Vesměs se jedná o jedince upovídané a proto je poslední kapitola rozdělena na dvě části. V dnešní jsem vyzpovídal sestavu, kterou můžete vídat na pódiích v současnosti, za týden se vynoří přízraky minulosti. (úsměv)
- Pavel „Medvěd“ Urbánek – guitars
Dalo by se říci, že jsi jedním z rodičů dítka FS. Jak se ti jeho vývoj líbí, jsi spokojený, nebo by jsi na výletě do minulosti něco změnil?
Neměnil bych nic, vše, co se odehrálo a odehrává ve FS, má jasná pravidla, střípky, které se skládají a do sebe zapadají… Dle situace přichází, odchází, popř. se zase vrací členové naší hudební rodiny… Já sám zažil i to, o čem si Krusty může nechat zdát, viděl jsem FS z pozice diváka. (úsměv)
V první kapitole jsem se Krustyho ptal na jeho první hudební krůčky. Jak jsi začínal ty?
Kolem dvanáctého věku mého života jsem začal obcovat s múzou… Rok nato jsme již zakládali kapelu, což bylo v roce 1984 a chodili jsme do sedmé třídy základky označených A a B, název byl tedy jasný, AB7. (úsměv) Veškerá „aparatura“ ručně dělaná, amatérská poctivá práce… 1988 vznikl SAX a dál už to znáš…
Jaké byly a jsou tvé kytarové vzory?
Je zvláštní, že mě kytaroví mágové nijak zvlášť neoslovují… Když poslouchám muziku, tak první muzikanti, na které se zaměřím, jsou rytmická sekce… Takže když mě neosloví bubeník a baskytarista, je pro mě kapela víceméně mrtvá. (úsměv) Ale ano, ti, co mě ovlivnili: G. Harrison, H. Marvin, C. Santana, J. Haun, G. Moore, J. Hanneman, F. Thordendal…
Jaký byl nejlepší koncert FORGOTTEN SILENCE a na jakém nejlepším jsi byl jako divák?
Kdyby ses zeptal na nejhorší, tak vím. (úsměv) Nejlepší byly všechny ostatní!!! Pokud bych se ještě bavil o FS, byl jsem na dvou jako divák a víc si užil ten ke „Krasu“ v Metru… I když první zážitek na Melodce byl pro mě silně emotivní… Oba byly v Brně… Silné ostatní: SLAYER, SEPULTURA, KREATOR, MERCYFUL FATE, TESTAMENT, YES, DEEP PURPLE, DEATH, URIAH HEEP, MAYHEM, MARDUK, BRIAN ADAMS, SODOM, FATES WARNING, GOREFEST, IRON MAIDEN, MESHUGGAH, ORANSSI PAZUZU, THE CULT a tuna dalších…
Pracujete už na materiálu pro další album, máš představu o budoucnosti FS?
Nové skladby, nebo jejich torza, se v podstatě tvoří průběžně pořád… FORGOTTEN SILENCE tady budou, dokud zůstane alespoň jeden z dvojice Krusty a Medvěd. (úsměv)
- Zdeněk „Čepa“ Čepička – drums
Jak se přihodilo, že jsi se stal bubeníkem FORGOTTEN SILENCE?
Inu to bylo tak.
Kamarád mi přinesl čerstvě vydané dvojalbum „Sennyan“ ještě na kazetě s tím, že by se mi to mohlo líbit. Stalo se ale, že jsem se do toho alba totálně zbláznil a otáčel jsem kazetu ve walkmanu neustále dokola a dokola. Okamžitě jsem se rozhodl, že přesně takovou muziku chci dělat. To jsem se teprve ovšem učil třetím rokem na bicí, takže mě ani nenapadlo, že bych s FS mohl někdy hrát… Spíš jsem se nechal jenom inspirovat tím, co všechno se dá s hudbou dělat. Uplynulo pár let a někdy v roce 2002, pokud si dobře pamatuji, jsem jel na jednu akci u nás na Svatém Kopečku, kde hrála tehdy hodně mladá YBCA s Medvědem. Medvěd skákal kolem jakýchsi bubínků oblečený pouze do půl těla v kožešině. (smích) Chtěl jsem za ním jít a zeptat se, jak to vlastně mají teď s bubeníkem ve FS. Jelikož jsem ale od přírody spíše plachého ražení, tak se můj kamarád zvedl a šel se po koncertě pana mistra otázat místo mě. (úsměv) Abych to zkrátil, náš vztah s FS byl nejprve čistě platonický. (úsměv) Asi rok jsme si dopisovali s Krustym, žádné e-maily, hezky klasicky českou poštou a vyměňovali si kazety. No a pak, až jsme se hezky vzájemně oťukali na dálku, jsme si dali první rande/zkoušku a byla to láska nejen na první poslech. Alespoň z mé strany teda. (smích)
Vím, že jsi byl fanouškem kapely už před příchodem k nim, byl jsi na prvních koncertech a nástupem do studia hodně nervózní?
