Tahle paní zpěvačka moc často rozhovory neposkytuje, lépe řečeno jsem kdysi jeden četl a to bylo vše. A protože i pro náš webzine je to s Hankou pokec premiérový, kromě aktuálního CD se podíváme i do minulosti.
1. A začneme chronologicky. Můžeš na úvod stručně zrekapitulovat svou dosavadní hudební kariéru? Jak ses vlastně dostala do českého ug kolotoče? V kolika letech jsi stála poprvé s kapelou na pódiu?
Když mi bylo šestnáct, objevila jsem na nástěnce hudební školy, kam jsem chodila na hodiny zpěvu, inzerát metalové kapely Love History, která tehdy hledala zpěvačku. Asi za měsíc po první zkoušce jsem poprvé stála na pódiu v klubu Alterna Komotovka v Praze (Později z něj udělali tuším gay klub. Dobrý začátek, ne?). Výkon jsem podala strašlivý, ale nějak se začít musí, že jo? A od té doby jsem zpívala v kapelách Endless, Forgotten Silence a Silent Stream Of Godless Elegy. Mezitím jsem hostovala na deskách skupin Sad Harmony, Insania, Tomáš Kočko & Orchestr a Digitus in Recto.
2. Svého času se proslýchalo, že Endless budou znovu nahrávat demo Among the trees a Ty že ho znovu nazpíváš. Proč k tomu nakonec nedošlo?
Jednu dobu se opravdu o něčem takovém mluvilo, já byla pro, ráda bych nazpívala demo Among the Trees s většími zkušenostmi a pěvecky lépe než před mnoha lety. Ale proč z toho nakonec sešlo? Ani nevím. Třeba k tomu ještě někdy dojde, haha. V každém případě, když v Ostravě na Tančírně probíhal koncert k desetiletému výročí existence kapely Endless, zahráli jsme dvě věci z tohoto dema a bylo to super.
3. Momentálně jsi na plný úvazek jen v SSOGE, nebo máš ještě nějaký jiný projektík? Co Forgotten Silence – to už je uzavřená kapitola?
Momentálně se opravdu plně věnuji jen SSOGE. Ovšem kéž by to bylo doslovně na plný úvazek (tedy i s výplatou, haha). Abych nad naší muzikou mohla pořádně přemýšlet a ještě k tomu chodit do práce a zvládat další koníčky, nemám na nic jiného čas. Forgotten Silence jsou už dávno uzavřenou kapitolou.
4. Co říkáš na nahrávky SSOGE, na kterých jsi se nepodílela. Které ze tří starších alb považuješ za nejvydařenější?
Za nejvydařenější nahrávku „starých“ Silentů považuji Behind The Shadows. Líbí se mi zvukově a zároveň mám pocit, že na tuto desku se Silentům podařilo přenést takovou dřevní atmosféru a také pohodu, která tehdy v kapele panovala. To už mi na desce Themes trošku chybí.
5. Když jsem minule rozmlouval s Radkem, tak jsme narazili na problematiku českých textů. Radek na jednu stranu tvrdil, že jste už při nahrávání Relic Dances zkoušeli něco česky nazpívat a prý jste u toho docela pobavili, jazyk tvrdého rocku je prý angličtina, ale na druhou stranu už tehdy připustil mini CD ve slovanské verzi. Jak to teď vidíte do budoucna? Bude další řadové album v češtině nebo opět v angličtině? Je v kapele na tohle téma jednota, nebo máte odlišné názory?
Je to problém. Pořád si myslím, že rockovým jazykem je angličtina, ale díky českým textům se nám podařilo na EP Osamělí přinést něco nového. Fanoušci, kteří po češtině volali, mohou mít mnohem větší emocionální prožitek, když slyší text v češtině. Mně osobně se pak písnička zpívá mnohem lépe a mám větší husí kůži než při práci s angličtinou. Je přirozené zpívat svým jazykem, i když si připadám více obnažená. Za českým textem nic neskryju, najednou stojím na pódiu úplně nahá. Současná vize budoucnosti je zatím taková: nahrát album v češtině i angličtině. Momentálně máme rozdělány tři věci, pro první dvě jsem napsala český text a moc se mi v nich čeština líbí. Radek by nejraději zůstal už jen u češtiny, ale já si myslím, že pokud budeme hrát „venku“ nebo posílat promo CD zahraničním vydavatelským firmám, chce to angličtinu. Dnes si nikdo čas na překlady textů hledat nebude. Lidé chtějí přímočarost, chtějí hudbě i příběhu rozumět.
