NUUMMITE je nové jméno na naší scéně, stojí za ním ale muzikanti, kteří už mají nějaké štace za sebou. Přesto je na místě alespoň krátké představení…
Prvopočátky NUUMMITE sahají do podzimu 2018, kdy jsme si s Michalem chodili do zkušebny zahrát a vymýšlet skladby, které se dost lišily od death metalu a black metalu, který jsme hráli předtím. Po krátké době jsme k tomu přizvali ještě Lukáše, se kterým jsme předtím hráli v kapele ERRANTES.
Od začátku jsme k tomu přistupovali bez přehnaných ambicí, šlo nám hlavně o tvůrčí proces a o to si zahrát, nicméně fungovalo to a po čase přišly první koncerty.
Název NUUMMITE vymyslel Michal podle stejnojmenné skladby od kapely ABIGAIL WILLIAMS.
Z našich dalších kapelních zkušeností stojí za zmínku kromě ERRANTES ještě NAURRAKAR, kde hraje Michal a nějakou dobu tam s ním byl i Lukáš, potom depressive blackoví SÓL, kam se Michal nedávno přidal a nakonec SUKKHU, kde hraju já (Marek) a Michal, ale to je zatím v začátcích.
Před nedávnem jste vydali debut „Celestial Triarchy“, který mi přijde povedený nejen po zvukové stránce. Přesto bych se u zvuku zastavil, protože jste sice nahrávali doma (myslím v Česku), ale mastering jste si nechali udělat v zahraničí… Není třeba zacházet do podrobností, každému je asi jasné, že mastering v cizině není zadarmo, ale spíš doplňte, pro koho a proč jste se rozhodli?
Nahrávání a mix probíhal ve studiu Riversound u Petra Bučila, kterého známe už delší dobu.
Mastering jsme ale chtěli dělat jinde, protože si myslíme, že na celkový zvuk má dobrý vliv, když se na něm podílí víc lidí. Michal našel studio Enormous Door Mastering, které má na kontě spolupráci i třeba s DARKTHRONE nebo POISON IDEA a s ním jsme se domluvili.
Zvukově jsme s tím spokojeni víc než dost.
Ve fázi mixu i masteringu nám šlo organický zvuk bez přehnané komprese, kde bicí znějí živě a celkově to působí spíš old-school než technicky a agresivně.
Hudbu, kterou hrajete, označujete jako black metal, indie a post rock. To je dost široký pojem, do kterého se vejde leccos. Berete takové rozpětí jako výhodu, že si můžete hrát, co vás v uvedených mantinelech napadne? A není to zároveň i nevýhoda, že pro blackmetalisty budou pomalé citlivé pasáže nestravitelné a naopak na „emotiky“ budou marše působit jako kudla do zad?
Něco na tom možná bude, ale řekl bych, že ty výhody převládají. I trve blackmetalisti mají citlivé chvilky a zvládnout poslouchat blastbeat by se měl naučit každý.
Dopředu se nezamýšlíme nad tím, kdo a proč by naši hudbu měl chtít poslouchat. Rozhodující je, jestli jsme s ní spokojení my sami. Samozřejmě pak máme radost z toho, když se líbí i někomu dalšímu.
Můžete uvést kapely, které patří mezi ty, u nichž nacházíte inspiraci?
ISIS, PELICAN, RUSSIAN CIRCLES, MOGWAI, SLINT, ROSETTA, ALCEST, DEATH, WOODS OF DESOLATION, poslední nahrávky DRUDKH, ASPHODÈLE, AMESOEURS, NECROCOCK, MASTER´S HAMMER, UMBRTKA, DEATH IN JUNE, SWANS, SÓLSTAFIR, IGORRR, CHELSEA WOLFE, SODOM, BLACK MAGICK SS a desítky dalších.