Moje první album s FS byla „Kro Ni Ka“ a raději jsem dal tenkrát výpověď z práce, abych mohl osm hodin denně cvičit a zkoušet a byl do studia připraven dle mých představ. To mě následně natolik uklidnilo, že tréma jaksi zmizela sama. Bylo tam spíše jen takové to šimrání v podbřišku, když se na něco neskutečně těšíš a jsi přímo v procesu tvoření, takže jsem si to nakonec strašně užíval. První koncert 16. 4. Ostrava Tančírna. Někde je snad ještě záznam na YouTube. Trému mám před každým koncertem, vždy a všude, nevím proč, takže nejinak tomu bylo i tady. (úsměv) Všechno ale proběhlo úplně v pohodě a všichni byli nadšení. Trému mám, ale jak jsem zmínil před každým koncertem pořád. Na tom se nic nezměnilo ani po stovkách odehraných akcí i s jinými kapelami. Zřejmě proto, že každý koncert beru jako jedinečný a nechci to zpackat. Zvlášť potom s FS. Nejsme kapela, která jezdí co měsíc turné, aby nervozita opadla a ani nejsem profi bubeník, abych si mohl dovolit klid před koncertem. (úsměv) Je spousta věcí, co musíš mít nachystané, všechno musí fungovat a musíš být v dobré kondici. Jednou bych si i vyzkoušel, jaké to je, když by mi někdo nachystal bicí a všechno kolem a já si jen sedl a hrál… No nic, zpátky do reality. (úsměv)
Jaké byly tvé hudební začátky, od počátku bicí jasná volba?
No asi ano. Na intru jsme měli hudebnu, kde zkoušeli místní „mazáci“. Hráli nějaký fláky od ARGEMY, REFLEXY nebo tak něco. Já tam jednou přišel a koukal na bicmana. Stál jsem a koukal. Koukal a stál a u toho jsem se strašně smál. Né proto, co hrál nebo jak hrál, ani nevím, jestli hrál dobře, ale proto, že se mi to strašně líbilo. Líbilo se mi, jak do toho mlátí a že to má rytmus. Bylo to takové, no prostě jsem to cítil někdo hluboko uvnitř sebe… Roli v tom hrál určitě i ten randál, co to dělalo, to se mi moc líbilo. (úsměv) Kapela ovšem zřejmě špatně pochopila můj výraz a mysleli si, že se směju jim. (úsměv) Tak mě vyhodili a pak už jsem si od vychovatele půjčoval klíče sám a chodil dělat ten humbuk sám. (úsměv) Takže ano, byla to jasná volba.
Tvé bubenické vzory a oblíbené kapely?
Můj první vzor v osmi letech, když jsem ani neměl páru o bubnech, bylo album „… And Justice for All“ – METALLICA. Něco mi tam bylo hrozně příjemnýho na poslech a pak jsem zjistil, že to jsou právě ty bubny od Ulricha. Pak to byl John Bonham. A koho jsem úplně žral, tak když jsem viděl na videokazetě jedno z prvních sól od Terry Bozzio. Jeho hra mě úplně smetla. Jistě, je to na míle vzdálené, od toho, co se snažím hrát a vím, že v životě nemám šanci se dostat tak daleko, ale je to pro mě stále nejinspirativnější bubeník. Když půjdeme dál do metalu, slyšel jsem o nějakých MAYHEM, že „to je strašné zlo a nebezpečná hudba“. (úsměv) Ale cosi jsem v hloubi duše cítil, jakéhosi spojení a sever mě vždy tak nějak záhadně přitahoval. V tom se mi do rukou dostalo album „Wolf's Lair Abyss“. A bylo vymalováno! Do té doby jsem takovou hudbu neznal a teď to ve mě všecho hrálo, jako by to ke mě patřilo. No a pak nesmím zapomenout na ARCTURUS „La Masquerade Infernale“. Hellhammer mi otevřel tu poslední cestu… do pekla. (smích)
Máš představu o budoucnosti FORGOTTEN SILENCE?
