Ahoj Martine, než se pustíme do povídání o „Parallel World“, zajímalo by mne, jestli jsou čtyřleté rozestupy mezi alby pevným plánem, nebo se jedná víceméně o náhodu?
Ahoj Lukáši, je to spíš náhoda, resp. to takhle vždycky nějak vyjde. Nijak to předem neplánuji. Po vydaném albu mě vždy chvíli trvá, než naberu nové obrátky a pustím se do nových věcí. A než to celé uzraje do finální podoby, tak jsou z toho nakonec 4 roky. (úsměv)
Mluvíme o novince jako o albu koncepčním? Jak vlastně samotné dílo vzniká? Zrodí se ti v mysli koncept, názvy jednotlivých střípků a následně vymýšlíš různé melodie a pracuješ s atmosférou, abys dle vlastní intuice vystihnul téma skladby, nebo je to přesně naopak a názvy se dosazují na hotové písně?
Je to většinou ta druhá varianta. Názvy vymýšlím až v podstatě na hotovou věc, podle toho, jakou atmosférou na mne dýchá. Co se ale týká koncepce, na začátku nějakou hrubou představu mám, nějaký směr, kam bych to chtěl dostat, ale v průběhu celého procesu se to často ještě mění a upřesňuje.
Proč právě paralelní svět, zabýváš se danou tématikou více do hloubky? Nemůžu si pomoci, ale mně, jak vidím podobnou formuli, vždy mi naskočí Červený trpaslík a epizoda Paralelní vesmír. Takže, jak to máš ty, více vědecky, nebo „nachystej uzenáče, na snídani jsem zpátky“? (úsměv)
Já to mám spíše takhle pohádkově: Za paralelní svět můžeš dosadit všechno, co si vytvoříš ve své představě. Snění, vizualizace, všechny tyto děje a obrazy. Tedy všechno co nevidíš pouhým okem v této realitě.
Paralelní svět nemusí být nic abstraktního a vyloženě nereálného. Svůj paralelní svět můžeš třeba i zhmotnit tím, kolik realizaci dané představy (snu) dáš energie a úsilí.
Pokud si vysníš, že se jednou staneš významným právníkem, v danou chvíli to třeba vypadá jako utopie, něco co ti přijde nereálné, co se nemůže nikdy stát. Ale když tu představu budeš patřičně živit, naplňovat reálnými kroky a budeš poháněn touhou, jednoho dne se to třeba stane.
Tedy v jistém přeneseném smyslu vnímám paralelní svět jako volnou plochu pro realizaci a otevřenost (resp. neuzavřenost) v co nejširším slova smyslu. Jak je tedy vidět, nijak vědeckým způsobem to neřeším, spíš způsobem a interpretací sobě vlastní, hehe. Tím ale neříkám, že mne nezajímají i vědecké pohledy na podobnou problematiku.
Kam míří Martin „Spacosh“ k čerpání inspirace? Je to příroda, osoby kolem tebe, zkrátka život, nebo spíš fikce v podobě knih a filmů?
Asi všechny ty věci dohromady, ale spíše podvědomě. Všechno co v životě potkáš, tě nějak utváří, hlava si to pak nějak srovná, nějak tě to formuje, vědomě, nebo podvědomě. Následně to pak vyjde ven ve formě nějakých hudebních nápadů, struktur nebo celých skladeb. (úsměv) To je asi tak obecný popis procesu. (úsměv) Většinou to teda u mě není tak, že bych byl inspirován nějakou konkrétní příhodou, zážitkem a ten bych pak přetvářel zas do nějaké konkrétní skladby. Spíš je to takový intuitivní proces akcí, následných posloupností a jejich vzájemného ovlivňování. Mluvím teď hlavně o BTP a třeba i MARTIANS. Ale je to dané dle kapely, pro kterou daný track vzniká. Kdybych psal i texty asi bych se více nechával inspirovat něčím konkretním. U ELBE jsme se dost inspirovali Jeseníkama, nebo horama obecně. U BTP jsou to různé paranormální jevy, věci, které nás přesahují a vztah člověka k nim, obecně řečeno.
Nemá cenu se bavit, jestli a jaké výhody má vlastní nahrávací studio, ale dokázal bys odhadnout, kolik času jsi na realizaci „Parallel World“ potřeboval?
To se hůře odhaduje, protože vlastní skládání a nahrávání často plynule přechází ve zvukový mix, takže jsou ty činnosti tak nějak provázané. Práce na albu ale neprobíhaly kontinuálně. Byly doby, kdy jsem na něm třeba i půl roku nedělal. Nejvíc intenzivní to bylo zhruba posledního půl roku, kdy už jsem se zabýval převážně jen mixem a finalizací jednotlivých tracků a cítil jsem, že už nejsem až tak daleko od finále. (úsměv) Chtěl jsem to úspěšně dotáhnout.
Není žádným tajemstvím, že si až na bicí nástroje, kde ti vypomáhá Filip Kittnar (MINDWORK), vystačíš sám. Přesto se na novince objevuje několik hostů, z nichž asi nejvíce rezonuje jméno Sam Vallen (CALIGULA’S HORSE). Jsou příspěvky jednotlivých návštěvníků, plynoucí z dlouholetého přátelství a domluvenou spoluprací, já tobě – ty mně, nebo jde čistě o potřeby skladeb?
