Bury:
Říká se, že třetí den bývá kritický. Mé polední vstávání proběhlo jen s lehkou únavou a mírnou nejistotou, nakolik silný vítr se prohnal digitální peněženkou. Z prvních sedmi kapel mě zajímali jen maďarští CRIPPLED FOX, protože thrashcore v jejich podání před pár lety v Olomouci byl super.
Docházím opět kolem čtrnácté hodiny, kdy to už na pódiu mastili slovenští CATASTROFY se svým stále se zlepšujícím thrashem. Následující kapelou byli PARACOCCIDIOIDOMI- COSISSARCOMUCOSIS (zkuste někdo jejich název přečíst rychle… třikrát) z Mexika, kteří, jak jinak na tuto zemi, vsadili na gore grind. Ale nebyla to ta tupá hopsačka, spíš stará škola, pro mě lehce zajímavá. Oproti tomu němečtí IMPLORE předvedli hutný a rychlý mix intenzivního grindu a hardcore.
Ale to už se na pódiu chystají ACTIVE MINDS, bratrské duo hrající ve složení kytara + bicí už od roku 1986, jež má na kontě nespočet nahrávek, které si chlapi vydávají převážně sami. Jejich anarcho-punk (říznutý hardcorem) není jen o hudbě nebo sociálně-kritických textech, ale v celkovém přístupu. Jednoduché, krátké a úderné songy šlapaly jeden za druhým bez zbytečných kudrlinek nebo zdržování a za 20 minut bylo hotovo. Dlouhé komentáře k jednotlivým skladbám jsou k přečtení v deskách, na koncertech pro ně není místo. Jen to tam rychle nasekat a pryč. Odcházím spokojen.
Staří harcovníci francouzského grindu SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION s věčně vysmátým bubeníkem se s tím taky rozhodně nepárali. Ale ta pravá šílenost přišla až po nich. Stává se vám, že si někdy říkáte, že už vás vůbec nic nemůže překvapit a pak to stejně přijde? Tak přesně tohle platilo v případě Mr Marcaille. Na pódiu seděl chlapík v trenkách, hrál na violoncello ujetý mix všeho, na co si vzpomenete (punk, grind, hardcore, heavy metal), do toho stíhal nohama ovládat dva kopáky a jeden činel a ještě řvát! Vystoupení tohoto Francouze byla zábava plně naplňující název festivalu. Ufff!
A nastupuje další legenda z Anglie, kterou jsou ANTI-SYSTEM. Sice od vzniku v roce 1981 hráli jen pět let, přesto za sebou zanechali v anarcho-punkovém podzemí nesmazatelnou stopu. Před pěti roky se dali (v ne úplně původní sestavě) znovu dohromady, a i když jim je teď hodně přes padesát, řádili jako za mlada, kdy byli jednou z nejdivočejších kapel. A rozhodně nejdivočejší byl zpěvák, který se za tu půlhodinu nezastavil. Tohle byla skvělá porce starého punku a pro mě další z vrcholů. Mimochodem (bulvární vsuvka), v programové brožurce se psalo, že „dva členové byli uvězněni za protesty a účast na přímých akcích na podporu práv zvířat“. Což je pravda, v 80. letech byla scéna aktivní (proto je na OEF od začátku k dostání pouze vegetariánské/veganské jídlo). Kluci „vymlátili okna v několika řeznictvích, pak se vloupali do bradfordskejch jatek a vypustili všechen dobytek, kterej se rozutekl do ulic v centru města“ (zdroj: kniha Ian Glasper – The Day The Country Died).
Následující trio z Japonska VISCERA INFEST předvedlo slušný patho-grind, který rozkřepčil publikum natolik, že v jednu chvíli banda na pódiu třepala i nohama. Po nich nastoupili ROT z Brazílie, kteří se po necelých třiceti letech existence konečně podívali do Evropy. Myslím, že tahle legenda svého výletu nelitovala, protože se jí dostalo bouřlivého přijetí. Jejich poctivý old school grindcore byl rychle sypající námrd na dva vokály a měl spád.
V osm večer vystoupili australští PSYCROPTIC, kteří ten svůj death metal zahráli poctivě a profesionálně, ale po pár skladbách mě už moc nebavili (a zase jsme u toho – vystoupení 45 minut na festivalu je fakt dlouhé). Raději jsem sbíral síly na CRYPTIC SLAUGHTER, pardon, na LOWLIFE. Možná už jste slyšeli historku, kterak jejich bývalý basák jim zakázal vystupovat pod původním názvem pod pohrůžkou soudy, přestože nebyl zakládajícím členem. V Americe to funguje asi trochu jinak, tak došlo na šalamounskou změnu názvu kapely. Díky tomu si Trutnov mohl vychutnat rychlý mix thrashe a hardcore, čili crossover té nejlepší školy. Na asi největší hit “Money Talks“ to tanečníci rozjeli i s nafukovacím člunem.
