I když jde o nahrávku slavící téměř čtvrtstoletí a může vzbuzovat pocit, že vše důležité již bylo řečeno, věřím, že v následujících řádcích objevíte věci nové a ty zapomenuté si společně s Krustym znovu rádi připomenete…
Ahoj Krusty, naši dlouhou cestu nemohu začít jinak než v předaleké minulosti. Zavzpomínej prosím na začátky svého muzicírování, byla baskytara tvá první volba? Kdo v tobě rozpoutal touhu hrát?
Zdravím Tě! Začátky muzicírování… to je opravdu pravěk, i když si to vybavuji kupodivu celkem přesně. Baskytara rozhodně nebyla moje první volba. Mým nástrojem byl klavír, na který jsem chodil dlouhých sedm let a tím pádem absolvoval první cyklus LŠU (dnes ZUŠ). Ve svojí první kapele, která se jmenovala EXITUS, jsem ještě hrál na klávesy, těžké kovové, maximálně čtyřoktávové Delicie – vypůjčené ze základní školy, ve které učila moje matka. Jenomže jsme ke dvěma kytarám potřebovali baskytaru – rozhodli jsme se tehdy „přitvrdit“. A baskytara – starodávná červená lubovka – zbyla na mě. A já si tento nástroj zamiloval, přestože si tehdy nesl stigma nástroje pro ty, kteří se nebyli schopni naučit na kytaru.
Touhu hrát jsem měl odjakživa. Už kolem šestého roku jsme byl zásobován dechovkou (bydlel jsem na vesnici), potom hudbou ABBA či BEATLES a později nahrávkami DEEP PURPLE, URIAH HEEP, SCORPIONS, WHITESNAKE či MSG od svého bratrance. Kromě hard rocku jsem poslouchal ve velkém i pop, takže dodnes poznám a vychutnám si interprety jako A-HA (dodnes mám dost rád), Madonna, Falco, Samantha Fox, Sandra a podobné kousky, chytané pokoutně každou neděli na rádiu Österreich 3. Ale když tam tehdy hráli PINK FLOYD „Learning To Fly“, byl jsem zdrcen tím, jak je to měkké...
V odpovědích na otázku druhou bych se rád dozvěděl, kdy, jak a proč zrovna název FORGOTTEN SILENCE?
Pamatuji si, kdy jsem ten název vymyslel. Bylo to v době, kdy jsem hrál na basu v SAX a Medvědovi, který inicioval založení bočního projektu, jsem jej představil na koncertě v Zábřehu, kde s námi hráli myslím APOSTASY a SECTION BRAIN. Mohl to být rok 1993. Tam bylo jméno budoucí kapely vysloveno poprvé. Ale proč zrovna FORGOTTEN SILENCE? Pravděpodobně proto, že jsme chtěli v textech popisovat tajuplné a dnes už vzácné věci, utajené pocity a harmonii. Prostě „ticho“ – které bylo tehdy a dnes o to více vzácné a vzácnější. „Zapomenuté“ proto, že tu kdysi existovalo, ale lidé na ně v realitě dneška zapomněli. Takže tak nějak by tehdy zněla definice.
