S v záhlaví uvedeným jednoduchým mottem se Mik a Lerry z odpočívajících SCENERY vrhli do nového projektu ARCHEONIC a společně s prvním jmenovaným se v následujících řádcích pokusíme objasnit veškerá kdy, kde a proč.
Ahoj Miku, protože se v případě kapely ARCHEONIC jedná o záležitost poměrně čerstvou, nemohu se nezeptat na okolnosti, jež vedly k jejímu založení, takže kdy, kde a proč?
Zdar. Nápad na novou kapelu vznikl někdy v roce 2015, v nějaké blíže nejmenované mohelnické hospodě. Lerrymu v té době stagnoval PERSONAL SIGNET (byli bez vokalisty) a mě se zase, po létech aktivní hudební nečinnosti, zachtělo znovu začít hrát. Proces vzniku kapely byl vcelku dlouhodobý a v začátcích možná šlo jen o zastírací manévr zajít si někde na pivko. (úsměv) Nicméně časem se z toho stalo téma, které už začínalo mít pevnější základy a pevnější kontury. Proběhlo i pár zkoušek, většinou v podobě otestování vhodného bubeníka a s příchodem Radese všechno dostalo ten správný spád a někdy ke konci roku 2016 jsme už měli novou kapelu a k tomu i pětiskladbové EP „16thDimension“. Tudíž jak vidíš, zas tak čerstvá záležitost to není. (úsměv)
Mohl bys prosím představit jednotlivé členy a zmínit jejich hudební minulost?
Určitě, takže:
- Lerry – kytara (ex-SECTION BRAIN, ex-SCENERY, PERSONAL SIGNET)
- Rades – kytara (ex-NO HONEY)
- Mirek – bicí (ex-MNICH)
- P.T. – zpěv (ex-KOMPLIACE, ex-KARTEL)
- Mik – basa (ex-SECTION BRAIN, ex-SCENERY, ex-GODLESS TRUTH, THE SPLIT)
Pominu-li parťáka Lerryho, obklopil jsi se mladou krví. Je finální podoba „Digital Pain“ stoprocentním ztvárněním tvých vizí, nebo jsi sám překvapený, co z toho po zásahu spoluhráčů nakonec vylezlo?
Když jsme ARCHEONIC zakládali, měli jsme s Lerrym určitou vizi, jak chceme hrát a jakou muziku chceme dělat. Určité mantinely jsme si nastavili a první skladby tomu i odpovídaly. Ale protože je kapela živý organismus, která si žije svým vlastním životem, pomalu se vyvíjí a dospívá, tak ty původní ideje se mohou, více či méně, od těch prapůvodních lišit. Výše zmiňované EP, které jsme napsali čistě s Lerrym, se asi těch mantinelů drží víc než nový „Digital Pain“. Každopádně to ale není vůbec na škodu, protože nové CD je tak daleko pestřejší a rozmanitější, a to z toho důvodu, že se do skládání aktivně zapojil i zbytek kapely. Já osobně jsem s novou deskou opravdu velmi spokojen a jsem hrdý na to, co se nám společně povedlo.
V recenzi zmiňuji vydařený zvukový kabátek, který ušil mr. Čepa. Nakolik rozhodnutí svěřit tuto práci Čepovi ovlivnilo společné působení v THE SPLIT? Jak samotné nahrávání probíhalo?
Čepovu práci, coby zvukového inženýra, jsem před příchodem do THE SPLIT vlastně vůbec neznal. Tudíž můj příchod do této kapely byl pro naši spolupráci na desce ARCHEONIC zásadní. Šlo o takové osudové setkání, řekl bych. (úsměv) Co se nahrávání desky týče, tak tomu předcházela jednorázová návštěva studia Abbadon, kde jsme právě pod Čepovým dohledem natočili jednu skladbu a to „Virtual Cramp“. Šlo o to vyzkoušet si jak studio samotné, tak i Čepovu práci. No a protože jsme byli se zvukem i spoluprací víc než spokojeni, následoval logicky krok dvě a tím bylo nahrávání plnohodnotné desky. Mimochodem, skladbu „Virtual Cramp“ můžete vidět a slyšet ve formě videoklipu na YT a je samozřejmě i součástí nové desky.