6. Ještě bych se rád zastavil u polsky zpívaných skladeb. Pocházíš z Ostravy, což je do Polska kousek – umíš polsky nebo ses texty učila s někým, kdo polštinu ovládá lépe? Koho to vlastně napadlo, tyhle polské verze? Když jsem vás viděl v létě ve Spáleném Poříčí, docela mě to překvapilo. Navíc je to hodně originální záležitost....
Chtěli jsme natočit EP a něčím jeho obsah ozvláštnit. Kamarádíme se s Renatou Putzlacher (současná básnířka, polonistka, výborná textařka, spolupracuje například s Jarkem Nohavicou nebo s kapelou Kryštof) a ta nám napsala dva super texty na písničku I Would Dance a Together. Mě se oba texty líbí více než anglická verze, ale je to opravdu jen taková „pikoška“ pro fanoušky. Na koncertech hrajeme obě písničky anglicky (výjimkou byl křest během koncertu na festivalu Masters Of Rock) (a co Basinfirefest? pozn. Johan), polštinu využijeme až pojedeme do Polska, popř. na přání fanoušků. K mé polštině. Polsky docela dobře rozumím, odmalička jsme se dívali na polskou TV, kde dávali lepší filmy než na ČT, ale s výslovností jsem měla kapku problémy. Dozírala na mě ve studiu právě Renatka (rodilá Polka) a učila mě tvrdé a měkké š a další šílenosti. Musím říci, že Hrncovi šla polština mnohem lépe. On je totiž vynikající imitátor, dovede dokonale napodobit maďarštinu nebo finštinu. Jeho angličtina je také zábavná, haha.
7. Nahrávali jste Osamělí komplet znovu, nebo jste použili něco přímo z RD znovu, případně něco z tehdejšího nahrávání, co se na RD nevešlo?
Některé písničky (polské a české verze) jsme jen přezpívali a podklad zůstal úplně stejný. U některých (např. Look) jsme použili původní verzi, kterou jsme nakonec na Relic Dances nedali. Ještě jedna písnička s drobnou obměnou je na EP Osamělí. Je to Gigula. Kdopak ji najde?
8. Mini CD stejně jako předchozí desku produkoval Tomáš Kočko. Jaký je jeho podíl na celkovém vyznění materiálu? Má na vás velký vliv? Co když dojde k situaci, že máte odlišné názory – který se prosadí?
Jeho podíl je 1:7, haha. Má na nás samozřejmě velký vliv, stále se učíme. Uvedu ti příklad. Uděláme věc, pak ji přehrajeme Tomášovi a on vysloví svůj názor na aranže a text. Pokud něco nefunguje ještě tak, jak by mělo a Tomáš přijde s lepší možností (což je velmi pravděpodobné), jsme pro. Tomáš nám pomáhá hlavně s aranžemi smyčců a taky nás naučil skládat písničky od melodií, ne od riffů. Je to muzikant tělem i duší a my jsme pokorní učedníci. Zatím jsme se vždycky shodli, nedošlo k žádným sporům a my mu můžeme jen děkovat.
9. A trochu obráceně – zařadili jste Tomášovu skladbu Pohanská z jeho nahrávky Poplór – kteří členové SSOGE a jak moc se na této písničce podíleli? Proč není v bookletu uvedený text?
Při natáčení desky Poplór (skladba Pohanská) si chtěl Tomáš pozvat celou kapelu SSOGE. Každá písnička na této desce odpovídá jinému hudebnímu žánru a podle něj si Tomáš pozýval do studia lidi, kteří mají s touto oblastí muziky co do činění. Nakonec k tomu z časových důvodů nedošlo, nahrávání se účastnil jen Siki, Radek a já. Pohanská je Tomova písnička, on ji celou vymyslel a my ji nahráli. Dodali jsme jí metalovou a pohanskou duši. Že v bookletu není uvedený text? Asi se tam už nevešel, haha. Ale najdeš ho na webovských stránkách Tomáše Kočka & Orchestru a taky v bookletu CD Poplór.
10. Když jsem u textů, narazil jsem na drobnou nesrovnalost ... U Look jsi uvedena coby autor textu, u stejné skladby na Relic Dances ne. Pročpak? Na český text sis netroufla?
