Já jsem však opět jsem nestihl začátek akce. Tentokrát jsem si ho sice zjistil zcela přesně na stránkách pořádajícího Shindyho, ale jel jsem na koncert zhruba 50 km a po cestě potkával nejrůznější kamiony, co se nedaly předjet (vrcholem byl jeden, co vezl tři traktory) a pak docházející benzín. To vyřešila benzínka, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem přišel o zahajující ROOT. Ne, že bych tuhle kapelku nějak obzvlášť sledoval, ale přeci jen z ní mám tak trošku pocit, že by si zasloužila lepší pozici, vždyť samotní MOONSPEL, kteří byli „hvězdy večera“, považují právě Root za kult. Ale nechme dramaturgii stranou, já byl nakonec rád, že Root hráli jako první a díky tomu jsem nepřišel o zahraniční hosty, které u nás nemůžeme vidět až tak často (snad s výjimkou Napalm Death :-)). Většinou, když takhle nějakou kapelku v úvodu koncertu nestihnu, ptám se známých, jak se jim vystoupení zamlouvalo. Nicméně většina z nich Root také neviděla. Tak nevím.
Já dorazil až na DEW SCENTED a byl jsem moc rád, že jsem tyhle kluky mohl vidět na živo. Jak jsem před časem napsal v recenzi na jejich novinku „Incinerate“, čekal jsem, že razantní thrash bude energickou bombou a podpoří celý večer. Kupodivu jsem se nemýlil. Kapela hrála brilantně a i zvuk byl na docela slušné úrovni. Jednotvárnost se sice občas dostavila, ale to nikterak na koncertě nevadilo. Ani uřvaný zpěv, který jim občas vyčítám, mi na koncertě nikterak nepřekážel. Navíc jsem si vychutnal instrumentální finesy obou kytaristů a jasnou a energickou hru rytmické sekce.
Musím se přiznat, že nějak zvlášť nesleduji tvorbu amerických SUFFOCATION. Osobně jsem kapelu na živo nikdy neslyšel a z nahrávek možná jen „BREEDING THE SPAWN“ a to už je nějaký ten pátek. Ani nemám tušení, zda z této desky něco hráli nebo ne... ale to je fuk. Dámy a pánové SUFFOCATION mě i přes podstatně horší zvuk (proti DEW SCENTED) posadili na prdel. Určitě si poslechnu novinku „SUFFOCATION“ a vrátím se ke starším kouskům, protože to, co se objevilo na pódiu byla věc nevídaná. Sice jsem si při nástupu chlapíků říkal, že doufám, že kolem čtyřicítky nedopadnu takto, abych ještě na stará kolena hrál death metal :-), ale jakmile pánové hrábli do strun a hlavně, jakmile „zapěl“ charismatický Frank Mullen, tak mi spadla čelist a v hlavě se mi honilo, že takhle v životě nezahraji a hlavně nevydám ony šílené zvuky, co se linuly z jeho hrdla. Mix běsnícího mastodonta s divokým zubrem je prostě jen malý opis toho, co growling v podání Franka znamená. Celá kapela byla dokonale sehraná. Kytaristům běhaly prsty po strunách, až se jeden nestačil divit a co předváděl bubeník Mike Smith o tom ani nedokážu napsat. Dvoukopáková nakládačka a virblová jízda zahraná s takovou lehkostí, až oči a uši přecházely. Asi mě teď budou mít skalní fans za blázna... ale já objevil Ameriku... vlastně SUFFOCATION. Klobouk dolů pánové... Abaton spadnul!!!
Polští BEHEMOTH s nutným warpaintem mě pak vůbec nebavili. Oceňuji jejich bubeníka i sehrané točení hlavou... ale po SUFFOCATION jsem byl totálně hyn a BEHEMOTH na mě působili jako čajíček. Tím se do nich nechci rozhodně navážet, viděl jsem je již několikrát a jejich show byla vždy energická a dobrá, ale na tomto festu mě spíš nudili než bavili. Takže jsem si dal na chvíli pauzu a už se těšil na své oblíbence NAPALM DEATH.
Ti nastoupili při tónech skladby Weltschmerz z aktuálního CD 5 Mear Campaign a spustili tu svou starou školu grind coru (sice znám pár lidí, co ND za GC nepovažují, ale co... jednou je jim připsán statut zakladatelů stylu a hotovo!). Zvuk byl ještě horší než u SUFFOCATION (Behemoth naopak měli zvuk docela slušný), ale to nevadilo. Barney opět běhal jako utržený ze řetězu a growlingoval i zpíval!!!, seč mu hlasivky stačily. Má oblíbená Suffer the Children z alba Harmony Corruption překvapivě zazněla hned z kraje jejich setu a opět o poznání rychleji než na desce. Nechyběli ani zastávky u prvních alb a samozřejmě velký prostor dostala novinka 5 Mear Campaign. Na celé kapele bylo znát, že je pro ně radostí hrát před plným klubem, který co chvíli skandoval jméno jejich kapely. Snad i díky tomu byl jejich set živelnou jízdou... nicméně, ač jsem skalní fanda ND, pro dnešní večer jsem byl odvařený z amerických Suffocation natolik, že i bridská jízda ND byla jen procházka růžovou zahradou.
Tím pádem nakonec portugalští MOONSPELL nabídli ukolébavky :-). Je fakt, že se sál maličko vylidnil, ale MOONSPELL jsou temnou partičkou míchající gotické vlivy s metalovými a jde jim to tak bravurně, že jsou právem na špičce tohoto stylu. Již úvodní From Lowering Skies ukázala kapelu v plné síle (a nutno dodat se skvělým zvukem). Charismatický frontman Fernando Ribeiro svými gesty, zpěvem i křikem pomalu ovládal celé osazenstvo klubu. A už to jelo Finisterra, Memento Mori, Everything Invaded, Nocturna a další songy doplněné o dekoraci rudého hřbitova jasně dali najevo, že si přítomní ghotic manic sáhnou na dno svých duší a emocí. Muzika byla temná, mystická, melodická i agresivní, prostě taková jakou od MOONSPELL znáte, avšak na živo byla, podle mého názoru, díky poutající show všech protagonistů mnohem živelnější a energičtější, než je tomu na studiových nahrávkách.
Co dodat, snad už jen to, že jsem si nějak vnitřně uvědomil, že to není samo sebou, že tyhle party můžeme vidět v naší zemi a že opravdu Shindymu s Fialkou patří velký dík.