Vím, že to vždy bude úplně něco jiného, než budou očekávat fanoušci, recenzenti nebo dokonce FS sami. (úsměv) A to je taky jeden z hlavních důvodů, proč si téhle kapely tolik vážím. FS se nikdy nezastaví. A i když to potrvá dalších pět nebo i víc let, přijde další deska a FS si dají záležet na tom, aby byla svá.
- Kuba „Kubýk“ Fritsche – guitars
Kdy a za jakých okolností se udál tvůj příchod do kapely?
Na tuhle otázku bych mohl nabídnout možná trochu obšírnější odpověď. Kapelu jsem poprvé zaregistroval ve svých šestnácti, když v Plzni v Šeříkovce v roce 2007 předskakovala s tehdy aktuálním materiálem z alba „Kro Ni Ka“ bubenickému představení Mika Terrany. Tehdy mně tahle kapela totálně učarovala a velice rychle se dostala do mých top českých kapel, i když o jednotlivcích jsem toho moc nevěděl. V té době jsem ještě žil v malém městě u Karlových Varů. O pár let později jsem se po maturitě přestěhoval do Brna, kde jsem v jednom nejmenovaném podniku poznal člověka, legendu českého thrash metalu, Medvěda. I sedli jsme si hudebně a pravidelně klábosili o hudbě a jiných tématech. Jednoho dne jsem zjistil, že je to kytarista mě před x lety uhranuvších FORGOTTEN SILENCE! To bylo v době, kdy jsem se pozvolna zase vracel ke kytarovému hraní, které jsem na nějakou dobu nechal ležet ladem. Pak přišly moje první kapely a hudební anabáze, věnoval jsem se svým záležitostem. V den mých pětadvacátých narozenin, kdy jsem hostoval na kytaru v kapele MINCING FURY, se nacházel na stejném místě i Medvěd, který mi suše oznámil, ať zkontaktuju Krustyho, že místo něj odehraju koncert v Praze k deseti letům alba „Kro Ni Ka“ (jaká ironie). Krustymu jsem tedy napsal velice opatrný e-mail (přece jen já byl takhle maličký a tohle už byla kapela mimo mou úroveň), a nakonec slovo dalo slovo a byly z toho na jaře 2016 dva koncerty (Praha, Brno) k albu „Kro Ni Ka“, čímž se začínal kruh uzavírat, a já měl radost, že toho můžu být aspoň na chvíli součástí, v té době mě ještě nenapadlo, že bych si mohl ještě někdy najít do sestavy cestu.
Posléze jsme se zase každý rozešli svou cestou, já se věnoval zase svým kapelám a FS zase svému životu. (úsměv) Zlomovým okamžikem pak byl na podzim 2017 telefonát od Krustyho (jak jsem byl překvapený, když jsem viděl, kdo mi volá), že se na rok 2018 plánuje přehrávat kultovní „Thots“, které jsem v té době žral už jako zapřísáhlý fan, a prosba zněla, zda bych byl ochotný si to s kapelou střihnout. Nemusím asi říkat, že jsem se téměř nerozmýšlel a okamžitě odsouhlasil. Pak už to šlo ráz naráz, v roce 2018 se hrály koncerty k albu „Thost“ (zároveň 25 let kapely), na přelomu roku 2018 už se začaly plánovat koncerty k albu „Kras“, kterých jsem měl opět tu čest se zúčastnit jako druhá kytara, a tak postupně narůstala vzájemná důvěra mezi mnou a zbytkem kapely, že už se nebojím říct, že se mnou snad do budoucna počítají na další lumpárny. (úsměv)
Bylo pro tebe náročné naučit se skladby FORGOTTEN SILENCE?
Učit se skladby napříč historií kapely je pro mě velkou školou, učebnicovým materiálem, ale především zábavou. Kytarové party samy o sobě pro mě až tak složité nebývají, důležité je spíš zapamatování si struktury jednotlivých skladeb, jak plyne příběh každé skladby, protože rozhodně to z většiny nejsou zrovna obyčejné rockové písně, a i když se o to občas pokusí, stejně z toho zase vyjde minimálně prog. (úsměv) Nepřipadá mi, že by pro mě bylo těžké se samotné skladby učit, spíš se je snažím obohatit, ale taky se musím pořádně zamyslet nad tím, aby třeba nové aranže kytar příliš nerušily původní vyznění či myšlenku. Nevnímám učení se skladeb FS jako nějakou enormní zátěž, ačkoliv jsem pokaždé před zkouškou nervozní, zda to umím dostatečně. Ze zatím odehraných kousků byl asi největší oříšek „Wolfsgrotte 1420“ z alba „Kras“. (úsměv)
Jaké album FS máš nejraději?
