Absurd Conflict existují od roku 1997, ale zatím toho mezi hudbymilovný lid až tolik nevypustili. Po demokazetě Hopeless Despair (1998) se v roce 2001 objevilo CD splitko s Depressive Reality a v roce 2003 čtyřskladbový promáč jednoduše nazvaný Promo 2003. Díky akčnímu managementu (Louďa z Payo magazine) se o AC sice všude psalo, ale mám takový pocit, že slibný nástup po splitku tak nějak vyšuměl do ztracena, stejně jako následující, dnes už téměř čtyři roky starý pálený promáč. Kapela zřejmě usoudila, že je na čase se připomenout, a tak oprášila zmiňovanou nahrávku z roku 2003, sáhla po novějším, živém záznamu z roku 2005 a místo CD nosiče sympaticky sáhla po vinylu. Na ten se tak akorát oba materiály vešly, stranu A zabral studiový matroš nazvaný Point of Crisis, na béčku je pak pod nepříliš zajímavým názvem Live Crisis živák z pardubického Fantasy Metal Festu.
Ač se na první poslech může zdát, že stylově jde o death metal, úplná pravda to určitě není. Absurdi se šikovně vyhýbají formální death metalové škatulce přesahy do thrash a snad i heavy metalu. V první skladbě se rozjíždí přehledný a promyšlený death metálek se spoustou kytarových vyhrávek, velmi dobře čitelnou baskytarou, přesnými bicími a hlavně výrazných chraplákem. Point of Crisis začíná další podařenou melodií, po které dochází k neustálému prolínání thrashových a deathových pasáží. AC nesází prvoplánově na zběsilou rychlost, ale na technicky náročnější postupy a často i pomalejší tempo. Zpěvákovi je chvílemi i celkem slušně rozumět (hlavně, když přitom civíte do textové přílohy). Ono slovo „zpěv“ není úplně na místě, Martin ani nezpívá, ani nechrčí, ale slova vykřikuje drsným chlapáckým hlasem, což produkci odlišuje od stylových spřízněnců. Hudebně nejzdařilejší kousek první stranu uzavírá a je natolik silný, že se obejde beze slov. Samá kudrlinka, změna tempa, pomalé sólíčko, rychlejší sólíčko. Jak áčko skončilo, béčko začíná – stejnou skladbou. Po ní následují další dvě písně, které také zazněly na áčkové straně. V hudbě moc změn nevidím, zato zpěv je lehce pozměněný směrem ke „zpěvu“ – Martin se snaží střídat hrdelní křik s uhlazenější polohou a mě se jeho pestřejší výrazivo zamlouvá více než monotónnější projev ze studia. Mezi skladbami byly ponechány i komentáře, které nepůsobí stupidně (jak tomu občas bývá), ale celkem přirozeně. Heroism („z první desky“, tvrdí frontman ... ona byla i nějaká druhá?, haha, nic ve zlým...) je deathovější kousek s nadupanými bicími, na který plynule navazuje jediná „novinka“, většinou ve svižnějším tempu odehraná a odkřičená No Solution Equation.
Point of Crisis se nahrávalo v Šopě a tohle studio je již nějaký ten pátek zárukou kvality. Z gramodesky zní nahrávka celkem dobře a dynamicky, ale z dnešního pohledu je sound už trochu zastaralý. Zvuk z koncertu je samozřejmě trochu špinavější, ale nikoliv špatný. S obalem mohlo být naloženo lépe, titulka s dočervena zabarvenou fotkou zpěváka jakoby „in flames“ sice zaujme na první pohled, ale na velkém prostoru by se dal vymyslet i lepší motiv. Zadní strana je v pohodě, kromě seznamu skladeb fotky všech muzikantů. Nechybí ani vložená příloha s texty (komplet angličtina) a dalšími nezbytnými informacemi.
Celkově víc než slušná záležitost – ne sice nějak extra objevná nebo originální, ale v rámci vytýčených mantinelů určitě nadprůměrná. Věřme, že tento retro produkt odstartuje nové časy kapely a že se konečně dočkáme plnohodnotného alba. Po deseti letech je nejvyšší čas. A LP formát považuji v případě neřadové nahrávky za výborný nápad a snad i za blýskání na lepší vinylové doby v metalových vodách.
Seznam skladeb:
Strana A:
- A Tragedy Concept
- Point of Crisis
- Till the End
- Across the Wasteland
Strana B:
- Across the Wasteland
- A Tragedy Concept
- Point of Crisis
- Heroism
- No Solution Equation
Čas: cca 40 min.
