Dívám se do mých „chytrých" poznámek a tak nějak zjišťuji, že Týnecký mazec je pravděpodobně asi můj nejnavštěvovanější festival. Pátý ročník byl ten první, který mě utvrdil, že se sem napřesrok určitě vrátím. Do pěkného areálu, který se nachází blíž přístavu na Labi, jsem se tím pádem vrátil už po deváté a udělal jsem dobře…
Přijíždím tak akorát na čas kolem čtvrté odpolení. 16. ročník festivalu Týnecký mazec měla po 16. hodině otevřít kapela ZUBATHAA. Již předem jsem se však dozvěděl, že bude změna a fest prakticky otevře až druhá avizovaná kapela o cca hodinu později. Nikomu to nevadí, je čas dát si pivo a pozdravit se se známými. Areál se aspoň slušně zaplnil. Později jsem se dozvěděl, že Plzeňáci nepřijeli kvůli nějaké zdravotní indispozici.
Čekačka určitě přišla vhod, protože první kapela ALL BLESSED KILLS z Českých Budějovic měla od začátku v blízkosti pódia několik přihlížejících, s přibývajícím počtem lidí v areálu se objevil dostatek fans i v hledišti. Mladá a moderní metalcorová parta předvedla zajímavou jízdu, istanbul escort která se projevila výraznými kytarovými party jedoucími tak, aniž by se tóny nikterak tloukly mezi sebou. Hutný podkres basy a ostré rány bubeníkovi vyvažoval samplovaný ambientní zvuk různých atmo či přírodních melodií. Vokál se pohyboval převážně v hrubém corovém mustru, který doplňoval i pig squeal typičtější pro deathcorové party. Můžu říct, že to nebyla jen tupá řezající metalcorová jízda, ale svěží hudba nabitá barevnými melodiemi.
Na obdobnou notu zahráli MODERN AGE DYING. I když ne tak úplně. Pánové ze slovenské Nitry totiž předvedli směs tvrdých deathmetalových riffů s občasnými úskoky do jiných žánrů, ale oblečenou do sympatického již podle názvu napovídajícího moderního kytarově nadupaného deathcorového kabátu. Jejich produkce zaplnila parket před pódiem na vrchovatou míru a MAD se fanouškům odvděčili svižným nářezem, protkanými nejen kytarovými parádičkami, ale i zajímavou plnou basou třeba jako ve všeříkající skladbě „Infinite Reprisal". Mohutná a energický zabíjející hudební koláž velmi bavila.
SHAMPOON KILLER žádnou velkou modernu nepředvádějí, ale o to víc tlačí na hoblík. Nelátají však piliny, ale pořádné třísky. Ale to nic nemění na tom, že to byla jízda jako prase, neboť mě dokázala vytáhnout sedícího opodál a jít se na ten tlak řádné smrtelné nálože podívat blíže k pódiu. Oba vokalisté Žlababa a Cifron se navzájem doplňovali, střídajíc navzájem hrubozrnný growl, pig squeal a volnější hluboký vokál. Brutální jízda plná tvrdých skřípajících kytarových vyhrávek nebyla vůbec k zastavení a všichni, co byli u pódia, si podupovali nohami a pokyvovali hlavami jak při starších kusech, tak i u novinkové skladby „Blackout". ŠAMPÓNI měli pořádný ohlas.
Další nekompromisní jízdu, tentokrát z thrashmetalového ranku, předvedli FORCE OF HELL. Ač v novodobé thrashové vlně služebně mladší kapela, tak v jejich řadách jsou ostřílení muzikanti. Jízda to byla parádní, ale abych řekl pravdu, tak ze všech kapel, co zde vystoupily, pro mě nejméně přijatelná. Ne, že by mě to nebavilo, i zde jsem se šel podívat k pódiu, kde zaujal ponejvíce akční bubeník. Můj problém byl však vokalista, u kterého mi vadily ječivě znějící koncovky slov, které mi nelezly prostě do uší, ale například v hrubé štěkavé poloze byl hlas super. FOH si budu muset koncertně ještě někdy vyhledat. Tentokrát nenadchli, ale zas neurazili.
