KAVIAR KAVALIER – Hotel Inkontinental

Klasické „jak ten čas letí“ se mi prohnalo hlavou, když jsem se podíval na datum vydání předchozího alba KAVIAR KAVALIER. Psal se únor 2013, když vyšla „Musik aus Ordinationen“, nicméně zdánlivě dlouhá (šestiletá) pauza byla vyplněna projekty pod logem NECROCOCK, kterých mistr stihl hned několik –  „Hudbu z psychiatrických pavilonů“, „Houbařské album“ nebo „Křivoklátské martyrium“. Jak vidno, Tom Kohout nelenoší a takřka každý rok připraví kolekci různými způsoby ujetých písní. Zatímco ty pod hlavičkou NECROCOCK jsou pokaždé věnovány jinému tématu (pohřební či psychiatrické ústavy, lesy, houby, detektivní příběh), KAVIAR KAVALIER je hlavně o úchylných sexuálních radovánkách a neobvyklých zdravotních problémech, navíc často jedno souvisí s druhým. A často je text za hranicemi zdravého rozumu. Nebo za hranicemi v současné době všudypřítomné hyperkorektnosti, samozřejmě s velkou dávkou nadsázky. 

Tu lze poznat i v německy nazpívaných písničkách, i pokud posluchač jazykem příliš nevládne, případně pokud není líný a nacvaká si slova do překladače. Třeba ta na začátku titulní skladby, jež pojednává o čurajícím gangu. Ale i bez znalosti významu slov se „Hotel Inkontinental“ zaryje do paměti. Zčásti díky chytlavosti refrénu, zčásti díky snad až osmdesátkové syntetice v úvodu, určitě kvůli Necrocockově nasládlému lascivnímu vokálu. Ale to pořád není všechno, zaujme barevnost tónů a zvuků, kterých je ve skladbě stejné množství (velké) jako pěveckých poloh. Necrocock má cit pro hezké harmonie, které kouzlí jak s použitím elektroniky, tak kytary, a nepřeslechnutelný je samozřejmě  vklad Honzy Kapáka, který pestrou a ostrou rytmikou skladbu pěkně popohání; plný zvuk bicích je pak ozdobou celkově velmi povedeného soundu. Kromě grafiky se Franta Štorm zapojil i coby host, vokálně přispěl v „FKK Zone“, jež má podtitul „Necrocock and Štorm thermal baths duet“. Pánové asi vyrazili na nudistickou výpravu (FKK = Freikörperkultur = kultura volného těla), Tomův melodický hlásek se střídá s Frantovým polohrubým, cynicky parodickým, zatímco hudební pozadí postupně nabírá obrátky až k metalu, který je dílem ostré kytary a Kapákových salv. Nejtvrdší kousek kolekce, ve finále pěkná jízda! Následující „Miserere“ je v češtině a pojednává o vážném zdravotním stavu (miserere je zvracení obsahu střev při střevní neprůchodnosti), jak je u pana autora zvykem, hodně naturalisticky. Ale pokud se nad oněmi nechutnostmi povzneseme, je tu další pestrá a relativně tvrdá skladba, kapela se rozhodně nebojí pořádně sešlápnout plyn. 

Po ostrém začátku přichází zvolnění v podobě vzdušnější „Fotopasti“ s převládající němčinou, načež v podobném duchu se zpočátku převaluje „Na školním záchodě“, v níž se žákyně nedokáží ubránit voyerům a nejvíc toho musí zvládnout premiantka Žofinka. Ach jo, chudák děvče… Ale nic proti tomu, co zažijí dívky v „Nikdo tu není“. V té se více zapojuje Nazaru známá z křivoklátských lesů, vod i strání, přičemž bych si jejího hlásku klidně dopřál více. „Nikdo tu není“ je každopádně velehit, neskutečně chytlavá záležitost s refrénem, který si v duchu prozpěvuju od prvního poslechu. Skladbou se kromě libých tónů prolínají i nářky nebohých návštěvnic venkovského stavení, ve kterém se dějí věci… třeba vaří polívka z mloka.

Necrocock se nezabývá jen trápením nešťastnic (nebo šťastnic?), ale nevyhýbá se ani autobiografickým prvkům, v nichž nechybí sebeironie ani sebereflexe. Holt čím kdo zachází… Takže si požitkář musí dát oraz a přiznat „Můj úd není v pořádku, podobá se háďátku...“ Načež mu Nazaru sekunduje: „Úd musí být v pořádku, pospěšme k jezulátku...“ Popis dalších stavů taky stojí za přečtení/poslech, stejně jako syntetičtější muzika, která nechává vyniknout hlavně vokálům, byť v ní ani kytara nechybí. A po línější hudbě přichází již několik měsíců zveřejněný první singl „Exstirpace karunkuly“. Třetí duet v řadě, nejsilnější skladba alba, velehit, jízda na chirurgický zákrok, kterou zase ženou pěkně zostra bicí a excelují oba hlásky, přičemž muzika je svižná rocková jízda. Paráda. 

„Dogging“, aneb oddychový čas, respektive reminiscence „Výletu do Vaxjö“, asi jediná věc, která mě nezaujala tolik jako ostatní. „Fly to Mandalay“ zase náladou a lehkým závanem exotiky připomene „Bukakke Express“, načež následují další dva opusy, jež se v hlavě usazují takřka okamžitě. A co je nejlepší, baví mě i po padesátém poslechu – CD točím do zblbnutí doma i v práci a ještě mě neomrzelo. Ale zpět k varhanami uvozené a proložené „Něco zlého se tu chystá“, která má místy až honosný nádech, ale taky další silný refrén, ostatně zpěv je medový skoro celou skladbu. A finále patří Nazaru, tedy Zuzaně, pokud vím, minimálně třetí, které u nás někdo věnoval song (kdysi Waldemar Matuška, později David Kraus). Necrocock jde rovnou na věc, byť německy, hudebně pak příjemný dojezd. 

CD je zabaleno v duchu předchozích dvou alb NECROCOCK jako digipack s vlepenou skládačkou obsahující texty a další potřebné informace. Typografii opět obstaral František Štorm, jehož rukopis se nezapře a potěší oko, ještě více pak bizarní fotky, které zachycují scény z hotelového pokojíčku. 

P.S. Původně jsem měl za každou třetí větou (úsměv), ale pak jsem všechny vymazal, tak si je prosím račte doplnit kam libo.

Seznam skladeb:

1. Hotel Inkontinental
2. FKK Zone
3. Miserere
4. Fotopast
5. Na školním záchodě
6. Nikdo tu není
7. Můj úd není v pořádku
8. Exstirpace karunkuly
9. Dogging
10. Fly to Mandalay
11. Něco zlého se tu chystá
12. Zuzano

Čas: 47:32

Sestava:

• Necrocock – guitars, vocals, choirs, synths, programming
• Sambar – bass
• Honza Kapák – drums
• Nazaru Bokaz – female vocals
• František Štorm – guest vocal (2)

www.necrocockworld.com
Facebook