Doporučuji se teple obléci, naložit do kamen a provonět domácnost vůní horkého grogu. V této kapitole se totiž budeme pohybovat převážně v krajinách věčného sněhu a mrazu…
Naše vzpomínání jsme na konci první kapitoly ukončili tuším na přelomu 1995/1996. Do příprav na nahrávání „Senyaan“ zbývají nějaké dva roky. Co se v té době u FORGOTTEN SILENCE dělo?
V každém případě pořád probíhala čilá propagace, výměny se zahraničím a pozvolna se rozbíhal tvůrčí proces, na jehož konci mělo být nové album. Kapela tehdy fungovala v sestavě Krusty / bass, voc, Medvěd / gtr, Marty / key, Chrobis / drs a Hanka / voc. Měnily se zkušebny a celá kapela se sestěhovávala do okolí Brna. Materiál na další album utěšeně narůstal, ale přišla první zásadní změna v sestavě. Odešel klávesista Marty, kterýžto se nemohl ztotožnit s naší – kulantně řečeno atheistickou – filozofií a snad i hudebním směřováním. Většina jeho partů byla naštěstí zaznamenána a my museli narychlo hledat někoho, kdo se postaví za klaviaturu. Přihlásil se konzervatorista s přezdívkou Lauda. Prvním výsledkem byla skladba „The Hills Of Senyaan Pt. II.“. Čurby / Obscene (pod jehož vydavatelstvím jsme tehdy byli) uvažoval o dalším sedmipalci a split kazetě. Po prvním poslechu byl asi mírně v šoku, protože mu skladba přišla asi příliš melodická a měkká („Co to je? To jsou nějací zkur..ení PYOGENESIS nebo co?“), ale zvyknul si a v roce 1997 nám vychází náš druhý split 7“ a split MC – kolegy nám měli původně být polští LUX OCCULTA, ale nakonec to byla další kapela z Čurbyho stáje – AGONY.
Klávesista Lauda byl člověk z jiného světa. Nijak se aktivně na ničem nepodílel a do kapely prostě lidsky nezapadnul či ani neměl čas zapadnout. Památný byl jeho údiv nad skutečností, že se nahrávání ve studiu platí... Měli jsme tehdy úžasnou zkušebnu v Brně-Heršpicích, kde se přezouvalo, nekouřilo, bylo až sterilně čisto a k dispozici byl čtyřstopý magnetofon. Ale neměli jsme zase klávesistu...
Jak složité v těch dobách bylo sehnat dobrého klávesáka?
Kupodivu asi snazší než dneska hledat třeba bubeníka. (úsměv) Určitých muzikantů je hodně a některých zase bídně málo. Ale náhrada se našla relativně brzo. Sehnal ji bubeník Chrobis a byla jí druhá Hanka, pocházející z Prahy. Do sestavy zapadnula skvěle a nedělalo jí problém naučit se Martyho party a ještě je i obohatit vlastním vkladem. Takže vše bylo ještě před nahráváním dalšího alba v nejlepším pořádku. Nálada skvělá.
Kam jste tentokrát mířili pro inspiraci, opět na sedadla kin, nebo stránky knih?
Inspirace zvenčí nebylo potřeba, protože vše se urodilo takříkajíc „doma“. Nové album bylo nazváno „Senyaan“ a mělo se jednat o opravdu velkolepý počin. Opět šlo o textový koncept, tentokrát popisující cestu několika lidí krajinou Věčné Zimy. Hledání tajemné a zapomenuté země Senyaan, kde panuje dokonalé souznění, harmonie a dokonalost. Nedávno jsem hledal staré artefakty z té doby, poněvadž se chystá cosi, co se dá nazvat jako velmi limitovaná reedice, a při pročítání textů jsem se musel až pousmívat pocitům a náladě, které z textů sálají… neboť jsou velice podobné tomu, co nacházím v některých povídkách H. P. Lovecrafta. Nutno podotknout, že první Lovecraftovy povídky jsem poprvé četl až někdy po roce 2000. A to rozhodně ještě nebyly zrovna takové, které „poznávám“ v textech „Senyaanu“.