Teď zaměstnám tvé šedé buňky na plný úvazek a poprosím o malé připomenutí doby od založení kapely až po přípravy na „Thots“…
Kolem roku 1992 jsem nastoupil jako koncertní baskytarista thrashových SAX, což byl pro mne postup do první ligy a neskutečná škola. Odehrál jsem s nimi relativně dost nezapomenutelných koncertů a zažil konec kapely. Bubeník Miloň Nahodil, což je pro mne dodnes jeden z nej tuzemských bubeníků, odešel do TITANICU a nahradil jej Pupek z konkurenčních SAX-PIJÁK. Odehrál se jeden jediný koncert a všem bylo jasné, že takto to už nepůjde a kapela se potichu rozpadla. Kytarista/zpěvák Škleboš odešel do OCELOTU (dnes je shodou okolností v sestavě Medvědova thrash projektu GOTTERDAMMERUNG) a já s Medvědem se vrhli naplno do už rozjetého projektu FORGOTTEN SILENCE. FS nebyli vlastně nic jiného, než moje paralelně fungující kapela REMEMBRANCE + Medvěd. V květnu 1994 jsme natočili u Roberta Jančíka (dnes SOUPERMAN) demo „The Nameless Forever… The Last Remembrance“ (v roce 2005 vyšlo v remasterované podobě u Epidemie Rec), odešel klávesák, potom kytarista a nakonec i bubeník. Zůstali jsme sami s Medvědem, ale skládali jsme dál a rozhodili sítě. V promrzlé zkušebně na rosickém zámku jsme ve dvou dali dohromady kompletní materiál pro „Thots“. Přidal se velmi mladý klávesák Marty a bubeník Zdeněk Steiner – v dnešní době už letitý člen WOHNOUT –, kterýžto tehdy jako konzervatorista potřeboval notový zápis, což pro nás bylo téměř sprosté slovo. A tak jej na poslední chvíli zaskočil výše zmiňovaný Miloň Nahodil. Ten se vše naučil za neskutečné dva týdny a my byli připraveni do ostravského studia Barbarella…
Než přejdeme k legendárnímu debutu, chci se zeptat na film Dům duchů. Byl jsi častým návštěvníkem kin s filmy pro náročného diváka? Z vlastní zkušenosti vím, že mne v mládí spíše lákal lehčí žánr s potoky krve, svalnatým hrdinou a pokud tam bylo krásné děvče, co se nestydí, tím lépe. (úsměv) Byl Krusty mladý intelektuál?
Nezapírám, že do kina se chodilo hodně. Jak do lokálních sálů, tak později třeba do brněnské Flédy, kde se sedělo na gauči, pilo kafe a sledovalo občas hodně náročné kousky. Mám pocit, že se tam tehdy i kouřilo, což mělo svoji neopakovatelnou atmosféru. Ale nejenom kino, ale i v televizi bylo možno často zahlédnout velice zajímavé filmy. Polské, francouzské a hodně se mi líbily třeba iránské… takový Bílý balónek mě tehdy dostal. Někde jich mám spoustu ještě na VHSkách. A viděl jsem také spoustu blbostí, které svoji nepřístupnost vydávaly za uměleckou hodnotu. Ale rozhodně bych netrvrdil, že Krusty byl mladý intelektuál. Vždyť nakonec debutové demo bylo inspirováno filmem Bram Stoker´s Dracula, což je hollywood par-excellence. Dům duchů vlastně také. Velká žranice stejně tak. Žádný underground. Žádný intelektuál. Pouze hledač.
Lehčí žánr samozřejmě kraloval. Dodnes pamatuji, jak jsme se s bubeníkem Chrobisem váleli smíchy u Blbý a blbější, což byl tak pitomý film, až byl rozkošný.
Sešlo se zhlédnutí filmu a hledání inspirace na debutové album ve stejnou dobu, nebo už nějaký materiál byl a Dům duchů do něho svojí atmosférou krásně pasoval?
Přiznám se, že tohle si nevybavuji. Ale myslím, že vše do sebe zapadlo tak nějak bez problémů a komplikací. Je možné, že nějaké hudební fragmenty už byly rozpracovány v období minulého dema, ale jelikož je „Thots“ kytarově krapet jinde, je evidentní, že šestistrunné otěže převzal naplno Medvěd. Jediné dědictví z minula jsou úvodní riffy skladby „Blanca – The Endless Desire“. Ty pocházejí z tvorby mojí kapely DISSEPT a demáče, který vlastně nikdy neuzřel světlo světa. Tam už jsem měl na starosti basu i vokál.
