Neopunk, nebo chcete-li moderní punkrock není mým nejčastějším šálkem čaje, ale občas k mým uším nějaký tuzemský výrobek s uvedeným stylovým razítkem dorazí. A tu a tam mě zdejší mladíci příjemně (třeba Selfish) překvapili. Nicméně splitko Punkhart a NSOS (snad mi bude odpuštěno, že dále už nebudu název kapely drobit hvězdičkami…) k milým překvapením nepatří. Už obal, který se skládá ze tří volně ložených kousků papíru formátu 12 cm x 12 cm, působí odpudivým dojmem. Ke xerox děkovačce škoda slov, druhý kousek obsahuje texty obou kapel a poslední z jedné strany titulní cover (dva tvrďáci pokecaný od marmelády) a z druhé společné foto obou kapel.
Obal nehraje, oblíbené to rčení v případě, že grafika nestojí za nic, takže co hudební obsah? Obě kapely spravedlivě přispěly šesti vlastními skladbami a jedním coverem, a aby se neřeklo, tak od druhé party na splitku.
Začínají Punkhart a začínají hodně nešťastně. Mé výhrady zprvu zamíří k textům. Možná jsou témata týkající se vizáže (ani jsem z textu nepochopil, jestli ty „nové rifle podle módy“ jsou správné nebo ne), pouličních bitek (je správné pomoci kamarádovi) či přemítání nad „spoustou otázek, které se honí hlavou“ v punkrockových vodách stále in, mě ale přijdou úplně out. Štěstí, že půlka skladeb je v angličtině, ve které naivní „vyznání“ tak netahají za uši. Hudebně jedou Punkhart melodický neopunk, který se na první poslech místy tváří i agresivně a šlapavě. Jenže další poslechy odhalí, že to s tou šlapavostí nebude tak slavné. Ač jede muzika většinou ve svižném tempu, které se snaží diktovat bicí, je to tempo splašené bez ladu a skladu, byť určitý hitový koncertní potenciál se některým skladbám upřít nedá. Jenže... bicí jsou namlácené hlava nehlava a od nich se odvíjí všechno ostatní, takže výsledkem je takovej punkovej guláš. Nelíbí se mi ani zpěv, o výkřicích či „smíchu“ v pozadí nemluvě. A poslední zprávy z tábora skupiny hovoří o konci... podle mě žádná škoda.
To NSOS jsou možná až poppunkoví, ale proti předchůdcům se mi líbí o něco víc. Začnu zase u textů, které jsou komplet v češtině a mají většinou celkem solidní zpracování i zajímavá témata. Odpírače bulvárních médií jistě potěší Carpe diem, Chvíle pojednává o okamžicích, které můžou během vteřiny výrazně změnit život (autonehoda) a třeba Vzpomínky řeší rozpadlý vztah. Snad jen Chtěl jsem ti dát (téma v podstatě stejné jako Vzpomínky) je napsaná tak trochu infantilně. Hudebně mnohem lehčí, melodičtější až popové. Hlavní roli hraje překvapivě baskytara, která je prakticky všudypřítomná a určuje vlastně ráz celé nahrávky. A mě to není proti srsti, s bicími se stará o rytmiku, která v nastavených mantinelech funguje v pohodě. Oni NSOS jsou proti Punkhart instrumentálně vyzrálejší a nejen instrumentálně, ale i kompozičně. Muzika je barevnější, pánové se nebojí vyložené melodických a sladkých pasáží či akustické kytary, ale nebojí se ani přitvrzení. Potud dejme tomu celkem v pořádku, ale nějaké ty „ale“ nacházím taky. Tím hlavním je zpěv, který je moc obyčejný, bez charisma, bez zvláštního výrazu. Navíc frázování taky není nejlepší, hlavně protahování některých slabik zní rušivě. Naopak zapojení hostující slečny hodnotím pozitivně, kapela dostává jiný rozměr a dokonce místy dává vzpomenout na legendární Znouzectnost. Celkově mi NSOS přijdou o něco lepší než Punkhart, ale žádná revoluce to taky není.
Seznam skladeb:
Punkhart
- Kluk z plakátu
- Another Way
- Velkou neznámou
- It Won't Be Gone
- Velkou neznámou II.
- Punkrock Hero
- Ta o tobě (NSOS cover)
NSOS
- Chvíle
- Chtěl jsem ti dát
- Kde jsou
- Carpe diem
- Sny
- Vzpomínky
- Buď čím jsi (Punkhart cover)
Čas: 44:02
- http://www.cecek.com
- http://www.punkhart.cz
- http://www.nsos.cz
- Punkhart 4/10
- NSOS 6/10