Začátky grindcore, to byla jen brutálnější odpověď na zběsilejší thrash metal, kterou na albu “Horrified“ REPULSION nahráli. A tímto si vysloužili status kultu. Čurby usiloval o jejich vystoupení nějakých patnáct let, ale protože hrají velice sporadicky, povedlo se to až letos. A ač zahráli jen ve třech, jejich vystoupení mělo sakra grády a pěkně šlapalo. Užil jsem si ho i já, přestože na onen status nepřísahám. (úsměv) No a to peklo na pódiu během “Maggots In Your Coffin“? Kdo nezažil, neví…
S blížící se půlnocí přišli VITAMIN X z Amsterdamu, na jejichž skočné oživení jsem se dost těšil. Ale proč hráli tak pozdě, sakra? Myslím, že odpolední/podvečerní čas by jim slušel víc (jako před pár lety). Přesto se výzvy nezalekli a svůj rychlý a agresivní straight edge hardcore rozbalili v plné parádě. Zpěvák ani na chvíli nepostál, mazec byl na pódiu i pod ním. A chvíli po půlnoci zase do hajan, takže si vystoupení čerstvé grind kapely z Prahy INSISTENT budu muset dopřát někdy jindy.
Skalík:
Tak tu máme další nabušený den plný extrémní a hlavně extrémně dobré muziky. Pro mě bohužel poslední, zítra už musím vypadnout za rodinnými povinnostmi. Potloukám se po areálu, zajdu si na dobrou kávu do kavárny, hodně mám v posledních letech v oblibě vegan zónu, kde je jídlo ještě o dost kvalitnější něž u hlavního bloku stánků. První kapely poslouchám tak nějak zpovzdálí a můj větší zájem vzbudili až INSANITY ALERT z Rakouska. Divoká zábavná thrash jízda, do které během jejich setu nastoupilo mnoho dalších rozběsněných fanoušků. Takhle po poledni je na i pod pódiem už celkem slušná mela, skoky z pódia už tu snad nikoho nemůžou překvapit. Závěrečná předělávka od IRON MAIDEN to celé totálně rozsekla a tahle kapela si tím koupila celé osazenstvo Bojiště.
Další kapelu uvedl moderátor slovy ve smysl „thrash super, ale na Obscenu má své místo a fanoušky i gore grind“, a další kapela HOLY COST z Kanady to jen potvrdila. Máme tady další přehlídku maniaků v převlecích, jak z řad fans, tak samotné členy kapely. V kotli létá spousta nafukovacích krávovin, prostě taková Obscene klasika.
Další žánrový skok je z Kanady přímo k našim slovenským bratrům. CATASTROFY mě fakt baví, mám rád jejich zbojnickou show a kluci tady na velké stage jen potvrdili své kvality a ukázali, jací jsou pohodáři. Výborně jsem se bavil.
Aby se to moc nepletlo, tak tu máme další gore grind, tentokrát z Mexika. Název téhle smečky je tak debilní, že vůbec nepřipadá v úvahu se ho pokoušet vyslovit a ani mě to nebaví opisovat. Můžu jen napsat, že mě to zas tak neoslovilo. Však taky není možné, aby se každý zavděčil všem, letošní ročník je opět parádně pestrý.
Komu nesedělo gore, může si zaskotačit třeba na HC/punk legendu ACTIVE MINDS či další punk vykopávku ANTI-SYSTEM. Aby to ovšem nebylo tak monotématické, ještě vše bylo proložené ultrašíleností v podobě hitmakera Mr. Marcaille. Postarší Francouz, co to na pódiu rozbalil sám, ale vydal za celou kapelu. Obsluhoval dohromady bicí v podobě dvou kopáků a činelu, k tomu hrál na čelo a ještě si to odzpíval. Zajímavá podívaná, takový noise/grind/cirkus… one man show.
Blíží se pomalu večer, areál už je slušně naplněný a nažhavený, čehož bez zaváhání využívají japonští šílenci VISCERA INFEST. Někdy mi přijde, že tyhle japonské bandy vsází vše na jednu kartu a tou je to jejich zběsilé jančení. Pro našince je to exotika a úspěch je na světě.
Já dávám přednost spíš brazilskému rukopisu a od toho jsou tady letos ti nejpovolanější. ROT. Tohle je kapela, na kterou jsem se hodně těšil a naprosto mě rozsekala. Poctivá mlátička v old school duchu s tím nezaměnitelným brazilským šmrncem. Tahle kapela je pro mě legendou a jejich set to potvrdil.
Letošní Obscene mě opět pohltil a nezklamal, opět jsem si mohl poslechnout hromadu skvělých kapel, není v mých silách je zvládnout všechny popsat a nafotit, ale náramně jsem si většinu užil. Dnešním vrcholem pro mě měli být ROT, taky byli, ale pak se na stage zjevili REPULSION. Ani nevím, proč jsem tuhle bandu nějak neměl v hledáčku a nic od nich nečekal. Tohle prošvihnout, tak si fakt nafackuju. Takový námrd, co předvedli, jsem opravdu nečekal, úplně mě to rozsekalo. Tohle je grindcore, není co dodat.
Ještě jsem se dnes těšil na VITAMIN X, svého času jsem hodně točil jejich desky, ale po REPULSION mi to znělo nějak měkce, hladina alkoholu v mé krvi byla tak akorát na hranici toho zítra bezpečně dojet domů, takže to letos s těžkým srdcem balím. Chtěl jsem ještě vydržet a podpořit nadějnou domácí bandu INSISTENT, ale únava byla silnější, tak mi snad kluci odpustí.
Letošní ročník potvrdil, že z Obscene Extreme Festivalu už je dávno legenda, která se musí zažít. Tak zase za rok a to už si to nekompromisně zařídím tak, abych mohl zůstat až do konce jako každý rok, protože když prohlížím line-up na sobotu, tak mi to trhá srdce a nejraději bych si nafackoval, že tu nebudu… (úsměv)
Fotky: Ignor