Reedice je bezvadná zpráva. Musím přiznat, že právě krom „Senyaan“ mám od vás vše v originálech. A ne, že bych ho vlastnit nechtěl. Čím to, že zrovna tohle album je špatně k sehnání?
Cosi jako reedice je v jednání, ale detaily ještě necháme pod pokličkou. Ale to, že tohle album není k sehnání, je bohužel realita. Stejně tak není k sehnání „La Grande Bouffe“, „Bya Bamahe Neem“ nebo reedice prvního dema „The Nameless Forever… The Last Remembrance“. Důvody jsou prosté: pokud se prvním nákladem nasytí posluchači a zájemci, je příliš velký risk dělat další dolis (přestože hlad po nahrávkách je), poněvadž by se kompletní neprodal a labelu by v tom ležela spousta peněz. A nikdo nechce, aby mu leželo na skladě třeba 100 cédéček. Velké vydavatelství může takto jistou finanční částku utopit, ale pro tuzemský UG label je to prostě příliš velká finanční zátěž. Snad i toto byl důvod k tomu, abychom se na vydání některých nosičů částečně nebo i majoritně později podíleli my sami.
Posuňme se v rozhovoru směrem ke studiu. Na jaké adrese tentokrát rozezvučeli FS své nástroje a proč právě tam?
Pro nahrávání alba „Senyaan“ jsme zvolili brněnské studio AudioLine. Není to moc metalové studio a pokud mám jmenovat někoho, kdo zde točil, tak z těch známějších to byli PSÍ VOJÁCI nebo UŽ JSME DOMA. Ale se zvukaři nás pojily přátelské vazby a hlavně bylo studio v dosahu našich domovů. A ani cena nebyla extrémně astronomická, pokud si pamatuji. Abychom ušetřili čas, veškerá intermezza, intra a podobné legrácky jsme točili v Medvědově soukromém studiu, což byla ta dříve zmiňovaná luxusní zkušebna. Nahrávání tehdy provázela kapelní epidemie extrémního nachlazení, protože na některých archívních fotkách máme ovázané krky a nevypadáme dvakrát svěže.
Obě studia jsme v roce 1998 museli navštívit ještě jednou, protože pozdější vydání na kompaktním disku bylo podmíněno bonusy navíc.
Dodnes mě mrazí při vzpomínce na moje faux pax – kdy jsem způsobil naprostou katastrofu. Poprvé jsme používali digitální mix, kde každý obsluhoval jednu šavli a v potřebný moment stáhnul zvuk či efekt míň nebo víc. Vše se ukládalo v mixu, který se nevypínal. Po celodenním úmorném míchání jsme dokončovali poslední skladbu a já, v dobrém úmyslu rozsvítit v režii více světel, zmáčknul vypínač na zdi. Bohužel to byl spínač proudu do pultu… který jsem tehdy odstřihnul od elektřiny. Vypnul a celodenní práci vymazal jedním stiskem. Mockrát v životě jsem se necítil hůř. (úsměv)
Opět jste nastupovali s hlášením „komplet napsáno a důkladně nazkoušeno“? Konala se i tentokrát honba na rekord?
Žádný rekord. Tentokrát nám nahrávání trvalo nějakých 17 dní – ne na jeden zátah a ne v jednom studiu. První etapa nahrávání začala už v roce 1997 a nahraný materiál se objevil jako naše třetí kazeta / třetí demo. Jak bylo zvykem: s plnobarevným, profi tištěným obalem… což tehdy nebylo ještě zdaleka nejběžnější. Front cover byl opět a zase v jednom stylu… a můžu říct, že se mi ta jistá uniformita i po letech dost zamlouvá.
Než se vrhneme na vyprávění příběhu „Senyaan“, zkus mi popsat samotný tvůrčí proces u FORGOTTEN SILENCE. Liší se album od alba, nebo máte už od začátku zajeté postupy, které se plus minus opakují?
