„10 písní svižného punk´n´rollu. Pokud máte rádi kapely jako Flaming Cocks, Phantoms On Fire, Misfits a další tak věřte, že tyhle party jsou v hudbě Nežfaleš zastoupeny měrou vrchovatou.“ Když nevím, jak začít recenzi, pomůžu si citací z katalogu vydavatele (smích). Tím je samozřejmě pan Tauber alias Cecek, který chrlí jedno plus mínus punkem vonící kolečko za druhým, konkrétně Nežfaleš má numero 63. Ale že bych si zmíněným opisem promo vět nějak pomohl, to zase ne. Zmíněné kapely neznám (snad jen Misfits mi kdysi proletěli ušima), takže se s tím budu muset poprat stejně sám.
První věc, která při setkání s tímhle cédéčkem nelze přehlédnout, je obal. Křiklavě žlutá je všude a působí tak nějak nehudebně... Celej booklet je pojatej poměrně jednoduše a mě moc nebere. Nelíbí se mi kresby polonahých slečen u textů, nelíbí se mi kombinování angličtiny s češtinou (lead vocal / kytary...) a už vůbec se mi nelíbí titulní cover s fotkou muzikantů. Prý to má být v duchu rock´n´roll image, která mi je ale cizí. Nicméně informačně je vše v pořádku, texty nechybí a ostatní podstatné záležitosti jakbysmet.
Když už jsem nakousl texty, krátké zastavení u poezie vrchního textaře Radka Šedivého (sólo zpěv) prozradí, že se řeší samá očekávaná témata související většinou s holkama (co nebrečej v koutě a touží po velkým světě, aby skončili jako porno hérečky), jejich ségrama (se kterýma se spí, i když by se nemělo...), dalšíma holkama (který krmí svého milého halucinogenama), a dalšíma holkama (který jsou sice špína, ale príma). Další slova pak řeší život a jeho stinný stránky (umřel tak jak žil, propil mládí, tančil a řval nebo postavíš se do řady a splyneš s okolím nebo čert vem prachy i zdraví, já chci svůj kousek slávy, budu hrát co rádia stráví atd.). Místy je rým kostrbatější, místy není vůbec a místy je nahrazen akustickou konstantou óóóóóóóooouuu. Když vzpomenu textík o komerci, tak myslím, že klasický rádia tvorbu Nezfaleš asi nestráví, hlavně kvůli občasným vulgarismům.
Hudba mi tak komerčně nestravitelná nepřijde, takovej klasickej punk střihnutej rock´n´rollem, chvilku špinavější, chvilku popovější. Zajímavostí je určitě fakt, že do škopků mlátí Petr Malý, někdejší mlátička black metalových Eledhel. Ostatně instrumentálně je celkem v pohodě celá kapela (abych sestavu zkompletoval, tak kytara Honza Řezáč a baskytara Kuba Sodomka, navíc všichni sbory), muzika není postavena na instrumentální ekvilibristice, ale na pár riffech, které se často dlouho opakují a tím omíláním se dokážou poměrně rychle dostat do podvědomí a díky chytlavosti ne a ne z něj zmizet. Radek zpívá na punk solidně, dobře frázuje a jeho hlas do svižnejch songů padne. Tu a tam se přidá i zbytek party a objevují se sborové halekačky. Asi nejlepší skladba má číslo 7, text vybídne k zamyšlení a i hudebně je kus Postavenej do řady svým způsobem reprezentativní co se tvroby kapely týče. Zvuk u pankáčů občas skřípe, ale tady je to OK. Studio 3Bees odvedlo svou práci slušně, všechny instrumenty jsou dobře slyšet, nic nad ničím nevyčnívá.
A když tak poslouchám Nezfaleš dva dny v kuse, v práci, doma, tak po nějakejch dvaceti rotacích musím uznat, že na tom jejich punku něco je. Není to sice převrat v českých punkových vodách, ale ostudu si Nezfaleš rozhodně neuřízli. U mě berou takovou zlatou střední šestku.
Seznam skladeb:
- Jeden song
- Šťastnej jsem dost
- Halucinogen
- Holky co znám
- Oldschool
- Kámoši z podsvětí
- Postavenej do řady
- Ségra
- Špína
- Napsaný v ksichtě
Čas: 31:59
