Kolem sedmé hodiny jsem byl vzhůru a vyrazil na obhlídku kempu s cílem vyhledat nějaké sociální zařízení. Kempem už procházelo několik ranních ptáčat, ale u umývárny bylo pohodové volno, čistá voda i toalety. Potkal jsem pár známých, pokecali jsme, pochválili páteční kapely a tak. Pak jsem se vydal hledat večerního nezvaného hosta, který mi měl zajistit dopravu k domovu a jehož životními funkcemi jsem si nebyl skálopevně jistý. Ale naštěstí auto v noci našel a spal spánkem z nejtvrdších. No, budit jsem nikoho nechtěl, dal jsem snídani a už se blížil čas první kapely. Na sobotu jsem zůstal sám, v seznamu zaškrtal kapely, které jsem chtěl vidět a připravil se na nekonečné putování mezi jednotlivými scénami.
Jako první jsem měl zaškrtnuté X-Core, ale na NMS se nic nedělo, tak jsem vzal zavděk alespoň ILL FISH na PSS. No, nebavili mě ani trochu, lidí bylo taky poskrovnu, tak jsem vyrazil zase zpátky na metal. Tam se chystala parta mým očím neznámá, ale nebyli to ani X-Core, ani Like Fool, kteří měli hrát jako druzí. Nicméně „bezejmenná“ kapela CRAWALL (děkuji Tomovi a Ifovi za upřesnění) prala do lidí solidní nářez, snad moc nepřestřelím, když řeknu že thrash coreový. Živelný zpěvák s dlouhými dredy řval jako o život, já vydržel poslouchat a se mnou nečekaně husté zástupy.
Crossoveroví CHAOS IN HEAD na velkém těžili ze solidně řvoucí zpěvačky, i když ostřejší slůvka mi k ní moc nepasovala. Zajímavostí je, že za bicími v kapele funguje mistr Kopec (kdysi Krabator). Aspoň dorazily nějaké duše a občas se zatleskalo, jinak mi CHIH přišli na obrovském pódiu tak trochu ztracení. Určitě by jim víc pasovalo menší pódium a také jiný hrací čas – dopoledne to měli těžké.
SCELET mě z cédéčka vůbec nezaujali, a tak jsem se šel podívat na GS a případně zkorigovat svůj náhled na tuhle speed metalovou partu. A jaký studiový záznam, taková živá reprodukce. Spíše než speed metal hrají Scelet tancovačkový bigbít a skladba Tak pojď je toho jasným důkazem. Ani Žít v ozvěnách, ani 200 mě nechytly, nechytly mě ani sterilní a jednotvárné bubny a už vůbec ne klávesy, v některých skladbách v rukou klávesáka ve stylu Michala Davida. Rychle pryč.
Pryč k metálistům, tedy spíše stylovým míchačům HELPNESS. Netušil jsem, co jsou zač a dostal jsem ránu do čela. Takhle dobrý jsem to nečekal ani náhodou. Pestrý, našlapaný nářez, melodická sóla, výborný zpěv, skvěle šlapající rytmika a dokonce skoroploužák Dreams, který pánům opravdu slušel. Vydržel jsem jejich nátlakovou produkci míchající core, metal a melodie do konce a nelitoval.
Harcovníci SHAARK pak odehráli standardní thrash metalový set s celkem dobrým soundem. Plac se postupně zaplňoval, kapela byla perfektně sehraná a doplněná o nového člověka za bicími, kterým byl cestovatel Olsson nahradivší Zdenála, který zamířil do Kreysonu. Peroon řval, skákal a hecoval, u mě dobrý.
Krátký exkurs na PSS, kde jsem stihl jen konec progresivních metalistů LAMMOTH – a docela mě to mrzelo. Zpěvačka s dobrým hlasem, po těch se budu muset podívat.
Na GS jeli COCOTTE MINUTE, kteří mi nic neříkali (= nebavili mě), ale kulisu měli záviděníhodnou – narváno, lidi si akorát vyřvali přídavek a já se šel nadlábnout.
Pak zase honem na PSS. Tam jsem chvíli okukoval MAELSTRÖM, kterým jely klávesy z playbacku. Kapela zněla podobně jako na nedávném albu a protože mi to přišlo takový nijaký, šel jsem juknout na VIDOCK na malém pódiu. Ti hráli o něco záživnější hevík, s dobrým bicmenem, ve třech lidech docela solidní práce.
Jenže čas TORTHARRY klepal na dveře, tudíž hurá na death metal. A ne ledajaký. Nové album celkem rozčeřilo hladinu v recenzentských kruzích, já ho neslyšel, ale podle živé prezentace dávám za pravdu těm, kteří ho hodnotili vysoko. Tortharry převálcovali všechny předchozí kapely, když napíšu „náhul jako prase“, tak to sedne. Lidí přibývalo, až bylo úplně našlapáno a znovuzrození chlapi si set vychutnávali. Návrat ke kořenům jim slušel, stejně jako cover Napalm Death nebo závěrečná Unseen. Že by přebírali deathový prapor po Krabathor a Hypnos?
