Tak je tady konečně den poslední. Při sobotě se budím celkem brzo, ale nějak se mi moc nechce vstávat, tak se ještě povaluju a užívám si vymoženosti televize na pokoji, kterou doma nemáme. (úsměv) No, opětovně jsem si dokázal, že není o co stát.
Do areálu vstupuju před jednou hodinou popolední za úvodních tónů V.A.R. Pro někoho tuzemská thrash legenda, pohybující se na scéně třicet let, ale tahle kapela mě taky nikdy extra nebavila. Přestože si pánové své vystoupení užívali, mi stačily tak dvě minuty. Omlouvám se. CENOTAPH z Turecka taky hrají přes 20 let. Pamatuju si jejich první album na kazetě, které se mi zamlouvalo. I naživo byl jejich brutal death metal pěkně technicky zvládnutý.
Zato gore grind CLITGORE z Rumunska se slečnou s baskytarou mě nebavil. Raději vyhlížím šestici crusterů z Polsko-Českého Těšína HOW LONG?, co hraje takový EXTREME NOISE TERROR pro chudé. (úsměv) Nasranost a dva vokály, pěkně to klukům hrálo. Mrkněte po čerstvém split LP se ZATRATA. Sousedy z opačné strany našeho města PURULENT SPERMCANAL jsem neviděl naživo pěkně dlouho. Aktuálně hrají jen ve třech, vokál převzal kytarista Marunič, a byla to slušná porce gore/grindu. Taky mají čerstvé CD.
Belgičtí BÜTCHER vsadili na starou školu speed metalu a thrashe a šlapalo jim to celkem slušně. Ale po chvíli vyrážím do centra obchodního dění, je potřeba ukojit sběratelské choutky a pořídit nějaké desky. K pódiu se vracím až během GUTSLIT, což je čtveřice z Indie. Během jejich setu plného brutálního a uvřískaného grindu si s nimi jeden song odchrochtal Maty z GUTALAX. DERANGED jsou lety prověřený brutal death metal ze Švédska, který poctivě šlape jako dobře seřízený traktor.
Následující amsterodamští DISAVOWED produkují brutal US death metal, což mě fakt nebaví, takže je vynechávám. Užívám si až SUPPRESSION zpoza velké louže. A byla to parádní porce kombinace grindcore a noisecore. Krátké, ale o to intenzivnější songy byly fakt masakr. Prostě vše podle hesla rychle a pořádně nahlas. Pak přišlo mírné zvolnění, kdy jejich krajané ABNORMALITY rozpoutali deathmetalové peklo. Obdiv si zasloužila především jejich zpěvačka za to, jaký murmur vycházel z jejího hrdla. Navíc to dala s přehledem i v pokročilém stádiu těhotenství, klobouk dolů.
Už odpoledne jsem v areálu potkal kamaráda Ádu, tohoto času hlavně hrajícího na saxofon v drum&sax uskupení MASSOLA. O to větší překvapení byla visačka na jeho krku. „Ty jako budeš dnes hrát se SIEGE?!“ V žertu jsem ještě nahodil něco jako „John Zorn neměl čas?“ Neměl a asi by tento japonský improvizátor byl k nezaplacení. Tak si americká legenda našla na internetu borca z Přerova! Dobré, co? S obrovskou trémou a obavami do toho nakonec Áda šel. Prostě se do dvou skladeb naučil právě Zornovy party a bylo to.
Takže je tady osmá hodina večerní a na pódium nastupuje další hardcore legenda tohoto ročníku – SIEGE z Massachusetts, kteří ovlivnili celou řadu kapel a extrémních žánrů. Před pár lety se dali zase dohromady a hrálo jim to jako zamlada. Staříci to rozjeli pěkně hlučně a svižně. Byl to sakra intenzivní výkon. Třešničkou na dortu pak bylo zpomalení někam do sludge/noise právě ve skladbách se saxofonem. Fakt parádní vystoupení.
A tímto pro mě letošní ročník Obscene Extreme Festivalu, dá se říct, skončil. Ty čtyři dny a tolik kapel už na mě bylo až až. Únava a nedávno operované koleno už se hlásily o slovo, tak jsem oželel deathové VOMITORY, thrashové MUNICIPAL WASTE i chorobné SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH. Z těch popůlnočních vystupujících mě pak lehce mrzí death metal z Nepálu UGRAKARMA a francouzští grindeři PULMONARY FIBROSIS, kteří dostali Černého Petra a hráli jako poslední.
Opět to byl fajn prodloužený víkend! Nejvíc mě potěšila převážně punková středa a dále pak vystoupení kapel jako FORWARD, ANTI-SYSTEM, FINAL EXIT, ACTIVE MINDS nebo třeba THE PUBLIC. A spousta dalších věcí, díky kterým se už teď těším na další ročník, pro mě dvacátý druhý. Takže se v Trutnově potkáme v termínu 15.-19. července 2020.
Fotky: Ignor
