Skalík:
První den je minulostí a Obscene jede dál. Letos je tu hned několik novinek a to dost zásadních. První je konec papírových žetonů a nástup placení pití a jídla pomocí dobíjecí karty, která je součástí náramku. Merch byl normálně za hotové, jinak vše jelo přes čip a musím říct, že to fungovalo naprosto suprově. Obsluha na mobilu ťukla položku k placení, náramek se přiložil k mobilu, jedno pípnutí, ukázal se zůstatek a hotovo. Žádný schraňování žetonů, který už se mi taky podařilo poztrácet. Za mě super.
Další letošní novinkou, a to hodně příjemnou, je podstatně širší nabídka piva. K festivalové klasice se letos připojilo několik malých pivovarů s velkou nabídkou piv a po letech jsem si jako milovník hořkého piva konečně pochutnal. Standardně si s sebou vozím bednu Radegastu 12° na spravení chuti, ale letos to bylo nošení dříví do lesa.
Ranní pokec, vyprošťovák, kafe... a než se vykýblujeme z karavanu, na pódiu už řádí CORRUPT MORAL ALTAR. Grind z příchutí HC šlapal dobře, vystoupení mělo energii a na dopoledne vynikající rozjezd.
Další na řadu přichází NERVE GRIND z USA. Fanoušci je můžou znát ze splitu s domácí cháskou NEEDFUL THINGS. Hustej nadupanej sound, typickej pro tyhle US bandy, tentokrát ještě dotvářel basák, který měl na svém nástroji přimontovaný nějaký bazmek, kterým mezi songy vytvářel hlukovou noise kulisu. Asi bych se dokázal bez toho skřípotu obejít, ale i tak super set.
Přehlídka grindu pokračuje v klasickém Obscene stylu. Na pódiu se střídají kapely z všemožných koutů světa. Kapely tu přes poledne mají celkem málo času, takže i když něco není úplně podle mého gusta, se zájmem si chvilku poslechnu skoro všechno. Čtvrteční grindová cesta kolem světa měla zastávky v Holandsku, Mexiku, USA, Kostarice a už jsme zase skoro doma, v podobě slovenských partiček THE PUBLIC a ADACTA. Hlavně druhá zmiňovaná mě hodně bavila. Mám rád ten crustový sound, který je tak brutální, že už to je death metal.
Ani se mi nechce rozepisovat každou kapelu zvlášt. Beru to tady spíš jako výborný celek. Plný areál šílenců, co přijeli ze všech koutů světa za extrémní muzikou, na pódiu se střídá jedna skvělá kapela za druhou a pod pódiem i na něm to je jedna velká mela. U toho všeho popíjím výborná piva, nevím který ze speciálů ochutnat dřív.
Z grindového bloku dnes trochu vyčuhovali japonské kapely. Možná tomu nerozumím, nebo to jen není úplně můj šálek kávy, ale třeba FINAL EXIT už mi přišli jako docela blbost. Chlapíci to drtí ve dvou, bubeník hraje víc ve stoje než v sedě, nasazení maximální. Pro milovníky noisecoru asi zážitek, pro mě jen bordel.
Další Japončíci FORWARD už mi seděli mnohem víc. Známé tváře z kapely DEATH SIDE ukazují, že i v Japonsku se hraje muzika, co má hlavu i patu a brzy si podmaňují publikum. Frontman komunikuje, skáče do kotle mezi fanoušky, leze po konstrukci stage. FORWARD svou šou pobavili.
Čas pokročil, hladina alkoholu stoupá, kotel pod pódiem se zvětšuje, maniaci jsou čím dál odvážnější ve svých kouscích a skocích zhora a na řadu přicházi MISERY INDEX. Tady končí legrace, tohle je mazec. Adepti na nejlepší kapelu letošního OEF. Čekal jsem hodně, ale tenhle námrd mě totálně odrovnal. Jsem neskutečně rád, že jsem tohle mohl vidět a slyšet naživo, protože jinak bych nikdy nevěřil, jak až je tahle banda nabušená. Bojiště je na prach, MISERY INDEX zničili všechny a všechno a přicházejí nám dát ránu z milosti jejich krajané DROPDEAD.
Dnešní program je tak našlapaný, že ani není kdy si odpočinout. Rychle něco sníst, skočit pro další pivko a dnešní vrchol je tu. CANNIBAL CORPSE. Jejich vystoupení předcházelo nemálo příprav. Už během dne se na stejdži začala hromadit jejich aparatura. Na Obscene je výborný zvuk a vlastně všechno, tak mi to přišlo trochu přehnané stavět hradby beden... a plachta s logem se jim taky málem nevešla. (úsměv) Cannibalové se pustili do svého legendárního death metalu, koncert super, něco mi tu ale chybí. Možná Chris Barnes, možná něco jiného. Nevím. MISERY INDEX už dnes prostě nic nepřekoná, a ani legenda CANNIBAL CORPSE s mega aparaturou v zádech to nezvládla.
Čtvrtá americká pecka v řadě NEGATIVE APPROACH už nedokázala rozproudit mou prochmelenou prochladlou krev. Sado-maso hrátky ani věšení na háky mě už nedokázalo udržet v provozu a dnešní den je pro mě tímto u konce.
Bury:
Příjemné polední probuzení v hotelové posteli dávalo tušit, že prvních pár kapel neuvidím, ale s tím jsem dopředu počítal. To je prostě úděl těchto nekonečných festivalových maratónů, kdy kapely hrají patnáct hodin v kuse. (úsměv) Z toho, co jsem od desáté ranní nestihl, mě mrzí hlavně CORRUPT MORAL ALTAR, hrající britcore, američtí NERVE GRIND (mají splitko s NEEDFUL THINGS), BURST z Nové Kaledonie a domácí ČLOVĚK V PLÍSNI. Jenže nejde vidět úplně všechno.