Jestli se nepletu, tak většina (nebo všechny?) kapel z uvedeného výčtu používá zpěv. Vy jste se vydali jinou cestou…
Rozhodli jsme se kromě pár výjimek nezpívat vůbec. Líbí se nám mnohovýznamnost, kterou čistě instrumentální hudba nabízí a dává nám to větší prostor ve stavbě skladeb. V post-rockových pasážích, které tam máme, by mohl zpěv narušit atmosféru a ve výsledku ho nepotřebujeme.
Nebráníme se tomu úplně na sto procent, ve dvou skladbách na albu zpívá Martin Šindelář z NICOTY, ale bereme to spíš jako obohacení jinak hlavně instrumentální hudby.
Proč zrovna Martin? Šlo o přátelskou výpomoc, nebo jste Martina oslovili, aniž byste ho blíže znali, kvůli jeho excentrickému projevu, jakým se prezentuje v NICOTĚ?
Martin za námi přišel po jednom koncertě na Kladně, kde jsme hráli společně s NICOTOU. Původně jsme si mysleli, že se mu spíš nelíbíme, ale tam nám řekl, že se chce přidat do kapely.
Nejdřív jsme se úplně nebránili myšlence z toho udělat normální kapelu ze zpěvem, ale postupně jsme došli k závěru, že nejlepší bude spolupracovat jenom občas.
Jeho texty i projev se nám ale dost líbí a plánujeme dělat společné skladby i v budoucnu.
NICOTA je hardcore (nebo spíš emocore) kapela, v Martinem zpívaných skladbách se o HC taky otíráte, black metal je ale pro řadu hardcoristů sprosté slovo, i když v posledních letech se to mění a z HC kruhů se rekrutují kapely, které s blackem koketují nebo jej rovnou natvrdo hrají, teď mě napadají třeba NĀV. I přesto jsou někdy blacková a HC scéna v určité opozici… hrajete koncerty s kapelami z obou pólů – měli jste s tím někdy problém?
Chceme, aby se nám kapely, se kterými hrajeme, líbily, aby to k naší hudbě dramaturgicky sedělo a aby to nebyli kreténi. Vadí nám xenofobie a náckové, ale taky edgelordi, co mají problém s tričkem BURZUM a podobně.
V blackové scéně nepochybně rasisti jsou, na druhou stranu se mezi hardcoristy rozmohl nešvar označovat za nácka kdekoho na základě hudby, co poslouchá a estetiky, která se mu líbí. To potom škodí myšlence tolerance a porozumění, která v HC scéně rezonuje a která nám u black metalu často chybí.
Čistě hudebně ale ty žánry v rozporu nejsou a přijde mi lepší je na koncertech kombinovat než tam mít 3 kapely, co znějí naprosto stejně.
Album jste vydali díky kooperaci několika labelů i vlastních sil, rovnou na vinylu. Není to trochu risk? Přece jen gramodesek vychází čím dál víc a počet koupěchtivých asi nebude narůstat, takže riziko, že se někde budou desky válet, tu možná je… Kolik kusů jste dělali a jak se daří prodej a distribuce?
Nechali jsme vylisovat 250 desek, část z toho si vzaly labely, část prodáváme my a to se daří v rámci možností slušně.
Desky má v distribuci taky e-shop Metalgate a vydavatelství Polí5, možná ještě přibudou další.
Samozřejmě je trochu riskantní vydávat hned první desku na vinylu, ale myslíme si, že ten formát má oproti cédéčkům větší budoucnost.
Přední stranu obalu zdobí zajímavé logo a ještě zajímavější malba létajícího talíře, takového, jaký si představovali průkopníci sci-fi románů. Patříte k fanouškům vědeckofantastických knih, zdá se, ale nejen jich… alespoň podle zmíněných dvou zpívaných songů.
Logo vymyslel Michal, chtěli jsme něco originálního, co si zachovává ostrost, ale zároveň se liší od ostatních kapel hrajících související žánry. Autorem obalu je Oldřich Dvorský, Lukášův strýc, co ten létající talíř namaloval asi před 50 lety.
Ten obraz nejdřív Lukáš přinesl jako rekvizitu na natáčení klipu, a když jsme nějakou dobu nebyli schopni přijít s nápadem na obal, došlo nám, že právě tohle je to, co hledáme.