Kdybych se měl rozepsat o historii a prvořadě o sestavě slovenské legendy PERVERSITY, tak se v tom jistojistě poztrácím, ale když napíšu, že deathmetalová drtička předvedla koncertní výkon hodný headlinerů, tak nebudu daleko od pravdy. Jozef Košč s brutální smečkou předvedl mohutnou masu hrubozrnných tónů a kytarových potemnělých eskapád po vzoru IMMOLATION. Koncert brousil hodně ve středním tempu, které působilo mocně a uhrančivě a občasné zrychlení se silnými sypačkami bicích dávalo chorobnému kombu obrovskou sílu. Jedním slovem neskutečné, klobouk dolů.
ELYSIUM je kapela, kterou jsem zřejmě viděl na koncertech nejčastěji a nejvíce právě zde na Mazci. A skoro vždy jsem stál u nějaké události, která „zahýbala" s její sestavou. Výměna zpěváků, výměna na bubenické sesli, odchod jednoho kytaristy... A kapela s dvěma hlavními tahouny Dušanem a Davidem jela vždy dál a vyvázla z toho bez újmy, ba mám zdání, že jí to i posílilo. Tentokrát tomu bylo opět podobně a na letošním Mazci ukončil činnost bijec Peter Heteš. Ale než se s ním všichni rozloučili, tak jako vždy ELYSIUM předvedli sic zkrácený, ale o to působivější našlápnutý set, který měl neskutečnou podporu místních fans. Tak nějak mě napadlo, že jsem takové spontánní „nadšení" již dlouho neviděl. Již s první skladbou byly u pódia připraveny ruce, protože u nespoutaného řvouna Bejva bývá zvykem, že se nechává nosit na rukou. I když set byl ve znamení nařáchlých skladeb posledního alba „The Path of No Return", tak zbyl čas i na novinkovou skladbu, kterou nadrtil ještě Peter, kterého již od příštího koncertu nahradí Štěpán Lopuchovský z SYMBTOMY, působící dříve v DESPISE či POPPY SEED GRINDER. Pekelně našlápnutý deatcorový energický set rozproudil všem krev v žilách a všichni se můžeme těšit na další koncert v pozměněné sestavě.
Abych řekl pravdu, tak AHASVER jsem nijak neznal, jejich hudbu před koncertem nevyhledal ani nezhlédl klip. Nechal jsem se překvapit a překvapen jsem byl. To, co tito muzikanti rozjeli, jakožto neznámá kapela, nejen mě, ale všem vyrazilo dech. U pódia to sice trochu po koncertě předešlé kapely prořídlo, ale to pánům z francouzského Toulouse nebránilo, aby nám předvedli špinavost čistých a zároveň emociálně silných melodií své prvotiny „Causa Sui" v živém provedení. Byl to rychlý a zároveň hutně napěchovaný nářez, v kterém si lehce dronila basa, přičemž onu špinavost barevně melodickou linkou přebíjeli v energické hře kytaristé. Mohutný a hluboký vokál střídal čistý zpěv a o bubeníkovi, který byl k nezastavení, ani nemluvě. Malé věci dělají ty velké a skromnost pánů muzikantů, ač to zkraje vypadalo (při zvučení) na „velkou“ kapelu (a to byla velká kapela), tu byla na místě. Příště, pokud pánové přijedou pouhých patnáct set kilometrů a třeba jen do Týnce, tak na další koncert vyrazím opět znovu, abych podpořil třeba jen to jediné vystoupení v naších končinách. A těším se, že budu moci prohlásit, že jsem byl v začátcích této vynikající kapely. Za mě to byl festivalový vrchol a headliner s velkým nápisem - AHASVER.
Mexičané ARMADA jsou snad všude doma a v Česku zvláště. Sami na stránkách uvádějí, že již jedou čtvrté evropské turné, čili 4x koncertovali u nás a to ne jen jednou. Vždy objedou, co se dá a na Týneckém mazci jsem je viděl již po druhé. Nahrávku mají sice jen jednu, ale jejich běsnící řezničina z alba „Rebellion My Religion" přivedla každého, i neznalého, pod pódiem k šílenství. Tentokrát však oproti dávno minulému vystoupení byl growler David mezi skladbami více upovídaný, ale i tak řádně nabušený death metal pořádně odsýpal. Mezi starými fláky se objevila i nějaká novinka, jako třeba hned úvodní skladba „Witch and Dark Wizard" s tajuplně znějícím aztéckým intrem, přičemž onen zajímavý podkres doprovázel celou skladbu. Nářez ukončila všem známá satanská skladba „War 666".
