Tak Unnecessarity neznám... tedy dosud jsem neznal. Z webových stránek kapely jsem taky příliš moudra nepobral, tak raději rovnou s CD do mechaniky a copak to? To je ale nějaká moderna moderní a navíc i tvrdá a navíc i experimentální a taky složitá a taky nabušená a ještě k tomu nadupaná a melodická a extrémní. Ne, nechci tady zlehčovat práci kvarteta z Karlových Varů, ale odmyslím-li malinko ironie v předchozí větě, nebudu daleko od pravdy. Oni totiž Unnecessarity skutečně na svém aktuálním nosiči nabízejí od každého trochu. Trochu hard core, trochu metalu, trochu saxofonu, trochu samplů, trochu čistých zpěvů, trochu ostrých řevů a kapku nu metalového recitování. Skladby jsou hodně členité a prakticky neustále dochází ke zlomům vskutku nečekaným.
Hned v první skladbě přechází hard coreové běsnění v snad parodickou pasáž s lehce ujetým skoročistým zpěvem, chviličku se minimalizuje, aby se zase řvalo a do toho všeho hojně mlátilo do bicích, které opravdu drtí v místech, kde je to třeba. Mě se ale více líbí dvojka, ve které se sice také ozývají zvuky umělé, ale skladba drží více pohromadě a nebýt chvilinkových vložek čistého zpěvu (který se mi zdá trochu mimo), šlo by o nadupaný vál připomínající (s trochou tolerance) tuzemské riffobijce Colp. Úvod Colapso Ilusion jede hodně free, saxofon (nahraný zřejmě živým chlapíkem) hází band až k jazzovým končinám a opět musím sáhnout po slově experiment. Samozřejmě, že se nejazzuje trvale, na to jsou Unnecessarity přecejen blíže hard music. A třeba melodická pasáž v závěru trojky, ve které se překrývá melodický zpěv (lepší než ve dvojce) s řevem a k tomu hezky vyhrává kytara stojí za opakovaný poslech. Hopsavý rytmus otevírá Answers, po chvíli přijde snad pětivteřinová řežba a po ní zase odlehčená pasáž a pak běs, který střídá trumpeta a mě to přijde tak nějak moc... přeplácaný. Jasně, originalitu skupině upřít nelze, ale místy mám pocit, že je to za každou cenu. Songy ztrácejí spád v nejméně vhodnou dobu – proč? Odpověď je ale jasná, takhle je to prostě jinak než obvykle a takhle to pánové cítí.
Kouknu ještě krátce na zvuk, který je skutečně povedený, studio Mlejn odvedlo dobrou práci a hlavně zvuk bicích mi opravdu šmakuje. Texty jsem nenašel, ale mám pocit že dojde i na španělštinu – v západních Čechách se nám nějak rozmáhá, podobné kousky zkoušejí i Empty Feeling. A nakonec obal, který je ryze promáčový (demáčový), strohý přeložený dvojlist se základními informacemi, na titulce koláž, vše v černé a žluté a nic moc...
Možná se zdá výsledné hodnocení po přečtení recenze příliš vysoké, ale nahrávka je to zajímavá, instrumentálně velmi dobře zvládnutá, kapela ví co chce a dává to s přehledem. Nadprůměr tak za šest a bod za odvahu míchat na první poslech neslučitelné. Jde to, ale chce to jednak odvahu a jednak správně naladěné posluchače... přeji téhle partě, aby je našla.
Seznam skladeb:
- Long Way
- High-Tech Machine Motive
- Colapso Ilusion
- Answers
- El Loco Poco
Čas: 25:36