Do areálu přicházím až kolem druhé hodiny odpolední za gore grindových zvuků FECAL ADDICTION z Kostariky, které dávám během aklimatizace jenom chvilku a na půl ucha. Soustředím se totiž až na THE PUBLIC z Čadce, které jsem nějakou tu dobu neviděl. Mezitím přibrali druhého kytaristu a i díky němu ten jejich svojsky pojatý hardcore plný zvratů zněl ještě líp než kdysi. Tohle mě prostě bavilo vždy. Slovenský dvojblok uzavírají ADACTA svým temným hardcorem, který je řádně intenzivní i v odpoledních hodinách. Ale půlka setu mi stačila, protože bylo potřeba utužit přes dvacet let trvající přátelství s Publicama slivovicí. (úsměv)
Brutal US death metal německých STILLBIRTH mě nebavil ani chvíli (ale to snad ani nikdy tento žánr), takže odcházím mezi distra a vracím se na mladíky NOISEM z USA, kteří naservírovali pořádnou porci thrash/deathu. Šlapalo jim to pěkně, hlavně pak bubeníkovi, kterému je nějakých sedmnáct let! Až jsem se divil, že ho rodiče pustili na evropské turné. Za ním nezaostávala ani strunná sekce, na které bylo vidět, že své nástroje ovládá s přehledem.
Další americká kapela CRYPTIC VOID je poskládána ze členů známějších spolků (namátkou INSECT WARFARE nebo P.L.F.) a z nahrávek valí slušný grind sypec. Ale ve chvíli, kdy jsem ji viděl, mi jejich produkce tak skvělá nepřišla. Spíš dlouhá až únavná. Zato MILKING THE GOATMACHINE z Německa to nakopli zajímavým a profesionálně přesným grind/deathem.
To už je tady dvojboj z Japonska. Po delší pauze, způsobené postavením bicí soupravy na okraj pódia, nastupuje roztomile sympatické duo FINAL EXIT. Před pěti lety jejich extrémní noisecore rozdýchal opravdu jen málo kdo z nezasvěcených, ale letos si tohle veselé vystoupení přišel užít celkem zaplněný amfiteátr. A že to bylo peklo nejen k pokoukání! Zběsilé bicí, do toho jakoby zmateně hrající kytara a náhodné řvaní. Ale nenechte se mýlit, Ryohei a Hisao mají vše pečlivě secvičené a žádný tón z těch patnácti minut nebyl náhodný. Tohle byla nekompromisní paráda, u které jsem se bavil. Na závěr skok do bicích a klasická turistická fotodokumentace.
Rychle do sebe liju kafe, protože těmi dalšími ze Země vycházejícího slunce jsou FORWARD. Další legendy tamního hardcore/punku, chcete-li japancore. A předvedli naprosto zničující show, přesně takovou, kterou od kapel z Japonska očekávám. Nejvíc energie v sobě měl zpěvák Ishia (později se ukázal jako hodně pohodový týpek) s předpisově postaveným čírem ve tvaru kotouče cirkulárky na hlavě, který nejdřív zmizel v kotli, poté vylezl na konstrukci světel a celkově si koncert užíval o sto šest. Ale to samozřejmě i zbytek kapely. Za mě jedno z nejlepších letošních vystoupení, které rozdávalo pozitivní energii všemi směry na počkání.
To samé ale nemůžu říct o následujících MISERY INDEX, kteří jedou turné k aktuálnímu albu. Možná hrají kvalitní death metal, ale 50 minut naživo je na mě prostě fakt moc. Tohle mě nudilo a vysávalo. Oproti nim DROPDEAD do toho šlápli energicky hned od začátku. Další americká hardcore legenda, pojmenovaná podle dema SIEGE, sází i na vlivy starého punku nebo crustu. Rozjely se krátké songy, jejichž poznávacím znamením byly rychlé bicí, drnčící basa, ostrá kytara a řádně uřvaný vokál. Hráli, jako by to mělo být naposled, povzbuzeni pořádným moshpitem.
Jednou z nejhlavnějších kapel tohoto ročníku určitě byli pro spoustu návštěvníků CANNIBAL CORPSE. Ty jsem poslouchal hlavně na střední škole, měl jsem i mikinu, ale od odchodu Chrise Burnese jsem je moc neregistroval. Víc jsem byl zvědavý, jak se poperou s faktem, že na OEF nejsou před pódiem žádné zábrany, naopak se na něm čile tančí. Dopadlo to tak, že bylo zaplněnému hledišti bývalého letního kina oznámeno “žádné focení, žádné kouření a žádné skákání z pódia!“ A to poslední pravidlo bylo striktně vyžadováno. Nevím, těžko o tom polemizovat, ale v minulosti ten stage diving skously jiné “hvězdy“ a pokaždé nakonec byly nadšené. Tímto v mých očích tahle kapela dost klesla, ale na druhou stranu jsem to i čekal. A taky jsem čekal, že mě to hudebně moc bavit nebude. Nebavilo…
Tak jsme je s Pepem (kytarista UCHÁZÍM) sledovali po očku jen z povzdálí. Při absinthu a diskuzi nejen o jihočeském hardcore. Ta se nakonec protáhla natolik, protože jsme museli probrat spoustu důležitých a v ten moment zásadních věcí, že jsme prokecali i následující NEGATIVE APPROACH, což mě mrzí hodně. Na ty jsem se sakra těšil. No co už, kamarádské popovídání je taky fajn. Takže radši rychle spát někdy před jednou hodinou ranní.
Fotky: Ignor
