Tak palcát slavného vojevůdce se nám přestěhoval. Dal vale historickým prostorám Housova mlýna a zamířil do moderního klubu Milenium, pro který to byla první metalová akce v jeho historii. Jen co jsme s kolegou vešli dovnitř, naše srdce zaplesala. Prostory přímo luxusní – velké předsálí s barem, prostorný sál s dalším barem a spoustou míst k sezení a rozlehlé pódium. Na místě se kolem půl čtvrté už pohybovalo několik desítek metalistů, další vlasáči stále přicházeli a když přesně na čas začala hrát první kapela, bylo v prostorách klubu 140 platících.
A první kapelou byli domácí MERESIEW. Podle pochytaných informací se kapela po jedenáctileté pauze vrací na scénu v čele s mladičkou zpěvandulí. A návrat zatím probíhá ve velkých porodních bolestech, muzika působí hodně nesourodým dojmem a škatulka thrash metal používaná skupinou sedí sotva na polovinu materiálu. Zbytek je pomalejší a rádobypropracovanější, ale celkově ani ne průměr. Kapela včetně zpěvačky na sobě musí ještě hodně zapracovat.
To BORN AGAIN jsou jinčí liga. Hotová kapela s přehledem servírovala promyšlený metalcore s výbornými instrumentálními výkony, parádním zvukem a velice dobrým projevem zpěváka. Pro mě víceméně největší překvapení, úplně neznámá kapela mě přikovala k podlaze a přinutila sledovat pozorně celý set. Oproti první bandě se výrazně zvedl i počet přihlížejících a odezvu měli pánové na brzkou hodinu velice přívětivou.
HALALÍ, to je jedna velká legrace a nadhled, který ale i přes děsivé oblečení protagonistů nesklouzává k trapnosti. Pánové sice vykradli skříň s šaty po babičce volnějších mravů, ale na rozdíl od jiných srandaprojektů aspoň umí hrát. Veselice převeliká, punkové a grindové skákačky a hopsačky fungovaly.
A s přehledem hrála také následující parta. MALIGNANT TUMOUR, to jsou paruky, falešné vousy, odrbané džísky plné nášivek letitých kapel a děravé džíny. MT, to je rock´n´roll, thrash metal 80. let a crust. MT je ale hlavně energie, nadhled, skvělé muzikantské výkony a tah na bránu. Viděl jsem ostravské chachary poprvé (asi je to ostuda...) a potěšili mě velice. Až teda na pana Šimka, který mi v předsálí rval čtvrt hodiny klíny do hlavy abych si něco koupil a navíc pomlouval Fobii, že prý s MT nechce spolupracovat... (smích).
Pořádající FOB na to vlítli ve čtyřech s novým zpěvákem a od té doby, co jsem je neviděl, hnuli kormidlem do trochu jiných vod. S mladým frontmanem přišla hlavně pestrost ve vokální rovině, kapela navíc trochu ubrala v rychlosti, ale přidala v technice a variabilnosti. Výsledkem bylo výborné vystoupení se spoustou kytarových fines, které na připravovaném albu určitě potěší.
MATER MONSTIFERA představila dvě tváře. Tu nudnější naštěstí na začátek, starší skladby mě nebavily. Ale od Nevinnosti to bylo jak mávnutí kouzelným proutkem, letitý hit mě probral a potěšil, stejně jako novinka Beletseri, která se právě na ŽVF dočkala oficiálního křtu za asistence pana vydavatele Ify a části spřátelených Belligerence. Šampus tekl proudem, Ifa se pobryndal a Yvor usmíval (smích). Škoda, že v Beletseri při živé prezentaci není ke slyšení Zuzka, když už mají MM z playbacku bicí, proč tam nemají i ženský zpěv? Závěr patřil coveru Phobia od slovutných Kreator a druhá půlka vystoupení MM zachránila původní trochu rozpačitý dojem.
První zahraniční host dorazil z Maďarska a já měl letos možnost vidět a slyšet CASKETGARDEN podruhé. Zatímco na BFF mě nějak nepadli do nálady, v Táboře to bylo přesně naopak, i ten zpěv jsem najednou slyšel jakoby jinačí. Mix death a thrash metalu Švédkem vonící a pod pódiem se rozjel řádný tanec. Dva pánové navíc nastoupili v tričkách z Open Hell Festu 2004 a vzdali tak hold již neexistující kultovní akcici. U mě to CG měli dobrý.
A stejně dobrý to měli další zahraniční borci DETONATION. Ti dorazili z Holandska a podobně jako CG si před 4 lety zahráli na OHF, což v průběhu svého vystoupení stačili připomenout. Jejich death metal postavený na precizní technice opět nadchl plný sál a pařba chvílemi hrozila nějakým zraněním. Detonation přinutili k tanci i chlapíka s berlemi, co víc si mohli přát?
Po dvou výborných vystoupeních jsem musel na chvíli oddychnout a tak jsem vypustil POPPY SEED GRINDER. Pravda, nebylo to jen kvůli únavě, ale také proto, že grind prostě nemusím. Koukl jsem na dvě skladby grindového běsnění, usoudil, že pánové se obejdou bez mého dohledu a šel si dát dvacet do auta.
Poslední kapelou, na kterou jsem byl zvědavý, byli BELLIGERENCE, kteří s novým albem zatím bodují nad očekávání. Já až tak nadšený nebyl, byť kvalitu kapele upřít nelze – je dobře sehraná, skladby na rozhraní death a black metalu mají úseky s hitovým potenciálem a za mikrofonem stojí tahák pro fanoušky v podobě sličné dívčiny. Jenže právě za mikrofonem vidím jedno „ale“... „ale“, které pasuje do věty „ale proč ta slečna taky nezkusí trochu jinou polohu hlasu?“. Svým způsobem je obdivuhodné, co z jejího hrdla leze za řev, ale když zavřu oči, nepoznám, jestli to zpívá muž nebo žena.
Poslední YORPU nevidíme, čas pokročil, únava z devíti hodin postávání a posedávání v klubu je veliká, takže míříme k domovu a předávám slovo Mártymu.
Bohužel, ani já jsem neměl tu možnost a tak předávám slovo Kýblovi (Márty): YORPU nastoupili ve velmi nevděčnou pozdní hodinu a to ještě ke všemu po celkem dlouhém přestavování pódia po předchozí bandě. Prořídlé řady vydrživších fans byly následně otestovány na toleranci hluku bordeliózním grindem v čele s notně veselým a skotačivým řvounem, který stál asi za největší pozornost - to co z něj leze za zvuky se jen tak neslyší. Jinak na mě muzika i zbytek kapely působil takovým ochuzeným dojmem - asi moje chyba - prostě jsem čekal od ex-Onanizerů větší energohukot. (Kýbl)
Co napsat na závěr? No nebudu to protahovat, jubilejní (10 let už se koná) ŽVP se povedl nad očekávání. Nový prostor nadchl, lidí bylo hodně (zhruba dvě stovky platících), zvuk byl parádní a atmosféra jakbysmet. Tak snad se v Táboře v Miléniu sejdeme dříve než za rok znovu.
