Ahoj Martine. Než se pověnujeme aktuálnímu EP „Cortex“, ohlédněme se na moment do historie MINDWORK. Od roku 2006, ve kterém je vepsán vznik kapely, jste nahráli dvě skvělá alba, abyste ji po devíti letech uložili k ledu. Jak na ty aktivní časy vzpomínáš a co způsobilo přerušení činnosti?
Ahoj, byly to fajn časy, kapela stála v popředí našich zájmů a neustále jsme přemýšleli, kam ji hudebně posuneme. Nicméně po vydání druhé desky „Eterea“ se to nějak zadrhlo. Měl jsem v plánu se vydat do rockovějších vod, ale po jednom natočenym songu jsme to zabalili. Neměl jsem z toho dobrý pocit a založení nového hudebního projektu mi dávalo větší smysl než pokračovat pod jménem MINDWORK. V kapele byly i nějaké menší rozepře, nic vážného, ale chuť pokračovat to zrovna nepovzbudilo. Když se na to podívám s odstupem času, tak přerušení činnosti bylo správné řešení.
Důvody pro dočasný konec už známe, osvětli prosím ty, jež vrací MINDWORK do povědomí progmetalových nadšenců…
Těžko říct, já asi muziku nedělám z nějakého důvodu, je to neodmyslitelná součást mého života. Ale popud k obnovení MINDWORK vzešel ze dvou zdrojů. První byl rozhovor pro Metalopolis z kraje roku 2020, kde jsme MINDWORK trochu probírali a nějak mi to vnuknulo myšlenku na reunion.
Druhý bylo přerušení spolupráce s Filipem Kittnarem v rámci mojí kapely FACE THE DAY. Nechtěl jsem o tuto spolupráci úplně přijít, takže to reunionu MINDWORK nahrávalo do karet také.
Fanouška kapely nejspíš nepřekvapí jméno Filip Kittnar, jenž obsluhuje bicí soupravu a je s tebou od počátku. Představ nám prosím zbývající dva muzikanty…
Mimo Filipa máme v kapele dva mladé střelce z Ježkovy konzervatoře, Dominika Vozobuleho na baskytaru a Jiřího Rambouska na kytaru. Oba jsou to velmi šikovní muzikanti a zároveň fajn kluci, se kterými se bezvadně spolupracuje. S jistotou můžu říct, že tahle sestava je ta nejsilnější, co MINDWORK kdy měl.
Kde a kdy dostalo „Cortex“ svou finální podobu? Měli ostatní při nahrávání svých partů volnost, nebo jde ve výsledku o naplnění tvých vizí?
Finální zásah do zvukové podoby „Cortexu“ proběhl v prosinci minulého roku ve švédském studiu Fascination Street, kde bylo EP zmasterováno Jensem Bogrenem.
Jako základ pro nahrávání jsem klukům dal takový mustr v podobě naklikaných bicích a mnou nahrané basové linky, od něhož se pak mohli odrazit a dotvořit do výsledné podoby. Co se týče kytarových sól, tam jsem nechal Jirkovi prakticky volnou ruku. Tedy až na závěrečné sólo v „Grinding the Edges“, které jsem pro něj složil já.
Když jsem pročítal informace k albu, okamžitě mne praštilo do očí jméno Bobby Koelble (ex-DEATH), jak se vám podařilo získat tohoto borce?
Jednodušeji, než by se mohlo zdát. Zkontaktoval jsem ho přes messenger a bez problémů jsme se domluvili na spolupráci.
Mohl bys nám přiblížit textová poselství jednotlivých písní?
Poselství je asi příliš vznešené slovo. Jsou to zkrátka texty točící se kolem lidské psychiky. Syndrom depersonalizace, cholerik s touhou zavraždit politika, vliv toxických jedinců na psychiku člověka... To jsou témata, kterými se v jednotlivých skladbách na „Cortextu“ zabýváme.
Neutíkejme od textů tak rychle, všechna tři témata jsou na jednu stranu aktuální, ale je-li člověk v odsudku upřímný, dala by se asi vztáhnout i na různá období v minulosti. Pozoruješ ty sám v chování lidí, dejme tomu v posledních dvou desetiletích, výrazných změn, nebo je vše jen dokola se opakující historie? Má politik v „Last Lie Told“ konkrétní jméno? (úsměv)
Tak tohle je celovečerní téma, které by se dalo pitvat z různých úhlů. Já strašně nerad někoho hodnotím, ale co je asi evidentní, je, jak moc nás ovlivňuje online prostředí a jeho vývoj. Období okolo nástupu internetu se dříve nazývalo dobou informací. Mít informace na dosah ruky je luxus, který touhu po poznání může trochu upozaďovat a zároveň vede k informačnímu přesycení. Kvantita poznání přebíjí kvalitu, tzn. člověk toho ví hovno o třech prdelí věcí.