Hodně se nám líbí existenciální sci-fi bratří Strugackých a atmosféra filmů Andreje Tarkovského, ale těch inspirací je tam mnohem víc. Za zmínku určitě stojí japonská kultura, Lovecraft nebo třeba český film Je třeba zabít Sekala.
Inspiraci pro další skladby, byť bez textů, jste hledali i jinde než v knihách nebo filmech. Mě zaujalo, že se dvě písně jmenují podle vědců – matematika, fyzika… Je někdo z vás mat-fyz aktivní, že by se tím třeba živil? Nebo je to aspoň něčí koníček?
Já pracuju v IT a mám docela kladný vztah k matematice, ale obě zmíněné skladby jsou spíš o lidech než o vědě.
První z nich je o japonském matematikovi Yutakovi Taniyamovi, který svojí prací výrazně přispěl k nalezení důkazu Velké Fermatovy věty, ale trpěl depresemi a spáchal sebevraždu.
Druhá je inspirovaná příběhem Richarda Feynmana, který pracoval na projektu Manhattan v době, kdy jeho první žena umírala na tuberkulózu a po její smrti letěl pozorovat první testovací výbuch atomové bomby.
Jak jste na tom s koncerty? Máte nějaký památeční, kterého si považujete? A co případné turné v zahraničí, kde se asi podobné muzice, jakou hrajete, daří lépe než u nás?
Hrajeme celkem často a asi by nemělo smysl se to snažit všechno spočítat. Za poslední dobu na nás nejlepší dojem udělal koncert v Praze v Modrý Vopici, kde jsme hráli s THE NEW HORIZONS a TENGRI, a potom v Brně v Bajkazylu s PLAGUE CALLED HUMANITY a UNCLE GRASHA´S FLYING CIRCUS.
Už asi před rokem a půl jsme plánovali menší tour směrem na Balkán, ale překazily nám to problémy s autem a potom přišla pandemie, která naše plány definitivně zhatila. Uvidíme příští rok, nicméně v současné době si nechceme nic slibovat a jsme rádi, že nám situace dovoluje koncertovat aspoň v Česku.
Všiml jsem si, že celkem často hrajete na beneficích. Podpoříte rádi dobrou věc? Nebo tyhle dobročinné akce berete jako další možnost zahrát si a až tak neřešíte, jestli je to pro kočičí útulek nebo hudební klub?
Hráli jsme párkrát na beneficích pro kluby, které byly (a jsou) během pandemie ve špatné finanční situaci. To nám přijde hodně důležité, protože každý zavřený klub je hluboká rána pro alternativní scénu a kulturu obecně.
Naposledy jsme pak hráli na akci pro psí útulek v Libni. Pro kočičí útulek jsme, myslím, ještě nehráli, ale určitě bychom měli, protože kočky jsou ve všech ohledech lepší.
Co křest alba? Chystáte? Ono se letos na podzim po zkušenostech s loňskými omezeními neplánuje snadno, ale zatím to vypadá, že se kultura omezovat nebude a každá deska si nějaké to slavnostní uvedení na světlo zaslouží, ne?
Neplánujeme žádný velkolepý křest, měli jsme ale release party na půdě smíchovské Eternie v sobotu 9. 10., kde s námi vystoupili ještě post-rockoví THE NEW HORIZONS a post-punkoví NOIX. Mám z toho radost, bylo to moc fajn.
Jaké máte s kapelou plány? Vydáte se i do dalších hudebních zákoutí, nebo jste se našli v již několikrát vzpomínaném mixu? Asi je brzy se ptát na další album, nicméně jak dlouhé prodlevy mezi deskami považujete za optimální?
Zatím ještě pořád doháníme absťák po koncertech, takže se práce na nových skladbách trochu zpomalila, ale nápadů máme dost.
Je opravdu brzy na to mluvit o tom, kdy a v jaké podobě vydáme další nahrávku, ale můžu říct, že do nových skladeb kromě post-rocku a black metalu přimícháme ještě trochu psychedelie.