Momentálně nemám u sebe CD Relic Dances, ale myslím si, že tam autoři textů uvedeni nejsou?! Text na písničku Look jsem napsala nejdříve v češtině, ale to bylo ještě v době, kdy nebyla hotová melodická linka písničky. Text je pěkný, ale nedal se v původní podobě nafrázovat. Musela bych ho celý přepsat, ale nechtěla jsem, aby se ztratilo jeho vyznění. Přeložili jsme ho do angličtiny a najednou to šlo. Angličtina mu sedla jako poklice na hrnec (Hrnce). Takže už to tak zůstalo. Na našich stránkách najdeš původní znění textu v češtině.
11. Jak jste se dostali k textařce Renatě Putzlacher? Někde jsem četl, že snad textovala i pro Jarka Nohavicu, to je asi docela slavná, ne?
Jak už jsem naznačila výše, Renatka je naše kamarádka, seznámil nás s ní Tomáš Kočko a my si jí nesmírně vážíme nejen pro její textařské schopnosti, ale i pro její citlivou duši. Samozřejmě je nesmírně slavná!!! Stejně jako Tomáš Kočko. Vlastně všichni kolem nás jsou slavní a uměním se živí, jen nám se to nějak ne a ne podařit, haha.
12. A poslední „textařský“ dotaz. Radovan Nogol je kdo?
Radovan Nogol je můj šílený otec. Jinak ve volném čase muzikant a textař. Hrával s kapelou Prolog (před revolucí docela známá kapela, hlavně tady na Moravě), nyní zpívá a hraje na kytaru s kapelou Bebechy.
13. Zapojila jsi nejen Radovana, ale také Jaromíra Nogola, který se postaral o zajímavé fotografie. Opět někdo z rodiny? Profesionální fotograf? To jsi zapojila do kapely půlku příbuzenstva, haha?
Jaromír Nogol je můj dědeček. Velmi vitální pán, kterému je přes 80 let (!!!), umí úplně všechno. Vyrobí ti gramofon, horské slunce, reprobedny, nábytek, vypěstuje orchideje (je členem klubu pěstitelů orchidejí), sbírá vtipy, neustále něco kutí. Naposledy mi ukazoval zlepšovák, kdy babičce vyrobil vypínač na televizi přímo u hlavy postele, aby nemusela vstávat, haha. Dříve hrával divadlo, zpíval a fotil. Měl mezinárodní úspěchy, např. na fotografické soutěži v Německu, dělal dokumentární fotky a taky nějaké akty. Tyhle fotky jsou asi 50 let staré a dokonale vystihují atmosféru našich písniček. Dědeček asi netušil, když je kdysi vytvořil, že je jeho vnučka s metalisty použije na obal a do bookletu EP Osamělí. Kruh se uzavřel.
14. Když jsem narazil na fotky, musím znovu pochválit booklet. Perfektně sedne k vaší melancholické muzice, a zároveň ke klipu I Would Dance. Jako by volně navazoval na obal k Relic Dances, ale tentokrát jej tvořil někdo jiný.
Booklet je nádherný. Je to obraz naší vnitřní melancholie, kterou dáváme do písniček. Pracovali jsme na něm s Phobem, který se zabývá grafikou ve firmě produkující počítačové hry.
15. S grafikou souvisí i webová prezentace. Máte moc hezky udělané stránky, často aktualizujete. Kdo je autorem layoutu a kdo se stará o aktualizaci? Přikládáte internetovým stránkám velkou důležitost? Kolik cédes a ostatních věcí prodáte přes web, třeba v porovnání s prodejem na koncertech?
Webová prezentace je pro nás moc důležitá. Nebaví mě kapely, které informace na svých stránkách neaktualizují a když na jejich stránky zavítáš jednou za půl roku, nic se nezmění. Dnes probíhá komunikace mezi lidmi převážně přes internet, a mohou se tak o tobě dozvědět tisíce lidí. Tuhle stránku prezentace kapely bych rozhodně nepodceňovala. Layout vymyslel perfektní grafik Martin Pecina zvaný Crackonosh, kterého objevil Radek. Kuriózní je proces vzájemného seznámení. Martin nám napsal na stránky, že náš starý layout stojí za houby, tak mu Radek odpověděl, že jestli to umí udělat lépe, ať se do toho pustí. A on se do toho pustil. Super výsledek, ne? Jinak o stránky se stará Radek (který je i naprogramoval), každou chvíli doplňuje informace a aktualizuje. No a prodej CD, triček, mikin atd. přes internet samozřejmě zvyšuje celkový zájem o kapelu. Každý den koncertovat nemůžeš, a tak v poslední době není dne, abychom přes net něco neprodali.
16. Ke skladbě I Would Dance vznikl na domácí poměry pozoruhodný videoklip. Jaký byl podíl členů kapely na scénáři a celkovém obsahu klipu? Proč jste si hlavní role nezahráli sami? Máte z natáčení nějakou veselou příhodu? A není-li to tajné, na kolik taková sranda přijde?