Teď se často mluví o době dezinformací. Neviděl bych to tak jednostranně, ale faktem je, že jsme obklopeni jak spoustou informací, tak spoustou dezinformací, což klade vysoké nároky na naše kritické myšlení. A vede to třeba i k nedůvěře vůči zdrojům a institucím, které byly dříve považovány za nedotknutelné. Já si třeba dneska pročítal jeden studijní text o kvantové teorii od renomovaného vědce a po pár odstavcích jsem si pomyslel něco ve smyslu „a jak mi dokážeš, že to není jen snůška blábolů?“.
Další problém, který z toho vyplývá, je relativizace pravdy. Prostě když existuje x článků o tom, že nebe je modré a x článků o tom, že je růžové s puntíkama, obojí může být pravda. Anebo ještě hezčí příklad jsou flat - earthers, to bych si před 10 lety ani nepomyslel, že může být reálné. A tahle duality pravdy samozřejmě krásně nahrává do karet politikům a jejich lžím.
Takže neviděl bych to jako opakující se historii, i když tohle je jen jeden aspekt vytržený z komplexního kontextu.
Co se týče druhého dotazu, MINDWORK je úplně apolitická kapela, jméno politika si tedy může každý posluchač dosadit dle libosti.
Nemůžu si pomoct, ale v určitých pasážích na mne skrze tvůj hlas promlouvá mistr Ihsahn. Jsi fanouškem jeho tvorby, ať už hovoříme o sólové dráze, nebo EMPEROR?
Tohle je fakt zajímavé, jsi už asi čtvrtý, kdo mi to tvrdí. Budu si muset jeho tvorbu konečně poslechnout. Jednou jsem ho viděl živě na Brutal Assaultu a svého času poslouchal „Promethea“ od EMPEROR, ale žádnou ze studiových nahrávek Ihsahna jsem zatím neslyšel.
Rozumím. K jakým inspiračním zdrojům bys tedy nasměroval neodbytného pisálka?
V metalové hudbě už dávno inspiraci nehledám, snad jen co se týče produkce a mixu. Takže bych řekl, že to částečně budou klasické metalové kapely, co jsem poslouchal dříve, typu DEATH, CYNIC a vzpomínám si, že v období okolo naší desky „Eterea“ to byli dost OPETH, PORCUPINE TREE a podobné kapely.
Dnes už se mi to špatně identifikuje, hudbu poslouchám především pro vlastní potěšení, a to že mě inspiruje v tvorbě, je jen takový vedlejší efekt.
Co máte s MINDWORK dále v plánu? Živá vystoupení, velkou desku, video, zkrátka můžeme čekat od kapely mnohem větší aktivitu?
Já teď pracuji na albu pro mojí druhou kapelu FACE THE DAY, které bych chtěl dokončit někdy začátkem jara a pak bych se rád vrhnul i na novou muziku MINDWORK. Velká deska to ale nejspíš nebude. Viděl bych to na další EP, které by vyšlo společně s „Cortexem“ konečně už i fyzicky.
Do té doby bychom tedy rádi hráli živě s tím, že možná přidáme do repertoáru nějaké staré songy, které jsme dlouho nehráli.
Dokázal by sis představit něco jako Martin Schuster večírek a MINDWORK, FACE THE DAY a MARTIANS v jeden večer na jednom pódiu? Lákala by tě taková výzva?
Jasně, to by bylo celkem fajn. Ještě bychom mohli přizvat Spacoshovy kapely a uspořádat tak rovnou fesťák. (smích)
Když už jsme naťukli MARTIANS, Spacosh se zmiňoval, že vydání alba pořídíte do konce roku. Jak bys přiblížil neznalému nahrávku, jež z vašeho spojenectví vzešla?
Je to tak, vydání proběhlo 27. listopadu.
Ta deska je v jádru rocková, ale určitě ne ve smyslu žánrových stereotypů, spíš ve smyslu toho, že je prostě postavená primárně na kytarách. I když jsou tam i skladby, o kterých to tak úplně neplatí. Je to klidná poslechová záležitost, občas vykoukne trocha post-rocku, občas krapet jazzových postupů. Určitě ale nečekej žádný metal, celá deska se nese spíš v klidném duchu a šlo nám na ní hlavně o přenos emocí. Máme z ní radost a doufáme, že se najdou posluchači, kteří se na ni dokáží napojit.
Moc díky za příjemné popovídání a ať se daří!
Lukáši, díky za rozhovor a měj se hezky.
