Před samotným koncertem STRATOVARIUS v Havlíčkově Brodě se konala tisková konference. Začala sice o něco později, než bylo původně naplánováno, kapela však dorazila v dobré náladě beze známky stresu. Na většinu otázek odpovídal Timo Tolkki, kytarista a mozek kapely STRATOVARIUS. Výběr nejzajímavějších otázek a odpovědí uvádíme zde.
Jste momentálně na nějakém souvislejším turné v ČR nebo jde o jediný koncert zde?
Tolkki: Jediný koncert v ČR.
Proč právě v Havlíčkově Brodě?
Tolkki: To nevíme, zeptejte se někoho jiného. Možná protože tenhle hotel je takový pěkný. (smích)
Vstupuje do rozhovoru zástupce pořadatele: Možná to je proto, tady pan ředitel, majitel, chtěl založit novou tradici v Havlíčkově Brodě, nový Open Air festival, Čechovka, a protože mají rádi tuto muziku, tak chtěli pozvat právě Stratovarius.
Jak často koncertujete po světě? Jak často vůbec koncertujete?
Tolkki: To se hodně liší. Minulý rok jsme koncertovali téměř půl roku v kuse. Letos jsme začali asi před měsícem ve Finsku a čekají nás letní festivaly po celém světě. Zitra hrajeme na festivalu v Miláně. Pak snad bude čas na práci na novém albu. Takový je "plán."
V jaké fázi je nahrávání nového alba?
Tolkki: Je ve fázi :-) Možná, že to tentokráte bude trvat trochu déle.
Nové album Stratovarius je hodně odlišné od předchozích. Jak budou Stratovarius znít na dalším albu?
Tolkki: To je nemožné říct. Když jste malíř a malujete obraz, tak taky nemůžete říct, jaký bude.
Je kapela pořád v pohodě, jako je teď, nebo taky mívá ponorkovou nemoc?
Tolkki: Myslím, že neexistuje člověk, který by byl pořád v pohodě. My jsme s kapelou ale prošli peklem. Hrajeme spolu jedenáct let, tedy kromě Lauriho, takže máme svůj zvláštní smysl pro humor, to cestování pořád spolu je náročné, tekže musíme najít cestu, jak spolu vyjít.
Michael: Přirovnal bych to ke vztahům v manželství. Je také těžké prožít jedenáct let pozitivního harmonického života. A to je ta samá věc v kapele. Pokud neprožijete špatné časy, nemůžete se těšit z dobrých časů a naopak. Ještě jsem se stále nevzdal naděje, že nás ty dobré časy čekají.
Byli jste se v Havlíčkově Brodě někde podívat?
Tolkki: My jsme dorazili dost pozdě, takže jsme viděli pouze sochu na náměstí. Navíc zezadu :-) Ráno jsme šli na zkoušku a pak sem. Zítra hrajeme v Miláně, takže musíme ve tři hodiny vyrážet na letiště. Rádi bychom zde zůstali déle, ale bohužel to opravdu není možné. Abychom vám řekli něco o sladkém životě rockových hvězd - ve tři míříme na letiště, v sedm odlétáme a ve čtyři hodiny máme vystoupení.
Už víte, kdy příště přijedete do České Republiky?
Tolkki: Ne, ale doufám, že se brzy vrátíme.
Chystají se členové kapely vydat nějaká sólová alba?
Kotipelto: Ano, nahrávám třetí album, mělo by vyjít příští rok.
Porra: Já nahrávám druhé.
Michael: Můžete být šťastní, že nic nenahrávám já... (smích)
Johansson: Ale plánoval jsi ho, ne?
Michael: To ano, ale je to beznadějné (smích)
Bylo zde několik otázek na nové album, co nové živé album? Poslední vyšlo v roce 1997, není na čase vydat nové?
Tolkki: Možná... (ticho) Bylo tu už mnoho nápadů. Osobně Live alba nemám rád. Zkoušeli jsme nahrát Live DVD, ale provázela nás při tom velká smůla. Teď se o to budeme pokoušet při koncetru v Sao Paulu.
Michael: A v Miláně...