Jestli se nemýlím, tak samotné nahrávání vám zabralo pět dní, což je jistě úctyhodný výkon. Počítám, že do studia jste nastupovali s komplet materiálem a čas byl největším nepřítelem. Zkus nám prosím přiblížit samotné nahrávání…
My měli vše relativně solidně nazkoušeno, takže ve studiu nám šlo hlavně o to kvalitně zvukově materiál zachytit na pás. Nedokázali jsme si představit, že bychom něco narychlo dodělávali ve studiu. Miloň svoje bicí party nahrál za necelý den. Potom kytary, nadvojování, basa, klávesy a vokály… a pět dní uteklo jako voda. Makalo se tehdy zodpovědně, ale naše výhra byla právě ta kvalitní příprava na zkušebně. Na jeden zátah jsme ale nestihli vše smíchat a tak jsme tam po pár dnech dojeli s Medvědem vlakem a vše dotáhli do zdárného konce. Dodnes si pamatuji, jak jsme vyráželi z Brna někdy ve čtyři ráno a potom se trmáceli ranní Ostravou. Ale nazpět jsme si vezli hotovou nahrávku – pyšní jak pávi. Pánové Krejčí a Zym z Barbarelly nám kladli na srdce, abychom nikde neříkali, za jak krátkou dobu jsme natočili tak dlouhou nahrávku, protože by to tak potom chtěl každý. (úsměv) Pro úplnost ještě dodávám, že intra a intermezza jsme točili v brněnském studiu, kde se točilo debutové demo.
Album zní i po létech neuvěřitelně svěže a má svou specifickou atmosféru. Věděli jste už tenkrát, že se vám pod rukama rodí výjimečná nahrávka?
Vůbec ne. My jsme prostě chtěli natočit dobrý demáč, se kterým budeme spokojeni – to je všechno. Specifická atmosféra a vzpomínky na tu dobu – to je prostě naše historie. To, že „Thots“ se stalo úspěšným demáčem a posléze naším prvním cédéčkem, je důkaz toho, že jsme byli ve správnou dobu na správném místě.
Svou nezastupitelnou roli má na „Thots" zpěvačka Hanka. Byla jedinou volbou? Jak vlastně probíhalo zasvěcení do materiálu, zhlédnutí filmu byla povinnost pro všechny zúčastněné?
Tehdy jsme byli v čilém korespondenčním kontaktu s ostravskými LOVE HISTORY, kteří se posléze transformovali v JEWEL. Jejich bubeníkem byl Chrobis a přes něj jsme se dostali k Hance. Chrobis byl extrémní UG nadšenec a společné dopisy byly vždycky několikastránkové. Vyměňovali jsme si nahrávky, nápady a názory. Chrobis i Hanka jsou ke slyšení na „Thots“ a posléze se infiltrovali i do sestavy, za což jsme byli moc rádi. Hanka byla určitě jedinou volbou...
Zhlédnutí filmu jistě nebyla povinnost, ale minimálně já, Medvěd a Marty jsme film viděli a jistě i Chrobis s Hankou... Hudební nápady jsme si posílali na kazetách poštou – jiná volba nebyla. Byl to dlouhodobější proces. Pro jistotu jsme si ale den před nahráváním dali takovou malou „unplugged“ zkoušku v ostravské zkušebně.
Už když hlavou poletovaly první myšlenky na velký seriál o FORGOTTEN SILENCE, tak jednou z nich bylo udělat to tak, že se vás po jeho přečtení nebude už na co zeptat. (úsměv) To alespoň pro mne znamená rozebrat každé album téměř do poslední noty.
Rád bych teď prošel „Thots“ skladbu po skladbě s tebou jako průvodcem. Zajímá mne nejen samotný příběh, který se v dané skladbě odehrává, ale třeba i zajímavé okolnosti spojené se vznikem písně.
„Clara Writes…“: Přesně takto román začíná, tudíž nebyla jiná možnost.
„Rosa – The Beauty“: Self made man Esteban Trueba (Irons) se uchází o Rosu, dceru z lepší rodiny. Tudíž slibuje, že se vrátí, až bude mít dostatečný majetek a společenské postavení. Rosa je ovšem otrávena a umírá.