Od pasu bych vypálil odpověď, že máme svoje zajeté postupy, ale při zamyšlení se musím přiznat jisté odchylky. „The Nameless Forever...“ se skládalo kolektivně, naopak „Thots“ jsme dali dohromady pouze ve dvojici s Medvědem, „Senyaan“ byl zase o kolektivu… a tyto dva postupy se vlastně opakují téměř do dnešních dnů. Je ale třeba uvést na pravou míru to „skládání ve dvou“: party ostatních nástrojů si samozřejmě vymyslí a zaranžuje příslušný hráč. Čas od času je mu pouze doporučeno, co a jak by mělo znít. Dalo by se říct, že jsou mu položeny koleje a mantinely… ale výsledek je vždy prací kolektivu.
Jak velkou svobodu měl neautor skladby při nahrávání svých partů? Měla Hanka na konečné podobě zpěvů velký podíl? Ptám se, protože její zpěvy na albu jsou prostě parádní…
Hanka měla velký podíl. Veškeré party konzultovala, ale nápady jsou její. Myslím, že tento postup byl velice plodný. My vymysleli hudbu a zaranžovali do takové podoby, aby mohla obstát sama o sobě, a Hanka do hotové hudby vymýšlela vokální party. Ženský zpěv díky tomu hudbu povýšil ještě o level výš. Alespoň dle mého názoru.
A přichází čas pro mou nejoblíbenější část rozhovoru a tou je skrze jednotlivé skladby, Krustyho zasvěcení do příběhu…
- Disc 1
„Once Upon A Time (The Beginning Of An Eternal Winter)“: Lidé, města, celé země… postupem času upadnuli do podivné skepse, nudy nebo zabíjeli čas vymýšlením kontraproduktivních nesmyslů. Nebe se zatáhnulo tmavou clonou mraků a přišla Věčná Zima. Kdosi si vzpomněl na Senyaan… místo harmonie, inteligence a zdravého rozumu. Nepřipomíná nám to dnešek? / Intro i outro je inspirováno Tomem Waitsem a jeho hudbou k filmu Night On Earth.
„Chapter I – The Oldest Sanctuary“: Staří lidé, kteří pamatují bývalé časy, kdy lidstvo žilo v harmonii nejen mezi sebou, ale i s přírodou, se rozhodnou podniknout výpravu do dávno zapomenuté země Senyaan. Skupina lidí se vydá na cestu krajinou, denně zasypávanou tunami sněhu. Procházejí tmavým lesem – tou nejstarší svatyní na světě... / Jednu krátkou harmonii v první části skladby jsme si vypůjčili od tehdejšího působiště Chrobise a Hanky, tedy JEWEL.
„Chapter II – The White Oceans (Days, Weeks, Months…)“: Další ráno vchází cestovatelé do otevřené krajiny, plné sněhu. Následují další nádherně mrazivé a slunečné dny, zdolávají se údolí, kopce a hory a další lesy a sněhobílá krajina nemá konce...
„It's Getting Dark“: Jeden z dnů se chýlí ke konci. Stmívá se a je třeba najít nocleh. / Hlas a cigaretový výdech patří Medvědovi.
„Chapter III – The Ancient Forest“: Sníh stále padá a cestovatelé rozbijí tábor v temném lese. Tam je ale zastihnou jejich vlastní noční můry, les je plný zvuků a optických klamů. Mezi stromy hoří modré plameny a pobíhají neznámá zvířata, v lesní tůni leží zmrzlé mluvící tělo, po sněhu se šine starobylá válečnická loď a záhy zmizí ve tmě lesa. Jsem živý nebo jsem mrtvý? Co jsou ta znamení?
„The Loneliness“: Vypravěč se probouzí ležící ve sněhu. Sám.
- Disc 2
„Chapter IV – The Snowscreams“: Je třeba pokračovat v cestě – i když ostatní zmizeli neznámo kam. Nebo zemřeli. Do údolí vede cesta, lemovaná skalisky. Skály stojí nehybně jako obrovské příšery z minulosti. Ale jeden den v roce se pohnou směrem k sobě – to když slunce svítí nejsilněji. Kde jsou ostatní...?
„The Snowflakes“: Začíná zase sněžit...
