Petr Štěpán, ikona českého gotického rocku, kdysi prohlásil, že gotická scéna v naší zemi neexistuje. Přesvědčit o opaku se momentálně snaží jen pár kapel. A Bratrstvo Luny je v současné době jedinou čistě goticko – rockovou formací, která svou existenci dává patřičně najevo.
Loňské demo s poněkud klišovitým názvem Gotická duše se totiž jako demo vůbec netváří. Nebýt cédéčko pálenka, bral bych debutovou nahrávku rovnou jako plnohodnotné album. Ostatně nechápu přístup kapely, která neváhala zainvestovat do parádního bookletu, aby cédéčka sice pěkně potiskla, ale pálila. Při dnešních cenách výlisu mi to prostě přijde škoda... Proč? Protože nahrávka je to bezesporu zajímavá a po dočasném (?) zastavení aktivit XIII. století nevidím (možná kromě Alvaréz Peréz, kteří snad konečně kutí nové album) v Čechách důstojnějšího nástupce někdejší gotické jedničky, než je právě Bratrstvo Luny.
Už jsem naznačil, že obal je parádní. Jasně, je plný gotických symbolů a často používaných témat (zříceniny, měsíc v úplňku, vlci, vrány, svíčky...), ale která kapela dneska neváhá a bookletu věnuje dvacet čtyři stránek, vytiskne jej na křídový papír a poctivě vyplní všemi potřebnými informacemi včetně překladů českých textů do angličtiny. Obal je navíc řemeslně zpracován na jedničku a už předem upozorňuje, že kapela nenechává nic náhodě a má jasnou vizi.
Vizi jednoduše nazvanou ryzí gotický rock. Gotický rock, který klade důraz na pocity a je postaven na víceméně jednoduchém základu – stylovém uhlazeném vokálu, minimalisticky pojaté kytaře, monotonních rytmech programovaných bicích (s tak syntetickým zvukem, že to zní hodně nepřirozeně) a samplech, které do nahrávky implantují další umělé zvuky. Bez zajímavosti není určitě skutečnost, že členy kapely jsou pouze dva lidé – Hrabě R. X. Thámo, autor textů a Lord Dakrthep, který nahrál kytary a nasamploval bicí. O zpěv se postaral hostující Maestro Xpil a o samply zmíněných doplňujících zvuků Piotr Pšotek. V seznamu hostů mi chybí jen jméno slečny, která dostala krátký prostor v úvodu třetí skladby... Z uvedeného je zřejmý zajímavý fakt – jeden z členů kapely vlastně „jen“ napsal slova, jejichž interpretaci dostal na starosti člověk stojící mimo skupinu. Ale to je vlastně vedlejší, důležitější je výsledek, a ten je přinejmenším pozoruhodný. Hned první skladba Bratrstvo Luny se podle mě povedla nejlépe. Je nejčlenitější, zpěv se pohybuje ve více polohách a také tempo songu je na poměry BL variabilní. Skladbu zdobí výborný čistý vokál, nechybí občasný výkřik či temnější poloha – škoda, že takto barevný zpěv nezní celou nahrávkou. Dvojku otevírá dusot koňských kopyt, ale po „živém“ úvodu křehká pocitovka volně a poměrně jednotvárně pluje na vlnách smutku, jen projev vokalisty nabídne jakousi reminiscenci na kostelní sbory. I Vrána se vrací má extra úvod – nějaká slečna recituje úryvek z filmu Vrána – a poté následuje tryzna o smrti. Hudebně možná nejméně nápaditý track, v němž místy nesedí ani lehce experimentální barva Maestrova hlasu. Trubadúr uteče jakoby nic a přichází druhý vrchol placky – sáhodlouhá litanie Fantasmagorie. Opět melodická, melancholická a pomaloučká skladbička se sedmiminutovou stopáží staví na bublající kytaře a vyšším zpěvákově hlasu. Čertisník hudebně pokračuje v nastolené cestě, zpěvák sáhne kromě klasického mazlivého výrazu i po recitaci a škoda, že některé kytarové nápady nenajdou delšího rozvinutí. Závěrečná Jméno růže začíná další recitací, kterou střídá pokus o chorál (škoda, že nedošlo k namixování více hlasů a k zvýraznění latinských slov) a pak již vcelku očekáváná „písnička“ - pomalá, éterická a lehoučká.
Programing bicích je na celé nahrávce hodně jednoduchý, ostatně ani kytara se nepouští do žádných exhibic, tóny jen tak pozvolna plynou... a ono to dohromady funguje poměrně dobře. Chybí mi vlastně jen trochu více dramatičnosti – vždyť ani čeští stylotvůrci se nebáli razantního zrychlení nebo přitvrzení. Ale BL se evidentně rozhodli pro ortodoxní přístup, ve kterém nemají mnou požadované atributy místo.
Texty v češtině jsou klasickou gotickou poezií, ve které se to hemží stylovými obraty („touha se utápí v hlubokých kalužích, život je lože ustlané na růžích“, „neplakej, soudnej den dneska není, na zdraví si dej kalich zapomnění“), ale to prostě k téhle hudbě patří a ani se nedovedu představit, že by se zpívalo o něčem jiném. Snad jen Trubadúr se lehce odlišuje, pojednává o strastiplném životě potulného pěvce hledajícího (snad) smysl života.
Bonusem pro příznivce pohyblivých obrázků je vcelku vydařený videoklip natočený na hradě (nebo spíše zřícenině) Týřov. Kromě obou hlavních protagonistů BL se představuje ještě Čertice, která vedle jedné z rolí obstarala i vizáž obou pánů. V příběhu nechybí meče, růže, ohně... a klip by se třeba na nedávném DVD českých klipů Shadows From Underground neztratil.
Závěr? V současné mizérii české goticko – rockové scény jsou pro mě BL příjemným překvapením. Jasně, kdokoliv asi může poukázat na určitou sterilitu materiálu, klišovitost či monotónnost. Jenže co jiného by měl „pravý“ gotický rock nabízet?
Čas: 29:31
Seznam skladeb:
- Bratrstvo Luny
- Neplakej
- Vrána se vrací
- Trubadúr
- Fantasmagorie
- Čertisník
- Jméno růže
