Growing
- Spam Exported
- Untreatable Bastard
- The Obligation
- Just Falls
- Time
- The Obligation (promo EP 2007)
- Growing (promo EP 2007)
Čas: 44:18