„Tres Marías Pt. I“: Tato skladba v lehce pozměněné podobě pochází z tvorby poslední sestavy SAX, je z ní tedy cítit lehký odér thrashe. Poslední etapa fungování SAXU byla ve znamení skládání trochu komplikovanějších a řekl bych skoro deathmetalovějších skladeb. Kromě této. (úsměv) // Tres Marías byla usedlost, kterou Esteban koupil a ze které během let udělal prosperující statek.
„Tres Marías Pt. II“: Klávesistou Martym odposlouchaná a přehraná melodie z originálního soundtracku, tudíž autorem je vlastně Hans Zimmer.
„Clara – The Clairvoyant“: Clara (Streep) je o mnoho mladší sestra Rosy, podivuhodné dítě, které nemluví. Nemluví s lidmi, protože komunikuje s duchy kolem nás. S lidmi začne mluvit až v momentě, kdy jim má opravdu co říct. Stane se Estebanovou ženou. // Tato skladba vyšla jako náš první vinyl, splitko s DISSOLVING OF PRODIGY u Obscene Prod.
„A Night At Cristóbal Colón“: Snová a noční atmosféra, tvořená kytarou a basou. Esteban navštěvuje noční podnik, kde poznává Transitu… krásnou ženu, která se v jeho životě ještě jednou objeví a pomůže mu v nesnázích.
„Blanca – The Endless Desire“: Blanca (Ryder) je dcerou Clary. Do příběhu se začíná promítat neklidná politická situace v zemi, Blanca – dcera pravicového senátora Trueby – se sbližuje s levicovým rebelem Pedrem (Banderas), což samozřejmě nedělá dobrotu.
„The Awakening“: Clara po dlouhotrvajících neshodách opouští manžela a slibuje, že už s ním nikdy nepromluví. Slovo dodrží... // Chrobisův recitativ, fungující jako intermezzo.
„Alba – The Little Girl“: Alba je Truebova vnučka, Blance se narodí do doby politického převratu v zemi. Násilí, nepokoje, co bylo černé, je dnes bílé…
„The Evenings“: Lehce cizorodý prvek v celém příběhu. V tomto případě se jedná o pseudocover skladby „Evening Falls“ od Enyi. Náladou nám ale seděl do celkového příběhu. Enyu jsme zcoverovali už na prvním demu… a ještě v budoucnu zcoverujeme.
„The Old Memories – The House Of Spirits“: Esteban na smrtelném loži a zjevuje se mu zesnulá Clara. // Vždy jsem si myslel, že tato skladba je naživo nehratelná, příliš dlouhá a příliš atmosférická. Brutal Assault 2019 mne vyvedl z omylu. (úsměv)
„… And You Read?“: Přesně takto román končí... Samozřejmě jsme si nikdy nemysleli, že jsme zpracovali – komplexně zpracovali – celý děj románu. Spousta zásadních postav chybí, ale námět nám byl inspirací, ne scénářem. I dnes, po tolika letech, si myslím, že se jedná o zajímavou knihu/film, která stojí za přečtení/zhlédnutí. A moc mě baví jeho žánrová škatulka „magický realismus“.
Bez čeho by náš rozbor nebyl kompletní, je vizuální stránka „Thots“. Vím, že existují minimálně dvě verze. Osobně vlastním tu digipackovou z roku 2009. Zajímalo by mě, kdo obaly vytvářel, co znázorňují a jestli jste při jejich výběru měli volnou ruku? Který z nich máš nejvíce v oblibě a proč?