„Chapter V – The Hills Of Senyaan Pt. II": Kolem hlavy zase tančí vločky sněhu a začíná se smrákat. Únava a beznaděj sílí. Najednou je slyšet podivná hudba, hlasy, jsou vidět siluety. Senyaan musí být už blízko… možná je cesta už u konce. Nádherné domy ze světélkujícího kamene, plno barev a padající sníh. Veselí lidé, ohňostroje a nádherná hudba. Ty skály nad údolím se semknuly v jeden masiv. Ale vše zničehonic mizí: nejsou tu lidé, domy jsou rozbořené a opuštěné a krákají tu jen černí havrani ve dvojstupech. Nejsou tu lidé, zmizely fontány… a noční sníh tiše padá na ruiny Senyaanu.
„The Moonshine“: Nastává noc v ruinách Senyaanu...
„Chapter VI – (In) The Marble Halls III“: Ozvěny kroků zní v opuštěných domech a síních Senyaanu. Hrdina příběhu klečí uprostřed mramorové haly s dávno vyschlým vodotryskem, kde už nikdo nepřipíjí věčnému životu. Není tu nikdo, dvouhlavé bytosti… mluvící psi… senyaanští mudrci a bojovníci, krásné ženy a sladké děti… jediné, co zbylo, jsou krvavé stopy na kobercích. Ale je možné mluvit s obrazy na stěnách... „Včera jsem našel podivný hudební nástroj v hrobce domu na levé straně náměstí… snad něco mezi harfou a flétnou. Při svitu svíce mluvím s obrazy a hraji na ten nástroj… necítím chlad, žízeň a hlad, jsem úplně sám a jsem králem Senyaanu… jsem podivnou bytostí a chodím po stezkách, které jsou jediné zelené mezi tou záplavou sněhu a hraji písně starobylého Senyaanu… a mám spoustu otázek...“. Každé poledne a o půlnoci tu sněží a město se halí pod čím dál silnější koberec sněhu. Pouze stezky zůstávají podivně zelené...
„Chapter VII – The Strange Being“: Podivná bytost žije v Senyaanu, prochází se a hraje podivné melodie. Už tu není žádný život. Jenom polední vločky se drží za ruce a prolétávají pod mosty a stropy starých budov. Podivná bytost leží na podlaze velké síně. O půlnoci přispěchaly zase další vločky – mrazivý dech Věčné Zimy. A pokrývají vše v čím dál silnějších vrstvách. Krása Senyaanu tím zůstane navždy věčnou...
„We, The Strange Being“: Tou podivnou bytostí je sám vypravěč… tedy „já“.
Redblack Prod. tehdy projevil zájem tento materiál vydat, ale jedno CD bylo málo a dvě zase moc – tudíž jsme se rozhodli přidat k „Senyaanu“ ještě dva bonusy, které nebudou stylově a významově vybočovat a rušit příběh. A naše dvojCD bylo na světě!
„Diamond Of The Night“: Je znovunahranou skladbou z našeho debutního dema, která se nám dodnes líbí. Je to takový ten klasický doom… tajemné noční hlasy, které našeptávají… a už několikrát jsme ji chtěli koncertně oprášit. Tak snad někdy...
„The White Roses“: Milujeme Enyu. Tedy: milovali jsme… dnes už netušíme, co dělá a kolik alb stihla vydat. Ale je pravdou, že jsme na ní s Medvědem ujížděli dost. A jako poctu jsme natočili tři pseudo-covery. Na debutu je to basová „On Shore Of Arges“, na „Thots“ je to kytarově-klávesová „The Evenings“ a zde si střihla Hanka jako á capella Enyin kousek „China Roses“. Naše tři verze jsou samozřejmě lehce naivní… ale když my byli tehdy tak zamilovaní. (úsměv)
Konce kapitol, co se otázek týká, budou podobné. Do této kategorie můžeme zařadit i dotazy na obálku „Senyaan“. Prozraď nám prosím, v kolika verzích a jak obal vznikal, opět ruční práce?