Původně mi ruská kapela VOLNAYA STAYA nic neříkala, takže jsem si ji ani neoznačil v seznamu žlutě. Jenže když jsem pak objevil fotku v ofiko programu, bylo jasno, že tohle se vidět musí. Pět dívek, podle fotky fešand a podle uvaděčky rock´n´roll and heavy metal. Čekal jsem leccos, ale výsledek mě příjemně překvapil. Na holky víc než slušný, sice nic nějak extra objevného, ale hrálo jim to pěkně. Kočky z Moskvy se nebály ani ploužáku a jediný, co jim moc nevyšlo, byl cover uvedený, jak jinak, rusky: „Vy znajete etu piesňu. Eta ot otličnoj grupy. Brejking Dz Láv!!!“. Ostatní songy měly ruské texty, dobrá (hlasově) zpěvačka taky celý koncert rusky uváděla a mě se po letech povinná ruština hodila. Na place se postupně sešel pořádný počet zvědavců a ohlasy měly slečny hodně přívětivé. Nedělám si iluze, že svou roli sehrály i jejich půvaby, ale proč ne. Později jsem je ještě zastihl v back stage, fotečku si můžete prohlídnout. Holky byly hodně mladičký, tipoval bych tak do 20 let. Zatímco většina fanoušků obdivovala vnadnou kytaristku, pro mě byla jednoznačnou miss festu zpěvačka - sice neuměla ani slovo anglicky (takže využívala služeb tlumočnice z češtiny do ruštiny – ta mi pak prozradila, že kapela funguje zhruba rok a „takový úspěch“), ale ten krásný slovanský obličejík... (smích)
Po ruských děvočkách jsem se těšil na ADOR DORATH. A rovnou musím konstatovat, že mi připravili největší zklamání ze všech mých oblíbenců. Z CD je to parádní multi koktejl, jenže když s nimi není zpěvandule, je to poloviční. Navíc Adorům nepřál zvukař a část setu to bylo sólo pro bicí, basu a zpěv. Místa, kde zpívá Lenka, vyzněla naprázdno, a jak podotkl jeden kámoš, to ty texty musely být totální slátaniny, když kusy chyběly. Postupně se ozvaly aspoň klávesy a posléze i kytara, ale čekal jsem víc.
Na GS začal blok dechařů, snad ska se tomu stylu říká, já mu ale vůbec nerozumím, V3SKA mi přišla úplně děsná, ale ten kotel by jim mohla závidět nejedna metalová parta. Sice převládali náctiletý holky, ale atmosféra byla v davu parádní.
Po Ador Dorath jsem si šel spravit chuť na SAD HARMONY, sice jsem stihl jen kousek, ale i tak paráda. SH vystoupili i s novým členem za klávesama a závěrečný cover My Girlsfriend´s Girlfriend od famózních Type O Negative byl super tečkou.
Snad jedinou dramaturgickou chybkou bylo souběžné vystoupení DEBUSTROL a LOCOMOTIVE. Já obě kapely viděl během posledních týdnů dvakrát, takže mě to až tak nemrzelo a čas jsem rozdělil mezi obě, ale dost lidí okolo mě láteřilo... Debustrol začali klasickým intrem z inter a pak Přerushit a pak... vždyť už to znáte. Pořád je to řežba, pořád je to Kolinss, pořád je to Debustrol. Ohlasy super, závěrečná děkovačka pak zběsilá, Libor dokonce vylezl lidem za plotem na hlavy. Locomotive vlastně taky totéž, řádně hustej nářez, řádně běsnící publikum a dokonce i obdobná děkovačka jako v případě Debustrol.
Cestou kolem GS vidím další trumpety, KOKRHELL BAND mi přišel ještě hroznější než V3ska, lidem, stejně jako V3ska, skvělej.
Padla na mě únava, hlad a tak jsem zamířil do auta na chvíli oddychu. Prošel jsem kolem PSS, kde hrála další moskevská kapela, PILIGRIM. Opět ruská slova, na pódiu dokonce dvě bicí sestavy, stylově hard rock, ale solidní úrovně. Na pozdější autogramiádě se rozdávaly promáče, takže když se k tomu dostanu, přiblížím více v recenzi. Snad jen k věku – pánové nebyli žádní mladíci, kolegyním z Volnoj Staye by mohli být za taťky...
Slovenská Peha odpadla, takže se na hlavní pódium přestěhovali z metal stage FOURTH FACE. A jejich vystoupení opět v úvodu poznamenal zvuk. Dva výborný zpěvy, bicí a basa – kytary jako by nebyly. Postupně se to začalo zlepšovat a pánové mohli i lidem předvést svou vizi moderního hard core se spoustou samplů.