„Thots“ má vlastně obaly minimálně tři. Tento materiál vyšel poprvé v roce 1995 jako demokazeta (obal č. 1), o rok později vyšlo v kooperaci Obscene a Metal Age cédéčko (obal č. 2) a reedice u Obscene v tebou zmiňovaném roce 2009. Můžeme k tomu připočíst i mexickou licenci u Distorted Harmony, která se liší použitím loga na titulní straně – my jinak logo na front coverech nemíváme. Všechny obaly byly v černé barvě. Obal demokazety jsem dělal já (žádný počítač, čistá ruční práce), debutové CD měl na starosti náš současný grafik Onehalph a obsceňáckou reedici dělal Chymus (ANTIGOD, ISACAARUM).
Motivem byla vždy fotka a toho jsme se drželi i v budoucnu. Na snímku jsou nějaké pahýly stromů, nevím už, kde focené… a snad měly symbolizovat zmar, beznaděj, osud...? To bych asi lhal, takže se přikloním k názoru, že nám to k hudební a textové složce prostě sedělo. V bookletu debutového CD jsou fotky ze stejnojmenného filmu, které jsem vytrhal z knižní předlohy. Tehdy jsme si mohli dovolit použít takové fotky, ovšem nevím, jak by to bylo dnes (autorská práva atd.). Underground nikdo neřešil a byla divoká devadesátá léta. (úsměv)
V oblibě mám všechny varianty. U prvních dvou je to nostalgie a grafický počátek našeho stylu, u Chymusovy verze zase oceňuji moderního ducha, který ale ctí originál a jeho náladu...
Kapitola první dochází svému naplnění a nastal čas položit otázku poslední. Jak vydání debutu rozčeřilo vody kolem dění v kapele? Pozorovali jste rostoucí zájem o FORGOTTEN SILENCE? Přicházely nabídky na koncerty, rozhovory, rádia, případně televize?
Debut se trefil do správné doby. Obscene měli solidně rozjetou distribuci, měnilo se s labely z celého světa, tudíž „Thots“ se dostalo snad do všech světadílů. Čurbyho práce byla úžasná, ale taky tomu nahrávala skvělá doba, hlad po muzice a absence internetu (rozuměj: bezplatného stahování). Fanziny pracovaly naplno, denně bylo ve schránce minimálně deset dopisů ze zahraničí a my sami jsme měnili kazety s celým světem. Pamatuji si, jak jsme vychytávali recyklaci poštovních známek napatláním mýdla nebo lepidla… to víš, lezlo to do peněz. (úsměv) Zájem o kapelu vzrůstal a výsledkem byly výměny a prodeje. Promotion tehdy trvalo mnohem déle než dnes v době internetu, kdy je nové album po dvou měsících téměř zapomenuto a utlumeno spoustou dalších nových alb na scéně. Nabídky na koncerty asi chodily, ale my je striktně odmítali, řka, že naživo nás nikdo nikdy neuvidí. (úsměv) Rozhovorů tuny, ale do rádií jsme se dostali až později. Televize? To vůbec… to až mnohem později.
Tady a teď končíme první kapitolu a zveme vás na příští čtení, kdy ve druhé kapitole osvětlíme dění v kapele v mezidobí mezi debutem a druhým albem a samozřejmě se podíváme na zoubek mrazivé dvojce „Senyaan“…
„Thots“
- Nahráno v roce 1995 ve studiu Barbarella.
Sestava:
- Alexandr „Krusty“ Nováček – bass, voices, whispers
- Pavel „Medvěd“ Urbánek – all gtr
- Jan „Marty“ Friedman – key
- Hanka Nogolová – female vocal, whispers
- Miloslav „Miloň“ Nahodil – drs
- Radim „Chrobis“ Chrobok – some parts of narration, whispers
http://forgottensilence.cz/
Facebook
Bandcamp
Kapitola první: „Thots“
Kapitola druhá: „Senyaan“
Kapitola třetí: „KaBaAch“
Kapitola čtvrtá: „Kro Ni Ka“
Kapitola pátá: „La Grande Bouffe“
Kapitola šestá: „Kras“
Kapitola sedmá: Aktuální sestava
Kapitola osmá: Sestava v záloze