Jde o potřeby skladeb, ale je pravda, že někteří hosté už jsou na albech BTP takříkajíc stálice. Třeba violoncellista Karel Žďárský, se kterým máme (toho času spíše neaktivní) kapelu SOUSEDI. Violoncello danou pasáž vždy krásně ozvláštní. Také Bára Lišková, se kterou jsem v dřívějších dobách hrál v kapele AKLINE, už se objevila i na prvním albu „Immersion Into The Unknown“. V AKLINE mimo jiné kdysi hrál i Václav Koldus, který má kratší basové sólo v prvním tracku „Metamorphosis“. S Martinem Schusterem zase v posledních letech spolupracuju hlavně v rámci našeho projektu MARTIANS, takže jsme pořád v kontaktu. Jinými slovy, jedná se o přátele, se kterými mne pojí buď minulá, nebo současná hudební cesta. No a Samovi jsem prostě napsal e-mail, jestli by mi nenahrál nějaké sólo a on souhlasil.
Rád bych se zastavil u písně „Hungry Eyes“. Zde svůj talent vyjevil Martin Schuster, který ji otextoval a odzpíval. Byl konečný formát tvým přáním, nebo šlo čistě o iniciativu dotyčného a sám jsi byl výsledkem překvapený?
Jak už jsem psal v odpovědi výše, s Martinem jsem pořád v kontaktu. Je to citlivý a opravdu nadaný hudebník. Jeho barva i pojetí zpěvu se mi moc líbí a napadlo mne ho oslovit, zda by nechtěl něco zkusit do jedné ze skladeb BTP. Poslal jsem mu demo a nechal mu volnou ruku. Martin za nějaký čas poslal nástřely zpěvu a mně se to moc líbilo. Takže na tom pracoval dál a pak poslal jeho finální verzi, kam až to dokázal dostat. Sám ale řekl, že mu ten track přijde dost složitej a není moc vytvořen pro zpěv. S čímž souhlasím. Znamenalo to, že zpěvy potřebovaly ještě určitou produkční úpravu z mé strany. Celkový výsledek ale myslím stojí za to a já jsem moc rád, že mi to Martin nazpíval. Mám mimochodem v záloze ještě jeden song BTP s Martinovým zpěvem. Ten už je hotový a zrovna v těchto dnech ho začínám mixovat. Je o dost přímočařejší a i Martinovi se do něj daleko lépe vymýšlely zpěvy. Budu určitě zvědav na reakce, až vyjde.
BETWEEN THE PLANETS a živá vystoupení… Máš už představu, kde, kdy a s kým uzříme koncerty BTP?
My jsme teď tři roky nehráli živě. BTP existovali jen ve studiu. (úsměv)
Naše poslední hraní bylo předskakování MESHUGGAH v klubu Roxy a pak Brutal Assault.
Nicméně živá sestava je opět aktivovaná a zanedlouho budeme připraveni i na koncerty. Věřím, že bude brzy příležitost vidět kapelu i živě a album pokřtít.
Čeká nás v souvislosti s živými vystoupeními něco speciálního, třeba projekce po stránce vizuální, nebo překvapující playlist v té hudební?
Projekce by byla dobrá, ale momentálně to neplánuju. Mohli jsme mít super pódiovku, ve formě několika dvoumetrových portrétů Měsíce v různých fázích, když je před časem planetárium v Brně nabízelo za odvoz. (smích) Ale nějak jsme to nestihli. (úsměv)
Čeká vás dobře odehraný set (a věřím, že i s dobrým zvukem), který bude obsahovat průřez skladbami ze všech tří alb. Provedli jsme i určitý update nástrojovky, takže věřím, že se to pozitivně projeví i na výsledné prezentaci.
Jaké je tvé vidění budoucnosti z pohledu BETWEEN THE PLANETS? Půjde dál převážně o záležitost instrumentální, s výjimkami typu „Hungry Eyes“, nebo si dovedeš představit kompletně nazpívané dílo?
Představit si dokážu ledacos a může se to vyvrbit kamkoliv. Zrovna ten nový singl s Martinovým zpěvem je vlastně docela jinde, je to celkem „normální“ písnička s BTP zvukem, žádná matika apod. Každopádně už z důvodu Martinova vytížení ostatními aktivitami (a taky naší společnou kapelou MARTIANS, se kterou mimochodem koncem tohoto roku budeme vydávat debutové album) jsou tyhle zpívané skladby spíše vítaným osvěžením než pravidlem. A sehnat schopného zpěváka, který by měl navíc chuť věnovat se celé desce, je poměrně složitá věc. Dobrých a zajímavých zpěváků je málo.
O pár otázek výše hovoříme o významu názvu „Parallel World“ jako o prostoru pro tužby a přání. Máš v tom svém paralelním světě cíle, ke kterým míříš a rád bys odškrtnul jejich naplnění?
Spíše než jen přání a tužby bych to souhrněji nazval prostorem pro určitou formu snílkovství. To bude asi výstižnější.
Tužby a přání mám ale taky – samozřejmě mít čím dál větší a známější kapelu a být schopný pro to něco udělat (úsměv). Zároveň jsem ale vděčný i za to, co mám teď. Jsem sám se sebou úměrně spokojený a dělám, co mě baví (a není to jen muzika) a budu rád, když to tak bude i nadále. Někdo jinej třeba ani tu možnost nemá. Zajede ho auto a skončí na vozíku. I když zase ho to může posunout někam jinam, k nějakému uvědomění a překonávání sama sebe. Všechno se vším souvisí a každej má svou cestu. Zajímají mne dost témata týkající se seberozvoje, takže budu pravděpodobně dále pokračovat v jakési mé celoživotní sebekultivaci a při tom skládat muziku. (úsměv)
Moc díky za rozhovor a ať se daří!
Taky díky za rozhovor a za zajímavé otázky a přeji vše dobré Tobě i celému zinu.