Otázka, na kterou nedokážu úplně jednoduše odpovědět. Každé album jsem bral jako jedinečné a specifické už v době, kdy jsem byl jen pouhým posluchačem. Záleží dost na tom, na co mám zrovna náladu. Někdy si vychutnám epičnost „Senyaan“, někdy mi naopak sedne hrubá agrese (s nadsázkou) „La Grande Bouffe“. Když mám chuť na náladovky, pustím si „Kro Ni Ku“ nebo „Kras“. Nicméně je pravdou, že od doby, co s kapelou trávím víc času a víc s nimi hraji, už se tolik poslechu alb nevěnuji, pokud to není z učebních důvodů. (úsměv)
Který koncert pod značkou FS bereš za nejpovedenější a který za ten nejméně povedený?
Řekl bych, že za nejlepší koncerty, které jsem s kapelou odehrál, považuji vystoupení „Thots“ na Brutal Assaultu 2019 a brněnskou zastávku k albu „Kras“. To byla vystoupení, která z mého pohledu pocitově nepostrádala vůbec nic. Víceméně si myslím, že od roku 2018 jsme nepodali ani jednou špatný výkon. Na co nevzpomínám moc rád, je brněnská štace ke „Kro Ni Ka“ z roku 2016; ačkoliv to nebyl vysloveně průšvih, neměl jsem z toho tak dobrý pocit, jaký bych si přál.
Bude tvá kytara ke slyšení na další řadovce?
Doufám, že ano. (úsměv)
- Andrea Baslová – vocals
Kdy jsi k FORGOTTEN SILENCE nastoupila a jak k tomu došlo?
Kluci mi napsali, když se chystali oprášit „Thots“, zda jim zahostuju na pár koncertech. Bylo to někdy koncem roku 2017. Já toho času byla na rodičovské, v takovém hudebním vakuu s malými výjimkami, takže mě to nakoplo, vypadnout z určitého stereotypu, oprášit metal. A přemýšlím, jestli mě to nadchlo víc po té hudební stránce nebo z takové zvláštní nostalgie po dobách, kdy jsme se jako MEMORIA s FS potkávali a míjeli na koncertech pořádaných Redblackem. Věděli jsme o sobě, a přesto se nedá říct, že bychom se nějak dobře znali, takže ve vzduchu ještě byla otázka, jak zafunguje chemie. Poté, co jsem si během učení těch skladeb poslechla „Thots“ v souhrnu možná tak 150x, stejně jsem byla nervózní a místy až na pochybách, jak to půjde dohromady. S první zkouškou u Čepy v Drahanovicích se však veškerá nervozita rozprchla a měla jsem pocit, že je všechno správně a známe se, bratru, aspoň 100 let. Kluci měli zřejmě podobné dojmy, tak když jsem pak škrábala prstíčkem, že bych ráda takto pokračovala, neřekli ne (úsměv), a už se to nabalovalo.
Byla jsi jejich fanynkou už před svým příchodem a jaké album máš nejraději?
No tak upřímně, v době „Thots“ jsem ještě nebyla prakticky ani na světě (smích), takže mě oslovily až pozdější desky, k jejich muzice jsem se nejvíce přiblížila v období „Kro Ni Ky“. Tu jsem měla naposlouchanou nazpaměť, stará alba jsem znala jen velice okrajově, některá vlastně vůbec, ale za fanynku se považuju a byla jsem se na kluky podívat, když hráli v Praze někdy v roce 2015 v klubu Exitus. Poslední deska „Kras“ mi aktivně posunula žánry dalším neočekávaným směrem, za což jsem ráda, a patří taky k mým oblíbeným.
Máš potřebu si skladby, které nazpívala Hanka, nějak upravovat, nebo se držíš originálu zuby nehty?
