Kubina:
Sobotní program oproti pátku nabídl dvě kapely navíc a začínal už krátce před čtvrtou hodinou. Já dorážím ve čtvrt na pět, když už zbraně tasili ACID BLADE. Tím myslím, že opravdu tasili. Zpěvák ve svých rukou svíral meč. Páteční program otevíral týpek se železnou rukavicí. Štěstí, že Heavy Metal Thunder neměl i třetí hrací den, protože by musel přijít středověký rytíř. Bohužel nemám šanci vidět nějakou větší porci písní. Všímám si však učesanější hudby a lepšího zvuku. Němci triky okoukali od MAIDENŮ, avšak frontman není Bruce Dickinson.
Následující smečka uspokojila ty nejnáročnější. RUMOURS by klidně mohli být další divnoprojektem Mikea Pattona. Frontman za známým světoběžníkem vůbec nezaostával. Set absolvoval v obleku. Slova lámal přes jazyk právě jako Patton či Glenn Danzig. Hudebníci drtili rockec, transformující se do disharmonických post-punkových vybrnkávaček. Tři kytaristé naplno využili zvukový potenciál. Perfektní sóla, široké zvukové spektrum… Bubeník tomu dodával hodně dobrou chemii. Basák, díky decentnímu zkreslení kytar, měl pro svou akrobacii taky dost prostoru. Opravdu svěží poslech. Koncert s výbornou atmosférou.
Taliáni KONQUEST jsou další z nekonečné řady, které ovlivnila tvorba ŽELEZNÉ PANNY. Avšak pozorný posluchač si všimne, že v této dílně, vzdávající hold starým pořádkům, vznikají nové písně. Obhroublé zpěvy rozhodně nejsou bez chyb. V refrénech jsou trochu uhejkané. Frontman si nechává často pomáhat s vokály od zbytku orchestru. Nezáleželo na nějaké velké technické kráse, nýbrž na organické heavymetalové síle.
Stylovým záběrem mému srdci byli nejblíže RANGER. Troufám si tvrdit, že nikdo neměl tolik skokanů z pódia. Bouřící kotel snad probíjel elektřinou. Opět to vypadalo, že svižný beat, rychle tryskající riff, skřeky a heslovité sbory, tvořící syrový speed metal, odžískovanému týpkovi se zádovkou EXCITER stačí k celoživotnímu štěstí. Abych finským bleskům nekřivdil s tou jednoduchostí, nesmím zapomenout zmínit maniakální kytarová sóla.
Při dalším vystoupení mám naladěné zvláštní frekvence. Obvykle partičky typu QUIET RIOT, které mají navíc skoro ženské zpěvy, hanlivě nazývám holčičím metalem, protože jsem přeci tupý thrasher. Avšak vystoupení HITTEN bylo výborné! Španělé servírovali jídlo, jež chuťově balancovalo mezi hard rockem, heavy metalem a možná i glam rockem. Nejspíše pověstný jižanský temperament. V jednu chvíli to byla romantika jak BON JOVI. Jeden z kytaristů umí taky zpívat, což dokázal například v písni „Ride Out The Storm“, kde dělal hlavnímu pěvci ozvěnu. On červený (outfit) frontman má velký hlasový rozsah a hlavně umí to. Budu se opakovat, ale výbornou heavymetalovou kapelu dělají zpěvy. Perfektní zvuk, sladké kytary, žádný velký randál a vše čitelné. Když zazněl cover „Unchaid the Night“ od DOKKEN, úplně mě mrazilo.
Bohužel podruhé svou účast odřekli STALLION. Nezbývá než popřát bubeníkovi Aaronovi rychlé zotavení. Pořadatelský tým pohotově reagoval a našel náhradu do programu. Nakonec kývli rockeři MASS. To byl teprve pravěk. Historii začali psát před neuvěřitelnými 50 lety! Část lidí využila vystoupení k odpočinku. Jednalo se o rock střihu DEEP PURPLE. Nejtišší živá produkce. Z předsálí vůbec nebylo slyšet, že někdo zrovna hraje, hehe. Repertoár byl bohatší o klávesy.
Vždy, když slyším něco dokonalého, tak oněmím. Do jižních Čech přijela skupina ze Švédska a vyučovala heavy metal. Povědomé? To bych řekl. Rok 2019 – AIR RAID, rok 2022 – SCREAMER. AMBUSH vydali před třemi roky velice nabušenou, bez nadsázky, prvoligovou záležitost „Infidel“. Očekávání byla nemalá. Koncert disponoval křišťálově čistým soundem. Chytlavá struktura písní udělala své. Nejlepší sekernická sóla a pavučina melodií, do které seveřané zamotali každého, protkávaly celý set. Zpěvák měl nejen obrovský hlasový rozsah, ale i lví sílu, jež naplno zužitkoval ve šlágrech. Tenhle válec převálcoval všechno. Pomyslná třešnička na dortu třetího ročníku Heavy Metal Thunder.