Uff. Takže postupně. Scénář videoklipu napsal režisér Tomáš Hubáček (absolvent filmové fakulty univerzity Tomáše Bati ve Zlíně), kameru obsluhoval Tomáš Zeno Václavík (nyní pomocná kamera Jakubiskova filmu o Čachtické paní). Několikrát jsme výslednou podobu scénáře konzultovali, ale zkušenosti kluků mluví za vše. Věděli, jak natočit klip za minimum peněz. Znali naši představu a finanční možnosti, a tak vznikl klip k písničce I Would Dance. Celá záležitost stála kapelu a firmu Redblack 50 000 Kč. Není to tajné, ale věř mi, že za tuhle kamarádskou cenu bychom nikdy s nikým klip takové úrovně nenatočili. Jelikož kluci zrovna točili dokument o Loštické syrečkárně, svezli jsme se s nimi a točili zároveň, což sice znamenalo velké časové komplikace, ale ušetření spousty peněz za půjčení a pronájem filmového zařízení. Co se týče hlavních rolí. Nejsme herci, náš výkon by nebyl tak přesvědčivý jako od skutečných herců. Ale zahrát jsme si chtěli, tak se alespoň objevujeme ve vedlejších rolích, např. jako dračky peří, masopustní maškary nebo dřevorubci. Veselých příběhů z natáčení by se jistě našlo dost. Když běháš hodinu ve sněhu po pás v botech (nebo botách? – musím Ti vrátit tu opravu mé češtiny na konci, pozn. Johan, haha) o dvě čísla větších, Hrnec tě málem sejme kosou, převlékáš se v zimě na sněhu (v mínus dvaceti), dereš dvě hodiny peří, aby výsledný záběr trval čtyři sekundy (a v noci pak dostaneš astmatický záchvat) apod. Bylo to náročné. Hlavně ranní vstávání do práce po probdělých (z důvodů pracovních) nocí už nějak nedávám.
17. Nějaký čas jste hráli se dvěmi kytarami, ale Jarda Adámek nedávno vaše řady opustil. Proč? Uvažujete momentálně o dalším kytaristovi, nebo už to necháte tak, jak je to nyní?
Jarda kapelu opustil především z rodinných důvodů. Má ženu a krásnou holčičku, muzice se už věnovat nechce, takže se rozhodl jít jinou cestou. Momentálně o novém kytaristovi neuvažujeme, už tak je nás až moc a máme problém se vejít do devítimístné dodávky.
18. No, nedá mi to, a vypustím jeden možná trochu nepříjemný dotaz. Týká se remixů, které mi přijdou tak nějak zbytečné, a abych pravdu řekl, CD poslouchám jen do Tváří v tvář. Podobný názor jsem zaregistroval i u jiných posluchačů. Proč jste zařadili tyhle hokusy pokusy? Tobě se líbí, resp. líbí se všem v kapele?
EP Osamělí jsme především chtěli nějak ozvláštnit. Je to neřadová nahrávka, proč na ni nedat remixy? Nejsem velkým příznivcem remixů, ale nás zajímalo, jak nás uchopí známá jména úplně jiné scény, jako je DJ Sayko a Elektrabel. Mně se remixy líbí, ale samozřejmě respektuji, pokud má někdo jiný názor. Kdybychom je tam nedali, určitě by se ozval hlas: „Proč jste se nepokusili ozvláštnit vaši neřadovou nahrávku nějakým remixem?“ Je fakt, že kdyby třeba nějaká kapela zahrála naši píseň v jiném podání a úpravě, bylo by to fajn, ale na takové vychytávky už opravdu nezbyl čas a peníze.
19. Blíží se závěr a mám ještě pár osobních otázek. Všiml jsem si, že jsi změnila příjmení, předpokládám, že ses stala Radkovou manželkou. Jaká byla svatba? V duchu moravského folklóru?
26. srpna jsme se s Radkem vzali. Opustila jsem své příjmení Nogolová a stala se Hajdovou. Svatba byla super, i když s moravským folklórem neměla nic společného. Kromě alkoholu a osazenstva, které kromě rodin tvořila kapela SSOGE a Tomáš Kočko s přítelkyní. Ale nějakou souvislost bych přece jen našla. Ze svatebního sálu jsme viděli přímo na Lysou horu. Beskydy nám byly tichým svědkem našeho nerozvážného rozhodnutí, haha.