Když jste hledali náhradu za Tima Kotipelta, tak jste přemýšleli o zpěvačce Miss K. Jens řekl, že ve Stratovarius mohou zpívat pouze čtyři zpěváci, kteří by to mohli být?
Tolkki: Čtyři zpěváci? (zmatená pauza) Prvním by byl Timo Kotipelto. opravdu jsem řekl čtyři zpěváci?
Johansson: Možná klonování, některý z klonů Tima Kotipelta. Poslední deska hodně odrážela problémy v kapele, zdravotní problémy Tima Tolkkiho a znovuzrození kapely v původní sestavě. Jsou tam depresivní pasáže, kapela hodně zpomalila.
Vrátí se nová deska k původnímu stylu Stratovarius, který je pod vlivem německých kapel jako Gamma Ray či Helloween, nebo bude spíše jako Black Sabbath či Rainbow?
Tolkki: Naše desky se střídají, jednou depresivní deska, jednou šťastná deska, takže další bude šťastná.
Tak to je dobrá zpráva.
Tolkki: Jak víte, že je to dobrá zpráva? Myslím, že moc lidí nemá rádo šťastné desky. V metalu. Také nám říkali "flower metal," protože v naší hudbě je mírové poselství.
Otázka na Tima Kotipelta: Při nahrávání alba Stratovarius Vás prý Timo Tolkki nutil k tomu, aby jste píseň Maniac Dance zpíval divoce, šíleně, ale na to jste mu řekl, že blázen je on, protože je to jiný styl, než jakým zpíval do té doby. Už jste se s textem té písničky sžil, ztotožnil, a nenechalo to na vás nějaké následky? Nepřenesli jste na sebe navzájem s Tolkkim ty zdravotní potíže?
Tolkki: Doufám, že ne (smích)
Kotipelto: To je dobrá otázka. Kde se skývá ten malý ptáček, který vždy všechno vidí a všechno slyší a všem řekne, jak to bylo? To je samozřejmé, že Timo mi říká jak mám co zpívat, já bych v tom neviděl nic mimořádného.
Tolkki: To je jako když Miloš Forman říká Jacku Nicholsonovi, co má dělat. A Jack říká, že to neudělá a Forman mu říká, že prostě udělá. Takové boje jsou během nahrávání samozřejmostí. Je to také o psychologii. Když chcete z někoho z hudebníků dostat něco specifického, musíte ho provokovat.
Michael: Ale to on nedělá... (smích)
Tolkki: Tohle jsem ale asi neměl říkat. (smích)
Jakou muziku poslouchají členové kapely? Ze začátku to bylo zcela jasné, jakou ale poslouchají teď?
Michael: Poslední nahrávka, kterou jsem si koupil byla Lisa Marie Presley, ted jí poslouchám každý den. Ale poslouchám i klasiky jako Deep Purple, AC/DC, Judas Priest, Rush, DVD Whitesnake byle velmi dobré, Mötley Crüe... Také musím poslouchat hodně klasické hudby ... naneštěstí. (smích) Zajdete na koncert nějaké konkurenční kapely?
Tolkki: My nemáme konkurenci. (smích) Hudba není o konkurenci. Na koncerty jiných kapel chodíme. Popovídáme si s kapelami, popijeme, ale není to ono jako naše koncerty.
Stýkáte se i s jinými finskými kapelami? Například Jens má bratra v kapele HammerFall, jaký je vztah k jiným finským kapelám, jako třeba Nightwish nebo Children of Bodom?
Johansson: Hlavně přes pití :-) Vzájemně známe každý každého, takže je to taková relativně malá komunita, ale je to spíš o pití než o hudbě.
Dotaz na Lauriho: Jak vnímáte muziku Stratovarius jako nejmladší člen kapely, jak jste jí vnímal dřív, jak dnes a jaká nastala změna, když jste přišel ke Stratovarius?
Porra: Příliš jsem hudbu Stratovarius neznal, většinou jenom ty hitovky. Měl jsem samozřejmě respekt k panu Tolkkimu. Poté, co jsem se přidal ke Stratovarius, můj respekt jenom vzrostl. Často mi říkali: Tihle chlapci jsou blázni. Mohu ale říci, že jsem hrál už i s mnohem šílenějšími lidmi.