HMT opět nabídl exkluzivní zážitek. Sobota měla lepší zvukový kabátek než pátek. Budu muset přehodnotit svůj vkus. V Divadle mě vždycky něco dostane a najdu nové oblíbence. Celý svět byl v Písku. To je místo, kam se chci vracet. Jedinou vadou na kráse byly létající plastové kelímky, které mnohdy těsně minuly mixážní pult či umělce. Při odchodu metličky fasovaly festivalové pivo od pivovaru Hulvát.
Johan:
Druhý den pro mě začal až s třetí kapelou, dřív jsem se do Písku přemístit nestihl. A ani mi nevadilo, že jsem dvě kapely neviděl, i tak toho bylo k tanci i poslechu dost.
První kapelou pro mě byli KONQUEST, kteří dorazili z Itálie a nastavili laťku poměrně vysoko. Jejich heavy metal byl vedený v tradičním duchu, žádné výstřelky bokem, vše bylo tak akorát poskládané, slušně zazpívané a působilo dotaženým a promyšleným dojmem. Kapela se těšila silné podpoře, našlapaný sál tepal a tepal, vše sedělo, k tomu parádní čitelný zvuk.
Ještě o fous lepší mi přišli RANGER, nejostřejší parta přehlídky. Speed metal v jejich podání by se neztratil ani na tvrději zaměřeném festivalu Thrash Nightmare, Finové to drhli s vervou, fanoušci opět rozjetí, i nějací skokani se z pódia vrhli. Zaujala i vizáž zpívajícího kytaristy, který měl čelenku a triko tak z roku 1980. Když jsem výše napsal speed metal, tak nešlo o takovou tu hodně chytlavou silně melodickou verzi, ale syrovější podobu, která mi v daný okamžik přišla skvělá. Pro řadu jedinců šlo nejspíš o vrchol festivalu a mnozí pak zamáčkli slzy, když zjistili, že RANGER dorazili nalehko bez merchandise – u stolku, který byl RANGER vyhrazen, se pořád někdo poptával, kdy otevřou krám… neotevřeli.
HITTEN byli naopak nejměkčí kapelou večera, já místy slyšel CITRON nebo KERN z osmdesátých let, kamarád zmiňoval SCORPIONS, když kapela zvolnila a od metalu sklouzla k rocku. Teoreticky mě to moc bavit nemělo, ale odehrané a zazpívané to bylo opět výborně, k tomu zase pasoval parádní zvuk, takže i s touhle partou třicátníků (vznik kapely v roce 2011) jsem se celkem potkával.
STALLION asi není souzeno si v na HMT zahrát, odpadli loni, letos pak kvůli náhlému onemocnění bubeníka podruhé. Ale náhradu se podařilo sehnat a ne ledajakou – německou legendu MASS. To, že jsou MASS legendou, jsem pochopil, když jsem zjistil, že kapela hraje od roku 1973 a v sestavě působí zakládající člen, basák Günther Viktor Radny, kterému je tedy cca sedmdesát let. A tenhle vitální důchodce sršel dobrou náladou, už když se procházel předsálím nebo sledoval dění na pódiu, na stage pak démon, a nebyl jediný, celá kapela si hraní užívala, působila sympaticky a uvolněně, ať šlo o přesnou a razantně hrající bubenici, vysmátého klávesáka nebo dva mladší kolegy. Muzika, kterou MASS hrají, logicky nepluje na vlně progresivity nebo avantgardy, ale na vlně, která se právě v těch sedmdesátých letech poprvé objevila. Hard rock až heavy metal, klávesy hrané v duchu sedmdesátek, místy muzika připomněla DEEP PURPLE, jindy byla svižnější, celkově zážitek, na který se nezapomíná.
Hlavní hvězdy akce přiletěly ze Švédska. AMBUSH jedou na vlně popularity a koncert prokázal, že právem. Dokonalá reklama na ryzí heavy metal, skvěle zahrané i zazpívané, hodně chytlavé, pro fanoušky žánru jasný adept na zařazené do portfolia kapel, které jsou momentálně in. Zatímco na HITTEN i MASS sál lehce prořídl, na poslední kapelu se opět zaplnil a všichni si poslední okamžiky parádní akce užívali. Na mě přišla únava nashromážděná z hektického týdne, a tak jsem do konce nevydržel, ale nebylo to kvůli tomu, že by mě kapela nebavila, ale protože jsem co tři minuty zíval. Tak jsem raději volil cestu k domovu, abych se v autě netrápil a nezaháněl usínání.
Fotky: Skalík