20. Co se teď při fungování kapely změní? Má přednost založení rodiny, nebo další deska, koncerty, pak první dítě, další deska, koncerty, druhé dítě, dovolená v Jugoslávii, haha...
Při fungování kapely se nezmění vůbec nic. Muzika zůstává na prvním místě. Samozřejmě že až jednou přijdou děti (bohužel roky rychle narůstají a nerada bych se stala matkou ve čtyřiceti, haha), budeme muset svůj životní rytmus přizpůsobit, ale jsem přesvědčena o tom, že muziku nepřestaneme dělat, protože bychom ztratili smysl života. Všechno jde, když se chce. Bude to složitější, ale půjde to. Koupíme školní autobus a děti budou jezdit s námi. Co říkáš? Ať se učí, co je to život, haha.
21. Jak vidíš budoucnost kapely řekněme třeba za pět let? Myslíš, že vás ještě bude bavit tenhle život, hraní po klubech, noční návraty domů, strkání peněz do něčeho, co se nevyplácí?
Pět let je docela dlouhá doba, postoj členů kapely se může stokrát změnit. Pokud se budeme posouvat kupředu a uvidíme nějaké výsledky, věřím tomu, že nás to bavit bude. Jestli nás budou chtít fanoušci poslouchat, budeme chtít pro ně hrát.
22. Ještě jedno téma mě napadlo, pracuješ jako učitelka češtiny na střední škole. Jaká je úroveň používání mateřského jazyka? Neříkám, že jsem stoprocentní češtinář, ale nedávno mě chtěli vyhodit z redakce, protože pořád někomu opravuji hrubice v příspěvcích. Já mám češtinu rád a vadí mi její současná degradace (to je hezké české slovo). I spousta kapel si nenechá zkontrolovat třeba booklety a hemží se to tam češtinářskýma zločinama...
Češtinářskýma zločinama? (Nebo češtinářskými zločiny, haha) (Jé, to to schytám… pozn. Johan). Ne, nebudu Tě opravovat. Jsem taky deformovaná a na úrovni češtiny mi dost záleží. Je ovšem smutné, když na to ostatní kašlou. Spisovná čeština je náš rodný jazyk a hyzdit ho obecnou češtinou a výrazy typu režizér apod. se mi hnusí. Kromě toho souhlasím s Tebou, že když někdo píše do časopisu, měl by češtinu umět. Recenze plná pravopisných chyb by v časopisu neměla co dělat. Je to znak úrovně každého časopisu, jestli o rodný jazyk dbá a má redaktory, kteří umí česky, nebo ne. Vidím to na svých studentech, když se v rádiu, televizi a na internetu používá hovorová a obecná čeština, začnou ji chápat jako normu. Špatně se pak vysvětluje, že např. název ulice „U Lesa“ se píše s velkým L, když ho vidí na ceduli napsaný s malým písmenem. Vysvětluj jim, že úřad nemá peníze na novu ceduli. Že je každému jedno, jaký název firmy či restaurace si dá? Že v reklamách jsou chyby! Že by redaktoři a reportéři měli ovládat mluvenou i psanou češtinu! Máme krásný jazyk, tak bychom si ho měli hýčkat.
23. Co studenti, které učíš, ví o tom, že zpíváš v metalové kapele? Co na to říkají? Chodí třeba na koncerty SSOGE?
Studenti o mém hraní samozřejmě vědí. Docela rychle se to profláklo, protože když jsem na školu nastoupila, někteří fanoušci už seděli v lavicích. Je to fajn. Nemám s tím problém, má autorita nijak neutrpěla (spíše naopak), některé studenty potkávám i na koncertech. Alespoň mě nevidí jako „neživotnou“ učitelku, která víkend tráví nad třídní knihou. Můj koníček mě v jejich očích více polidštil.
24. Doufám, že jsme probrali vše podstatné, není-li tomu tak, máš neomezený prostor pro další vyjádření. Každopádně díky za Tvůj čas a do budoucna přeji hodně radosti v osobním životě a nějaké ty úspěchy na poli hudebním.
Myslím, že jsme probrali úplně všechno. Já ti mockrát děkuji za zajímavý rozhovor, víš o nás (a o mně opravdu hodně, haha), přeji Ti v životě mnoho úspěchů a vybroušenou češtinu. Doufám, že někoho ze čtenářů Fobia zinu tento rozhovor zaujal a přečetl si ho až do konce. Choďte na koncerty a podporujte muziku, která se Vám líbí. Vaši podporu Vám vrátíme na další desce a koncertech. Už teď se moc těšíme.
