Satan Klaus rovná se špičková dramaturgie, démonické prostředí a totální metalový masakr!
Pokud jste měli rádi festival Open Hell a nějakým způsobem vám schází, pak jste letos jistě navštívili Satan Klaus Fest, který se konal tradičně ve Volyni „Na Nové“, tedy přímo v areálu, kde slovutný Open Hell Fest osm let rok co rok probíhal. Ve srovnání s ním má Satan Klaus komorní atmosféru a koná se pochopitelně uvnitř, čili může open air připomenout jen velmi vzdáleně, nicméně značně přes dvěstě lidí v sále mělo ve tvářích jasný výraz: „Nelze zapomenout!“.
Akci rozčísli krátce po 19. hodině plzeňští LLYR. Jejich muzika byla hodně o atmosféře, dřevním doom metalu z minulého století, ve kterém samozřejmě nenajdete pranic současného, ovšem o to nikomu nešlo. Regionální kapela je sice na začátku, ovšem má velmi slušně nastartováno a tento její historicky druhý koncert zdá se být jistým příslibem do časů příštích.
S IN ARTICULO MORTIS jsem měl co do činění před mnoha a mnoha lety, když jsem recenzoval jejich debutové album a nenechal na něm suchou nit. „V očekávání smrti“ jsem se jí tento večer opět dočkal, a sice pěkný starý školy prostý jakýkoliv invence. Ovšem pozor, tohle není míněno v ironii, posluchač se totiž nadál skutečně dobrý práce, zvuku, nasazení a vůbec snahy o autentický projev, aniž by tato zůstala ve zkušebně. Chtěl snad někdo z přišedších něco víc?
První „profi“ záležitost se honosí štítkem MARTYRIUM CHRISTI. Kapela sice vznikla až po Kristu, ale mám dojem, že je na scéně skoro déle než On a při svých nesporně vysokých kvalitách nemá kromě západočeského regionu skoro žádný status! Tohle je velká chyba, protože muzika krájející v extrémním death metalu alá Deicide nebo třeba Cannibal Corpse má neskutečný náboj. Celý pásy nábojů. Ty se sice po půlhodině vyčerpají, ale účinek z bloku jako celku je o to intenzivnější. Osazenstvo sálu sice stále spíše postávalo, ale soudě dle odezvy „uchcávalo blahem“.
Pevným středobodem festivalu se nestal nikdo menší než pořádající agentura, ovšem takto především kapela, AVENGER. Čekal jsem běžně silné vystoupení, ale byl jsem velmi příjemně vyveden ze svého standardního předpokladu. Tahle jihočeská temně metalová loď dávno pluje hrdě oceánem a s lehkostí sobě vlastní vzkázala třeba prostřednictvím skvělé novinkové skladby „Rituál hněvu“ jasný fakt: „čtvrtá deska bude další level totálního metalového masakru“! Jednotlivé skladby byly přehledné, pomalejší pasáže se nádherně prolínaly s téměř „sypanicemi“ a ač kapela odehrála zatím bez basy, čert to vem, možná ji jí ani není třeba. Zazněly covery milovaných Master´s Hamer i Bathory, kozel se nažral a vlk nezůstal celej.
DECHDECHTU byl další festivalový útok, tentokrát netradičně dechový. Dvacetiminutovka dala všem střízlivým jasně na srozuměnou, že všechno neumětelské nemusí být automaticky alternativní. Byť se jednalo o dobrou zábavu a jakési festivalové intermezzo, ve kterém se odreagovali i oba kytaristé z Avenger (jeden na triangl a druhý na činely), po celé familiérní vystoupení jsem se nezbavil dojmu, že kapela nepřistála ve dvacetimístném létajícím talíři. Prostě UFO. Uf.
Co může vzniknout z toho, když pošlete na turné extrémně hardcorový kapely Gride a Lahar? RADIOLOKÁTOR. Tenhle bastard si vytýčil jediný možný cíl, a sice exhumovat staré domácí thrashmetalové legendy a k tomu zahrát i pár cover verzí… Iny a spol. začali pěkně zostra: „Tak se třeba poserte, tady je Radiolokátor“. A už se to smažilo – Debustrol, Törr, Assesor, Kryptor, Arakain, ale i Sodom a třeba kolekce vánočních ultrarychlých tracků. Tohle se musí vidět, tady jde veškerý popis stranou… Parádní bylo autentické uvádění skladeb („My jsme přijeli z Mladé Boleslavi a zahrajeme vám skladbu, která se sem náramně hodí – „Protest“), Innyho neskutečné nasazení, pohyby, neustále hrození prsty a pěstmi. Na závěr „Ježíšku panáčku“ (4 vteřiny) a samozřejmě „Tichá noc“ (1 vteřina). Tuhle kapelu si někde určitě vyhledejte, dělá to jak to nikdo nedělá.
Na TROLLECH, kteří vystoupili dávno po půlnoci, vydrželo relativně početné osazenstvo a dostalo všechno, na co čekalo. Malování, lesní black metal a české texty plné mystiky. Únava však byla znát úplně na všech - předchozí smršť z hrozičů vytahala poslední noční zbytky energie. Na dno. Stálo to tedy za to!