WALTARI začali povědomým intrem, jestli se nepletu, tak Mou vlastí. Koncert na BFF byl avizován jako součást turné k nové skvělé desce Release Date (recenze je v plánu hned po dovolené, haha). Po intru se rozjíždí parádní set, ve kterém se střídají nové hitovky (Get Stamped, Big Sleep a Let´s Puke Together jasně vedou) se staršími elektro tanci i pořádnými nářezy. Progressive rock – tak svou kapelu zařadil Kärtsy, který působil úplně pohodovým dojmem, postupně vystřídal dvě baskytary, případně nástroj odložil a věnoval se pouze mikrofonu a basa jela z playbacku. Zvuk byl podle mě naprosto v pořádku, všechno bylo krásně slyšet. Možná by to někdo raději více nahlas, ale mě to přesně takhle vyhovovalo. Hlasové přemety frontman zvládal také na jedničku a pro mě se Waltari stali jednoznačně nejlepší kapelou dvoudenního matiné. Když si k tomu přimyslíte překrásný západ slunce, vyjde vám dokonalost sama. Vedle mě stojící fanynka, které snad neukřivdím, když jí tipnu pár let po třicítce, celý set finských kouzelníků protancovala a propískala.
Po Waltari hrrr na SDOS, kolem GS, kde řádila VF a její fanoušci. VYPSANÁ FIXA se sympaťákem v čele zaujala taky haldu mlaďasů, spíše tedy mlaďasek, které si zpívaly a tancovaly nejen na Mažoretku.
„Zdraví vás Six Dygrýs Of Separejjjjjjjjjšnnn!“ zahlaholil Radek a rozjela se moje srdeční záležitost. Letos potřetí, ale na Basinu nejlepší. Jednak si s sebou SIX DEGREES OF SEPARATION vozí svého zvukaře, což je sakra znát (i během odpoledne na NMS zvuk trochu marodil – a virus byl pokaždé stejný - přebasováno, překopákováno), jednak je jejich muzika prostě skvělá. Hodinový set tentokrát obsahoval i songy, které jsem od SDOS dlouho neslyšel – třeba Evening Star, Shade Of Triotus nebo Light Hates Me coby vyřvaný přídavek – a samozřejmě i Separated a Masterpiece Of Pain ze druhé desky. Skladby z novinky, která prý vyjde do týdne, nemám ještě naposlouchané, ale jak Lucius, tak Ikaros zní hodně slibně.
Procházka kolem GS a další ska, asi nejlepší z těch co jsem zaslechl, TLESKAČ. Podporu měli stejně jako ty předchozí skákalové záviděníhodnou.
The Quill jsem ale už na PSS nestihl, tak zase zpátky na metal. Tam podle rozpisu měli hrát Holanďani 37 STABWOUNDZ, snad to tedy byli oni, koho jsem viděl pařit pro pár zájemců překvapivě dobrou muziku. Hlavně bubeník vypadal na totálního šílence a zpěvák vyřvával svý pravdy hodně hlubokým hlasem. Skoro škoda, že všichni čekali na hlavní kapelu.
A čekalo se o chvilku déle, než bylo v plánu, snad kvůli zdobení pódia. KREATOR jsem naposledy viděl na koncertu vzpomínaném i v programu k Basinfirefestu na konci osmdesátých let v pražské sportovní hale spolu s Protector a dalšími kapelami. Od té doby uteklo asi osmnáct let, ale Kreator jsou pořád tady a pořád ve špičce thrash metalu. Vedle Slayer asi jeho nejvýznamnější představitelé, kteří tenhle styl zakládali. Úvod patřil dýmovnicím a hned po nich Violent Revolution. Zase musím vzpomenout na zvuk, který byl zpočátku bezkytarový (stáli jsme přímo u zvukaře, kde několik odvážných chlapíkovi na lešení spílalo a radilo...). Postupně ale přecejen kytary přibyly a zvuk se usadil. Nad areálem vyšly hvězdy, měsíc byl v úplňku a do toho jely perdy Extreme Aggressions (basák měl nástroj takřka na zemi), Flag Of Hate nebo našemu zinu blízká Phobia (prej pro mě, tvrdil kolega). Basák se proháněl na bubeníkově rampě, Mille štěkal takřka jako zamlada, druhý kytarista Sami Yli-Sirniö se věnoval hlavně techničtějším pasážím (předtím hrál i s Waltari) a nesmím zapomenout ani na kanonádu veterána Ventora. Kreator skončili, nejspíš plánovaně, o chvíli dřív než vypršel stanovený čas, takže se dalo čekat, že se ještě vrátí – a skutečně se tak stalo. Koncert trval zhruba devadesát minut a snad většině přihlížejících fanoušků splnil očekávání.
Po Kreator už jsem necítil ani nohy, ani záda (nechozených kilometrů asi bylo požehnaně, a to jsem si cestu většinou zkracoval přes backstage), stejně na tom byli moji spolucestující, takže po krátké poradě jsme areál skvělého festu opustili a neviděli tak Mnemic. Případné dojmy z neděle, které tak trochu slíbila sepsat jedna dobrá duše, a závěrečné zhodnocení si s dovolením nechám na další článek.
Sobotní top 6 (abecední pořadí): Helpness, Kreator, Sad Harmony, Six Degrees Of Separation, Tortharry, Waltari
Speciální uznání: Volnaya Staya
Pokračování...