Pohybuju se na dvou rovinách. Nejprve se snažím dodržet zpěvové linky, třeba i výraz a plus minus frázování. Tam, kde cítím, že je to potřeba v rámci zachování originálu. Z 90 % jedu podle Hanky a přizpůsobuju si to svému hlasu. Druhá rovina přichází až po čase, kdy si ty zpěvy sedají. Materiál musím poslouchat a zpívat přes něj opravdu hodně, pak přichází jistota v melodiích, aranžích, frázování i v textu a pak v těch skladbách začínám slyšet další melodie, které tam třeba doplním, pokud to zbytek kapely přijme. V menší či větší míře si upravuju frázování nebo výraz. Vždycky se ale snažím vycházet z originálu a v ideálním případě z něj vytřískat ještě něco víc a pozvednout jej. Vzhledem k tomu, že jsme s Hankou kamarádky, musím zmínit útržek našeho rozhovoru, když byli u nás doma asi před rokem se SSOGE. Ptala se, jak to jde s FS... Tak jsem jí tehdy s nadsázkou odpověděla: „No, už se těším na něco nového, zatím se člověk furt jenom něco po NĚKOM učí...“ (úsměv) Vtip nevtip se tehdy povedl. (úsměv)
K jakým pěveckým vzorům jsi vzhlížela, či vzhlížíš?
Já nikdy neměla vyloženě vzory. Vždy se mi líbilo, když mě zpěvák nebo zpěvačka uhranul energií, charismatem a výrazem a emocemi. Nikdy jsem se nechtěla do nikoho stylizovat nebo obdivovat jednu modlu. Hodně mě zasáhl např. Peter Steele nebo z poslední doby AURORA.
Dočkáme se v budoucnu alba FORGOTTEN SILENCE, kde bude tvůj hlas ke slyšení?
Budu moc ráda a bude mi ctí, když to dotáhneme až k novému počinu, ale to je běh na dlouhou trať, takže raději žiju přítomností. Určitě bych se ráda chtěla podílet na nové tvorbě i skladatelsky. Záleží, co rodiny a čas všech členů dovolí. V plánu to je.
- Honza „Marty“ Friedman – keyboards
V první kapitole se Krusty zmínil, že jsi do kapely nastupoval jako velmi mladý, kolik ti tehdy bylo a jaké byly tvé hudební zkušenosti?
Bylo mi 16, zkušenosti jsem neměl vůbec žádné. (úsměv) Ve škole mi kamarád řekl, že FS jsou bez klávesáka a jestli to nechci zkusit. Tak jsem s klávesami v krabici v podpaží hledal potmě tuším v listopadu 1994 zámek v Rosicích, kde se zkoušelo. Dřevní doba!!!
Najdeš v diskografii FORGOTTEN SILENCE své nejoblíbenější album?
Ano najdu, „Kras“.
Jaká muzika ti je nejbližší, případně jaké kapely máš rád?
Žánry v muzice neřeším, takže dám klišé odpověď – mám rád jakoukoliv dobrou muziku. Leč přece jen je mi bližší art rock 70. let (YES, GENESIS, GENTLE GIANT), no a má první a stálá láska je Mike Oldfield. Taky mám rád jazz, hlavně všemožné fusion s funkem a latinou. Z kapely asi nejvíc žeru pop, starší či nový, je mi to fuk, Marina, Katy Perry, PET SHOP BOYS. (úsměv) Metal… no… něco taky... JUNIUS, INTRONAUT, něco od OPETH. Takže to mám fakt pestré.
Na který koncert FORGOTTEN SILENCE vzpomínáš nejraději?
Určitě na letošní koncert s „Krasem“ v Brně v Metru. A druhý v pořadí je Brutal Assault, tuším 2005, s „Kro Ni Kou“. Hrát v jednu v noci instrumentálky nadšeným metlošům bylo super! (úsměv)
Jak vidíš budoucnost FS? Existují plány, nebo necháváte věcem volný průběh?
Budoucnost FS? Já bych chtěl do dvou let max. další album. Na 90 % tvrdší než „Kras“. Hoooodně moc skvělej je Kubajz na kytaru a moc si slibuju od nového materiálu, co už pomalu začínáme skládat. No a do toho sem tam koncert pro ty lidi, co nás po čtvrtstoletí ještě znají a mají rádi ty úchylárny, co skládáme. (úsměv) Já bych to měl raději „řízenější“, leč Krusty je principál a tak to jde víc živelně samospádem, někdy vůbec a někdy rychle. (úsměv) Díky.
Tímto jsme zlehka vyzpovídali současné členy FORGOTTEN SILENCE a těšte se na neděli příští, kdy v podobném duchu zavzpomínají muzikanti z dob minulých. Tak za týden naposledy…
http://forgottensilence.cz/
Facebook
Bandcamp
Kapitola první: „Thots“
Kapitola druhá: „Senyaan“
Kapitola třetí: „KaBaAch“
Kapitola čtvrtá: „Kro Ni Ka“
Kapitola pátá: „La Grande Bouffe“
Kapitola šestá: „Kras“
Kapitola sedmá: Aktuální sestava
Kapitola osmá: Sestava v záloze