„Digitální bolest“ je albem koncepčním. Už samotný název leccos napoví, přesto tě požádám, přibliž nám jeho příběh a poselství…
Na tomto albu, jakožto i částečně na EP předešlém, se snažíme poukazovat na věci, které se nám nelíbí, se kterými nesouhlasíme, které nás nějakým způsobem iritují, omezují a nenechávají chladnými. Jsou to věci kolem nás, které mají společného jmenovatele a tím je rychle bující digitalizace okolního světa. Pozor, nekritizujeme dobu jako takovou, jen z ní vypichujeme problémy… pro nás alarmující prvky… nejrůznější rizika… a ty pak popisujeme v našich textech. Řítíme se do doby, která nás časem všechny absolutně pohltí, zválcuje a nebude z ní cesty ven. Budeme jen dobře mapovaná a lehce ovladatelná ID čísla v nějakém nadřazeném centrálním systému. Amen. (úsměv)
Když člověk nahlédne do tvé hudební minulosti, může ho překvapit, že ti škatulkování žánrů příliš velkou hlavu nedělá a rád zkoušíš věci nové. Počítám, že šíře tvého záběru, coby posluchače, musí být obrovská…
Obrovská určitě není. Popravdě nejsem až zas tak velký a náruživý posluchač. Pokud mám možnost a čas, tak si rád poslechnu vše, co mě z nějakého důvodu něčím osloví a co se mi z nějakého důvodu líbí. A pravda, nemusí to být pořád jen metal nebo rock. I když asi tak z 95 % tomu tak většinou je. (úsměv) A stejně to mám i s muzicírováním. GODLESS i THE SPLIT pro mě byli, a v případě THE SPLIT samozřejmě stále jsou a budou, velkou neodolatelnou výzvou. Je to super rozšiřovat si své hráčské mantinely, své hudební obzory, hrát a fungovat s novými lidmi… člověku to hodně dá. A to nejen po hudební stránce.
Malá odbočka a střelba do minulosti, dostanou ještě někdy SCENERY šanci, nebo jde o definitivně uzavřenou kapitolu? Chystáte se některou ze skladeb této smečky, předvést naživo s ARCHEONIC?
SCENERY, jak už jsem před léty někde napsal, tiše a spokojeně hibernují. Spí si spánkem spravedlivých a myslím, že je hned tak někdo nebo něco nevzbudí. Z původní sestavy, a vlastně i z těch následných, se už kromě mě a Lerryho nikdo aktivně muzice nevěnuje, tudíž bychom museli asi oslovit někoho nového, ale otázka je proč? Takových kapel, modernějších, techničtějších, nadupanějších… je v současné době spousta, tak proč oživovat něco, co už řekněme vyšlo z módy. Nepíše se mi to lehce, ale je to tak. Co se ARCHEONICU týče, o tom, že bychom hráli nějakou skladbu z rejstříku SCENERY, jsme nikdy neuvažovali. Zase otázka, proč? Jednak si myslím, že SCENERY už nikdo nezná a za druhé má ARCHEONIC spoustu svých skladeb, takže není potřeba setlist „dolepovat“ nějakou cizí skladbou. Zase amen. (úsměv)
Mluvíme-li o živých vystoupeních, jsi optimistou? Má ARCHEONIC ve výhledu data koncertů, které by mohly reálně klapnout?
S koncerty to vidím v nejbližší budoucnosti bledě. Pořád jsou a asi ještě nějakou dobu budou platit různá omezení, zákazy, podmínky či restrikce. Těžko říct, kam se vše nakonec nasměřuje a co všechno budeme muset mít a čím projít, abychom si mohli zahrát, nebo zajít na koncert. My zatím nic neplánujeme, protože jednoduše nevíme, co bude. O dost koncertů jsme už přišli a proč něco domlouvat, když ještě není pořádně nic schváleno, vyřešeno... Ale věřím v lepší zítřky, takže až se vše usadí a uklidní, tak se určitě někde na koncertě potkáme.
Když se zaměříme čistě na tvou osobu, už máš něco odehráno, dokázal bys vzpomenout na to nejpovedenější vystoupení? Podařilo se ti setkání s nějakým zvučným jménem? Jak na tebe dotyčný zapůsobil?
Tak to takhle z hlavy asi nedám. Mě baví koncertování obecně, ať už jde o velký koncert, o fesťák, nebo malé akce v menších klubech. Vždycky jde hlavně o lidi a o tu okamžitou atmosféru. Ale rád třeba vzpomínám na koncert na Ukrajině, kde jsme přímo z pódia hleděli na pláže a hladinu Černého moře. To se nezapomíná.
Co se setkání se zvučnými jmény týče, tak pár se jich poštěstilo. Z basáků bych uvedl třeba jména jako Tony Levin, Tony Choy, Colin Edwin a vždycky to byli pohodáři a týpci, co si na nic nehráli.
Je nástroj, na který hraješ, tím vysněným, nebo ještě pokukuješ výš a střádáš koruny? Měnilo se tvé vybavení během let hodně?
V současné době jsem víceméně spokojen s tím, co mám. Jasně, jsou lepší, kvalitnější kousky na trhu, ale já jsem od přírody skromný a vystačím si i s málem. I když… Momentálně vlastním šest baskytar, jednu kytaru, dva basové aparáty a několik multiefektů a krabiček… Takže neměnilo, ale spíš přirůstalo a nabývalo na objemu.
Celkem tradiční závěrečná otázka, plány do budoucnosti?
Hrát, koncertovat, komponovat a žít ve zdraví do nejdelší smrti.
Moc díky za rozhovor a ať se daří!
Tobě taky, měj se a snad brzo někde na koncertě.
