Nová kapela s ostřílenými borci v sestavě – tak by se dala jednoduše charakterizovat parta Bad Face, v jejíchž řadách registruji Skulla (ex-Krabathor, ex-Martyr, ex-Master), Rada (ex-Hypnos, ex-Stagnant) či Pawla (ex-Decay). Zkušení muzikanti přibrali basáka Ritchieho a po zhruba třech letech existence právě vydávají debutovou placku. Té předcházely dvě nahrávky, které jsem neměl možnost slyšet, premiérové setkání s kapelou jsem zažil až s nedávným DVD Shadows From Underground, kde se nachází klip k songu Chromosomes. A myslím, že pánové vybrali reprezentativní pecku s takřka hitovými ambicemi, samozřejmě v mezích žánru. A s žánrem mám tak trochu problém – Bad Face by si na svá trika mohli nalepit jak nálepku power thrash, tak death core. Tu a tam se setkáváme i s elektronickými zvuky, které ale jen dotvářejí celek a žádná trendy nu metalová práce se nekoná.
Při první rotaci CD v mechanice mě vadily dvě záležitosti – jakoby zahuhlaný zvuk a barva hlasu zpěváka. Ale s rostoucím počtem poslechů se oba atributy odsunuly do pozadí a prostě jsem si zvykl. Zvykl jsem si, že Pawel má zvláštně zastřený hlas, se kterým se snaží trochu pracovat, takže kromě nasraného řevu dojde i na jakousi recitaci či pokus o zcivilnění v několika refrénech. Zvykl jsem si, že nazvučení kytary je takové, aby výsledný zvuk „hučel“ a bicí že znějí poněkud staroškolsky (na druhou stranu nezní rytmičák jak plechovka, ale pěkně hluboce). Ostatně Skullova hra se mi hodně líbí, je stručná, jasná a srozumitelná, bez nějakých extravagantností, které by nahrávce spíše uškodily. Nejlepší práci odvedl zvukař s baskytarou, která je perfektně slyšet a dokonce se tu a tam dostane do popředí v roli vůdčího nástroje.
Po krátkém intru s křikem nějaké trpící nebožačky se z repráků takřka padesát minut valí agresivní a energický náhul. Hned první klasická skladba Rubious Eyes je hlavně o tom nářezu, nemilosrdně a rychle se valící nářez bez šance na oddych. Trojka se zpočátku tváří takřka nudně, aby s nástupem refrénu přehodila výhybku do lehce hitových vod a sólo v závěru mile překvapí. Jestliže Attack Of Wolves k chytlavosti jen tak přičichne, Chromosomes jsou reálným hitem se vším všudy. Pozvolný rozjezd vůbec nenasvědčuje, že s refrénem přijdou nejsilnější momenty alba – podvědomí atakující melodie podpořené dokonale padnoucími umělými zvuky – tady bych se nebál melodičtějšího vokálu – i s řevem ale paráda. Pětka jen tak proletí okolo a nechává čas na nadechnutí před další silnou písní, která hned od začátku sází na melodii, místy ukrytou pod řevem vokalisty. Hopsavý rytmus, hlava se samovolně dává do pohybu „nahoru, dolů“, Drowsing To Expectation bere v konečném účtování jednu z předních příček, a to nejen za změnu polohy zpěvu. Basa v hlavní roli otevírá sedmou stopu, ale tenhle song mě u srdce nebere. Po zakokrhání kohouta přichází budíček, ultra rychlé coreové tempo, zase ty nenásilné šperky v podobě samplů (jestli to je zahraný na kytaru, tak pardon...), pak neotřelé kytarové sólo, které na chvíli skladbu zpomalí, aby se posléze opět vrhla do víru extrémní palby, a pozor, opět s nakročením ke koncertnímu hitu. Po nářezu je tady opět volnější tempo, snad nejpromakanější song se spoustou ukrytých vychytávek, které člověk objeví až po několika posleších – nabízí se souvislost s názvem desky, tady jsou ony „emoce“ hodně cítit. A i následující song pokračuje v úvodu tam, kde ten emoční skončil. Jenže po chvilce se překlopí do míst, která mi v tvorbě Bad Face baví nejméně – střední tempo, pravda i tady se opět pod palbou bicích a řevem ukrývá kytarová linka, která ale celkový dojem nezachrání, stejně tak jej nezachrání ani chvilkový kvapík v druhé polovině. Ono se s blížícím závěrem tak nějak celkově zpomaluje, důkaz má číslo jedenáct, kde je tempo vyloženě pomalé a ponurost ještě umocňuje zastřená recitace. Poslední řadová skladba opět sází spíše na pocity, tudíž na volnější tempo a opět mě to příliš nebere. Závěr pak patří druhé verzi Chromozómů, jak název napovídá, v češtině. Myslím, že je skladba nahrána znovu, zní jako z koncertu, takže chybí samplované zvuky a celkové vyznění je syrovější. Nicméně to asi z live akce není, protože zpěv je občas doplněn echo efektem. Český text je sice zajímavý, ale ač jsem velkým příznivcem mateřštiny u tuzemských kapel, k Bad Face ta angličtina pasuje mnohem lépe.
Obal alba je konzervativní práce, která mě vždy potěší. Žádný velký vymýšlení, hezky jednoduše, se všemi potřebnými informacemi, fotkami muzikantů „on stage“, texty, atd... Snad jen titulní strana s okem jakoby z oka vypadla (smích) předloňským počinům Wave a Sad Harmony – nějak máme v poslední době „přeokováno“.
Celkově mě Bad Face vcelku příjemně překvapili, „hořící emoce“ jsou bezesporu kvalitním počinem a nebýt několika vycpávkových songů (5, 7, 10), hodnotil bych ještě výše. Uvedené „slabší“ songy jsou jen momentálním pohledem jednotlivce, někdo jiný to může slyšet úplně jinak... I přes uvedené výhrady je ale kotouček s logem Bad Face jasným nadprůměrem s několika fláky, které opravdu hodně potěší (4, 6, 8, 9). Uvedené „silnější“ kusy jsou jen momentálním pohledem jednotlivce, někdo jiný to může slyšet úplně jinak... (smích). Celkově jsem se při poslechu nenudil a věřím, že na koncertech se nebude nudit nikdo. Jo, a instrumentálně paráda, to je snad jasný!
Seznam skladeb:
- Glance Of Ruby E.
- Rubious Eyes
- Attack Of Wolves
- Chromosomes
- Speak With Me !
- Drowsing To Expectation
- A Frank Game
- Barrier Of Stupidity
- Videoart
- Sad Men´s Theatre
- Story About…
- The Door To Reconciliation
- Chromozomy (bonus)
Čas: 50:35