„Senyaan“ vyšel nejdříve na kazetě. Na obalu je opět přírodní foto a totožný motiv, byť jinak barevně upravený, je i na 2CD verzi (oproti černé variantě je zde modrá). Rozsáhlý rozkládací booklet obsahuje i druhou verzi obalu, která se neplánovaně používala častěji, snad proto, že je na ní i logo kapely. Možná předbíhám, ale snad brzy přibude i další varianta, poněvadž se ve skladech Redblacku objevilo ještě jisté množství tehdy vylisovaných disků, ke kterým nejsou obaly a booklety – a to vzhledem k době vzniku ani v digitální podobě. Díky tomu je „Senyaan“ už dlouho neprodejný a nedostupný.
Co události měsíců následujících, odehrál se nějaký koncert? Taková malá rekapitulace, zhruba rok od vydání alba…
FORGOTTEN SILENCE byli snad všude. Vydavatel Redblack Prod. nás tehdy protlačili do všech časopisů a naše fotky na nás koukaly skoro odevšad. Pokud se nepletu, dělalo se i několik rozhovorů do rádií, o tištěných ani nemluvě. Situace v kapele byla taková, že všichni kromě mě chtěli hrát naživo. My nikdy nekoncertovali a ani jsme to neplánovali, řka že naše hudba je nekoncertní poslechovkou. Přiznávám, že hlavně já jsem byl tvrdě proti všemu živému hraní. Ale nakonec jsem kývnul na koncertní provedení a my se začali připravovat na naše první vystoupení, které jsme naplánovali na 3. dubna 1999. Dnes jsem zpětně moc rád, že jsem se nechal přemluvit a uznávám, že to mělo smysl. Zbytek kapely měl pravdu. Potřebovali jsme ale vyřešit druhou kytaru, která byla naživo nezbytná a také hlavní vokál, protože já jsem nezvládal hrát svoje party a ještě k tomu zpívat – tedy alespoň ne většinu toho, co jsem nazpíval ve studiu. Dodnes si musím instrumentální party ve skladbách, kde zpívám, lehce upravovat. Buď dám 100 % do vokálu nebo do baskytary, ale dohromady to prostě nejde. Proto jsme oslovili našeho kamaráda Adama z VUVR, což byla brněnská techno/deathmetalová kapela, aby nám koncert odeřval svým hlubokým kanálem. Jako druhého kytaristu sehnal Medvěd nadějného vlasatého kytaristu Jiříka alias Bigglese z kapely MORPORK, který k nám zapadnul s kluzkostí úhoře.
Náš první koncert se odehrál v brněnském klubu Musilka, předskakovali nám SAD HARMONY (ostatně jejich basák Skuny byl v dobách „Thots“ adeptem na zpěváka) a přišlo na nás naprosto neuvěřitelných 300 fanoušků z celé republiky. Hráli jsme průřez celou naší diskografií – s důrazem na aktuální „Senyaan“. Byl to úžasný koncert!
Ve stejné sestavě jsme hned v létě odehráli festival Dynamo Nort Power Jam v Litoměřicích jako poslední tuzemská kapela (bylo pro nás neskutečné sdílet pódium se SODOM, SINISTER, ORPHANAGE...) a o měsíc později jsme v pražském Roxy předskakovali TESTAMENT, společně s FERAT a SHAARK... Byl to dobrý rok!
A s tímto Krustyho konstatováním se loučíme s druhou kapitolou. Teplé oblečení můžete klidně odložit, protože co se klima týká, čeká nás extrém opačného rázu – „KaBaAch“.
„Senyaan“
- Nahráno v letech 1997-1998 ve studiu AudioLine.
Sestava:
- Alexandr „Krusty“ Nováček – bass, vocals
- Hanka Vaňková – keyboards
- Pavel „Medvěd“ Urbánek – guitars
- Hanka Nogolová – vocals
- Radim „Chrobis“ Chrobok – drums
http://forgottensilence.cz/
Facebook
Bandcamp
Kapitola první: „Thots“
Kapitola druhá: „Senyaan“
Kapitola třetí: „KaBaAch“
Kapitola čtvrtá: „Kro Ni Ka“
Kapitola pátá: „La Grande Bouffe“
Kapitola šestá: „Kras“
Kapitola sedmá: Aktuální sestava
Kapitola osmá: Sestava v záloze
